Jak být zase normální po rozchodu s manipulátorem

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Okurkovalimonada

1.11.17 09:37

načítám...

Jak být zase normální po rozchodu s manipulátorem

Nevím jak začít, tak to nějak shrnu.
Měla jsem skoro dvou a půl letý vztah s člověkem, o kterém bych tu mohla napsat spoustu věcí a většina by nebyla dobrých, takže se mi to ani psát nechce. Když to shrnu, byl to hodně nezdravý vztah, on mě táhl dolů, rozpoznal moje slabé stránky a manipuloval se mnou. Jednoduše řečeno, využil mojí důvěry a dobrosrdečné (a někdy asi i naivní) povahy. Všichni v okolí viděli, že je něco špatně, mamka říkala, že se jí to nezdá, jeho chování, alenechtěla mi do toho mluvit. Já vše přisuzovala jeho špatné životní situaci (úraz, nezaměstnanost), než mi došlo, že si to všechno způsobil sám.
Vůbec jsme se k sobě nehodili, já jsem podnikavý člověk, žiju ráda, lidi mám obecně ráda, jsem přející, více méně optimistická. Během vztahu s ním jsem se změnila, dokonce jsem i onemocněla (následky přetrvávají dodnes). I když už to bude dva roky, co jsme od sebe, vnímám, že jsem to ze sebe nedostala. Něco je jinak. Méně věřím v sebe, více pochybuji, mám víc strach, občas jsem trochu labilní (on byl opravdu hodně emočně labilní).

Snažím se přijít na to, proč jsem s ním vůbec byla tak dlouho, když mi to ubližovalo a nechápu, proč on vůbec šel do vztahu se mnou, když věděl, že jsme každý úplně jiný a že mi nemá co dát (sám to i jednou řekl, že si myslel, že holka jako já by s někým jako je on nebyla).
Je to jako kdybych přestala mít víru v to, že můžu mít harmonický, vzájemný a zdravý vztah. Mám strach. Nevím ani z čeho, možná trochu z mužů, možná z toho, že na mě někdo zase bude hrát divadlo a pak se po roce zjistí (když už v tom budu plně angažovaná), jaký doopravdy je. Dřív jsem tohle neměla. Měla jsem zlomené srdce, ale vždycky jsem se oklepala a šla dál. Tohle je jiné. On se mi doteď hnusí, nikdy bych ho už nechtěla vidět, ale chci se zbavit toho, co ve mně po tom vztahu zůstalo.

Máte některá podobnou zkušenost? Jak jste to řešili? Vyléčí to čas? K terapeutce už jsem jednou šla, ale asi by to chtělo víc sezení.

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Petruna21

9947

1.11.17 09:42

načítám...

Dala bych tomu více času a uvidíš bude to v pořádku držím palečky :srdce:
Najdi si nějáké aktivy a třeba i nového hodného přítele který tě bude milovat :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

káťa

1.11.17 09:46

načítám...

@Okurkovalimonada píše:
Nevím jak začít, tak to nějak shrnu.
Měla jsem skoro dvou a půl letý vztah s člověkem, o kterém bych tu mohla napsat spoustu věcí a většina by nebyla dobrých, takže se mi to ani psát nechce. Když to shrnu, byl to hodně nezdravý vztah, on mě táhl dolů, rozpoznal moje slabé stránky a manipuloval se mnou. Jednoduše řečeno, využil mojí důvěry a dobrosrdečné (a někdy asi i naivní) povahy. Všichni v okolí viděli, že je něco špatně, mamka říkala, že se jí to nezdá, jeho chování, alenechtěla mi do toho mluvit. Já vše přisuzovala jeho špatné životní situaci (úraz, nezaměstnanost), než mi došlo, že si to všechno způsobil sám.
Vůbec jsme se k sobě nehodili, já jsem podnikavý člověk, žiju ráda, lidi mám obecně ráda, jsem přející, více méně optimistická. Během vztahu s ním jsem se změnila, dokonce jsem i onemocněla (následky přetrvávají dodnes). I když už to bude dva roky, co jsme od sebe, vnímám, že jsem to ze sebe nedostala. Něco je jinak. Méně věřím v sebe, více pochybuji, mám víc strach, občas jsem trochu labilní (on byl opravdu hodně emočně labilní).
Snažím se přijít na to, proč jsem s ním vůbec byla tak dlouho, když mi to ubližovalo a nechápu, proč on vůbec šel do vztahu se mnou, když věděl, že jsme každý úplně jiný a že mi nemá co dát (sám to i jednou řekl, že si myslel, že holka jako já by s někým jako je on nebyla).
Je to jako kdybych přestala mít víru v to, že můžu mít harmonický, vzájemný a zdravý vztah. Mám strach. Nevím ani z čeho, možná trochu z mužů, možná z toho, že na mě někdo zase bude hrát divadlo a pak se po roce zjistí (když už v tom budu plně angažovaná), jaký doopravdy je. Dřív jsem tohle neměla. Měla jsem zlomené srdce, ale vždycky jsem se oklepala a šla dál. Tohle je jiné. On se mi doteď hnusí, nikdy bych ho už nechtěla vidět, ale chci se zbavit toho, co ve mně po tom vztahu zůstalo.
Máte některá podobnou zkušenost? Jak jste to řešili? Vyléčí to čas? K terapeutce už jsem jednou šla, ale asi by to chtělo víc sezení.

Po krátké době po rozchodu s podobným exemplářem jsem poznala úžasného partnera a s ním to jsem zase já, při vzpomínkách na ex si pouze klepu na čelo, jak jsem to mohla vydržet tak dlouho.

Citovat
Upravit

Mala.ještěrka

761

288

1.11.17 09:53

načítám...

Něco z toho vztahu už v tobě zůstane napořád. Je to tvoje minulost a tu nemůžeš změnit. Mě pomohlo, když jsem se na to začala dívat jako na sakra cennou zkušenost, která mi možná v budoucnu ušetří hodně problémů. Ale chtělo to čas :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Okurkovalimonada

1.11.17 10:10

načítám...

@Mala.ještěrka píše:
Něco z toho vztahu už v tobě zůstane napořád. Je to tvoje minulost a tu nemůžeš změnit. Mě pomohlo, když jsem se na to začala dívat jako na sakra cennou zkušenost, která mi možná v budoucnu ušetří hodně problémů. Ale chtělo to čas

A jak dlouho ti to trvalo?
Já vím, je to cenná zkušenost, a le zatím mi připadá, že ta negativa pořád převažují…

načítám...
Citovat
Zmínit

Okurkovalimonada

1.11.17 10:10

načítám...

@Petruna21 píše:
Dala bych tomu více času a uvidíš bude to v pořádku držím palečky
Najdi si nějáké aktivy a třeba i nového hodného přítele který tě bude milovat

Děkuju :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Kajule21

5468

1.11.17 10:12

načítám...

@Okurkovalimonada Taky jsem měla takového exota. Nejen, že semnou manipuloval, ale nikam jsem nesměla, diktoval mi, co si obleču, s kým se budu bavit a nakonec to skončilo i u domácího násilí. Nevím, jak jsem to mohla vydržet 2 roky a to i přeso, že jsem se po půl roce společného soužití odstěhovala zpátky k rodičům (a měla od něj pokoj).Pak jsme se dala dohromady s někým, koho jsme znala deset let a po skoro 4 letech to taky (zaplať pánbůh skočnilo),ale to je jiný příběh. Teď jsme šťatsně vdaná. S tím tyranem už se dokážu bavit nebo prohodit pár slov, ale stále jím pohrdám a vím, že boží mlýny melou… Bolest byla opravdu velká a dnes už jsem v pohodě, i když při vzpomínce na něj v hloubi duše cítím, že ho nenávidím. Neboj, dáš se dohromady a budeš zase taková, jako dřív… :kytka: :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Mala.ještěrka

761

288

1.11.17 10:32

načítám...

@Okurkovalimonada U mě to nebylo úplně černobílé. S expřítelem jsem chodila dlouho ( asi šest let) v pubertě. Nebyl to vysloveně manipulátor, ale měl k tomu sklony a podle mě se k tomu dopracuje. Navzájem jsme se pěkně ničili. Jinak půl roku po rozchodu jsem začala chodit s klukem, kterého jsem znala dlouho, ale zdál se mi jako moc velký ťuňťa. Až díky zkušenosti mi došlo, že to má sakra něco do sebe. Dneska v něm mám skvělého manžela a neuvěřitelného otce našeho dítěte. Jinak ex jsem dokázala vnitřně odpustit asi až za pět let. I když jsem si na něj potom vzpomněla asi tak jednou za čtvrt roku. Ale tím, jak jsem šla ze vztahu do vztahu a zažila jsem s ním i fakt hezký chvíle, tak mi to trvalo dlouho.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.11.17 10:56

načítám...

@Okurkovalimonada píše:
Nevím jak začít, tak to nějak shrnu.
Měla jsem skoro dvou a půl letý vztah s člověkem, o kterém bych tu mohla napsat spoustu věcí a většina by nebyla dobrých, takže se mi to ani psát nechce. Když to shrnu, byl to hodně nezdravý vztah, on mě táhl dolů, rozpoznal moje slabé stránky a manipuloval se mnou. Jednoduše řečeno, využil mojí důvěry a dobrosrdečné (a někdy asi i naivní) povahy. Všichni v okolí viděli, že je něco špatně, mamka říkala, že se jí to nezdá, jeho chování, alenechtěla mi do toho mluvit. Já vše přisuzovala jeho špatné životní situaci (úraz, nezaměstnanost), než mi došlo, že si to všechno způsobil sám.
Vůbec jsme se k sobě nehodili, já jsem podnikavý člověk, žiju ráda, lidi mám obecně ráda, jsem přející, více méně optimistická. Během vztahu s ním jsem se změnila, dokonce jsem i onemocněla (následky přetrvávají dodnes). I když už to bude dva roky, co jsme od sebe, vnímám, že jsem to ze sebe nedostala. Něco je jinak. Méně věřím v sebe, více pochybuji, mám víc strach, občas jsem trochu labilní (on byl opravdu hodně emočně labilní).
Snažím se přijít na to, proč jsem s ním vůbec byla tak dlouho, když mi to ubližovalo a nechápu, proč on vůbec šel do vztahu se mnou, když věděl, že jsme každý úplně jiný a že mi nemá co dát (sám to i jednou řekl, že si myslel, že holka jako já by s někým jako je on nebyla).
Je to jako kdybych přestala mít víru v to, že můžu mít harmonický, vzájemný a zdravý vztah. Mám strach. Nevím ani z čeho, možná trochu z mužů, možná z toho, že na mě někdo zase bude hrát divadlo a pak se po roce zjistí (když už v tom budu plně angažovaná), jaký doopravdy je. Dřív jsem tohle neměla. Měla jsem zlomené srdce, ale vždycky jsem se oklepala a šla dál. Tohle je jiné. On se mi doteď hnusí, nikdy bych ho už nechtěla vidět, ale chci se zbavit toho, co ve mně po tom vztahu zůstalo.
Máte některá podobnou zkušenost? Jak jste to řešili? Vyléčí to čas? K terapeutce už jsem jednou šla, ale asi by to chtělo víc sezení.

Chce to čas.
Prošla jsem si i násilím. Chodila jsem k terapeutce skoro rok a to jsem vždy byla proti. Ale vypovídat se někomu nestranemu mi pomohlo.
Už to budou čtyři roky. Bohužel s nim v kontaktu jsem porad kvůli synovi, ale už se ho nebojím. Příjmula jsem minulost a to, ze nikoho nezměním.
Jsou to ubožáci a muj ex se mi snaží ublížit doted. Čas zahojí vše a já mam momentálne přes půl roku přítele a vše je jednodušsi. Poprvé v živote si nepřijdu na vše sama.