Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@MAR01 Njn, musíš se vyrovnat s tím, že prostě nemůžeš mít všechno. Jsi zdravá, mladá, pěkná, máš zdravé děti a jsi finančně zajištěná. Tak nekoukej po tom, co nemáš a koukej, co máš a užívej si to. Ostatní prostě přijde časem. Nebo taky ne. A co? Co by za to jiné daly, které řeší nemocné děti, svoje zdraví, půjčky a exekutory ap. Čemu prospěje, když se budeš jen litovat a fňukat, jak by ses někomu přivinula do náruče a budeš závidět zamilovaným párům? Lásku nevyškemráš a nepřijde ani ze soucitu. Málo dáváš, holka. Nemysli jen pořád na sebe. Jsi tak ponořena do sebe a do svého problému. V knížce Snídaně šampionů je to výstižně popsáno termínem „zahlodal se do vlastní řiti, až pošel“. ![]()
Nauč se zářit a inspirovat okolí a chlapi přilezou sami jak na mucholapku, uvidíš. Chlapi milují sebevědomé, schopné, podnikavé a veselé ženské a ženy mají rády kamarádky, které jim nedělají energetické upíry tím, že si jen stěžují a litují, nic neocení a ani nevidí podanou ruku, protože jsou posedlé programem, že nebudou šťastné, dokud ten jejich nebude skákat, jak si představují. Mají rády kamarádky, které jim lásku nezávidí, ale fajn si s nimi užijí a navzájem se obohatí.
A jestli máš na jazyku nějaké no jo, ale, tak se běž se podívat třeba do špitálu na dětskou onkologii nebo jinam a tam se dívej, abys viděla i to co máš a vážila si toho.
Destin: vyrovnat se s tím, že nemůžu mít všechno, ano to je pro mě problém, neb pořád žiju v představě, že můžu
Faktem je, že spíše než na to negativní v mém životě bych se měla zaměřit na to pozitivní, nic méně, nyní je to takové zahuštěné, takže proto mé reakce. Nezávidím, již nezávidím nikomu nic, je mi líto, že to u nás již nefunguje, to je celé. Těm šťastným to ze srdce přeji
Domnívám se, že do svých sraček, jsem ponořena vždy, když už se toho na mě v tomto směru navalí více, než jsem schopná a ochotná usnést. Chlapům se líbím, rozhodně nejsem povadlá, ukňouraná chudinka, ovšem jsem vdaná a mám dvě děti a manžela. Manželství pro mě nebylo jen cár papíru, ale především příslib toho, že se budeme společně snažit v časech dobrých i horších. Co se týče kamarádek, tak si také opravdu nestěžuji moc často, spíš se bavím a přijdu jim motivující svou energií, nápady a tím co jsem zvládla. Ale to se z pár příspěvků tady těžko soudí. A ke špitálu či onkologii, jsou to „krásné“ fráze, které používají spousty chytrých lidí, zajímalo by mne, kolik z nich tam opravdu bylo. Jsem, jaká jsem, jsem složitá, v některých věcech se rýpu více než je třeba je zdrávo
všechno to vím, a snažím se s tím nějak pracovat. Chodila jsem jako dobrovolnice do nemocnice, na dětské oddělní, není tomu zas tak dávno, o vánocích a na Mikuláše na JIP, kde rodiče seděli u lůžek svých dětí, či před pokojem a plakali. Před 6 roky jsem téměř zemřela při nehodě na kole, byla jsem v bezvědomí. Přes to všechno, jsou chvíle, kdy i takové „malé“ problémy, jako že nemám dobrý partnerský vztah, mi přijdou, jako ten největší problém v mém světě.
@MAR01 Ano, to je pochopitelné, že tě tady člověk vnímá jen z toho, co o sobě napíšeš a jak se chováš k těm, co ti radí a je to jen jeden úhel pohledu. Pokud umíš to, co jsem psala a jsi opravdu ke kamarádkám taková, jaká píšeš, pak je to jedině dobře. Ono je hodně ženských (a speciálně ženských, co se rozchází s někým), které se tak chovají a jdou každému na nervy a to je uzavírá do samoty a bludného kruhu.
Vidím to bohužel všude kolem. Když jsem tyhle holky vzala do společnosti, něco hezkého jim koupila, vzala je na chatu, do přírody nebo jim představila své volné kamarády, vůbec nebyly schopny si to nějak užít, rozveselit se, seznámit se, pořád jen bulely a mlely o tom svém, až jsem pochopila, že vše má svůj čas, že až budou připraveny se bavit a seznamovat, tak přijdou prostě samy, že to nejde uspěchat a že člověk s velkým problémem je schopen se soustředit jen sám na sebe a ten problém a okolí nevidí. Ale přiznám se, že ty, co mi pořád vyprávěly s brekem, jak mám úžasný vztah a kde se najde takovej chlap, jsem pak vynechávala. Skákat kolem nich, snažit se je rozveselit a přitom ony vidí jen mýho chlapa a jak se máme rádi, závidí a litují se, to mi nic nepřineslo. Snažila jsem se, vděk od nich za to žádnej a ještě jsem se cítila před nimi provinile, že mám funkční vztah. ![]()
Píšeš, že jsou období, kdy jsi do těch svých sraček ponořena více. Zkus se tedy takovým zážitkům vyhýbat, když to jde. Pokud nezvládáš trvalou přítomnost studeného manžela na dovolené, se kterým nemáte prakticky žádný vztah, pak se z toho pouč a příště to naplánuj jinak. Myslím, že taková dovolená by rozhodila každého. Jestli chce být s dětmi, ať s nimi je a ty si odpočiň a vyjeď jinam. Nebo - bylo ti dobře, když jsi dělala to a to a stýkala se s těmi a těmi? Tak to zas dělej, když to funguje.
Řeči o tom, jak chceš zachovat manželství a vztah a nechceš být nevěrná a buď vše, nebo nic, odlož jako starý svrchník do šatníku, protože už žádný vztah nemáte, podle toho, jak píšeš, že se k tobě chová. Musíš si to, co ti chybí, prostě obstarat jinde a jinak nebo nahradit něčím jiným.
Kdy dozraješ k tomu přijmout fakt, že štěstí je věcí volby a nemůžeš mít vše, to je jen na tobě, někdo to dá až po ráně pěstí od života, někdo to nepobere nikdy. Ale pak to znamená se pořád trápit a být nespokojená. A je zajímavé, že ty rány osudu člověka proberou, ale jen na chvíli, pak se zas ponoří do svého života a kazí si ho obvyklým způsobem. Asi tedy proto je na světě utrpení, aby nám připomínalo to důležité a nějak nás vyučilo. Někdy přemýšlím, co mi která morová rána, která přišla, vlastně chtěla říci, co se mám naučit a co pochopit. Někdy na to přijdu, jindy se to objeví třeba až po letech, na něco nepřijdu nikdy, ale tak nějak vnitřně věřím, že vše má svůj smysl.
Třeba - byla jsem strašně zamilovaná do kluka, co mne opustil a já to špatně nesla. Po pár letech zemřel na rakovinu a já si pak uvědomila, co by mne čekalo za život plný utrpení.
Nebo kámoška se rozvedla a znovu vdala a bylo jí líto, že to dítě z prvního vztahu nemohla mít s nynějším mužem, protože ten původní ji pořád přes dítě nějak prudil. Jenže pak zjistila, že děti už nebude mít vůbec a může být ráda, že má aspoň tohle s prvním mužem a kdyby si ho dřív nepořídila, neměla by dnes žádné.
Pamatuji se na období, kdy jsem se v pětadvaceti učila být sama a chvíli propadla tomu, co máš ty. Dojmu, že není úplného štěstí beze vztahu. Co mne zaujalo, že jsem tehdy žila velmi aktivním životem, přemýšlela jsem o sobě jinak, odvážila se věcí, na které jsem byla moc zbabělá nebo líná a objevila zásadní věci o sobě i o světě, že jsem se dostala mnohem dál. Dokonce jsem se naučila slušně meditovat. Pak už se mi nikdy tak nedařilo. Zpětně tohle období hodnotím jako jedno z nejpřínosnějších v mém životě. Přitom, když jsem v něm byla, někdy jsem večer plakala z opuštěnosti sama doma a trápila se.
Nebo jiné, kdy jsem byla tak vytížená v práci, kdy jsem padala večer únavou. Ale dostala jsem ze sebe neskutečné výkony, nosila domů pohádkové prachy, na které jsem sice neměla čas je utrácet (dodatečně se ukázalo, že se o to postaral ex), ale plnily mne pocitem sebevědomí, že jsem schopna se postarat ekonomicky o rodinu i bez sobeckého manžela, kterého jsem tehdy měla.
Destin: měla jsem ve svém životě s manželem období, kdy i já jsem byla spokojená a šťastná a až mi přišlo, že by se za to člověk měl „stydět“, že má vše co chtěl, dítě, hodného pozorného manžela, peníze. Každé období má své. Zažila jsem období, kdy jsem byla dva roky „sama“ resp. bez vážného vztahu a chlapa doma, a ano bylo to jedno z nejkrásnějších období v mém životě (i když aktuálně s dětmi si to moc nedovedu představit
).Uvědomuji si, a vím, sama ze své zkušenosti, že za vším je kus práce, i za dobrým vztahem. Nic v životě není zadarmo, jsem ráda, že jsem již ve fázi, kdy opravdu nezávidím nic, ani vztahy, ani manžele, ani krásu, ani peníze.
Ahoj asi bych se taky potřebovala poradit :/ Nedávno jsme řešily problém se sexem kterž jsme po dvou měsících krásně vyřešil. Prostě jsme si řekly že se jěšte chceme nekam podivat a tak jsme pustily byt v ČR darovaly psa daly vypovedi v práci a odletěly do Anglie. Mě je 23 chlapovy 30 jenže ted jsme v dost blby situaci práci tu má zatím jen chlap i když to zas až tak po finanční stránce nevadí, ale já nemohu nic sehnat a asi tak na 90% budu těhotná což je dalši zjimavost snažily jsme se měsíce a dokonce to řešily u doktorů a nic a ted tohle. A co na to chlap? No vlastně nic porad dokola opakuje at si tu najdu teda praci a jak se budeme mit dobře když mu opakuji že zatim jsem nic nesehnala a navic že jako těhotnou mě asi těžko zaměstnaji tak ani nicneřík. Jediné co mě rekl že nechce abych rodila tady což znamena ze v září letíme domu na svatbu jeho segry ja tam pak zustanu a on si poleti sem ano beru chápu do doby než se male narodí a budeme se navstevovat ale co potom ja budu s ditetem v čr nebo ja nevím. Vyplívá mě z toho to že bud potrat a budu s nim v Anglii což z mé strany nepřichází v uvahu a nebo si to nechat a doufat??
vubec nevim přitom máme skvělej vztah vzájemně se milujeme a mimčo jsme chtěly celou dobu jen to ted asi přišlo v nesprávnou dobu
![]()
Proboha- @katerinazaskodova19 - nemám slov a Tvá gramatka je příšerná stejně jako váš přístup ke všemu. „Darovat psa“- to je taky mazec.