Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sice je hodnej, ale časem to bude akorát horší. Takže otázka je, jestli ho tak miluješ a nadosmrti se s tím smířis nebo budeš muset o dům dál ![]()
A když naplánuješ výlet apod. tak nechce? Všechno tvoje návrhy odmítá? Chodí do práce a v domácnosti funguje?
A v čem spočívá že je hodný? V tom že leží na posteli a vegetuje? To můžete mít i hodného kocoura a přínos do vztahu bude stejný. Ano rozdílné povahy spolu mohou žít spokojený život, důkazem budiž mé 7 leté manželství a 13 letý vztah. Já jako introvert jsem se musela naučit být trochu víc společenská a manžel, jakožto extrovert, musel pochopit že to, že občas zalezu do ulity a tam si sama vegetím je můj způsob relaxace a ne známka nespokojenosti. Ale nejde to tak že jeden si pojede vlastní cestou a ten druhý si buď bude kousat nehty u nohou z nudy, nebo poleze po horách s vyplazeným jazykem a touhou se jednou taky pořádně vyspat.
To je na rozchod, časem tě to bude odpuzovat. Já jsem taky zážitková, akční, potřebuju kolem sebe lidi a vzruchy a nějakýho lemroucha bych vedle sebe nedala ![]()
Ty jsi asi hodně citlivá, že tu samotu a nudu tak prožíváš. Umíš si představit život bez něho, nebo je to bolestivé?
@Cenarius píše:
A když naplánuješ výlet apod. tak nechce? Všechno tvoje návrhy odmítá? Chodí do práce a v domácnosti funguje?
To je to, on v domácnosti funguje dobře, je čistotnej a pomáhá mi s úklidem. Do práce chodí tak 3× týdně, teď má prázdniny. Když něco naplánuju, tak rád jede, to zas jo. Mám asi nějaké špatné období nebo rozmar, ale taky mě mrzí, že sám od sebe nevyvine žádnou iniciativu.
Pokud příčina jeho chování není v třeba v depresi (a to myslím vážně - často lidé, co jsou neustále unavení, zdánlivě líní, bez životních snů a cílů, mají spíš psychický problém, který si sami ani nemusí uvědomovat, než že by to byla jejich pravá nátura) a je prostě takový, šla bych o dům dál. Myslím, že ve vztahu je nejdůležitější právě společný pohled na svět. Rozumět si v tom, co každý den děláme, cítit se naplnění. Mít společné plány, diskutovat o nich a naplňovat je. Hodných a „akčních“ mužů je spousta, vůbec bych se toho nebála. ![]()
@Anonymní píše:
Holky, já už nevím. Mám moc hodného přítele, bydlíme spolu přes rok, je nám 26. Máme se rádi, ale vůbec si nesedneme co se týče životního stylu. Já jsem akční, pořád bych něco podnikala, objevovala, tvořila.. Přítel je věčně unavenej, většinu času leží v posteli a kouká do mobilu nebo hraje hry na pc. Nemá žádný koníček, nic se mu nechce, nic v životě neplánuje. Kam ho dáme, tam si ho mouchy sežerou. Přemýšlím poslední dobou nad tím, jestli tohle jeho pomalý tempo zvládnu. Nějak ani příliš nemluví, že prý nemá co a mě to nic nedělání začíná pěkně nebavit. Vážím si ho, protože je hodnej, ale asi se unudím. Co s tím?
Většinou všem radím komunikovat… Tobě rádi utikat😁. Ne vážně. Teď se nudiš, za chvíli tě to začne strašně moc štvát. Nemáte děti ani jiné závazky. Najdi si nějakého fajn kluka se společnými zájmy. Představ si, že budete mít rodinu a on místo v lehu, hraní, čtení pohadky bude ležet a pařit na mobilu. 😱
@BaMaK píše:
Většinou všem radím komunikovat… Tobě rádi utikat😁. Ne vážně. Teď se nudiš, za chvíli tě to začne strašně moc štvát. Nemáte děti ani jiné závazky. Najdi si nějakého fajn kluka se společnými zájmy. Představ si, že budete mít rodinu a on místo v lehu, hraní, čtení pohadky bude ležet a pařit na mobilu. 😱
anebo v případě akčního typu… představ si, že budete mít rodinu a on místo pomáhání a uklízení (píše zakladatelka, že to dělá rád a dobře a navíc je čistotnej), řekne že vůbec nečekal, že bude s rodinou a malejma děckama uvázanej doma a přitom chce akčně jet do Indie a slejzat Alpy…
Pořiďte si mimíska. Garantuji ti, že on začne být mnohem akčnější a až budeš s děckem doma, on bude věčně pryč a rozhodně s ním nebude nuda ![]()
@imm píše:
Pokud příčina jeho chování není v třeba v depresi (a to myslím vážně - často lidé, co jsou neustále unavení, zdánlivě líní, bez životních snů a cílů, mají spíš psychický problém, který si sami ani nemusí uvědomovat, než že by to byla jejich pravá nátura) a je prostě takový, šla bych o dům dál. Myslím, že ve vztahu je nejdůležitější právě společný pohled na svět. Rozumět si v tom, co každý den děláme, cítit se naplnění. Mít společné plány, diskutovat o nich a naplňovat je. Hodných a „akčních“ mužů je spousta, vůbec bych se toho nebála.
Bohužel jsem si sama depresí prošla, v tu dobu mi jeho životní tempo vyhovovalo, teď už se věci mají jinak. On je taková nátura po tátovi, ten byl skoro celý život na pracáku, jak se mu nic nechtělo. Toho se popravdě taky trochu bojím.
@Anonymní píše:
To je to, on v domácnosti funguje dobře, je čistotnej a pomáhá mi s úklidem. Do práce chodí tak 3× týdně, teď má prázdniny. Když něco naplánuju, tak rád jede, to zas jo. Mám asi nějaké špatné období nebo rozmar, ale taky mě mrzí, že sám od sebe nevyvine žádnou iniciativu.
Takže je to pouze o tom, že jemu se nechce nic vymýšlet a je spokojenej i doma. Jinak fungujete normálně. No tak buď se smíříš s tím, že holt aktivity budou na tobě (výhoda je, že můžeš plánovat aby to hlavně bavilo tebe) a nebo rozchod.
@pohledzdruhestrany píše:
anebo v případě akčního typu… představ si, že budete mít rodinu a on místo pomáhání a uklízení (píše zakladatelka, že to dělá rád a dobře a navíc je čistotnej), řekne že vůbec nečekal, že bude s rodinou a malejma děckama uvázanej doma a přitom chce akčně jet do Indie a slejzat Alpy…
Proto by to ti dva měli mít podobný
Těžko si dlouhodobě porozumí opatrná tvůrkyně výšivek Richelieu a adrenalinový zapálený alpinista, kterýho doma neudržíš ani párem volů.
@pohledzdruhestrany píše:
anebo v případě akčního typu… představ si, že budete mít rodinu a on místo pomáhání a uklízení (píše zakladatelka, že to dělá rád a dobře a navíc je čistotnej), řekne že vůbec nečekal, že bude s rodinou a malejma děckama uvázanej doma a přitom chce akčně jet do Indie a slejzat Alpy…
Taky možný, na druhou stranu si zase nedovedu představit, jak ten můj vezme děti na výlet, vstává s dětmi ráno a ne kolem oběda a aktivně se zapojuje do výchovy. Nedávno nám takový romský puberťák schválně vrazil kolem do auta. Neřekl mu ani ň.
Holky, já už nevím. Mám moc hodného přítele, bydlíme spolu přes rok, je nám 26. Máme se rádi, ale vůbec si nesedneme co se týče životního stylu. Já jsem akční, pořád bych něco podnikala, objevovala, tvořila.. Přítel je věčně unavenej, většinu času leží v posteli a kouká do mobilu nebo hraje hry na pc. Nemá žádný koníček, nic se mu nechce, nic v životě neplánuje. Kam ho dáme, tam si ho mouchy sežerou. Přemýšlím poslední dobou nad tím, jestli tohle jeho pomalý tempo zvládnu. Nějak ani příliš nemluví, že prý nemá co a mě to nic nedělání začíná pěkně nebavit. Vážím si ho, protože je hodnej, ale asi se unudím. Co s tím?