Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nuda po roce manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.9.10 01:41
nuda po roce manželství
zdravím vás všechny, potřebovala bych poradit s mým malým problémem. je mi 23let a manželovi 31. manželé jsme rok a dohromady jsme spolu 3 roky. celou dobu před svatbou jsme měli vztah na dálku a kromě dojíždění bylo všechno v pořádku a krásné. když jsme se po týdnu viděli, zašli jsme do kina, na drink nebo se jen tak projít. ještě chvíli poté, co jsme se k sobě sestěhovali jsme spolu vyráželi ven a všechno bylo fajn. teď nic. já bych ráda něco podnikala, výlety na kole, lezení po horách, procházky se psem, kino, divadlo, tenis … něco, co by jsme dělali společně, protože žádný společný zájem ani koníčka nemáme. manžel je ale nejšťastnější, když se může po práci uvrtat k počítači nebo zalézt s knížkou do postele. není nijak upracovaný, že by potřeboval pořádný relax, dělá 8h jako já, ale všechny aktivity, které navrhnu mu příjdou namáhavé a časově náročné (ikdyž času má daleko víc než já, protože doma nic nedělá) nebo se mu prostě nechce. bylíme na malém městě, nemám tu žádné kamarádky a děti taky nemáme, jen psa … a ten to sám nevytrhe. pokud máte nějaká podobný problém, tak pisněte, jak ho řešíte nebo, co se vám svědčilo. mějte se krásně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
etatinek
25.9.10 02:01
Co na to říct a poradit… Asi, že by se lidé neměli brát dřív než spolu bydlí aspoň rok ve společné domácnosti, pak by po čase nezjistili, že jim to pod jednou střechou vůbec neklape…
Vzala sis za manžela „lenocha“, introverta, domácí typ, kterému k spokojenému životu stačí počítač a internet, naproti tomu ty jsi akční typ, asi i extrovert a máš ráda sport a zábavu…
Nemáte spolu nic společného a vyhovovalo vám to, když jste se viděli jednou za týden, tím jste se nezevšednili, neotravovali a zbytek týdne jste strávili sami, tak jak každý chtěl a uznal za vhodné(manžel u počítače, ty někde venku s přáteli)…
Jak to vidím já… Manžela asi nepředěláš a sebe asi taky ne, takže pokud nechceš, aby se z tebe stala domácí puťka, která nevytáhne paty z domu, jako že to tak odhaduji, tak se vám manželství nakonec rozpadne… 
Samozřéjmě vám nic špatnýho nepřeji, já jsem prostě jen pesimista, takže snad tě tady holky podpoří víc než já a něco smysluplného ti poradí, já to vidím ale bohužel bledě… 
- Citovat
- Upravit
25.9.10 03:06
Danielo,
rád bych Tě potěšil, jsem totiž optimista, ale tady se obávám, že souhlasím s etatínkem. Největší chyba byla, že jste se vzali, aniž byste se aspoň trošku „opravdu“ poznali a teď jste narazili na realitu a až teprve teď jste zjistili, koho že jste si kdo opravdu vzali. Věřím, že takový náraz na realitu musí být tvrdý. Také totiž dost pochybuji, že z manžela, který nejradši lelkuje doma u bedny, uděláš aktivního a akčního člověka, jako jsi Ty. A nutit ho ke změně rozvodem asi taky nebude to pravé ořechové. Jo nutit někoho k něčemu pod pohrůžkou rozvodu půjde, ale třeba nevěrníka k věrnosti, ale jinak hodného manžela k výletu 
To asi nepůjde.
Takže jak píše etatínek, buď se přizpůsobíš Ty jemu a začneš s ním chroupat křupky u telky, nebo podnikej akce bez něj. To Tě ale, pokud ho máš ráda, bez něj nebude bavit a i jemu časem začne vadit, že jsi pořád někde v čoudu po výletech a on je doma sám. Pak si také zkus představit takhle „akčního“ taťku pro své děti, které předpokládám povedeš k aktivnímu životnímu stylu
Já jsem s mojí ženou před svatbou žil 5 let ve společné domácnosti a až teprve po takovéto době jsme oba usoudili, že si s tím druhým dokážem představit zbytek života. I lidem, co spolu žijí ve společné domácnosti teprve jeden rok, bych řekl „dejte si ještě aspoň jeden, nebo spíše dva, než do toho skočíte“, ale podle toho co píšeš, tak Ty jsi si vzala v podstatě jen víkendového kámoše a Tvůj manžel víkendovou kámošku. No děti nemáte, takže můžete situaci řešit celkem v klidu.
Zkus manželovi vysvětlit, že takhle žít opravdu nemůžeš, že aktivní životní styl potřebuješ k životu a jestli se máte opravdu hodně rádi, tak hledejte kompromis. Ty po něm chtěj méně výletů a on by aspoň semtam na nějaky měl vyrazit. Pokud takto najdete cosi uprostřed, tak by to možná mohlo jít, ale otázka je jak dlouho vydrží Tobě to ubrání na životní aktivitě a jemu naopak to přidání. A pokud se na kompromisu neshodnete, tak to fakt nemá cenu. Pak spolu jen budete ztrácet čas.
Jinak věz hlavně jednu věc a to tu, že svatba v podstatě není žádný závazek, spousta lidí spolu prožijí celý život, aniž by se vzali a jiní to v manželství nevydrží ani pár týdnů. Skutečné závazky jsou děti, opravdová láska a z ní plynoucí strach o toho druhého a společná vize do budoucna. Ale ani kvůli dětem se nemá setrvávat v nefunkčním manželství. Vás k sobě váže jen ten papír, takže si v klidu promluvte o tom, o čem jste měli mluvit před svatbou, tedy o tom, co od svých životů opravdu chcete a podle toho se rozhodněte, co dál. Pokud se ty Vaše představy budou opravdu tolik lišit, tak se radši rozejděte jako bezdětní „přátelé“, než abyste za pár let ničili vlastní děti právnickýma přestřelkama, nebo nedej bože, nějakým domácím peklem … a pokud se Vám ten kompromis podaří najít, tak máte vyhráno, ale bude to asi nemalá obět od obou z Vás a budete na ní potřebovat nemálo síly a nervů.
Držím Vám palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 03:25
PS: Jen ještě dodám, nechci aby to vyznívalo negativně vůči Tvému manželovi, nemyslím, že to musí být vyloženě nějaký povaleč či lenoch, jen je to může být prostě kliďas a to samo o sobě není špatně, jen jste oba na ty svoje povahy měli přijít před tou svatbou, na což jste jen o těch víkendech samozřejmě asi neměli šanci. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 03:52
Manželství je o kompromisu. Určitě si myslím, že by jste měli najít společnou řeč, vždycky to jde. Třeba si stanovte pevný týdenní rozvrh, kdy ty se jednou přizpůsobíš jeho programu a zájmu, třeba i to ležení u telky nebo pc. A jiný den on tobě, jízda na kole, výlety…Všechno je to o domluvě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 07:45
etatinek píše:
Co na to říct a poradit… Asi, že by se lidé neměli brát dřív než spolu bydlí aspoň rok ve společné domácnosti, pak by po čase nezjistili, že jim to pod jednou střechou vůbec neklape…
Souhlasím. Kdyby jste se alespoň před svatbou vídali častěji než jednou týdně…
POkud je manžel lenoch nezbývá, než ho naučit zapojit se do chodu domácnosti. Já svýmu chlapovi řekla, že bydlíme v domácnosti oba, oba děláme bordel, tak oba budeme uklízet.
Neříkám, že toho udělá tolik jako já, ale když děláme velký úklid, tak je schopný pomoc. Umí vyluxovat, vytřít, umýt nádobí a to mi víceméně stačí, praní bych mu stejně nesvěřila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:29
jééé tolik odpovědí, děkuji moc!
když teď čtu, co jsem večer přidala, tak chudák manžel! jak už tady někdo psal, on je kliďas, má to v hlavě nějak nastavený na pohodičku a když ho z ní někdo chce vystrnadit, tak se stáhne. nejhorší je, že když už ho ukecám k nějaké akci, překonám počáteční „kyselé ksichty“ tak se mu to pak strašně líbí a je schopný o tom mluvit i týden … ale příště se mu zase nechce. já sice nejsem nějaký extra aktivní člověk, někdy jsem taky schopná ploflákat víkend u PC nebo televize, ale příjde mi to plytké a tak nějak zbytečné prožití života.
s manželem se máme strašně rádi, neumím si představit život bez něho a on to má stejně … je úžasný, umí mě podržet, když potřebuji (a že to je docela často), pořád si mě hýčká a když je nějaký velký problém, tak ho ani nenapadne ho neřešit a nestát na mojí straně.
ale strašně se bojím představy: já s dětma na kole, manžel doma, já s dětma na horách, manžel doma, já s dětma v lese, manžel doma … takového jsem měla taťku a sice jako dítěti mi to navadilo (mamka to zvládla sama a skvěle), ale pro mamku to musela být hrozná nuda. a nuda to je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:34
to lleennttiillkkaa:
sá jsem svýmu chlapovi taky vysvětlila že sama ten nepořádek v bytě nedělám a on to pochopil. když jsem mu řekla, co chci aby doma dělal ( 2× týdně vysát a semtam umýt auto a posekat trávník) tak souhlasil, ale teď to vypadá takhle: 2× týdně „dneska vysaj“, „auto už změnilo barvu“, „včera jsi nevysál“ …furt dokola, rychlejší je vzít vysavač nebo projet auto myčkou.
na jednu stranu, je dospělý a měl by na takové věci myslet, nám taky nikdo neříká, že máme vyprat, vyžehlit a sem tam umýt okna. a na druhou stranu, jeho taťka byl ten případ, co doma v životě nic neudělal a mamku měli za služku, když v tom člověk žije čtvrt století, tak to na něm zanechá stopy.
zas jsem se rozepsala … chjo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:38
My máme doma něco podobného, ale neni to tak dramatické.
Jedna kamarádky mi říkala, že prostě když spolu jenom chodí, tak se před druhým snaží, jak už jsou vzítí, tak na co se snažit 
Do jisté míry je to pravda.Taky dřív jsme chodili všude možně, dnes když něco navrhnu, tak možná, uvidíme, a nakonec, ale nedáme si něco dobrého u televize a zůstaneme opět doma.
Nevím, jestli máš dítě, ale pak to bude trochu horší - myslím i času bude méně, budete se muset podřídit jemu, když bude nemocné, tak asi těžko někam pojedete, tak bych asi začala tímto, že až bude nějaká rodina, že času bude málo, že ještě teď si trochu víc užít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:45
Ten tvůj manžel, to jsem tak trochu já. Zápecník a lenoch, který je v ráji, když jako dneska táta odveze děti na výlet s ostatní partou a já mám svůj konečně vytoužený klid … Kdybych byla jela s nima, určitě by to bylo žůžo, ale nedovedeš si představit, jak já se na dnešek těšila .....a co já mám plánů, co udělám! Tak třeba hned ráno - teplá sprcha. Sprchu po ránu jsem si nedala snad sto let! Další věc - v klidu u emimina snídám, popíjím kafíčko .. co dál. No, je fakt, že budu muset vyprat, možná i vyžehlit, ale chtěla jsem si i probrat svoje doklady, odpoledne možná konečně došít ten přehoz … pak budu muse teda na zítra upéct dort a k večíru připravit pro výletníky gábl … ale bude to prostě MÜJ den!
Co k tomu říct. Asi viz výše, co psali chlapi. Chtělo to poznat se lépe. 
jako vždycky se to dá řešit, ty můžeš vyrazit s přáteli, on bude zatím spokojený doma, ale .. otázka je, na kolik jemu začne vadit, že ty trajdáš někde venku a tobě, že jaksi nemáte spoelčné zážitky …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:45
mimčo ještě nemáme … snažíme se už pekelně dloho a pořád nic …
s tím přetvařováním, myslím že jsme se nepřetvařovali, ale když se vidíš jen 2 dny v týdnu, tak do nich musíš nacpat vše, co bys s tím druhým chtěla dělat celý týden a pak se nenudíš.
mám kolegyni v práci, která když ještě chodila se svým mužem, tak byla strašně nadšená. nebylo dne, kdy by něco nepodnikali, lyže, běžky, kolo, brusle a když už nic, tak aspoň procházku (iniciativa byly vždycky ze strany chlapa)… přesně v pondělí po svatbě se manželovi nic nechtělo a od té doby ( 15let ) se nehnul z gauče … toho bych asi utloukla papučem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 08:49
to Emilie: ale to co píšeš je bezva … člověk ( a hlavně mamina od dětí) potřebuje občas vypnout. mít svůj klid a hlavně čas jenom pro sebe, žádné povinosti, to pak i to žehlení baví, když se to prostě NEMUSÍ. jen nevím, jestli jsi ten typ co můj manžel … PS: je s kolegy na nějakém školení a já mám doma, ten stejný veget jak o něm píšes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.10 09:15
Danielo, nemá cenu se opakovat, že rok spolu o víkendech chodit a pak se vzít… to bylo asi nějaké nadšené zamilované gesto, které jste pořádně nepromysleli, viď. Ale to tak je. Spíš ještě přidám jeden pohled na věc:
Je mezi vámi celkem značný věkový rozdíl (buď v klidu, můj muž je o dvanáct let starší 
a klape nám to). Ale tobě je něco málo přes dvacet a jsi akorát ve věku mezi diskotékama a mateřstvím, takže chceš ještě objevovat, něco zažít, protože pokud nechceš mít děti třeba až v pětatřiceti, máš nejvyšší čas na tyhle aktivity, o kterých píšeš, že bys chtěla podnikat. Protože s dítětem/dětmi už to alespoň ze zažátku prostě nepůjde.
Ba naopak tvůj muž už je defacto „hotový“ člověk (a teď se vás pánové nechci dotknout, ale po třicítce už nemáte moc chuť se někomu nebo něčemu přizpůsobovat, takže i s těmi kompromisy je to horší, ve většině případech máte zaběhlý svůj režim a svoje zvyky a vytrhnout vás z toho může už leda tak nějaká ta druhá/třetí míza )
Tím chci jen říct, že zatímco u tebe je šance, že se s věkem „zklidníš“ (nebo taky ne a budeš akční celý život), ze svého muže už těžko uděláš nadšence, který s tebou bude víkend co víkend lézt po Tatrách (přeháním, já vím).
Takže buď si najdi kamarádky v místě bydliště a s nimi se snaž užít života, samozřejmě tak aby to manželovi nedrásalo nervy, dokud nemáš ještě vlastně žádné extra závazky. Nebo si s mužem opravdu sedněte a proberte, jak to vlastně vidíte dál, jestli by nebylo lepší to v klidu uzavřít.
Pokusit se můžete oba dva, za rok či dva budete mít jasno, jestli to půjde nebo ne. Hlavně ale nechvátejte s tím dítětem, pokud si nejste jistí, že jste v takovém svazku oba skutečně spokojení. Dítě vás k sobě totiž na hezkých pár let připoutá.
Toť za mě.
Pozdrav a slunce v duši! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
25.9.10 09:31
Mám doma lenocha línýho, nerad jezdí se mnou na návštěvy (k mým rodičům nebo babičce), nesportuje, mimo práci mu stačí počítač. Já bych taky vyvíjela njaké aktivity pořád … ne teda extrem jako lezení po skalách nebo tak, ale občas na brusle, na procházku, na houby 
.
jsme spolu skoro 7 let, máme 4,5letýho kluka… a máme to tak že trajdám sama s klukem. jedu k našim, k ségře, na houby a pod. Můžu nechat kluka doma a jít na drby, do města, t´d nově na cvičení…když je nějaká zábava )hospoda, taneček) on si v klidu sedí, pozoruje cvrkot a já řádím (rozuměj jako bavím se).Např. byla domluvená hospoda, on nestíhal dojet tak ať jdu sama že pak dojde … byli tam jen kamarádi 3,a draý dojel v 1 hod v noci a vyzvedával si mě krapet pod parou ..
A vyhovuje mi, že když už je to bačkora a len och, tak že v ničem nebrání mě a nevyčítá .
Občas se k něčemu přemluvit nechá,jakou jednou za rok ty brusle a návštěva u někoho mimo povinné termíny (vánoce a narozky)
Vím že okolí nás nechápe, jak spolu můžem být, resp. já s ním, ale nám to tak fakt vyhovuje.
Takže je to na tobě .. buď ho ukecáš aspoň na nco, nebo se budeš bavit bez něj a bu´d se pak přidá nebo bude chápat a tolerovat a budete mít klid
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.10 10:22
Raději anonymně,mám tu známé…
My byli vždy aktivní.jezdili jsme na ryby,výlety,já s manželem na fotbal…Manžel aktivity drží já už ne.Jsem věčně unavená a nemá nám kdo hlídat dítě.Něco se dá dělat i s děckem,ale vzít ho na stadion a koukat 3h na hokej ne…manžel to ze začátku nechápal,bylo věčně zle.On si chodil několikrát v týdnu a já byla doma s mimčem.....
Tím chci říct,že jak někdo psal,nejdříve se nějak sžijte spolu a pak si pořiďte mimi nemyslím to zle,ale bylo to asi náhlé se brát ikdyž jste spolu nebydleli
Sestavte si nějaká pravidlá,třeba víkendy trávit po výletech a v týdnu jen tak plácání doma-jeho .A ty si někoho tam u vás najdi na pokecy a kafíčka(samo v rámci domácího klidu).Cvičit můžeš taky sama.
Jeho už nepředěláš,ani bys teda neměla.Takového člověka jsi si brala a teď už mu to musíš tolerovat jinak vztah půjde k šípku 
Můžeš se pokusit nenásilnou formou ho k něčemu občas přinutit a vyrazit spolu
Držím palce
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
