Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojda,myslím si že mám velký problém,nebo alespoň z mého pohledu to tak vypadá.Byla jsem na screeningu jelikož jsem bral na začátku těhotenství,než jsem zjistila že jsem těhotná,léky které by mohli ovlivnit vývoj plodu.Prvotní screening mi vyšel pozitivní,projasnění šíje je skoro osm mm.Což je hodně,jelikož tolerovaný je do tří mm.Byla jsem na podrobném ultrazvuku,kde nezjistili žádné vyditelné vady.Vzhledem ke špatným výsledkům jsem ale byla na odebírání klků z placenty.Snad to bylo jen v mém případě,nechci tady nikoho děsit,ale odběr byl velice nepříjemný a bolestivý.Což pro mě bylo dost nečekaný a stresující.Nyní jsem ve 13 týdnu,na odběru jsem byla minulý týden a teď čekám na výsledky.Svým způsobem čekám sama.Můj přítel si chvilinku zvykal na to že čekáme,ale přijal to a začal se těšit a plánovat jak přestavíme dům atd.Chlubil se přátelům i když to bylo asi předčasné.Problém byl v tom že nezvládal moje náladičky,které podle mého nebyly tak strašné a většinou jsem spíš nemluvila.Přestal se mnou hned od začátku spát,před tím to taky nebyla žádná sláva,trošku jsem se i divila že jsem při častosti našich styků otěhotněla.Ale od té doby co se to dozvěděl tak ani ťuk.Mě ani tak nešlo o sex samotný jako o pomazlení o pohlazení,obejmutí,což si myslím že je dost normální.Ale nějak toho nebyl schopný.Prudila jsem kvůli tomu,to musím přiznat.Teď v sobotu ale přišla celkem slušná rána,z ničeho nic bez předchozího konfliktu či čehokoliv mi řekl že už se mnou nechce dál být,že mi nedokáže dávat lásku a že si to nezasloužím.Byla jsem z toho dost špatná a čekala jsem že to byl jen nějaký náhlý výkyv.V neděli mi to ale zopakoval.Nemohla jsemtomu uvěřit a nemohla jsem se na něj ai podívat.Šla jsem na oběd k našim,kam jsme měli jít společně a což odmítnul.No a až do dneška jsem u nich zůstala s tím že si chvíli potřebuju odpočinout od starostí okolo domu azvířat.Dnes mi sice napsal sms že je hlupák a že doteď netušil co pro něj znamenám.Ale já jsem z toho dost zklamaná a bolavá.Strašně mě mrzí že i když to tak třeba cítil tak že mi to řekl zrovna v tuhle chvíli,kdy může trvat třeba i dva týdny než se dozvím výsledky toho odběru.A že je to celkem peklíčko to čekání.Nevím jak reagovat a nevím jestli je dobrý takový vztah udržovat i kdyby třeba chtěl.Pokud mi testy vyjdou špatně tak jsem rozhodnutá jít na přerušení,tohle jsou všechno chvíle kdy bych ho potřebovala a on neni.Navíc je tady pořád naděje že to dopadne dobře,což mi pani doktorka řekla že si moc nemyslí,ale naděje umírá poslední.No a co pak?
Ahojky, neznám vás, takže těžko odhadovat. Ale nemůže to být tím, že se taky bojí jaké budou výsledky a není schopen o tom mluvit? Asi bych se pokusila přežít do výsledků a pak se rozhodnout podle toho bude reagovat.
Ahoj, je to těžké, hormony udělají své.. Tolerance je do 5mm a znám případ, kdy projasnění bylo k těm 5mm a miminko je zdravé, takže držím palce, aby vše dopadlo k Tvé spokojenosti. A přítel.. Někdy to i chlapům přeroste přes hlavu. Uvidíš, co bude dál.
Říct těhotné ženě s problematickým těhotenstvím dva dny po sobě, že ji chci opustit, mi přijde jako pěknej podraz. Samozřejmě situaci nezvládl, možná se s tím neumí vyrovnat, jednou mu něco takového mohlo ujet (i když teda nechápu
), ale druhý den se měl přijít pořádně omluvit a ne to zopakovat.
Ale pokud má snahu s tebou mluvit, tak s ním mluv, jedině tak přijdeš na to, jestli s ním chceš být nebo ne a proč se chová takhle.
A myslím, že on by měl jasně říct, co chce, ještě předtím, než se dozvíte výsledky, ne aby se rozhodoval až na základě toho, jak dopadneš.
Tak to je teda hukot - nemam slov. Pokud mu z miminkovych problemu docasne nebo definbitivne nepreskocilo, tak je to podle me hajzl jak hrom. Doufala bych, ze mu fakt jen docasne preskocilo.
Tyntynko, neni to od pritele rozhodne fer, ale i pro nej to muze byt rana, se kterou se nusi vyrovnat. Vlastne by mel byt silny za oba, mel by sebrat silu na to, aby se sam s tim vyrovnal a jeste sebrat silu na to, aby na sobe nedal znat, ze se trapi a byt oporou pro tebe. Premyslela bych i o tom, zda jsi s nim byla stastna pred tim, nez vas tohle potkalo. Pokud tomu tak bylo a mela si v nem vzdy oporu, treba je to ted jenom zkrat.
Budu vam moc drzet palecky, aby bylo miminko zdrave a vas vztah se urovnal.
Tyntýno, je toho na vás asi hodně.A partner to nezvlád. Mě manžel asi dva týdny po porudu řekl, že jestli nepřestanu bulet, tak se se mnou rezvede.S odstupem času musím říct, že jsem byla zralá na psych. lečbu, no jo hormony, manžel pořád v tahu.Chlapi přemýšlejí fakt hodně jinak a s problémama se vypořádavají jinak než my. Myslím, že oprávněně se říká, že muži jsou z Marzu a ženy z Venuše.Vyčkej jak se zachová a vypiš se z toho, prostě mu třeba napiš dopis. Mě se těžko s manželem mluví o pocitech a představách.Raději mu pošlu email, tak máme oba čas na přemýšlení a v klidu to můžeme probrat.
Upřímě, já už jsem manželovi také několikrát řekla, že s ním už nechci být, že jsem nešťastná a že se celý život nedokážu přetvařovat. Měla jsem jenom špatné období a necítila jsem jeho podporu, nebo si ji představovala jinak.On to přešel jako by nic, neřešil to, ví že ho miluji. Pokud by to ale bylo naopak a říkal by to s takovým přesvědčení jako já, tak bych to řešila stejně jako ty.Prostě bych to vzala velmi vážně. Tím chci jen říct to, že to tak nemusel myslet, prostě má jen těžké období, třeba má strach že může selhat, bojí se a neumí se s tím vyrovnat.
Myslím, že brzy poznáš jak to myslel. Tu SMS bych brala jako dobrý signál.Třeba zkuste poradnu. Já jsem přesvědčená, že by mému vztahu s partnerem velice prospěla (jako ve spoustě vztahů problém v komunikaci), ale manžel na to nechce přistoupit, prý hledám problémy kde nejsou, on totiž v žádném případě nemá s komunikací problém ![]()
Držím palce ať testy dobře dopadnou a to s přítelem dobře dopadne.
Třeba ne,ale jak to mám zvládnout já? Možná je to ode mě sobecký,ale myslím si žeon by měl teď podporovat mě a ne já jeho.
Já bych řekla, že byste se měli podporovat vzájemně, ono je to mimčo úplně stejně tvoje jako jeho a může se cítit úplně stejně mizerně jako ty a může mít problém i s tím přiznat, že nedokáže být oporou jak od něj očekáváš.
A to s tím sexem, může mít úplně jinou příčinu, může mu to být hloupé vůči miminku, nevím jak to srozumitelně napsat, prostě jednak aby mu neublížil a jednak to někomu může přijít prostě divné.
Jj asi je v tom taky kus pravdy..jsem možná přecitlivělá..prostě mi to přijde nefér že se zachoval takhle,i přesto že to pro něj taky asi neni jednoduchý..Já si prostě nedokážu představit že bych se takhle zachovala já k němu,v tom je asi můj problém.
Týno můžu ti garantovat že nejsi přecitlivělá jsi naprosto ok. Já bych v tvé situaci asi vylítla z kůže - vydržím dost ale jak šlo o mimino byla jsem jak pošuk.Můj manžel by měl dostat Nobelovku za toleranci a trpělivost. A ani slovem mě nikdy neprudil že jsem nesnesitelná a tak a to jsem byla. Těhotenství bylo jak ze žurnálu a já neměla důvod mít strach a přesto jsem pořád o malého měla šílený strach.V tvém případě tě moc obdivuji a on by zasloužil na držku .Přeji ti aby malé bylo zdravoučké a hlavně aby ti to řekli co nejdřív. ![]()