Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@RadkaCh nemyslím si, že je problém v tom, že zakladatelka mu brzo po porodu řekla, že by chtěla další dítě, my jsme se o tom bavili a přítel chce a to malej plakal od rána do večera několik měsícu, to je prostě v chlapovi, už asi názor nezmění, kdyby mi řekl že jestli chci druhý, že se rozejdeme, tak bych snad vzteky odešla, když chlap dělá něco pořádnýho, tak to beru, ale sedět pořád za počítačem a ještě mi nepodá ani gel, protože hraje hru?
no nevim, bud se zakladatelka smíří s partnerem s jedním dítětem nebo bude muset odejít
Můj muž taky nechtěl o dalším ani slyšet, časem se to srovnalo. Miminka chlapům fakt nejsou přitažlivá. Počkejte, až vyrazíte na výlet, na kolo…
@berry4
Kritiku přijímám. Jsem ráda za každý názor. Jasně, že upřednostňuju svoje JÁ, stejně tak upřednostňuje partner svoje JÁ. Teď jde o to, kdo je větší sobec
Partner nic řešit nemusí, v podstatě má ještě spoustu let čas si dítě pořídit, ať už se mnou nebo s někým jiným. On nemusí řešit co s prací, zda pak znovu přerušit „kariéru“ a jít na mateřskou. Já musím to těhotenství kvůli zdravotním problémům plánovat, podstoupit řadu vyšetření měsíce dopředu, aby bylo jisté, že je vše O. K. Když řeknu partnerovi, ať mi teda řekne, proč to dítě nechce, tak mi říká, že neví, že se na to prostě necítí. To mi jako dostatečný důvod nestačí vzhledem k tomu, jak těhotenství/netěhotenství zásadně změní život mně. Já jsem, myslím, dost tolerantní. Nemusel ani jednou k dceři vstávat, nespíme ani v jedné místnosti a to jsem měla od lékařů přímo doporučené, že mám zásadně omezit noční vstávání, že se musí zapojit partner. To ale naštěstí nebylo ani nutné řešit, dcerka spinkala od narození v noci pěkně. Ale i kdyby to bylo nutné řešit, snažila bych se to zvládnout sama. Takže prostě nechápu, v čem by mu to druhé dítě tak zkomplikovalo život ![]()
A jinak co se peněz týče, zrovna nejsme modelový pár typu, „chlap živící rodinu a žena závislí na jeho financích a značně toho zneužívající.“ Jak jsem psala, vydělávali jsme skoro stejně. Máme dost peněz našetřeno, každý na vlastním účtě, takže i sama bych se s dcerou nějak protloukla. Navíc finančně máme oporu (kdyby se něco stalo) jen v mojí rodině, jeho oba rodiče se topí v dluzích, hlavně teda otec. Takže já určitě nečekám na pouhé „oplodnění od samce a zafinancování“
Třeba v úplně všem. Máte vy dva vůbec vyjasněno mezi sebou, zda spolu vůbec chcete prožít společný život?
Zda to, co žijete ted´má vůbec nějaký smysl?
Nezlob se na mne, ale stále mě jen přesvědčuješ svým myšlením o tom, že tvůj partner je pro tebe v podstatě akorát inseminátor, to je celé, proč ho máš.
Možná to i tak cítí on sám, proto další dítě nechce, necítí se na něj, možná ho k tomu nutí podvědomí z toho všeho.
Ono těhotenství a následně porod zásadně nezmění život jen tobě. I jemu.
I život, další život, celý život.
Bohužel stále jen vidím to tvé já já já.
Chlap, partner, manžel, není jen od toho, aby zasemenil, donesl peníze a tím to pro něj skončilo.
Někde je u vác chyba, nejprve by jste měli vyřešit tuhle a pak se bavit o dětech.
Nebo hodláš časem zůstat sama se dvěma dětmi? ![]()
@Anonymní píše:
@berry4
Kritiku přijímám. Jsem ráda za každý názor. Jasně, že upřednostňuju svoje JÁ, stejně tak upřednostňuje partner svoje JÁ. Teď jde o to, kdo je větší sobecPartner nic řešit nemusí, v podstatě má ještě spoustu let čas si dítě pořídit, ať už se mnou nebo s někým jiným. On nemusí řešit co s prací, zda pak znovu přerušit „kariéru“ a jít na mateřskou. Já musím to těhotenství kvůli zdravotním problémům plánovat, podstoupit řadu vyšetření měsíce dopředu, aby bylo jisté, že je vše O. K. Když řeknu partnerovi, ať mi teda řekne, proč to dítě nechce, tak mi říká, že neví, že se na to prostě necítí. To mi jako dostatečný důvod nestačí vzhledem k tomu, jak těhotenství/netěhotenství zásadně změní život mně. Já jsem, myslím, dost tolerantní. Nemusel ani jednou k dceři vstávat, nespíme ani v jedné místnosti a to jsem měla od lékařů přímo doporučené, že mám zásadně omezit noční vstávání, že se musí zapojit partner. To ale naštěstí nebylo ani nutné řešit, dcerka spinkala od narození v noci pěkně. Ale i kdyby to bylo nutné řešit, snažila bych se to zvládnout sama. Takže prostě nechápu, v čem by mu to druhé dítě tak zkomplikovalo život
@berry4
Děkuji za názor. Pravda je ta, že objektivní názor se samozřejmě od své rodiny a kamarádek nedočkám, ty jsou pochopitelně na mé straně už z principu. Jsem ráda, že slyším něco objektivního. Ale myslím, že jsi ke mně dost kritická. Nejsem nějaká tupka, co chce dítě od kohokoliv, hlavně aby bylo.
Psala jsem, že si uvědomuju, že nátlak na partnera je chyba, že nekladu vinu jen na něj Ráda bych zachránila tak dlouho budovaný vztah, ale teď prostě opadla ta zamilovanost a já začala až teď vidět naše problémy. Zvlášť když už máme dceru, tak bych velice nerada bourala rodinu, zvlášť když má sama hodně ošklivé vzpomínky na své dětství. No jenže jsem typ, co musí mít vše naplánované nadlouho dopředu, mít nějaké životní cíle, neumím to hodit za hlavu a žít jen přítomností. ![]()
@Anonymní píše:
@berry4
Děkuji za názor. Pravda je ta, že objektivní názor se samozřejmě od své rodiny a kamarádek nedočkám, ty jsou pochopitelně na mé straně už z principu.
Hele, ale tímhle ti kamarádky a rodina nepomáhají. Když ti budou jen přikyvovat, tak je ti to stejně k prdu ![]()
Víš, jsou věci, které nejde mnohdy ani plánovat, ani lámat přes koleno. Jedna z těch je právě ta, kterou řešíš.
Dostali jste se narozením prvního dítěte do krize, tobě spadly růžové brýle, vytanula na povrch ty syrová fakta o vašem žití.
Jediné, co ti chci dát najevo, že dalším dítětem momentálně vůbec nic nevyřešíš, možná akorát úplně zničíš.
Nenapadá mě nic, co ženu tak moc limituje v tom, proč mít děti do určitého věku, být tebou, tak jestli ti stojí za to zachovat rodinu, tak se nejprve snažte stmelit vztah a potom se bavit o budoucnosti. ![]()
@berry4 píše:
Víš, jsou věci, které nejde mnohdy ani plánovat, ani lámat přes koleno. Jedna z těch je právě ta, kterou řešíš.
Dostali jste se narozením prvního dítěte do krize, tobě spadly růžové brýle, vytanula na povrch ty syrová fakta o vašem žití.
Jediné, co ti chci dát najevo, že dalším dítětem momentálně vůbec nic nevyřešíš, možná akorát úplně zničíš.
Nenapadá mě nic, co ženu tak moc limituje v tom, proč mít děti do určitého věku, být tebou, tak jestli ti stojí za to zachovat rodinu, tak se nejprve snažte stmelit vztah a potom se bavit o budoucnosti.
Pěkně napsáno a musím ti dát za pravdu. Děkuju
Jen se s tím ještě nějak vnitřně srovnat a začít se tím řídit ![]()
@Anonymní píše:
@berry4
Děkuji za názor. Pravda je ta, že objektivní názor se samozřejmě od své rodiny a kamarádek nedočkám, ty jsou pochopitelně na mé straně už z principu. Jsem ráda, že slyším něco objektivního. Ale myslím, že jsi ke mně dost kritická. Nejsem nějaká tupka, co chce dítě od kohokoliv, hlavně aby bylo.Psala jsem, že si uvědomuju, že nátlak na partnera je chyba, že nekladu vinu jen na něj Ráda bych zachránila tak dlouho budovaný vztah, ale teď prostě opadla ta zamilovanost a já začala až teď vidět naše problémy. Zvlášť když už máme dceru, tak bych velice nerada bourala rodinu, zvlášť když má sama hodně ošklivé vzpomínky na své dětství. No jenže jsem typ, co musí mít vše naplánované nadlouho dopředu, mít nějaké životní cíle, neumím to hodit za hlavu a žít jen přítomností.
Taky mi to prijde jako prehnana kritika tebe samotne. Chyba je vzdy na obou stranach. S ditetem bych na nej prestala tlacit a trochu ho zaprahla do otcovskych povinnosti, preci jen je to i jeho dite… Promluvila bych si s nim ohledne casu traveneho u pocitace…mozna bych zkusila i poradnu…vim, ze to zni jako klise, ale komunikace je ve vztahu vazne dulezita…
Ahojky, taky mam s partnerem problemy, ale rikam si, ze chci druhe dite, syn ma pul roku.Vim,ze partner neni ten pravy, ale kdyz se rozejdem…nez potkam nekoho…nez budeme mit dite…jestli vubec..Chtela bych 3 deti.Na jedne strane chci rozchod…na druhe dalsi dite. Anonym kvuli negativnim reakcim diky.
Anonymni jina.
Zakladatelko, máte roční dítě. I když si myslíš, že není, tak je to pro chlapa náročné. Čím bude malá starší, tím bude pro chlapa lepším parťákem /popovídají si/ neznám tatínka, kterému když dcera řekne, pojd dělat tohle a tamto, tak by nešel. On v ročním dítěti vidí pouze to mimino a omezení /i když si myslíš, že ne/. A samozřejmě další nechce. Ideální by bylo, vyčkávat a zapracovat na vztahu. Kdo říká, že se nemůžeš třeba na 2-3 roky vrátit do práce? Malá bude zase „velká“ pomocnice. Taky mám děti 4,5 roku od sebe a jsou suproví partáci. ![]()
Zakladatelko, nech to chvli u ledu, snaž se srovnat vaši rodinnou situaci. Užívejte si spolu, vymýšlejte společné aktivity, zavleč taky tatínka do péče, protože jestli se nakonec na druhátku dohodnete, bude ti muset pomáhat, jinak se z toho zblázníš…
ano zdravotní stav je omezující, ale jedno zdravé dítko máš, tak to nelámej přes koleno ![]()