Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
On se na venek chová slušně a pozorně, relativně je pozorný i v soukromí, ale pouze v neosobních věcech, zařídí, doveze, s tím problém nemá, ale pokud má něco udělat konkrétně pro mě, dát mi oporu, podporu, lásku, sex, tak to prostě nefunguje. Já chlapa asi už nechci, max jako přítele, nikoliv manžela a chlapa domů. Toho jsem se fakt už nabažila.
@Anonymní píše:
To fakt nejde.U nás je šílené to, že to oba chceme změnit, ale vůbec nám to nejde. I v poradně nám to řekla, vy to oba myslíte dobře, necete si škodit, ale každý jste tak jiný a tím, jak nekomunikujete, vykládáte si chování druhého dle sebe…
Navíc, já mám dobrou náladu, jsme v pohodě, vše vypadá líp. Přijde on a je nabroušenej. A moje nálada je na bodu mrazu. A úplně stejně naopak, já mám blbou náladu a zničím tu jeho dobrou. :/
Přesně tak, taky já jsem to zachránit chtěla, on svým způsobem asi taky, ale pohoda nám vydrží chvíli, připravím super večer, a on pak má blbé kecy na mě a je to…jen tak ze srandy. Hodně mi vyčítá, že si furt vymýšlím, ale jsem hodně pozitivní člověk, řeším "jen " ten vztah neb mě trápí, ale jakmile něco řeknu, je hned nabroušený a nekomunikuje. Faktem je, že taky si občas už servítky neberu a nejsem úplný taktik. Nic méně mu vyčítám pořád to samé a dala jsem mu již x návrhů jak to řešit. Nikdy to k ničemu nebylo.
@MAR01 píše:
On se na venek chová slušně a pozorně, relativně je pozorný i v soukromí, ale pouze v neosobních věcech, zařídí, doveze, s tím problém nemá, ale pokud má něco udělat konkrétně pro mě, dát mi oporu, podporu, lásku, sex, tak to prostě nefunguje. Já chlapa asi už nechci, max jako přítele, nikoliv manžela a chlapa domů. Toho jsem se fakt už nabažila.
Tak nějak i u nás. Doma pomůže i sám od sebe (teda posl. dobou to docela omezuje, podle mě natruc), s dětmi je aktivní, nepije, nekouří, ženskou nemá (vím, není nikdy jistota, ale já vím). Ale žádná intimita, žádné plány do budoucna. Vím, že by chtěl, ale to vím od psycholožky z poradny. Vůči mě je studený a o nic neusiluje. Budu radši sama. Pokud mám mít doma chlapa, tak potřebuju právě tu podporu, sdílení a sex, prostě lásku.
Hana
Myslim, ze on to resit nechce. Jinde ma sex a doma sluzku co uvari, vypere, uklidi. Nic vic od tebe nechce. Ponizuje te. On si te bral takovou jaka jsi, tak proc by te mel ted menit? Navic, i kdyz se snazis, tak to stejne neoceni.
Odejdi. Je mi z toho uzko, jen co to ctu. Tohle je tyrani, psychicke a on je nechutny manipulator.
Nejlepší je, že mi vnucuje, že je to všude stejné nebo horší…během měsíce se vidíme po tom co usnou děti asi tak 2× jinak chodí spát kolem 20h, i když uspím ve 20 30h už dělá že spí. Ráno vstává v 4 30h na wc, tam je hodinu…když ho někam nevytáhnu nejdeme. Víno si otevře dá si sklenku a jde spát, je to smutný příběh.
Nemuze být zamilovaný a plácat se v tom, tímhle, pro tebe, ponizujicim zpusobem??
![]()
Vždycky máš víc než jednu možnost. Když zůstaneš a nic nezměníš, podepíše se to na tvém sebevědomí, zdraví a podepíše se to i na psychice dětí. Ony vnímají víc, než si myslíš a často rodinné vazby kopírují a chovají se tak i ke svým partnerům nebo si hledají podobné. Případně se přesmyknou do druhého extrému.
Ty máš tuhle situaci v rukách. Můžeš ji změnit. Až se budeš dívat, že takhle žije dcera, neuděláš s tím už nic.
Bojíš se odejít, přestože finanční zajištění máš. Píšeš, že máš strach. Když se kácí les, lítají třísky. Prostě příjemné to nebude, ale pokud máš vykročit z toho bludného kruhu, musíš ten strach překonat a jít do neznáma. Když budeš opakovat jen všechny ty myšlenky a činy, co děláš doposud, zůstane to stejné.
Bojíš se střídavé péče. Je otázkou, jestli by to u ní skončilo. Muži s ní rádi vyhrožují, ale nakonec, když si to ozkusí, vezme řada z nich zpátečku. Taky v tom hraje roli nová partnerka, která se do střídavky nepohrne (možná, že ten anonym byla právě ona a chce situaci posunout do roviny, kdy doufá, že z milenky povýší na manželku - kdo jiný by měl větší prospěch z toho ti to prozradit a ublížit ti, než milenka nebo zhrzená milenka?). Střídavá péče též není samozřejmostí. Soud i přihlíží k tomu, aby děti neztratily kontinuitu ve škole, kamarádů atd. Kdybys bydlela někde dále od něj, tak by s tím byl problém.
Další možnost je odstřihnout se od něj psychicky a žít vedle sebe v kamarádském manželství, kdy využiješ, že máš doma hlídání a vybuduješ si život po svém. Nemusí to být jen o milenci, ale především o trávení času, koníčcích, aktivitách, které ti dělají radost. Chceš si někam vyjít a on nechce? Nevadí! Jdi sama! Vybuduj si okruh lidí kolem sebe, se kterými budeš trávit volný čas s dětmi i bez dětí a bude ti s nimi dobře.
Hlavně - řešili jste dlouho a nic nevyřešili. Tak začni jednat. Zjišťuj si možnosti, dělej kolem sebe zázemí.
Nebo si udělej prostor na restart, zabal děti, odjeď s nimi sama k moři na pohádkovou dovolenou a aspoň 6 týdnů nic neřeš. Uvidíš, co to s tebou i s ním udělá a třeba na Mauriciu je strašně dobře, pokud není problém finanční stránka, doporučuji. ![]()
@Swami Harashimi Mam tvoje prispevky rada. ![]()
To kamaradske manzelstvi si neumim predstavit. To je rezignace na intimni zivot… A pripustime-li milence (s manzelovym pozehnanim), stejne by byl kvuli detem utajeny. Plus hrozi riziko zamilovani se do nej.
Celkove je to zase model, ktery detem da jisty klid, ale rodinu jaksi rozdelenou. Tohle delame s mamou, tohle s tatou, vsichni spolu minimalne.
![]()
Hana
@Anonymní píše:
@Swami Harashimi Mam tvoje prispevky rada.
To kamaradske manzelstvi si neumim predstavit. To je rezignace na intimni zivot… A pripustime-li milence (s manzelovym pozehnanim), stejne by byl kvuli detem utajeny. Plus hrozi riziko zamilovani se do nej.
Celkove je to zase model, ktery detem da jisty klid, ale rodinu jaksi rozdelenou. Tohle delame s mamou, tohle s tatou, vsichni spolu minimalne.
Hana
Děkuji, Hani.
A co tedy podnikneš? Jaký máš plán? Jaké řešení se ti jeví v tuto chvíli jako nejschůdnější a co nejmenšího můžeš v tuto chvíli pro to udělat, aby ses pohnula z místa?
@Swami Harashimi
jsem hodně přemýšlivý typ, i to si myslím že je pro mého muže špatně, právě, že zvažuji i vzory chování, které ukazujeme svým dětem, manžel by si představoval, úžasnou rodinku na povrchu, bez toho aby to tak opravdu bylo, zeptá se mě jak jsem se měla, a když jsem na dovolené s dětma sama a řeknu, no k dcerce jsem 3× vstávala, takže moc nespím jinak super, tak mi pak vyčítá, jak si pořád stěžuju. Jeho nezajímá pravda a opravdovost, chce žít nějako iluzi. Vždy jsem se snažila být pro své děti příkladem, být i nedokonalá a chybovat, ale být hlavně opravdová a upřímná.
Proto v 35letech, kdy se cítím na vrcholu, mám děti, dokážu se o ně i sebe postarat, jsem plná síli, energie a chutě do života, dokážu lámat skály, a myslela jsem, že mám vedle sebe partnera s kterým to budu sdílet a nemám. A nedokážu v tomto věku rezignovat na svou sexualitu, a žít „neupřímný život“. Ještě kdyby byl manžel ochotný k jiným ústupkům, jako se odstěhovat atd. Ale on si již ověřil, že nemusí, neb tolikrát jsem zkoušela mluvit o tom jak moc mě to tam trápí a ví, že kvůli dětem jsem vždy zůstala a vždy to byly jen plané kecy z mé strany. Nebral mě vážně. Mám přátelé, mám volnost, mám koníčky, ale chybí mi partner, chybí mi někdo kdo mě bude mít rád takovou jakou jsem, někdo kdo se na mě mlsně podívá a bude mě chtít jako ženu. S tou střídavou péči jste mě trochu přesvědčili. Nechci se pouštět do diskuze kdo má jaké morální práva na dědi, kdo pro ně dělá víc, kdo je vychovává, kdo jim utíral zadky atd…pravdou je, že právo na tátu mají a nechci jim je upřít, pravdou je, že s nimi je schopen jet na víkend i týden a vše je v pohodě (pobyt neřeším) ale doveze děti ve zdraví a relativní čistotě. Takže pokud chce střídavou péči má ji mít. Pokud půjdu, bydlení bych ráda měla nedaleko místa kde bydlí muž, tak aby mohli chodit do jedné školy. Otázkou je, zda pár ulic není zas moc blízko.
Ps: jsme na dovolené, zítra to bude týden, za celý týden manžel spal se mnou v ložnici 1× jinak spí s dětma, o tom že by něco bylo, nemůže být řeč, když to není nutné ani spolu nemluvíme.
Zakladatelko:
Mám pocit že se snažíš zachránit něco co už nemá smysl. Promiň ale pokud ti někdo v manželství řekne chod a najdi si někoho co je to za vztah??? Jak by si fungovala? A jak to někdo muže vůbec říct?
Bavili jste se někdy o rozvodu? řekla si mu že takhle žít nechceš a jelikož utíka z poradny tak si se rozhodla odejít?
Pokud řešíš tu střídavku myslím si že tak jako spousta žen si ze začátku neumí představit fungovat týden bez dětí pak najdou v tom to dobré že zjistí že mají svobodu…Ten čas zaplníš a nakonec zjistíš že ti to tak i vlastně vyhovuje…Styk s dětma mu neber je to jejich otec a tak bude mít i on možnost si vyzkoušet to co nedělal…
Držím ti palce..a hlavu hore..všechno má svuj důvod a je čas na rozhodnutí…Měla by si to rozesknout…
Jak tě tak čtu máš sílu jak Herkules…Promluv si s manželem a myslím že ho už postav před hotovou věc. Tak jak si nám to tu popsala tak mu to řekni a řekni že jak se vrátite z dovolené že to začneš řešit…Myslím že je čas…
@rea.sk píše:
Jak tě tak čtu máš sílu jak Herkules…Promluv si s manželem a myslím že ho už postav před hotovou věc. Tak jak si nám to tu popsala tak mu to řekni a řekni že jak se vrátite z dovolené že to začneš řešit…Myslím že je čas…
Manžel vše ví, ví, co konkrétně mi vadí, ví že v tom nedokážu a nechci žít, ale neřeší to. Je mu to jedno, on si myslí, že jen plácám na druhou stranu vím, že bojovat nebude, max řekne „to myslíš vážně“? Ale on není člověk co by byl ochotný něco na sobě měnit, nemá proč.
@MAR01 píše:
Manžel vše ví, ví, co konkrétně mi vadí, ví že v tom nedokážu a nechci žít, ale neřeší to. Je mu to jedno, on si myslí, že jen plácám na druhou stranu vím, že bojovat nebude, max řekne „to myslíš vážně“? Ale on není člověk co by byl ochotný něco na sobě měnit, nemá proč.
To je to, on o vás nebojuje… ![]()
Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že jeho přístup mrtvého brouka je lepší než když chlapi začnou dělat ramena, vyhrožovat ženě, že jí seberou děti, bude bez peněz atd.
To fakt nejde.
U nás je šílené to, že to oba chceme změnit, ale vůbec nám to nejde. I v poradně nám to řekla, vy to oba myslíte dobře, necete si škodit, ale každý jste tak jiný a tím, jak nekomunikujete, vykládáte si chování druhého dle sebe…
Navíc, já mám dobrou náladu, jsme v pohodě, vše vypadá líp. Přijde on a je nabroušenej. A moje nálada je na bodu mrazu. A úplně stejně naopak, já mám blbou náladu a zničím tu jeho dobrou. :/