Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, zda mít druhé dítě, ale hodiny tikají
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
30.10.22 07:17
Zamyslela bych se hodně nad tím, zda zaprvé jsem schopna i druhé dítě zajistit - nejen finančně, ale celkově. A hlavně bych si zapřemýšlela nad tím, zda chci znova podstupovat kolotoč nevyspání se, neustálého vysvětlování, učení, starosti, péči apod. A taky jestli jste ochotni vyjít z určitého zažitého komfortu - přeci jen máte dítě „samostatné“, fungující a teď byste měli k tomu všemu někoho, kdo potřebuje 24/7 péči.
Ona ta myšlenka miminka je krásná, věřím, že každá z nás se dovede rozplývat a toužit po malém uzlíčku štěstí, ovšem v tomto rozplývání dost přehlížíme ty reálná fakta kolem dítěte. Vidíme se jezdit s kočárkem, vidíme, jak nám dítě bude dělat radost, vidíme, jak si společně hrajeme, ale už přehlížíme právě problémy.
Ze své zkušenosti můžu napsat, že jsme děti chtěli, těšili se, ale dost nás omezili, dost nás potrápili a s mužem jsme se shodli, že nám udělali z některých věcí čáru přes plány a že v určitých věcech by bylo jednodušší ty děti nemít. Ale nechápejte mě tak, že bychom litovali toho, že děti máme.
Ve Tvé situaci, kdy dítě chcete/nechcete bych to s klidem nechala na osudu - buď to výjde nebo ne.
Anonym - prosím respektujte, píšu zde o něčem, co by nemuseli známí vědět 
- Citovat
- Upravit
30.10.22 07:18
@Anonymní píše:
Nevím jak to popsat. Je mi 34 a chlapovi 42 a mame jedno dite (7 let). Vyhovuje mi, že už je samostatná. Řešíme práci, školu apod. Když vidím dítě, začnu se rozplývat, že bych ještě jedno dítě chtěla. Chlap, že by taky bral, pokud chci já. Před půl rokem jsem si myslela, že jsem těhotná a neměla sem dobrý pocit. Přemýšlela sem o všem co mě znovu čeká a měla sem pocit na zhroucení, že vlastně z toho noc nechci. Po týdnu jsem menstruaci dostala. Na jednu stranu se mi ulevilo. Na druhou sem stranu sem byla smutná. Stve me, ze se ve svých pocitech nevyznámještě dodám, že v těhotenství trpim těhotenskou depresí a ne zrovna malou. Mam pocity, ze to dite nechci a kdyz se narodila dcera, vse ustalo. Tak nevím. Někdo zkušenost?
Na depresi jsou léky, co bylo v prvním nemusí byt v druhem, ale taky naopak. I po 3 potratech mezi detma jsem měla po dalším pozitivním testu chvilkove myšlenky na potrat a ze to přece nemůžu prvorozenemu udělat atp. Nějaké vnímání zodpovědnosti je správne, ale tak od toho jste rodiče, abyste se postarali a dítě přežilo. Já jsem rada, ze jsme do toho ještě naposledy sli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 07:24
@Anonymní píše:
Ze své zkušenosti můžu napsat, že jsme děti chtěli, těšili se, ale dost nás omezili, dost nás potrápili a s mužem jsme se shodli, že nám udělali z některých věcí čáru přes plány a že v určitých věcech by bylo jednodušší ty děti nemít.
Tak to snad každé dítě. S miminem soudný člověk nepoletí do Asie na měsíc, aby trekoval v horách, už se nedostanu 5-6× týdne do fitka a místo toho placam babovky na písku. To zas není něco co by me překvapilo. Taky to cestování je dražší - doprava, ubytko musí mít nějaký standard, s malým deckem nemůžeš jít na noční toulky a do baru…. Ale to jsem si užila jako mlada. A teď mám děti a zivot kompromisně podrizuji i jim a tak, aby to vyhovovalo vsem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 07:37
Já být tebou, tak na ty pocity moc nehledim a nezabývám se jimi. Je normální mít obavy, tipuji že se hlavně bojíš té deprese. Nechej to na přírodě, buď uvolněná ve svém životě a žádný strach a stres. Držím palce, ať se Zadaru a máte velkou radost 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 07:40
Kdyz o tom clovek bude dlouhosahle premyslet, tak musi prakticky vzdy dojit k zaveru, ze dite ne. Vzdy budou nejake duvody proti. Ja myslim, ze to neni racionalni rozhodnuti, ze toto rozhodnuti clovek dela spis na zaklade svych pocitu. Dite chci/nechci. Protoze materialne/casove a proste celkove je dite tak velky vydaj, ze to by si snad kazdy rozmyslel dalsi dite mit. U ditete je taky takovych promennych. Nikdo nevi, jake dite se narodi. Co nas v budoucnu ceka. Ja bych teda do dalsiho ditete sla jen, kdyz oba rodice maji ujasneno, ze chteji a je jedno proc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.22 07:51
@hospodki píše:
Tak to snad každé dítě. S miminem soudný člověk nepoletí do Asie na měsíc, aby trekoval v horách, už se nedostanu 5-6× týdne do fitka a místo toho placam babovky na písku. To zas není něco co by me překvapilo. Taky to cestování je dražší - doprava, ubytko musí mít nějaký standard, s malým deckem nemůžeš jít na noční toulky a do baru…. Ale to jsem si užila jako mlada. A teď mám děti a zivot kompromisně podrizuji i jim a tak, aby to vyhovovalo vsem
Máš pravdu, ale já spíš myslela to, že teď jsou zvyklí na to, že si můžou zase užívat - dost věcí můžou dělat i se svým dítětem, je již velké, ale také jej můžou dát někomu na hlídání bez stresu (páč je holka velká a věřím, že zvládne třeba noc u babičky) a opět si můžou užívat. Doma nemají bordel ve smyslu všude drobky, protože batole samo jedlo, nemají všude poházené hračky apod. Ano, jsou to banální věci, ale měla jsem kolegyni, která byla v podobné situaci - bylo ji kolem 35, měla jedno dítě na druhém stupni zš a rozplývala se nad kočárky s miminkama. Ovšem už byla zvyklá na to „svoje“, kdy podle povídání si s ní, jsme se s kolegyněmi shodly, že by ji dělalo hooooodně problém vyjít z jakéhosi svého zažitého komfortu a vžít se do role matky malého miminka. Spíš takto jsem to měla na mysli. Hodně žen řekne, že miminka si rády pomazlí, ale vrátí mamince, že jsou rády, že si toto ony „užily“ se svým dítětem.
Jo a ne každá si mateřství užívá - mě určitá období fakt nebavily a doslova užíraly.
- Citovat
- Upravit
30.10.22 07:55
No, řekla bych, že buď teď nebo nikdy. Sama mám poslední dítě v 35 a 7 let od předchozího. Náhodou je to fajn. Ano, je to opět změna, znovu rodit, kojit, řešit plinky, příkrmy, očkování, blbě spát, řešit hlídání, mít omezení.. ale je to už naposledy a rychle to uteče ( někdy by člověk i dodal, bohužel). Já jsem si to užila, poslední RD. Teď už zase pracuju, všechny děti v institucích, dají se už dát hlídat.. nebýt covidu tak úplně super roky.
Deprese bych řešila s lékařem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 08:01
No, řekla bych, že buď teď nebo nikdy. Sama mám poslední dítě v 35 a 7 let od předchozího. Náhodou je to fajn. Ano, je to opět změna, znovu rodit, kojit, řešit plinky, příkrmy, očkování, blbě spát, řešit hlídání, mít omezení.. ale je to už naposledy a rychle to uteče ( někdy by člověk i dodal, bohužel). Já jsem si to užila, poslední RD. Teď už zase pracuju, všechny děti v institucích, dají se už dát hlídat.. nebýt covidu tak úplně super roky.
Deprese bych řešila s lékařem.
@Anonymní píše:
Máš pravdu, ale já spíš myslela to, že teď jsou zvyklí na to, že si můžou zase užívat - dost věcí můžou dělat i se svým dítětem, je již velké, ale také jej můžou dát někomu na hlídání bez stresu (páč je holka velká a věřím, že zvládne třeba noc u babičky) a opět si můžou užívat. Doma nemají bordel ve smyslu všude drobky, protože batole samo jedlo, nemají všude poházené hračky apod. Ano, jsou to banální věci, ale měla jsem kolegyni, která byla v podobné situaci - bylo ji kolem 35, měla jedno dítě na druhém stupni zš a rozplývala se nad kočárky s miminkama. Ovšem už byla zvyklá na to „svoje“, kdy podle povídání si s ní, jsme se s kolegyněmi shodly, že by ji dělalo hooooodně problém vyjít z jakéhosi svého zažitého komfortu a vžít se do role matky malého miminka. Spíš takto jsem to měla na mysli. Hodně žen řekne, že miminka si rády pomazlí, ale vrátí mamince, že jsou rády, že si toto ony „užily“ se svým dítětem.Jo a ne každá si mateřství užívá - mě určitá období fakt nebavily a doslova užíraly.
To máš fuk jestli ti dělá binec batole nebo puberťák. Ale je fakt, té nebýt prcka, tak to tu máme už lepší, aspoň obývák by se držel.
Já to mám s miminky už podobně. Pomuchlat, pokochat a vrátit. Ale já mám tři děti, poslednímu budou 4, já 40 za rohem, jsem naplněná a nemá už co tikat. Počkám na vnoučata. Která se taky dají vrátit a člověk nemá tolik zodpovědnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 08:21
Hele, podobnou věc jsem řešila minulej rok. I jsem tady kvůli tomu zakládala diskuzi. Řekli jsme si, že ještě zkusíme druhý dítě a když jsem si po 2 měsících udělala test a on byl pozitivní, tak jsem se z toho málem „zhroutila“. Nečekala jsem, že to přijde tak rychle a asi jsem nebyla pořádně rozhodnutá a připravená. No vyřešilo se to samo. Nejspíš se jednalo o biochemko a za pár dnů pak přišla menstruace. Na jednu stranu mi to bylo líto, ale na druhou taková úleva. Každopádně jsem měla druhou šanci a pomohlo mi to srovnat si v hlavě co vůbec chci. Samozřejmě jsme to i znova probrali s partnerem. Jsme i v podobném věku jako vy. Jen první dítě máme mladší. No nakonec jsme do toho šli. Vyšlo to hned na další pokus. Teď máme doma několikatýdenní miminko. V těhotenství ty pocity byly různý. Hlavně s dítětem to bylo náročnější než když jsme čekali první a to mi celkem nic nebylo a fungovala jsem tak nějak normálně. Bála jsem se porodu atd. No všechno jsme nějak zvládli, ale je to velká změna. Jsem totálně nevyspalá. Nemůžeme podnikat spoustu věcí jako dřív, ale zase je to jen dočasný. Jinak jsme rádi, že jsme 4. Nechtěli jsme jedináčka a malá bráchu miluje. Vy máte, ale dítě už starší a samostatnější, takže nevím, jesti by se mi chtělo zase vracet k plínkám. Taky bych se zamyslela nad tím, jestli máte nějaký hlídání, jak jste na tom finančně, jak moc ti chlap pomáhá. Ale asi bych do toho šla. Děti jsou nejvíc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 08:25
@Anonymní píše:
Máš pravdu, ale já spíš myslela to, že teď jsou zvyklí na to, že si můžou zase užívat - dost věcí můžou dělat i se svým dítětem, je již velké, ale také jej můžou dát někomu na hlídání bez stresu (páč je holka velká a věřím, že zvládne třeba noc u babičky) a opět si můžou užívat. Doma nemají bordel ve smyslu všude drobky, protože batole samo jedlo, nemají všude poházené hračky apod. Ano, jsou to banální věci, ale měla jsem kolegyni, která byla v podobné situaci - bylo ji kolem 35, měla jedno dítě na druhém stupni zš a rozplývala se nad kočárky s miminkama. Ovšem už byla zvyklá na to „svoje“, kdy podle povídání si s ní, jsme se s kolegyněmi shodly, že by ji dělalo hooooodně problém vyjít z jakéhosi svého zažitého komfortu a vžít se do role matky malého miminka. Spíš takto jsem to měla na mysli. Hodně žen řekne, že miminka si rády pomazlí, ale vrátí mamince, že jsou rády, že si toto ony „užily“ se svým dítětem.Jo a ne každá si mateřství užívá - mě určitá období fakt nebavily a doslova užíraly.
Tak já mám 4 roky děti od sebe a je to omezení, ale ne pro starší, protože funguje tatínek. Ale je fakt, ze bordel a drobky máme doma furt, pliny jsou mi jedno a jidlo si ani starší sám neudela. Je to krok zpět, ale osobně nelituji. Na puluvazek jsem se vracela v roce a čtvrt a ne vše me bavilo. Třeba aktuálně vztekani a testovani mantinelu ctyrletaka je vylozene labuzo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 08:56
V první řadě si promysli, jestli to zvládneš ty. Jak zdravotně, tak psychicky. Jako miminko hezký, ale zničit se kvůli tomu nebo nebýt šťastná mi nedává smysl. Já bych do toho na tvém místě nešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
30.10.22 08:59
@hospodki píše:
Na depresi jsou léky, co bylo v prvním nemusí byt v druhem, ale taky naopak. I po 3 potratech mezi detma jsem měla po dalším pozitivním testu chvilkove myšlenky na potrat a ze to přece nemůžu prvorozenemu udělat atp. Nějaké vnímání zodpovědnosti je správne, ale tak od toho jste rodiče, abyste se postarali a dítě přežilo. Já jsem rada, ze jsme do toho ještě naposledy sli.
Léky na depresi sice jsou, ale nějaký čas trvá, než se najde, co člověku sedne. Účinek najíždí několik týdnů. Další fakt je, že po většině psychofarmak se přibírá na váze a pak také léky sice odstraňují příznaky, ale rozhodně neřeší hlubší příčiny, které patří bez výjimky do psychoterapie. Dítě se může narodit třeba takové, že bude řadu let, ne-li celoživotně, potřebovat péči 24/7.
- Citovat
- Upravit
30.10.22 09:11
Já nevím co poradit, rozhodnout se musíš sama. Podle mě ty pocity jsou normální, a každá má obavy, obzvlášť, pokud už ví, do čeho jde. Já mám stejně staré dítě jako ty, ale je mi 30. Třeba se mé rozhodnutí do pěti let změní, ale momentálně nám jedno dítě vyhovuje a nemám vůbec pocit nenaplnění, že nejsme všichni, nebo tak. S manželem jsme spolu v pohodě, oba dost pracujeme a děláme co nás baví. Jedno dítě nám dá i tak zabrat. Kluk také nikdy neměl nějaké přání po sourozenci, spíš naopak mu to takhle vyhovuje. A jsem takto šťastná. Ano, občas mě přepadne myšlenka, co bude, až mi bude 50, zda nebudu litovat. Ale žiji zkrátka přítomností a pocity, které mám právě teď, ne v 50. Vím, že další dítě by nám totálně převrátilo náš život a zkrátka mě to neláká. Musíš si ujasnit, proč druhé dítě chceš. Jestli z nějakého přesvědčení, že je dobré mít dětí více, tak se na to vykašli. Chlapi jsou většinou přizpůsobivý a nechají toto rozhodnutí na ženě. Jelikož stejně většina povinností padne na ní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Nevím jak to popsat. Je mi 34 a chlapovi 42 a mame jedno dite (7 let). Vyhovuje mi, že už je samostatná. Řešíme práci, školu apod. Když vidím dítě, začnu se rozplývat, že bych ještě jedno dítě chtěla. Chlap, že by taky bral, pokud chci já. Před půl rokem jsem si myslela, že jsem těhotná a neměla sem dobrý pocit. Přemýšlela sem o všem co mě znovu čeká a měla sem pocit na zhroucení, že vlastně z toho noc nechci. Po týdnu jsem menstruaci dostala. Na jednu stranu se mi ulevilo. Na druhou sem stranu sem byla smutná. Stve me, ze se ve svých pocitech nevyznám
ještě dodám, že v těhotenství trpim těhotenskou depresí a ne zrovna malou. Mam pocity, ze to dite nechci a kdyz se narodila dcera, vse ustalo. Tak nevím. Někdo zkušenost?