Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A jak dlouho znas toho nového? Kazdy se zda na zacatku dokonaly, tvuj manžel byl asi taky, proto jsi si ho vzala.
Přesně, jinde tráva zelenější neni a jestli opustíš svých 80% kvůli 20% pak můžeš být neštastná ještě víc…
Pokud se manžel probral, tak za mě setrvat v manželství. Ono je otázkou času, kdy i nový vztah zevšední. Po letech manželství hold už ti motýlci v žaludku nejsou.
Zkuste poradnu. Manžel se snaží, mate děti a zalaskovani jinde stejne časem zmizí
Asi bych přemýšlela co děti, jestli jsou už dospělé nebo v pubertě, jestli je vezmeš s sebou nebo zůstanou u manžela, počítat že tě za to budou nejspíš nesnaset, nebo minimálně ztratis jejich respekt, už jsem viděla par co odesly a spíš si tim život posr…
Chápu, že zůstat s manželem je rozhodnutí z rozumu, ale to srdce nám někdy radí pěkně blbě a věci vidí trochu jinak než jsou, doporučuju spíš zapojit rozum než srdce, očividně nejsi žádná náctiletá puberta ale racionálně uvažující ženská, každopádně tvou situaci rozhodně nezávidím, ať se rozhodneš dobře ![]()
Je to jen momentální pobláznění zamilovanost a láska je velký rozdíl… máš hlavu zatemněnou hormonama, ideální to určitě nebude navždy, zamilovanost vyprchá… Je to pro tebe důležitější než to zkusit zpravit doma s manželem? Ty budeš „šťastná“ a děti a manžel budou nešťastní? Můžeš to s manželem aspoň zkusit, třeba vás to někam posune spolu, dělat něco nového, jet na nějakou dovolenou nezvyklou spolu atd..
Je fakt, že zezacatku se každý zda jako pan božský. Ty špatné vlastnosti se ukážou až časem, kdy vyprchaji motýlci z břicha a projeví se stereotyp. Znám z okolí několik případů, že žena odešla od rodiny k něčemu horšímu než měla doma. Zamyslela bych se nad tím, že čekáš, že když půjdeš za svou novou láskou, že budeš šťastnější. Tak to totiž vůbec být nemusí. Můžou ti ze života začít dělat peklo příbuzní, manžel, děti, děti nového partnera, jeho bývalá. Pak je to o mnoho komplikovanější, než když řešíš jenom manžela a děti, věř mi. Bohužel když se ženská zamiluje, konci to většinou špatně. Měli jste s manželem na vztahu pracovat průběžně, teď se to bude špatně dohánět ![]()
Známe se půl roku. Děti ještě celkem malé 8 a 5. Určitě bych je brala s sebou.
@Anonymní píše:
Známe se půl roku. Děti ještě celkem malé 8 a 5. Určitě bych je brala s sebou.
Půl roku je jako nic.. a za pár let to bude stejné jako s manželem ale když se začal snažit určitě bych neodcházela kvůli jednomu zamotání hlavy
neřeknu kdyby jste se znali déle ale půk roku není nic a ani pořádně toho člověka neznáš.
@Anonymní píše:
Známe se půl roku. Děti ještě celkem malé 8 a 5. Určitě bych je brala s sebou.
Proč bys je určitě brala s sebou? Manžel je také rodič, nemá bokovku a snaží se o udržení vztahu, na rozdíl… takže mně přijde fér, když už tedy myšlenky na odchod, tak hezky sama.
Jinak taky jsem za udržení manželství, žádný chlap jim nebude takový táta, jako skutečný táta.
@Anonymní píše:
Známe se půl roku. Děti ještě celkem malé 8 a 5. Určitě bych je brala s sebou.
Tak to neblazni a nerozbijej rodinu kvůli pulrocnimu vztahu. Navíc mas ještě male děti. Čekala by je stridavka pripadne ježdění k tatínkovi na víkend.
@Anonymní píše:
Známe se půl roku. Děti ještě celkem malé 8 a 5. Určitě bych je brala s sebou.
A víš jistě, že by manžel s tímhle řešením souhlasil?
Pokud jsou děti takhle malé a manžel se začal snažit, tak bych tomu určitě ještě dala šanci.
Prosím o zachování anonymity.
Jsem s manželem již mnoho let, máme spolu dvě děti… Manželství více méně bez problémů až na to, že jsme se za poslední roky dost odcizili, on mě hlavně nepodporoval např. V lásce ke sportu. Nechtěl abych někam chodila, že on to nikam nechodí, že jsem sobec. I když si taky vydělávám nechtěl abych si kupovala něco jiného sebe z důvodů napjatého rozpočtu. Připadala jsem si jako že se ve vztahu dusím a ač jsem mu to několikrát opakovala, neposlouchal.
Až se objevil někdo jiný… Muž co se právě rozvádí a ač to začalo nevinně sblizili jsme se. On prý ve mě objevil někoho na kterého čekal celý život a někoho kterého přesně k životu potřebuje. Máme toho hrozně moc společného. Doma se nakonec můj vztah provalil, ale manžela to probralo, tak že o mě začal bojovat… Vše co dělal před tím a co mi vadilo už nedělá… Jediný problém je že k němu momentálně nic necítím. Srdce mám jinde… Teď nevím co dělat. Zit v relativně klidném manželství bez lásky ale pouze z mé strany, protože on mě moc miluje, dokonce tak že mi prakticky ihned odpustil nevěru a mít spokojené děti v kompletní rodině a nebo odejít tam, kde budu šťastná já?