Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevychovanost x diagnóza
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.25 13:56
Podle me to normalni neni, bud ma nějakou poruchu, nebo extrémně blbou povahu.. Asi by měl pocitu následky svých činů, nelíbí se ti svačina, nachystej sám, nenachystáš, nesvačíš. Nechceš nakoupit, ok jdi si pěšky sám domu atd. Byl takovy vždycky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:04
Tak za prvé by přes tu nevymáchanou hubu dostal a za druhé bych mu přitáhla opratě. Na dovolenou by nejel, svačiny by si chystal sám, do obchodu bych ho nebrala a zároveň bych mu z něj nic dobrého nepřinesla, atd. Prostě musí poznat důsledky svého chování. Co otec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:06
@Alušáček píše: Více
V 8 letech? To asi ne… A hlavně vůbec nechci domyslet, jak by se mamce za takovou její reakci „odvděčil“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:06
8 lety snad dokáže v autě počkat sám. 
nebo může jít sám z té školy, zatímco ty pojedeš s dcerou nakoupit. Stejně tak mu ráno jako miminu nemusíš ovoce krájet, jen mu nabidni jestli chce to nebo to a ať si to dá do tašky. 
co otec? O tom ani zmínka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:09
Zakladatelko, bylo by potřeba ještě zmínit, jak to je s otcem. Protože se mi úplně nezdá, že v intaktní, láskyplné rodině, kde se k sobě navzájem chováte s úctou a respektem a projevujete si náklonnost, se může koncentrovat v jednom členovi rodiny tolik zla, navíc v dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:09
Asi bych se trochu míň snažila, víc bych strukturovala (všechno je dané předem, jestli bude kino nebo nákup atd, žádná překvapení) a počítala bych dopředu s negativní reakcí.
Konkrétně:
Kino bych nenabízela. Pokud tam chceš jít ty nebo jiné dítě, věčně bych nabídla, že může jít s námi. Ovšem nemusí. Může být doma (bez obrazovek).
Na svačinu bych se zeptala těsně před výrobou (ne ráno). Jablko, nebo pomeranč?
Chápu, že není řešení mu jídlo nedat, tyhle děti musí pravidelně jíst.
Z družiny bych ho brala po nákupu, ať je tam klidně do pěti. Jen se udělej vzácnější.
Pokud by chytil amok a nedalo se s ním vystoupit z auta, zamkla bych ho v něm (ne v létě a ne pokud by se mohl zranit) a šla na nezbytně nutnou dobu bez něj. Ovšem s dcerou, ta si nezaslouží ho hlídat!
Na komentáře ohledně dovolené a výletů bych nereagovala a rozhodně bych se ho neptala na názor. Počítala bych s tím, že bude negativní. Dál bych možná pouvažovala nad tím, jestli s vámi nutně na každý výlet a dovolenou musí. Co tábor?
Zmrzlina - hm, pokud by to šlo stornovat, nekoupila bych ji (bez dlouhého vysvětlování). Pokud by ji už měl, šla bych pryč, dál od jeho řvaní.
Obecně - dost spánku, dost pohybu, zdravá pravidelná strava, žádné obrazovky.
Není řešení na něj řvát, mlátit ho. Na druhou stranu nevidím řešení v nekonečném vysvětlování a podbízení se. Nechala bych ho získat zkušenost, že když bude na lidi hnusnej, oni s ním pak nebudou chtít nic mít a nic mu nedají.
Psycholog - hm, proč ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:11
@Anonymní píše: Více
ale ty vůbec nepíšeš, jak takové situace řešíš? 
jaký je následující postup, když takto řve? neposlouchá? nespolupracuje? co na to ty a co otec? a ve škole reaguje jak?
Jinak chudák dcera, hádám, že se vše podřizuje jemu, aby by klid, on toho jen využívá a ona je postavená na druhou kolej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.25 14:28
S otcem jsme zajedno, jako neříkám, že jsme dokonalý rodiče, jsme úplně normalní máma a táta, kteří přemýšlejí zdravě. Naše děti opravdu nemají vše, nechystám jim nic extra. Dcera je ve svých 12 letech naprosto samostatná jednotka už pomalu 3 roky, zvládá připravit snídani a i večeři pro všechny. S úklidem taky pomůže automaticky. Do školy se připravuje sama.
Syn sám ze školy jít nemůže, protože máme dojezd cca 15 minut. Já ho vyzvedávám vždy po práci. Dcera má kroužky a nebo je se spolužačkama venku a pak je naberu oba.
Se synem v autě čekala dcerq proto, že kdybych ho tam nechala samotného, tak než bych došla zpět k autu, měla bych kolem auta slušné obecenstvo, néli rovnou policii a nebo sociálku.
Vždy takový nebyl. Začlo to školkou a mým nástupem do práce. Od prvního dne ve školce jen brečel a trvalo to snad rok, nechtělo se mu tam. My ho prý nemáme rádi a proto ho tam dáváme. Od té doby se jeho pohled na svět dost změnil. Po školce se mnou dost často nemluvil a téma školka nerozebíral absolutně s nikym. Změnil to až kovid, kdy jsem já musela zůstat doma kvůli snižování personálu a než jsem opět začala pracovat, tak to trvalo cca 7 měsíců, po tu dobu se dost zlepšil a návratem do školky opět katastrofa, ale to nejhorší období máme až teď, kdy je podle něho vše hnusný, nejedlý, všechno je buď takový a nebo zase makový, ale nic není podle něho: jakmile po něm chci sebemenš drobnost, dokáže se z toho rozbrečet a udělá scénu na dvě hodiny. Fakt hodně velký extrém.
S tou dovolenou už taky přemýšlím, že ho nevezmeme, le zároveň přemýšlím kam bych ho si tak dala. Ale myslím, že by dost prozřel.
- Citovat
- Upravit
18.3.25 14:29
U nas podobný, akorát má už 10. Je to soukromé peklo. K psychologovi chodime a dětské doktorce jsem to jen oznámila s tím, ať mi vypíše zadanku. Neprotestovala. U syna to vypadá na dvojí výjimečnost, je nadaný, to má potvrzeno už od 5 let, a k tomu pravděpodobně PAS, zatím je diagnostika v procesu. Pomáhá jasný řád, žádné změny, vše hlásit předem, výlevy ignorovat, nenechat diskutovat, odměňovat spravne chovani a spravne reakce na situace. A hlavně nejit naprosti tem situacim, o kterych vim, ze delaji problem. Domu může jít sám, když nechce do obchodu, nebo může sám počkat v tom autě. Dělej si čas sama jen s dcerou, oni ti sourozenci těchto dětí občas dost trpí. Výlety neřeším, my si užíváme, on drzkuje. Sám se sebou x metrů za nebo před námi, ignorujeme. Dělá to všude a pořád, to bychom nemohli nikdy nikam. Často bereme někam sourozence, on je rad sám doma nebo s babičkou. Nebo chodím jen s ním a je program přesně dle něj, to je pak zlatej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.25 14:30
Taká se přidám s otázkou na otce. Jaký máte vztah? Jak vychovává děti? Jak se jim věnujete (oba). Můj syn má také náročnější povahu oproti dceři, ovšem to, co popisuješ, to by si opravdu nedovodil. A když ano, tak bychom s ním zatočili… Ale ano, vyšetření u odborníka je určitě dobrá volba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
18.3.25 14:33
K psychologovi můžete i bez doporučení pediatra, počítej, že můžete čekat dlouho.
Zaměřila bych se na dceru, aby ho něm sela hlídat v autě a měla zážitky bez jeho otravné přítomnosti.
Mo je dcera měla takové náznaky remcani ve čtyřech letech, já obvykle nabídnu nějaké řešení, pokud ho neakceptuje a nepřinese vlastní, tak zkrátka nemá svačinu, neúčastní se programu, nemá zmrzlinu, nejde do obchodu. Přešlo to vcelku brzy.
Počítám, že se to ještě párkrát vrátí.
- Citovat
- Upravit
18.3.25 14:33
Já bych zkusila toho psychologa. Bude to nezaujatý postoj a on to s dětmi umí.
Jinak mi přijde, že to jeho vzdorování a dělání naschválů může mít třeba nějakou příčinu nebo původ z rodinného prostředí. Samo o sobě to určitě není. Podle mě, k takovému chování a jednání musí mít nějaký svůj důvod.
Proto si myslím, že by návštěva psychologa mohla být prospěšná. 
Příspěvek upraven 18.03.25 v 14:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Ahoj, už jsem vážně na pokraji sil. Mám každodenní rozepře se svým druhorozeným synem. Začne to ráno a končí to večer. Je mu 8 let. Když já budu chtít jít do kina, on bude chtít jít na hřiště. Když mu nakrájím jablko ke svačině, donese ho a je na mě hnusný, že chtěl pomeranč, přitom to ráno mu to bylo jedno. Po škole po vyzvednutí z družiny když potřebuju jet ještě nakoupit, samozřejmě s ním a ještě se starší dcerou, tak opět hrozná scéna, že ale chtěl hned domu a dokáže prořvat cestu cca 8 minut autem, pak chytne amok, že ho nedokáži vyndat ani ze sedačky a končí to tak, že dcera s ním musí zůstat v autě a já si jdu rychle nakoupit sama. Doma mi pak tropí scény, že nechce dělat úkoly a takhle je to se vším. Jde se mnou neustále do protiproudu, nebo jak bych to nazvala, nikdy nebude po jeho a když jo, stejně si na tom něco najde a danou situaci, výlet zkazí včera jsme vybrali dovolenou a on mi už ráno oznámil, že se na tu hnusnou dovolenou netěší a že chce být doma. Dcera ta už rezignuje a oznámila mi, že chce radši k babičce, protože on to stejně zase všechno zkazí. Už nevím jak dál, nechápu proč je takový a proč má v sobě tolik negativní energie. Dost často nám říká, že mu je vše jedno a že nás stejně nemá rád, že jsme hnusný rodiče. Tohle na nás jednou řval i před lidma, myslim že to bylo kvůli zmrzlině. Prostě už fakt nevím, všichni se za náma neustále otáčí a ty pohledy lidi odpovídají za vše, je jasný co si o nás myslí. Někdy mám pocit selhání ve výchově, ale na druhou stranu si říkám, že nic jinak oproti ve výchově dcery nedělám, tak čim to je? Když jsem to řešila s doktorkou, tak mi řekla, že občas dát pár výchovných neni nad škodu, ale že nic extra nepozoruje. Jenže on se tam chová pro změnu jak miláček…mohu dítě k psychologovi objednat i bez doporučení lékaře? A co si o tom myslíte, máte nějaké rady?