Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Odmítá chodit ven
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
13.5.20 13:24
A co dělá doma, že ji to tam tak baví?
Příspěvek upraven 13.05.20 v 13:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:25
Nechala bych ji párkrát doma. Dělám to tak občas s 3,5 letym dítětem. Doma to máme bezpečné a nenechám si otravovat celý den. Stačí párkrát a dítě pak zase chodí s chutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:26
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o obnovení diskuze. Naše čerstvě pětiletá slečna odjakživa nerada chodila ven. Dokud se vozila v kočárku, tak ještě jakš takš, ale co musí po svých, je to každodenní boj. Venku ji nebaví nic - hřiště, park, minizoo, co je kousek od nás, kreslení křídama, obchod, pekárna, prostě nic. Nechce pěšky, na kole ani koloběžce. Bohužel tu nemáme žádné známé a teď v souvislosti s koronou je to úplně na nic. Dcera chodila do školky, ale naši pobočku zatím neotevřeli, otevřeli jen pár tříd v budově, která je docela daleko, a to přednostně pro pracující rodiče a já jsem na RD se synem. Navíc dcera tam dřív chodila a nesnášela to tam, každodenní hrozné scény. Celkově školku velmi špatně snáší i dle učitelek (s nikým si nehraje, nechce jíst, často pláče…). Takže ji už do konce roku nedávám.
Každičký den je stejný scénář: Já nejdu ven, protože…(bolí mě hlava/nohy/břicho, jsem unavená). Oblíkání je tragédie s hrozným řevem. Těsně před odchodem kolikrát ještě sedne na wc a trůní tam třeba půl hodiny. Vyjdeme slavnostně ven a pokud se mimino po všech těch peripetiích rovnou nerozbrečí, takže jdem za chvíli zpátky, tak začne smlouvání dcery, kdy už budeme moct domů. Nikam nechce, nic ji nebaví, vše je nudné, chce domů. Kolikrát brečí tak srdceryvně, že se lidi otáčejí (maminko, prosím, pojďme už domů, já už nemůžu, jsem strašně vyčerpaná, bolí mě žebro a chce se mi spát). Vůbec nevím, jak se z toho vymanit a to mě trochu deprimuje, protože máme před sebou ještě minimálně 3,5 měsíce v této sestavě bez školky. Břicho už nás dovedlo i na vyšetření, nakonec jsme zjistili alergii na mléko, tak jsme ho vyřadili, ale pořád je to stejné. Návrat do školky bude nejspíš taky zážitek.
Kamarádka měla to samé se synem. Vůbec nechápala z čeho je tak unavený, ale on opravdu byl. Až Mudr zjistila, že je celiak. Vůbec nezpracovaval lepek, tudíž tělo nemělo žádnou energii. Po nasazení diety se vše zlepšilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:31
A doma se zabaví? Ty scény před odchodem mi dělá dítě taky, ale venku je najednou jak vyměněný. 
A když se jí normálně zeptáš, co jí vadí? Co by jí pomohlo ráda chodit ven? Že nejde jen být doma, venku se provětráte a bude vám líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:32
Mě tohle taky nepřijde " normální " to na mě zkouší téměř 8 letý syn.
A ani třeba nepomáhá smlouvání stylem… pojď půjdeme si koupit zmrzlinu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:36
@Cuddy píše:
Nechala bych ji párkrát doma. Dělám to tak občas s 3,5 letym dítětem. Doma to máme bezpečné a nenechám si otravovat celý den. Stačí párkrát a dítě pak zase chodí s chutí.
Jo to bych taky asi zkusila, třeba to zabere, no škoda, že ten sourozenec není k ní blíž, u nás to toho staršího nakoplo a chodí ven rád, když jde i jeho menší ségra. Ale teda i věkem se to zlepšilo, což u vás nevypadá… A doma je spokojená? Jaký vedete život vy rodiče, nemá příklad třeba v tatínkovi, že nikam nechodí a nejradši je doma??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:38
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o obnovení diskuze. Naše čerstvě pětiletá slečna odjakživa nerada chodila ven. Dokud se vozila v kočárku, tak ještě jakš takš, ale co musí po svých, je to každodenní boj. Venku ji nebaví nic - hřiště, park, minizoo, co je kousek od nás, kreslení křídama, obchod, pekárna, prostě nic. Nechce pěšky, na kole ani koloběžce. Bohužel tu nemáme žádné známé a teď v souvislosti s koronou je to úplně na nic. Dcera chodila do školky, ale naši pobočku zatím neotevřeli, otevřeli jen pár tříd v budově, která je docela daleko, a to přednostně pro pracující rodiče a já jsem na RD se synem. Navíc dcera tam dřív chodila a nesnášela to tam, každodenní hrozné scény. Celkově školku velmi špatně snáší i dle učitelek (s nikým si nehraje, nechce jíst, často pláče…). Takže ji už do konce roku nedávám.
Každičký den je stejný scénář: Já nejdu ven, protože…(bolí mě hlava/nohy/břicho, jsem unavená). Oblíkání je tragédie s hrozným řevem. Těsně před odchodem kolikrát ještě sedne na wc a trůní tam třeba půl hodiny. Vyjdeme slavnostně ven a pokud se mimino po všech těch peripetiích rovnou nerozbrečí, takže jdem za chvíli zpátky, tak začne smlouvání dcery, kdy už budeme moct domů. Nikam nechce, nic ji nebaví, vše je nudné, chce domů. Kolikrát brečí tak srdceryvně, že se lidi otáčejí (maminko, prosím, pojďme už domů, já už nemůžu, jsem strašně vyčerpaná, bolí mě žebro a chce se mi spát). Vůbec nevím, jak se z toho vymanit a to mě trochu deprimuje, protože máme před sebou ještě minimálně 3,5 měsíce v této sestavě bez školky. Břicho už nás dovedlo i na vyšetření, nakonec jsme zjistili alergii na mléko, tak jsme ho vyřadili, ale pořád je to stejné. Návrat do školky bude nejspíš taky zážitek.
A je opravdu unavená? Co dělá doma? Poléhavá? Nebo si hraje a je jinak aktivní? Co jí baví?
Co doktorka? Řešila jsi to s ní? Rozhodně bych dodávala vitamin D, pokud chodíte tak málo ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 13:56
Pokud by se nezjistila pricina zdravotni, napadaji me jen hry cestou, kreslivaly jsme si s holkama mapu, kudy pujdeme a zatrhly si body, kde bude ukol - zvladnout prejit silnici s rozhlizenim, nakreslit a zaskakat panaka, poznat nejaky strom apod., jeste ji muzes nakreslit par veci, co ma cestou najit a zatrhnout si (autobus, pekarna, cloveka na kole apod.) Problem je, ze to pak chteji furt. V zime jak byla odpo tma, mely male baterky nebo celovky. Nebo vozit kocarek se svym miminkem nechce? Na podzim sbirat nejake plody pro zviratka, travu pro morce, oblazky na malovani ( mrkni na FB na skupinu Kaminky) No, je to tezky, nevim co dal poradit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 14:09
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o obnovení diskuze. Naše čerstvě pětiletá slečna odjakživa nerada chodila ven. Dokud se vozila v kočárku, tak ještě jakš takš, ale co musí po svých, je to každodenní boj. Venku ji nebaví nic - hřiště, park, minizoo, co je kousek od nás, kreslení křídama, obchod, pekárna, prostě nic. Nechce pěšky, na kole ani koloběžce. Bohužel tu nemáme žádné známé a teď v souvislosti s koronou je to úplně na nic. Dcera chodila do školky, ale naši pobočku zatím neotevřeli, otevřeli jen pár tříd v budově, která je docela daleko, a to přednostně pro pracující rodiče a já jsem na RD se synem. Navíc dcera tam dřív chodila a nesnášela to tam, každodenní hrozné scény. Celkově školku velmi špatně snáší i dle učitelek (s nikým si nehraje, nechce jíst, často pláče…). Takže ji už do konce roku nedávám.
Každičký den je stejný scénář: Já nejdu ven, protože…(bolí mě hlava/nohy/břicho, jsem unavená). Oblíkání je tragédie s hrozným řevem. Těsně před odchodem kolikrát ještě sedne na wc a trůní tam třeba půl hodiny. Vyjdeme slavnostně ven a pokud se mimino po všech těch peripetiích rovnou nerozbrečí, takže jdem za chvíli zpátky, tak začne smlouvání dcery, kdy už budeme moct domů. Nikam nechce, nic ji nebaví, vše je nudné, chce domů. Kolikrát brečí tak srdceryvně, že se lidi otáčejí (maminko, prosím, pojďme už domů, já už nemůžu, jsem strašně vyčerpaná, bolí mě žebro a chce se mi spát). Vůbec nevím, jak se z toho vymanit a to mě trochu deprimuje, protože máme před sebou ještě minimálně 3,5 měsíce v této sestavě bez školky. Břicho už nás dovedlo i na vyšetření, nakonec jsme zjistili alergii na mléko, tak jsme ho vyřadili, ale pořád je to stejné. Návrat do školky bude nejspíš taky zážitek.
Tak co udělat třeba nějakou dohodu? Třeba 2× ven, a pak jeden den zůstat doma?
Moje děti a občas i já nemám náladu jít ven… A vím, jak je to vypravování pak zdlouhavý a otravný… Třeba dneska kdybych nemusela na poštu, tak bysme zůstali doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 14:09
A jak se zabaví doma? Když jdete ven s nějakým dalším dítětem, taky ji to nebaví? Byla taková vždycky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 14:19
A co tedy dělá doma?
U nás se zjistilo, že když se „zakáže“ pohádka i počítač, tak to venku zase tak otravné, únavné a nesnesitelné není
Takže stačilo říct, že když je tedy tak unavený, že nemůže jít ven, tak vyčistit zuby, pyžamo a postel…a najednou to šlo
Na delší procházky držkuje pořád, je to prostě lenoch (jako já taky, ale už si umím zdůvodnit, proč je aspoň občas potřeba vylézt na vzduch ), takže to pomáhá zajímavý cíl…rozhledna, zmrzlina, zvířátka, dětské hřiště,…pak je to lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.20 14:21
Syn to dělá taky, ale já to nereaguju. Ven se prostě chodit bude. Mladší syn chodí nadšeně, u toho je naopak problém odejít domu. Takže máme jednu scénu při odchodu ven a druhou při odchodu domu 
smůlu mají oba. Ale oni se oba venku i doma zabavi, jen je k tomu prostě musím donutit, tu zábavu pomoct vymyslet, na něco je nalákat. A nenechat se vytočit co 3 vteřiny se opakujicima otázkama, kdy už půjdeme domů nebo ven. A taky to střídam. Dnes jsme na přání jednoho celý den doma, včera jsme byli na přání druhého na dlouhém výletě. Aspoň že to mimino si zatím nevymysli.
Nenechá se nalákat fakt na nic? Je už dost velká, aby ti řekla, proč nechce ven a proč chce být doma. U syna jsou to třeba některé hračky, baví ho tak moc, ze si s nimi chce hrát pořád. Tak vymýšlím různé možnosti, jak by to šlo i venku, děláme kompromisy atd. Třeba by i k jejímu důvodu šlo něco vymyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.20 15:03
@tini Takových her jsem zkoušela stovky, ale skoro nikdy se neujaly. Jsem bývalá skautská vedoucí 
A když jo, tak jen na chvíli. Bereme ven hračky, vymýšlíme hry a soutěže, kreslíme křídama…ale nebaví. Prostě venek je nuda, za trest, otrava…jo a pokaždé je jí zima nebo horko. Cíl rozhledna? A co je na tom jako zajímavého? Šlapání do kopce a pak nuda nuda nic (slova dcery). Zmrzlinu nemůže, ale chodili jsme do pekármy na její oblíbené koláče. Teď si je radši odpustí než aby šla. Zkoušela jsem venčení pejska z útulku, dcera miluje zvířata, ale žádná nemáme (manžel nechce). No, byli jsme dvakrát, teď opět šprajc a už jí prý nezajímají ani psi, prostě nic. Všude blbě, doma nejlíp - to říká.
Já i manžel jsme akční až až, teď se kvůli ní musíme hooodně brzdit a taky nás to štve, hádáme se kvůli tomu (každý se snaží urvat si aspoň nějaký pohyb pro sebe). Kdysi jsme běhali, plavali, jezdili na kole, chodili na túry - s dcerou nic z toho nejde, vždycky je strašný řev.
Doma - kreslí, vyrábí, skládá stavebnice a puzzle, dělá si tělocvičnu z nábytku 
, tančí na písničky (máme interaktivní koberec) hraje si s plyšákama a panenkama - vše za mé vydatné účasti a asistence, jinak je protivná až hrůza :-/
Celiakii máme vyloučenou, zjistilo se jen to mlíko a to už cca rok nejí…
- Citovat
- Upravit
13.5.20 22:59
A když na ni půjdeš mírným nátlakem, že když nebude chodit ven, bude schoulostivělá, líná, tloustnout a prudit a nikomu z vás se tohle nechce absolvovat? 
Co ti řekne, když se jí zeptáš obyčejným PROČ? Možná je prostě unavená takovým tím nedostatečným okysličením (nevím jak to nazvat, prostě když se člověk celý den povaluje doma, je mnohem těžší se k něčemu přinutit, než když má neustále nějaké pochůzky a aktivity na čerstvém vzduchu). Jinak já teda jakékoliv skákání po nábytku prostě zakazuji, jestli má dítě potřebu skákat, jde se ven, obývák není hřiště. Nejste na ni třeba aktivní až moc? Jestli je nějaká línější, třeba ji ty všemožné hry a rozhledny prostě odpuzují a chce jít jen pomalu do pekárny a zpět, časem malinko přidávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj, prosím o obnovení diskuze. Naše čerstvě pětiletá slečna odjakživa nerada chodila ven. Dokud se vozila v kočárku, tak ještě jakš takš, ale co musí po svých, je to každodenní boj. Venku ji nebaví nic - hřiště, park, minizoo, co je kousek od nás, kreslení křídama, obchod, pekárna, prostě nic. Nechce pěšky, na kole ani koloběžce. Bohužel tu nemáme žádné známé a teď v souvislosti s koronou je to úplně na nic. Dcera chodila do školky, ale naši pobočku zatím neotevřeli, otevřeli jen pár tříd v budově, která je docela daleko, a to přednostně pro pracující rodiče a já jsem na RD se synem. Navíc dcera tam dřív chodila a nesnášela to tam, každodenní hrozné scény. Celkově školku velmi špatně snáší i dle učitelek (s nikým si nehraje, nechce jíst, často pláče…). Takže ji už do konce roku nedávám.
Každičký den je stejný scénář: Já nejdu ven, protože…(bolí mě hlava/nohy/břicho, jsem unavená). Oblíkání je tragédie s hrozným řevem. Těsně před odchodem kolikrát ještě sedne na wc a trůní tam třeba půl hodiny. Vyjdeme slavnostně ven a pokud se mimino po všech těch peripetiích rovnou nerozbrečí, takže jdem za chvíli zpátky, tak začne smlouvání dcery, kdy už budeme moct domů. Nikam nechce, nic ji nebaví, vše je nudné, chce domů. Kolikrát brečí tak srdceryvně, že se lidi otáčejí (maminko, prosím, pojďme už domů, já už nemůžu, jsem strašně vyčerpaná, bolí mě žebro a chce se mi spát). Vůbec nevím, jak se z toho vymanit a to mě trochu deprimuje, protože máme před sebou ještě minimálně 3,5 měsíce v této sestavě bez školky. Břicho už nás dovedlo i na vyšetření, nakonec jsme zjistili alergii na mléko, tak jsme ho vyřadili, ale pořád je to stejné. Návrat do školky bude nejspíš taky zážitek.