Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ses overthinker, ja to mam taky. Pomáhá meditace, klid, nicnedělání. Při práci s emocemi ji nechat přijít, uvědomit si ji, přijmout ji. Říct si aha, vzteku, zase jsi tady, tak rady buď chvíli se mnou, a zhluboka dýchat. Neodhánět, protože pak se bude ještě víc vracet. Ve vztahu časté objímání doteky.. podvědomě potom budeš cítit jistotu, aniž bys na to musel dojít myslí..
Toto jsem mela cely zivot. Za me je jadro ve strachu a nejistote. Rekla bych, ze to jsou uzkosti, mozna v kombinaci s OCD. ADHD nahodou nejsi? Hypersensitivni?
Studovat Písmo jsi zkoušel? Že by tě to odvedlo od těch myšlenek.
Zvýrazněné rysy osobnosti?
Porucha osobnosti? Může být smisena s různými projevy.
Pro upřesnění diagnozy si pozadej o psychodiagnosticke vyšetření u klinického psychologa. Na doporučení od psychiatra/praktického lekare je to zdarma.
Vyšetření probíhá formou rozhovoru a různých testu. Něco se v tom třeba najde a ujasnis si, co a jak dále.
Může se jednat o poruchu osobnosti. Bludy jaké? Paranoia jaká? Nechci strašit se schizofrenií, to se takhle na dálku diagnostikovat nedá. Když ani psychiatr neví, tak možná ho změnit ![]()
@T0mik píše: Více
Ahoj, jsi stále tady aktivní? Ráda bych si popovídala o tom mám to hodně podobné
@T0mik píše: Více
Ahojky, vím že je to divné, ale mohu Ti dát své telefonní číslo. Mám to hodně podobné. A potřebuju se toho zbavit. Nebo ty už jsi v pořádku?
Dobrý den, léčím se už cca rok ambulantně na psychiatrii, KBT terapie mám za sebou, vyšetření u klinického psychologa také, a furt se neví co mi je, stále „pátráme“ po diagnóze.
Moje mysl je plná různých myšlenek, emocí, představ, snů, vtíravých obrazů, filmů, spojitostí a dalších věcí, které se neustále míchají dohromady. Tyhle věci přicházejí automaticky, aniž bych je chtěl. Někdy mám vtíravé spojitosti – mohou to být staré myšlenky, nové nápady nebo pocity, které se stále vrací. Nedokážu se jich zbavit, ani když si na chvíli něco ujasním, protože brzy se vše zase vrátí do chaosu.
Neustále o všem přemýšlím a snažím se hledat logiku nebo smysl. Čím víc se tím ale zabývám, tím víc mě to vyčerpává. Potřebuju rozumět každé myšlence a situaci do nejmenšího detailu – jaké emoce cítím, proč něco vnímám určitým způsobem, nebo co jednotlivé myšlenky znamenají. Když mi to nejde pochopit, cítím velký stres. Myšlenky zahrnují všechno možné – od vzpomínek, přes každodenní události až po úplně abstraktní věci.
Mám obavy, že pokud nedokážu svoje pocity a myšlenky správně popsat, někde udělám chybu a diagnóza bude nepřesná. Bojím se, že přehlédnu něco podstatného, protože to třeba beru za normální, ale ono to normální není. Moje mysl pořád analyzuje úplně každou situaci, detailně hodnotí všechno, co dělám, nebo co mě napadne. I když se snažím rozebrat jednotlivé problémy, pořád mám pocit, že to nestačí a nejsem o nic blíž vyřešení.
Do toho se mi objevují automatické myšlenky a asociace, které nemůžu ovládnout. Mám vtíravé myšlenky, které někdy působí tak reálně nebo intenzivně, že si říkám: „Byl tohle blud, nebo co to bylo?“ Týká se to i věcí, které by mě měly těšit – například když si chci užít radostnou chvíli, moje hlava začne analyzovat: „Proč mě to teď napadlo? Je to normální?“ Kvůli tomu si nedokážu vychutnat ani ty radostné momenty. Někdy se i obávám, že se mi tohle všechno „uloží“ do mysli a už se toho nikdy nezbavím.
Mám také problém s filmy, seriály nebo jinými běžnými aktivitami. Spojuje se mi s nimi určitý nepříjemný energetický pocit, nebo se propojí s nějakou jinou situací, což mi způsobuje velké nepohodlí. A to se netýká jen filmů, ale skoro všeho. Nedokážu si vyjasnit, co v těch momentech cítím nebo jak to vlastně mám vnímat. Cítím se jako uvězněný sám v sobě nebo ve všech těch myšlenkách.
Často nevím, jestli mě ovládá nejistota, paranoia, nebo je za tím něco jiného. Bojím se, že nevím, odkud všechny ty myšlenky přicházejí – jestli je vymýšlím já, nebo jestli za to může nějaká porucha. Nevím, jak to celé nazvat, ale cítím se zahlcený. Mám strach, že moje mysl zůstane pořád takhle zaplněná, a nikdy už nebude klid.
Některé věci si často vysvětluji jinak než ostatní lidé, což mě někdy ještě více mate. Občas cítím takový silný vztek, který přichází zdánlivě bez důvodu. Bohužel se mi stává, že ten vztek si vybíjím na lidech, které fakt miluju, i když vím, že za to vůbec nemůžou, a pak si to i vyčítám, a říkám si, jak hrozný člověk jsem. Připadá mi, že i když hledám příčinu toho vzteku, necítím jistotu, že jsem na ni přišel správně. Možná to všechno pochází z toho, co se děje v mé hlavě, ale já si tím nejsem jistý.
Cítím frustraci, protože i když se snažím to všechno pochopit, tak mi to i přesto zůstává nejasný. Tohle všechno ve mně vyvolává pocit ztracenosti, jako bych nerozuměl ani sobě, jsem extrémně paranoidní.
Budu opravdu rád za veškerou zpětnou vazbu, chci jen vědět, jestli s tím nemá někdo podobnou zkušenost, děkuji moc.