Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Dobrý den,
jako pisatel jsem tu nová a ráda bych se svěřila se svými obavami.Jsem v 33tt, je mi 36 let, prvorodič. Porod už se pomalu blíží a já začínám panikařit. Bolesti se nebojím a popravdě je mi jedno, jak moc to bude bolet. Dítě je v pořádku, všechny testy v normálu. Celé těhotenství(co těhotenství, celý život) ale žiju se strachem, že se něco (cokoliv) může pokazit u porodu a mé dítě bude mít trvalé následky, ne-li postižené. Za svůj život znám kolem sebe relativně dost případů, kdy se to stalo, proto ta panika. Nikde se o tom moc nemluví- jako co přesně to zapříčinilo, jestli tomu lze včas předejít a tak. Jen upozorňuji, jsem panikář od narození a „uklidňující“ výroky typu „zbytečně se nestresuj, na takové věci nesmíš myslet, ublížíš mimi“ na mě bohužel nefungují
Jen bych třeba ráda věděla, jestli je tu někdo podobný…
Díky.
Audrey
Ahoj, boji se skoro kazda a strach je to v podstate opravneny, muze se stat cokoli, ale bohuzel nejde to moc ovlivnit. Zacala bych tedy tim, ze je dobre porod nevnimat jako neco potencionalne nebezpecneho, ale spis jako neco prirozeneho, s cim si priroda zajiste poradi. A jako bezpecnosti pojistka, jsou u toho lekari… A je velmi dulezite abys verila sama sobe ze to zvladnes! aspon to pomohlo me ![]()
Stát se může všechno to určitě víš. Ale pořád je větší procento těch, kterým se i při komplikovaném porodu narodilo zdravé dítě. Nikdo ti nic nezaručí. Taky jsem měla strach jak píšeš o dítě, ale pak se všechno srbehlo tak rychle že nebyl čas nad tím přemýšlet. Neboj všechno bude dobrý, protože pak už nebudeš mít čas nad tím přemýšlet ![]()
Byla jsem taková, bála jsem se šíleně a kvůli tomu jsem si prodloužila porod na pro mě skoro nepřežitelnou dobu. Byla jsem zaťatá a z nějakého důvodu se prostě neuvolnila a držela malou vevnitř zuby nehty. Porodní asistentky se u mě střídaly a každá mi říkala totéž - prostě se uvolni a nech to malé už jít ven, a co se má stát se stane - teď u porodu, nebo za pár měsíců u něčeho jiného. Jako taky jsem to nechtěla slyšet, jako ty, ale zpětně měly pravdu. Hlavně se tím fakt nenech při porodu tak ovlivnit, pak budeš zbytečně trpět. A když pak odmítneš i tlačit, jako já, a porodíš cosi modrého s oválnou hlavou, tak se sesypeš. Kliiid ![]()
@Filzefina
Děkuji za podporu…Na jednu stranu se těším, na druhou tohle
jak říkám, bolesti se nebojím, ať mi klidně dělají císaře zaživa…hlavně, ať je malý ok. Ale to chce samozřejmě každá. Když nad tím tak přemýšlím ono nejde si o císaře požádat? já prostě nevím proč mi přirozený porod přijde rizikovější, než plánovaný císař…asi ne… blbost ![]()
Ten strach asi znají všechny těhotné, někoho pohltí víc někoho min… Já musím říct že u druhého jsem se bála víc, přeci jen už jedno milované dítě doma.. Přece nemůžu mít stetni na 2 krásne porody se zdravým konce… Ale stejne jako u prvního jakmile mi začaly kontrakce a já zjistila že asi už to přišlo… Tak jsem najednou byla vnitřně klidná… Věřila jsem sobě a mimcu, že to bude jak to má být… Ze už to nezastavím a budu naslouchat instinktu a soustředila jsem se už jen na malou a mě… Oba porody vcelku rychle, bolestive to ano ale pro mě krásne… Rizikovejsi CS určitě je víc… Ale nastavení hlavy je fakt důležité… Zkuste si promluvit s nějakou DULOU nebo někým…
@iPodPrd
ježišmarja…tak doufám, že to modré s oválnou hlavou bylo v pořádku
Mám 100 chutí zajet do té porodnice a varovat je tam, jaký psychouš se jim tam na Vánoce chystá ![]()
@kavulenka
já jsem od narození hrozný pesimista a mám co dělat, abych se dostatečně zaměstnala a nemyslela na takové věci. Nejhorší je, když narazíte na lidi, kteří vám začnou vykládat o tom a tom případu…a prostě hrozné věci… to nedávám. Jinak díky.
Jsem taky ve 33tt prvorodicka. Termín 25.12. Bojím se jako prase, bojím se i bolesti.
Ale věřím že to zvládneme ![]()
@audrey115 píše:
Dobrý den,
jako pisatel jsem tu nová a ráda bych se svěřila se svými obavami.Jsem v 33tt, je mi 36 let, prvorodič. Porod už se pomalu blíží a já začínám panikařit. Bolesti se nebojím a popravdě je mi jedno, jak moc to bude bolet. Dítě je v pořádku, všechny testy v normálu. Celé těhotenství(co těhotenství, celý život) ale žiju se strachem, že se něco (cokoliv) může pokazit u porodu a mé dítě bude mít trvalé následky, ne-li postižené. Za svůj život znám kolem sebe relativně dost případů, kdy se to stalo, proto ta panika. Nikde se o tom moc nemluví- jako co přesně to zapříčinilo, jestli tomu lze včas předejít a tak. Jen upozorňuji, jsem panikář od narození a „uklidňující“ výroky typu „zbytečně se nestresuj, na takové věci nesmíš myslet, ublížíš mimi“ na mě bohužel nefungujíJen bych třeba ráda věděla, jestli je tu někdo podobný…
Díky.
Audrey
A neuklidnilo by vas vybrat si porodnici, kde maji vse potrebne pro dite, kdyby se neco pokazilo? Sla jsem tam, kde jsou znamy tim, ze sice nemaji nejkamaradstejsi pristup, ale sjizdi se tam z daleka rizikove rodicky a kdyby se neco semlelo, tak tam je vse -odbornici, JiP, pristroje.
@Oriseka
Nad tím jsem taky přemýšlela a vlastně díky tomu jsem si zvolila tu porodnici ze dvou, kterou jsem chtěla sice méně, ale vím, že jsou tam pokrokovější. Do nějakého velkého města to mám všude dost daleko.
… mám děti tři - nejmladší má necelého půl roku, 2× jsem rodila SC a obavy jsem měla pokaždé - myslím, že to k mateřství zkrátka patří, že se bojíme takového toho „co když“…
Sama za sebe to beru čistě prakticky - máme jednu z nejlepších porodních i poporodních péčí ve světě, ať si některé maminky říkají, co chtějí, držíme jednu z nejlepších úspěšností, co se zachráněných předčasně narozených dětí týká a tak dále a tak dále… proto jsem si ke každému porodu vybrala velkou porodnici - uklidňovalo mne to vědomí, že „kdyby náhodou“ budu kolem sebe mít já a především děti tu nejlepší možnou péči a největší možnost šanci… ![]()