Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Matka pohodářka nesrovnává ![]()
Najdi si indiánskou metodu odplenkování. Dítě musí jednak chodit a jednak přestat učurávat, tj. musí umět vyčůrat víc najednou. Pokud jsou tyto dvě podmínky splněné, stačí prostě sebrat plenku, ukázat nočník a 14 dní vydržet vytírat, prát pořád dokola oblečení a nosit s sebou ven několikero náhradního oblečení.
@Anonymní píše:
Upřímně? Jsem matka pohodářka 2,5leteho kluka. Odplenkovani nehrotim a jen jednou za čas mě to vzadu v hlavě zahryže, jestli nedělám něco špatně. Jako teď. Pokusila jsem se o odplenkovani zatím ve dvou vlnách (vždy jsem to vydržela jen cca 3 dny). Když ucuraval po bytě každou chvilku, odmítala jsem za ním lítat s hadrem a jen vytirat. Na nocniku zkrátka sedět nechce a mokrá plina mu nevadí. Zůstane na nocniku sedět jen za cenu pustene pohádky a i tak se nikdy do něj nevycural. Každé přebalování s ním o tom mluvím, že už by měl chodit na nocnik, ať má zadek v suchu, že to pro něj bude fajn atp., ale když se ho zeptam, jestli nechce na nocnik tak vždy rezolutně ví, že ne a nechce. Čekám asi naivně na nějakou chvíli kdy s tím za mnou přijde sám? Existují takové případy? A nebo opravdu na to musím zkrátka zatlačit a věnovat tomu intenzivně třeba dva až čtyři týdny? Je tu někdo s příběhem podobným tomu mému? A jak to nakonec dopadlo?Vím, že synovi všechno o půl roku déle trvá (později začal chodit, později mluvit,..). Tak čekám, že to bude i v tomto případě.. (?)
Je to ohromnej miláček. Poslouchá, ujde delší trasy, umí si hrát sám, rozumí mi..
Jsem ve stavu porovnáváníže ještě nerekne jak se jmenuje, že sám něco nezazpiva celého, že si neumí vyslect/obléct kalhoty/ponozky…No děs se mnou
Musíš si ujasnit, co jej chceš naučit: sedět na nočníku? Že se smí čůrat do kalhot asi taky ne… Potřebuješ, aby pochopil, že nočník slouží k vykonání potřeby. A musí v tomto směru zažívat z 90%, lépe z téměř 100% úspěch. Takže jej tam posadíš pouze poté co se vzbudí, ráno a po odpoledním spánku, tam máš největší šanci, že se vyčůrá. Až si spojí nočník s potřebou, tak pak už jenom čekat, až mu správně dozraje hlavinka a ostatní orgány -že si správně a včas uvědomí potřebu, že zadrží správné svaly, a už bude mít naučeno, kam s tím… Možná rovnou zkusit wc redukci. Hlavně nemá cenu snažit se přeprat něco, co v jeho vývoji není ještě „na pořadu dne“.
Náš šel rovnou na záchod. Taky jsme to zkoušeli několikrát, čůral všude jak pejsek a i teď ve 4 to pořád není úplně na jistotu, ale chodí. Já musela za bonbóny a prostě vydržet. A nedávat pořád na záchod, čím víc jsem tlačila, tím víc nechtěl.
Nabidla bych i wc, ale dokud nebude chtit tak nic no… u nas to muselo prijit samo.. holka rok chodila bez pliny a drzela, sama si vytahla plinu ze chce curat, sednout na nocnik ani za nic… jednou ji deda schoval nocnik do ukrytu (do otevrene skrine), zalezla si a stal se zazrak ![]()
Mně se osvědčilo netlačit, když jsem chtěla posazovat na nočník, akorát jsem gradovala konflikt… otázkami, jestli chce čůrat a na nočník, jsem ji akorát dráždila… četly jsme si nočníkové knížky, nočník byl volně k dispozici a jednoho dne, jsem prostě z vedlejší místnosti slyšela, jak ho používá… od té doby se to opakovalo stále častěji a najednou, ani nevím jak, pleny nebyly potřeba…
Takže ano, jsou děti, co prostě najednou začnou ![]()
Upřímně? Jsem matka pohodářka 2,5leteho kluka. Odplenkovani nehrotim a jen jednou za čas mě to vzadu v hlavě zahryže, jestli nedělám něco špatně. Jako teď. Pokusila jsem se o odplenkovani zatím ve dvou vlnách (vždy jsem to vydržela jen cca 3 dny). Když ucuraval po bytě každou chvilku, odmítala jsem za ním lítat s hadrem a jen vytirat. Na nocniku zkrátka sedět nechce a mokrá plina mu nevadí. Zůstane na nocniku sedět jen za cenu pustene pohádky a i tak se nikdy do něj nevycural. Každé přebalování s ním o tom mluvím, že už by měl chodit na nocnik, ať má zadek v suchu, že to pro něj bude fajn atp., ale když se ho zeptam, jestli nechce na nocnik tak vždy rezolutně ví, že ne a nechce. Čekám asi naivně na nějakou chvíli kdy s tím za mnou přijde sám? Existují takové případy? A nebo opravdu na to musím zkrátka zatlačit a věnovat tomu intenzivně třeba dva až čtyři týdny? Je tu někdo s příběhem podobným tomu mému? A jak to nakonec dopadlo?
Vím, že synovi všechno o půl roku déle trvá (později začal chodit, později mluvit,..). Tak čekám, že to bude i v tomto případě.. (?)
že ještě nerekne jak se jmenuje, že sám něco nezazpiva celého, že si neumí vyslect/obléct kalhoty/ponozky…No děs se mnou 
Jsem ve stavu porovnávání
Je to ohromnej miláček. Poslouchá, ujde delší trasy, umí si hrát sám, rozumí mi..