Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikoho na světě nemám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
11.11.23 15:35
@Anonymní píše:
Dobrý den,asi se potřebuju vypovídat…měla jsem tento týden narozeniny…snažím se nebrečet, ale je to těžké…chodím do školy, do práce, chodím i dobrovolničit (jedné paní, vdově, s postiženým synem, ležákem), ale nepomáhá mi nic. Poslední rok jediné co mi trochu pomáhá je dívat se na nějaký film, seriál, u toho alespoň trochu zapomenu na realitu. Léčím se na psychiatrii, chodím na terapie…nepomáhá téměř nic.
Přítele jsem nikdy neměla a ani ho mít nemůžu, po zneužívání v dětství rodinným příslušníkem se mi sex zhnusil a trpím těžkým vaginismem. Dřív jsem si malovala, že jednoho dne bude vše dobré, budu mít přítele, kamarády atd…ale tento týden mi bylo 25 a nemám nic ani po x terapiích…
Co mě trápí nejvíc je to, že nikoho nemám…mám akorát rodinu, ale moje rodina je toxická a terapeutka i více lidí mi říkají, že by bylo lepší se odstěhovat. Jenže na to nemám dostatek peněz, na jaře jsem přišla o skvělou práci a od té doby se různě protloukám různými, ne moc dobře placenými brigádami.
Celý narozeninový den jsem byla nešťastná a snažila se zadržet slzy…už jako teenager jsem si přála mít oslavu s kamarády, ale jelikož žádné přátelé nemám, tak je každý rok slavím sama, jen s rodinou (jedny narozeniny mě táta za trest ignoroval, že je škoda, že takovou krávu přivedl na svět, jenom jsem mu zkazila život). Letos jsem si prostě řekla, že budu dělat, jako bych žádné narozeniny neměla, den předtím jsem navíc musela jít na noční…jenže máma udělala scénu, že mám narozeniny, tak s ní musím jít na chvilku do kavárny, řekla jsem, že jsem unavená a radši si chci lehnout, tak mi udělala scénu, jaká jsem nevděčná…Nakonec jsem tam teda šla, máma si dala kafe a já jsem polykala slzy.
nikoho nemáš, jen mámu a tátu, s kterými zřejmě bydlíš a máma s tebou chce jít do kavárny, ale ty nikoho nemáš - mhm - asi bude problém někde jinde 
Anonymní
11.11.23 15:38
@admin Mohly byste tohle prosím smazat? Uvědomila jsem si, že jsem tuto diskuzi neměla psát, na tohle mám terapeutku, abych si o tom s ní povídala…Moc se omlouvám…
- Upravit
11.11.23 15:39
@Anonymní píše:
@admin Mohly byste tohle prosím smazat? Uvědomila jsem si, že jsem tuto diskuzi neměla psát, na tohle mám terapeutku, abych si o tom s ní povídala…Moc se omlouvám…
11.11.23 15:42
Pokračuj v terapiích. Cílila bych na to odejít od rodiny. Stejně jsi tam osamělá. Takže najít lépe placenou práci… Hlavně mysli na to, že to není konečná. Že se to může ze dne na den změnit.. Jen tě to bude stát více práce na sobě. Asi jsi fakt neměla lehké dětství, takže máš náročnější startovní pozici.
Co si zkusit podat inzerát? Nebo si najít nějaký kurz, organizovaný koníček… Třeba se seznámíš. Já partnera našla přes seznamku, jsme spolu 12 let a máme rodinu. Normálně jsem nebyla schopná se seznámit
Anonymní
11.11.23 15:43
@stinga Klidně se směj, vysmívat se psychickým nemocným lidem, kteří se trápí ti evidentně jde.
- Upravit
Anonymní
11.11.23 15:45
@Agnesk píše:
Pokračuj v terapiích. Cílila bych na to odejít od rodiny. Stejně jsi tam osamělá. Takže najít lépe placenou práci… Hlavně mysli na to, že to není konečná. Že se to může ze dne na den změnit.. Jen tě to bude stát více práce na sobě. Asi jsi fakt neměla lehké dětství, takže máš náročnější startovní pozici.
Co si zkusit podat inzerát? Nebo si najít nějaký kurz, organizovaný koníček… Třeba se seznámíš. Já partnera našla přes seznamku, jsme spolu 12 let a máme rodinu. Normálně jsem nebyla schopná se seznámit
Děkuji za podporu…od rodičů jsem se opravdu chtěla odstěhovat, kdybych nepřišla o tu práci…když jsem se to dozvěděla, tak jsem se chtěla pokusit o sebevraždu…dostala jsem se z toho nejhoršího jen díky terapeutce a psychiatričce…ale pořád je mi strašně…
- Upravit
11.11.23 15:49
máš nějaký koníček? Zkus zapátrat zda by se nenašla podobná sorta lidí, co by dělala to stejné. Nebo něco co bys ráda zkusila. Pokus se najít lepší práci, alespoň na spolubydlení.
11.11.23 15:55
@stinga píše:
nikoho nemáš, jen mámu a tátu, s kterými zřejmě bydlíš a máma s tebou chce jít do kavárny, ale ty nikoho nemáš - mhm - asi bude problém někde jinde
To jsi tak hloupá nebo jen zlá?
11.11.23 15:58
Sebelítost je skvělá a návyková věc, že? Máš kde bydlet, máš co jíst. Jsi šikovná, když stíháš školu a práci a k tomu dobrovolnictví. Možná Ti to bere moc energie. Zvolni v tom dobrovolnictví a dělej nějaký sport nebo třeba keramiku, zkrátka něco, co Tě bude naplňovat. Tam poznáš kamarády. A odstěhuj se od rodičů, pokud s nimi nevycházíš. Jsi trochu nevděčná se mi zdá.
11.11.23 16:00
Nikoho nemám 
, jen rodinu, vdovu, kam chodíš dobrovolničit a více lidí, kteří ti radí se od rodičů odstěhovat…
11.11.23 16:01
@ZuzaM Po přečtení nadpisu jsem myslela, že opravdu nikoho nemá. Rodina ji zemřela, přátele nemá. Je fajn, že ji matka pozvala do kavárny. Místo, aby byla ráda a projevila snahu zlepšit vztahy s mámou, tak ze sebe dělala oběť a „polykala slzy“.
11.11.23 16:01
@Anonymní píše:
@admin Mohly byste tohle prosím smazat? Uvědomila jsem si, že jsem tuto diskuzi neměla psát, na tohle mám terapeutku, abych si o tom s ní povídala…Moc se omlouvám…
Je mi líto, že musíš narážet na takové zlé a hloupé lidi, co nemají žádnou empatii ani zkušenost s toxickou rodinou. Chápu tvoje pocity, pokračuj v terapii a zkus si najít nějaký koníček, aby ses dostala mezi lidi. Píšeš, že jsi malovala, existují i kurzy malování pro dospělé, co nějaký najít? A hledej lepší práci, brigády jsou dost na pr. d finančně i co se náplně práce týká.
11.11.23 16:02
Pokud se léčíš na psychiatrii, chodíš na terapii, ale nepomáhá to, tak je něco špatně.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
- Domov důchodců - čekací lhůta
- Ranní problém - žaludek, trávení?
- Samodržící silonky - problém
- Tanga ve věku 40+
- Žijeme opravdu bídně?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den,
asi se potřebuju vypovídat…měla jsem tento týden narozeniny…snažím se nebrečet, ale je to těžké…chodím do školy, do práce, chodím i dobrovolničit (jedné paní, vdově, s postiženým synem, ležákem), ale nepomáhá mi nic. Poslední rok jediné co mi trochu pomáhá je dívat se na nějaký film, seriál, u toho alespoň trochu zapomenu na realitu. Léčím se na psychiatrii, chodím na terapie…nepomáhá téměř nic.
Co mě trápí nejvíc je to, že nikoho nemám…mám akorát rodinu, ale moje rodina je toxická a terapeutka i více lidí mi říkají, že by bylo lepší se odstěhovat. Jenže na to nemám dostatek peněz, na jaře jsem přišla o skvělou práci a od té doby se různě protloukám různými, ne moc dobře placenými brigádami.
Celý narozeninový den jsem byla nešťastná a snažila se zadržet slzy…už jako teenager jsem si přála mít oslavu s kamarády, ale jelikož žádné přátelé nemám, tak je každý rok slavím sama, jen s rodinou (jedny narozeniny mě táta za trest ignoroval, že je škoda, že takovou krávu přivedl na svět, jenom jsem mu zkazila život). Letos jsem si prostě řekla, že budu dělat, jako bych žádné narozeniny neměla, den předtím jsem navíc musela jít na noční…jenže máma udělala scénu, že mám narozeniny, tak s ní musím jít na chvilku do kavárny, řekla jsem, že jsem unavená a radši si chci lehnout, tak mi udělala scénu, jaká jsem nevděčná…Nakonec jsem tam teda šla, máma si dala kafe a já jsem polykala slzy.
Přítele jsem nikdy neměla a ani ho mít nemůžu, po zneužívání v dětství rodinným příslušníkem se mi sex zhnusil a trpím těžkým vaginismem. Dřív jsem si malovala, že jednoho dne bude vše dobré, budu mít přítele, kamarády atd…ale tento týden mi bylo 25 a nemám nic ani po x terapiích…