Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěla bych se zeptat zda mate někdo stejny problem.Mam 13.měsíčního chlapečka a když někam dojdeme na navštěvu strašně plače a je nervozní.Dobře je mu jen doma a u mích rodiču
Napada me zda to neni treba tim, ze i ty nemas rada navstevy, jsi z toho trochu nervozni a chlapecek to citi?
Protoze doma a u rodicu to zna, je to pro nej bezpecne misto. Znama ma stejne staryho kluka, a kdyz prijel k babicce tak bylo v pohode a jak tam uvidel mne, kterou tak casto nevida, tak najednou ztuhl a nevedel jestli ma jit dal, co ma delat, stal jako socha - proste znejistel. Nejhorsi je kdyz na nej vsichni zacnou promlouvat, at se neboji…, to je nejhorsi, nutit ho kdyz se boji. Nejlepsi je nechat ho v klidu, at se sam rozkouka, zjisti ze mu nikdo neublizi… Stejne se sam bude drzet u mamy, nebo u nekoho kdo je mu blizky, u koho citi bezpeci. no a po chvili se malej rozkoukal, zacal na mne koukat pod stolem (po ocku) a pak uz byl uplne v pohode a nosil mi hracky.
Píšu z mobilu, tak krátce. Jak jsme přišli s malým k sestře na hromadnou oslavu, tak mi visel kolem krku, bál se, ale za chvilku se oťukal. Pravidelně jezdíme k našim, ale přes dovolenou jsme tam nebyli, tak nechtěl ani vylézt z auta, ale přešlo ho to za chvilku. Zato, když jdeme z našeho horního patra třeba po schodech, kde o patro níž bydlí tchyně, tak šíleně řve! (Tu nevidí skoro vůbec)
Tak u nás je to podobné.Naše malá se nejlépe se cítí doma, v cizím prostředí brečí a na lidi, které nevidí často si musí zvykat.Je v podstatě taková nedůvěřivá vůči ostatním, ale děti má ráda.Zase si říkám, že je dobře, že ke každému cizímu člověku nepůjde.