Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Období vzdoru ve 2 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.2.23 21:46
@Anonymní píše:
@Modesta a jaké tam davala rady prosím?
Prostě poslouchat a vnímat signály dítěte. Hysterák je obvykle jen reakce na to, že přehlížíme pocity dítěte. Rozhodujeme za něj. Však ano, to je správně, ale nebereme v potaz jeho potřeby.
Popisovala tam příběh, kdy matka odtáhla dítě do parku, nejdříve mu rozbourala stavebnici (když se k němu honem hnala, aby ho oblékla), pak ho nenechala hrát si se šroubkem, pak mu venku vytrhla klacek… A vztek se v tom dítěti hromadil, až bouchl.
Žádné průpovídky typu „Přestaň řvát. Takové vzteklé dítě, to si s ním nikdo nebude chtít hrát…“ apod. by neměly zaznít, protože to akorát učí dítě potlačovat emoce.
Takže když už k tomu hysteráku dojde, ptát se dítěte, jak mu můžeš pomoci. Ale důležitá je intonace. V tu chvíli nesmí zaznít intonace ve smyslu dej mi už pokoj, ale mělo by tě fakt zajímat, co to dítě chce.
A ty, jako dospělá, bys měla být schopna říct i tomu dítěti, že teď jsi unavená/přetažená/vzteklá/… a že potřebuješ chvilku klidu. Tak se tu nestane, že budeš jednat s dítětem ve chvíli, kdy jsi emočně labilní. Takže ho nezbušíš, jako to žito.
Je to webinář na hodinu a půl, fakt doporučuji. A zdarma je jen dnes. Tohle je hodně hodně slabý výcuc těch důležitých věcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.23 22:48
Starší dcera měla období vzdoru cca půl roku, začala někdy v těch svých dvou letech.
Mladší dcera byla jiná liga, ta byla vzteklá a vzdorná snad od narození, že se jedná opravdu o vzdor šlo poznat už v jejích 9 měsících a s ní bylo opravdu peklo do jejich cca 4,5 let.
Zato nyní je naprosto klidná, 6 let bude mít v květnu.
Zato starší dcera jak to trvalo krátce si to s nadcházející pubertou začíná snad nahrazovat.
Mám pocit, že u ní byl ten vzdor takový pod pokličkou a nemohl nevím proč propuknout na plno a na dýl. S o to horší pubertou bohužel počítám. Pořád v ní cosi nespokojeného bublá.
Začínám mít pocit, že když si to dítě zažije pořádné období vzdoru tak puberta může být klidnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 06:50
Poraďte, co mám dělat se synem ( 4 roky), když při vzdoru hází hračkama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 07:20
@Bája6 tak to je prece jasne, hracku vzit a zavest ho jinam do pokoje, kde zadne nejsou at se vyvzteka tam, to je i nebezpecne, kdyz hazi hrackama, muze neco rozbit a nekomu ublizit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:23
Dceři je téměř rok a půl. Střídavě tyhle období přichází, ale je pomálu dní, kdy by se nevztekala. Trvá to už pár měsíců a jen čekám až to přejde. „Ne“ je pro ni jak červený hadr pro býka. A třeba když chci „ne“ vynechat a nabídnout jí jinou věc/aktivitu, tak řve dál, protože nemá prostě to, co ona chce.
Maminky, které to neznají, tak nechápou a ty, které zažily, tak mají pochopení a říkají, že nic než vydržet nezbývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.23 03:44
Mám to teď doma také s naším nejmladším dítětem - dvouletou dcerou.
Je to hodně náročné a psychicky vyčerpávající, ale s věkem a s tím, jak se dítě naučí lépe se vyjadřovat, to během pár let postupně odezní 
Za sebe určitě doporučuji pracovat hlavně sama na sobě - naučit se zůstat i v těchto stresových situacích co nejvíc v klidu, protože malé dítě potřebuje načerpat ten klid právě z rodiče a pokud ani matka nedokáže ukočírovat svoje emoce, těžko to pak učit to dítě. Ono se to snadno řekne, hůř dělá… Je dobré naučit se popsat svoje pocity, vyjádřit slovně, jak se cítím, a otevřeně o tom se svým dítětem mluvit.
Záchvatům vzteku se snažím v rámci možností předcházet - tzn. nepřehlížet potřeby svého dítěte, brát ho vážně, přistupovat k němu s respektem, domlouvat se… V běžném provozu se to ale ne vždy daří, takže záchvaty vzteku jsou u nás na denním pořádku, asi jako všude 😁 Taková klasika - dcera si lehne na zem, třeba v obchodě, kope nohama a ječí na celé kolo. Prohne se do luku a je úplně šílená. Teď nám začala dělat i to, že se třeba schválně počůrá. A taky kouše, háže věcmi… Když se nám to podaří včas zvládnout, netrvá to moc dlouho, ale občas to přeroste v takový amok, že trvá třeba i hodinu, než se uklidní. A důvodem bývá ledacos. Většinou zdánlivě nějaká „blbost“. A taky únava, nedočkavost, nebo prostě když není po jejím.
Co nám osobně nejvíc pomáhá, je snažit se pochopit proč se „zlobí“, mluvit na ni klidným hlasem a uznat a popsat její pocity. Např. „Zlobíš se, protože jsi chtěla tu hračku a já jsem ti ji nekoupila, že? A tobě se tak líbila a teď jsi naštvaná a smutná…“ A pokud nemá situace řešení, tak spolu s ní prostě počkat, až to přejde. Dost často se dcera už během těchto slov zklidní. Ale samozřejmě ne vždy. Někdy to ani takhle nejde, spěcháme, není čas, prostor, možnost to s ní v daný okamžik na daném místě řešit… a to pak prostě vezmu řvoucí dítě do náruče a jdu kam potřebuji a holt si o tom popovídáme, až je čas a klid.
To uznání pocitů je ale hodně důležité a když ten čas a prostor je, vždycky se o to snažím. Ne za účelem uklidnit ji (to je většinou spíš jen takový druhotný efekt), ale za účelem naučit ji, aby svým pocitům začala rozumět a učila se je popsat. Vždy se také snažím být s ní, dát jí najevo, že jí rozumím, že jsem tu pro ni, že ji miluji i když se chová takhle. Ale zároveň se samozřejmě nevnucuji a když mi dá jasně najevo, že nechce, abych na ni sahala, nesahám na ni a jsem prostě jenom nablízku.
Co se naopak snažím nikdy nedělat, je: 1) zbrklé pokusy situaci okamžitě vyřešit, dítěti dát co chce ať je klid atp., 2) trestat ji, říkat věty typu „přestaň řvát“, dávat ji vyřvat za dveře atp. (tímto se naučí ty emoce akorát potlačovat), 3) odvádět pozornost např. nabídkou nějaké alternativy, nabízením sladkostí atd. (v tu chvíli to pomůže, dlouhodobě to opět spíš uškodí), 4) zcela ji ignorovat.
Není to vůbec snadné a i já to čas od času nezvládnu, jak bych si přála. Hlavně na veřejnosti, kde člověk v této stresové situaci bojuje ještě s pohledy nebo dokonce řečmi druhých lidí. Nebo když se sama necítím dobře, jsem unavená a malá má už třeba 10. záchvat během jednoho dne… 🙈 Je toho ještě hodně, na čem musím zapracovat… Když člověk ale pochopí, proč se to děje, že to ty děti opravdu nedělají naschvál, že je to prostě nezralostí mozku, který v tomto věku ještě nezvládá zpracovat silné emoce, to dítě žije tím co je právě teď a prožívá to naplno… A v daný okamžik není schopno jakéhokoliv racionálního uvažování i kdyby stokrát chtělo… Hned se na to dívám jinak a snažím se to i jinak řešit.
Všichni z toho nakonec vyrostou Okolo toho 2./3. roku je to nejhorší. K tomuto věku to bohužel patří, všichni si tím projdou. Mám doma i starší děti, takže vím, že to nebude trvat věčně. Ale zase jsou pak jiné problémy. To si člověk nevybere…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
