Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@betisa píše:
Sbal mu věci a vyměň zámek. Když bude agresivní, tak volej policii, ať vidí, že to myslíš vážně. Ale hlavně nesmíš ustoupit, to by bylo pak ještě horší.
V takovém vztahu trpíš ty i Tvoje dítě, to jí přece nesmíš udělat!!!
Nedostatek argumentů a rozvážnosti lze nahradit počtem imperativů.
Nejvíc potrestán je už jen tím, že je zpátky u svého otce, kde nemá ani svůj pokoj a spí v kuchyni. Takhle měl byt, vše na co si jen vzpomněl a zdravé krásné miminko. Trestní oznámení jsem na něj nepodala. I když už bych na něj nedokázala ani sáhnout, tak přeci jen k němu něco cítím, vždyť je to otec mého dítěte. Zpět má dveře zamknuté na několik západů, ale tím, že jsem na něj nepodala trestní oznámení, tak jsem mu chtěla dát šanci, aby nevypadal před soudem tak hrozně. Samozřejmě, že to byla chyba, ale vše co mi udělal má soudkyně napsáno ve zprávě ze sociálky. Člověk chce dát šanci, ať může být aspoň dobrým otcem, ale někdo si prostě nedá říct. Platí si výživné jak chce, takže na něj sice jiné, ale to trestní oznámení číhá znovu…
@Verca1989 píše:
ano, vidí, že bys mohla jít pryč, tak na chvilku bude sekat latinu, doufá, že povolíš a zůstaneš a pak to začne nanovo…nebo si snad myslíš, že jako mávnutím proutku z něj najednou bude milující manžel a tatínek? Nebuď naivní a odejdi hned, nenech to zajít tak daleko, jak to některé ženy dělají, nečekej, až vztáhne ruku i na dceru…
Co píše Verča, naprosto s ní souhlasím. Takový člověk se nikdy NEZMĚNÍ. Vem nohy na ramena a utíkej!!Nemáš co ztratit.
Obnovuji diskuzi. Je mi 30 let, s partnerem (31 let) jsme spolu 7 let a máme společně roční dceru. S partnerem nám to hodně skřípe, hlavně teda od porodu dítěte, ale časté hádky byly už před otěhotněním. Jenže když je člověk zamilovaný, tak lecjaké chyby partnera přehlídne. Teď mluvím oboustranně, samozřejmě nejsem dokonalá. Dlouhodobě mně vadí partnerův koníček, nebo spíš vášeň pro hry ba PC. U počítače sedí v podstatě věškerý volný čas. Buď hraje, nebo se dívá na seriály nebi si čte nějaké články. Když ho poprosím, ať jde třeba okoupat dceru, řekne, že až mu skončí hra.
Chápu, že má člověk koníčky, ale ty by podle mě neměly narušovat chod normálního života. Já mám zájmy úplně odlišné. Jsem vášnivá čtenářka a zajímá mě kultura jako taková. Miluju společnost lidí, posezení a povídání s kamarády. Ráda bych cestovala, ale zatím o tom spíš jen sním. Až teď jsem si uvědomila, že vzdělání partnerů, co se vzájemného souznění, přece jen nějakou roli hraje. Partner je dělník a já učitelka. Dosud mi to nevadilo. Platy máme skoro stejné. Ale partner přece jen pracuje lidmi, se kterými většinou nevede intelektuální rozhovory
No a na3e krize teď vygradovala s tím, že já bych ráda plánovala druhé dítě, se kterým jsem stoprocentně počítala, ale partner tvrdí, že druhé dítě rozhodně nechce
Moc dlouho čekat nechci. Mám nějaké zdravotní problémy a užívám léky, které zvyšují riziko VVV u dítěte, no můj vyšší věk by byl jen další rizikový faktor. Navíc se nechci vracet do práce s tím, že za dva roky půjdu na mateřskou znovu
Takže dělám to, co se dělat pochopitelně nemá. Na partnera tlačím. Čím víc tlačím, tak tím se samozřejmě víc zasekává. Racionálně vím, že to musí být rozhodnutí obou partnerů, ale citově na to nemůžu přestat myslet. Je ve mně strašná touha po dalším miminku. Navíc nevidím žádný velký důvod, proč dítě nemít. Finančně jsme na tom celkem slušně. Malý byt, ale žádné dluhy nebo hypotéka. Slušný základ máme i našetřený. Včera jsme si promluvili asi po sté a partner mi na rovinu řekl, že pokud chci dítě, raději ten vztah v klidu ukončíme, protože s ním ho mít nikdy nebudu. Tak teď přemýšlím. Nechci dceři bourat rodinu, navíc se nechci vracet domů k mým rodičům a sama bych to na mateřské hůř zvládala, i když asi zvládla. City tu moc velkou roli už nehrají. Partnera už nemiluju, i když on mě prý ano. Pořád se mi ale honí hlavou, že kdyby mě opravdu miloval, tak by mě nenechal takhle se trápit
Takže otázka zní. Odejít, nebo ještě počkat dát tomu nějaký čas?
Ty ho nemiluješ a chceš s ním dítě?? on ti v mnoha věcech vadí, to že nekoupe dceru, že ti nepomůže, on má pravdu pokud chceš dítě, tak s někým jiným
Tak hlavně je otázka, s jakými plány jste do vztahu šli. Plánovali jste víc dětí nebo jen to jedno. To, že on už dítě nechci, ti řekl rovnou nebo reagoval až na tvůj soustavný nátlak?
Zase jako jestli víš, že už ho prostě nemiluješ, tak nevidím důvod pro druhé dítě, ani pro pokračování vztahu. To, že on tě miluje, neznamená, že si teď hned uděláte dítě, i když on nechce ![]()
No já mám takový pocit, že mi tu lásku k němu blokuje právě vědomí, že stojí v cestě mému snu (dítěti), a proto jdou mé city k němu do kopru. Jsem si skoro jistá, že kdybychom šťastně plánovali společnou budoucnost, tak se láska z mé strany obnoví
Samozřejmě tento stav pro plánování dítěte ideální není. Ale nebýt tohoto „problému“, tak bychom spolu asi žili v pěkném vztahu, i když by nás rozdělovaly společné zájmy a ve spoustě věcí bychom se štvali. Nejde o to, že by mi nepomáhal, spoustu věcí dělá, ale jen když není ve hře zrovna nějaká mise. Mně jde spíš o tu jeho závislost na PC. Dcerka v pokojíku křičí, já ji chovám a prosím, ať nám přinese calgel a on mi odpoví, že teď nemůže, protože „by ho ve hře zabili“ ![]()
@RadkaCh
Je to asi divné, ale já si nevzpomínám, jestli jsme mluvili o počtu dětí. Nebo spíš já asi vždycky mluvila o „dětech“ a nenapadlo mě, že on má v plánu jen „dítě“. Brala jsem to asi jako automatické, že budou minimálně dvě ![]()
No a řekl ti rovnou, že už další nechce nebo opradu až teď, když ty bys tolik chtěla?
Ten můj zase jezdí na ryby nebo je venku u pesanů, takže toho doma taky moc nepodělá. No někdy podělá, ale jinak ![]()
@RadkaCh
Tak před dcerou si neuvědomuju, že by mi řekl, že druhé chtít nebude. A vlastně brzy po porodu jsem ho s tím začala otravovat
, takže jsem si nemohla ani ověřit, jestli je to jen vzdorovitá reakce na můj nátlak, nebo jeho vnitřní přesvědčení. To mě taky napadlo, že bych to téma dala na rok k ledu a pak to třeba naťukla a pokud by na tom trval, tak bych se definitivně rozhodla (pravděpodobně odejít). ![]()
Tak jako je fakt, že jestli jsi s tím začala po porodu, tak se možná trochu nedivím. Chlapovi trvá, než se po tom narození aklimatizuje a ty už mu podsouváš další
Já myslím, že by hodně pomohlo, kdybys na to na nějakou dobu zapomněla. Už jen proto, že děti tak brzy po sobě nejsou zrovna procházka růžovým sadem. ![]()
Takhle se TRÁPIT? Tobě jde jen o jedno-aby tě ten samec osemenil a ty jsi si splnila své touhy.
To, že on potom bude muset s největší pravděpodobností ty tvé „touhy“ taky financovat, to už je asi úplně jedno.
Hlavně, že TY dosáhneš toho, co chceš TY.
To, jak uvažuješ, mi přijde tak sobecké, až to hezké není.
Přičítám to jedině tvému poporodnímu hormonálnímu zatemnění mysli. ![]()