Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, děvčata,
jdu pro radu a slušné názory, žádné posmívání.
Máme doma 2,5 -letou dceru a v březnu čekáme ještě kluka. Moje tchýně bydlí na Moravě, to je skoro 7 hodin vlakem, auto nemáme. Zatím jezdila babička s dědou za námi, ale pořád se ptají, kdy už přijedeme k nim. (Ptají se už od jejího narození, ale já jasně řekla, že dříve než v dceřiných 3 letech ne). Příští rok jí v květnu 3 budou, tak chce manžel dceru vzít za rodinou někdy v létě, ale já si tím nejsem jistá.(Já budu doma s miminkem) Dcera nevydrží vteřinu na místě, ani ve vlaku ne. Ta cesta těch 7 hodin je přece jenom hodně…
Navíc tchýně moc nerespektuje, co si přejeme a nepřejeme. Manžel si ji dokáže ohlídat, ale i tak. Za mými zády jí pořád cpe čokoládu přesto, že s tím chci počkat. Pořád dceru do něčeho nutí. Když dcera řekne, ať jde babička pryč (je na ni moc hlučná a rychlá), tak jde přes mrtvoly a i přes mé upozornění, ať to zkusí později a netlačí na pilu, tak mě neposlouchá. Dcera se navíc celkem bojí psů, když štěkají, logicky, je malá. Tchýně má psa, kterýho si jednou přivezla s sebou. Radostí na dceru skákal a štěkal, od té doby se dcera šprajcla a tchýně ji stejně pořád nutila, ať si ho malá pohladí, ikdyž nechtěla. Teď si pořídili druhého, ještě většího a uřvanějšího psa.
Nějak si to nedokážu představit. Dcera daleko ode mě, v cizím prostředí bez mámy, sice s tátou, ale máma je máma. Navíc ne s moc oblíbenou babičkou a dvěma psy.
Vím, že bude chodit do školky, ale tam si ji pokaždé ještě ten den vyzvednu.
Co myslíte? Nejsem moc ochranitelská a přecitlivělá? Děkuji za názory.
@EvaHodakova píše:
Zdravím, děvčata,
jdu pro radu a slušné názory, žádné posmívání.Máme doma 2,5 -letou dceru a v březnu čekáme ještě kluka. Moje tchýně bydlí na Moravě, to je skoro 7 hodin vlakem, auto nemáme. Zatím jezdila babička s dědou za námi, ale pořád se ptají, kdy už přijedeme k nim. (Ptají se už od jejího narození, ale já jasně řekla, že dříve než v dceřiných 3 letech ne). Příští rok jí v květnu 3 budou, tak chce manžel dceru vzít za rodinou někdy v létě, ale já si tím nejsem jistá.(Já budu doma s miminkem) Dcera nevydrží vteřinu na místě, ani ve vlaku ne. Ta cesta těch 7 hodin je přece jenom hodně…
Navíc tchýně moc nerespektuje, co si přejeme a nepřejeme. Manžel si ji dokáže ohlídat, ale i tak. Za mými zády jí pořád cpe čokoládu přesto, že s tím chci počkat. Pořád dceru do něčeho nutí. Když dcera řekne, ať jde babička pryč (je na ni moc hlučná a rychlá), tak jde přes mrtvoly a i přes mé upozornění, ať to zkusí později a netlačí na pilu, tak mě neposlouchá. Dcera se navíc celkem bojí psů, když štěkají, logicky, je malá. Tchýně má psa, kterýho si jednou přivezla s sebou. Radostí na dceru skákal a štěkal, od té doby se dcera šprajcla a tchýně ji stejně pořád nutila, ať si ho malá pohladí, ikdyž nechtěla. Teď si pořídili druhého, ještě většího a uřvanějšího psa.
Nějak si to nedokážu představit. Dcera daleko ode mě, v cizím prostředí bez mámy, sice s tátou, ale máma je máma. Navíc ne s moc oblíbenou babičkou a dvěma psy.Vím, že bude chodit do školky, ale tam si ji pokaždé ještě ten den vyzvednu.
Co myslíte? Nejsem moc ochranitelská a přecitlivělá? Děkuji za názory.
Jsi moc ochranitelská a přecitlivělá ![]()
Co si o tom myslí manžel? Ten by tam s ní jel, ne ty, dokáže se o ní postarat, zabavit jí, usměrnit svou mámu?
Mimochodem, za 7 hodin jsi vlakem v Polsku u moře, to jsi trochu přehnala ne?
I kdybys jela z Chebu do Olomouce, tak je to tak max 5,5 hodiny a to ještě s přestupem (ten je s dětmi benefit-zábava, změna).
Kdybys od mala dceru učila na cestování, tak bys teď nemusela řešit, že se neumí v hromadném prostředků chovat. Měla jsi tam s ní jet už dávno a mohl být klid.
A problém je ta cesta nebo ta tchýně? Zarid dětský vagón nebo kupé, tam se se zpovykanymu dětmi počítá. A otec je plnohodnotný rodič, pokud on je s tím v pohodě, nedělala bych z dítěte skleníkovou kytičku a byla ráda, že má babička zájem. Pokud nedělá přešlapy typu všude doma se kouří, jezdí se bez autosedačky nebo cpu zakázané potraviny alergikovi, tak to nech na otci a neřeš.
Mimochodem, cestování vlakem s dětmi je úplně v pohodě, mohou se volně pohybovat, můžeš je zabavit jak potřebuješ, položit, když se jim chce spát, v klidu dojít na wc atd. To třeba hloupý dvouhodinový let pro mě byl s dětmi náročnější - pořád vymýšlet, kde přebalím/kde je záchod, jestli zrovna teď nebude dítě vyvádět, když musí sedět připoutané atd. V autě zase (když jedeš sama) nemůžeš dítě pořádně zabavit, musíš se soustředit na jízdu
Vlak ideálka. Bývala bych jela už klidně v prvním roce života dítěte a na cestování ho zvykala. A budovala vztah s babičkou.
Jo a zapracovala bych na tom „sice s tátou, ale máma je máma“ u tříletého dítěte.
@Pitaya1 píše:
Kdybys od mala dceru učila na cestování, tak bys teď nemusela řešit, že se neumí v hromadném prostředků chovat. Měla jsi tam s ní jet už dávno a mohl být klid.
Jako souhlasim, v dnesni dobe je cestovani uz prirozena cast zivota a cestovat v ramci čr, jeste vlakem, kde nemusi ani sedet furt na zadku… ![]()
Naše dvouleta uz byla tolikrat u more, coz je daleko delsi cesta a zvlada to naprosto ok.
Jela bych. Sice je to nepohodlné, když se takhle vandruje vlakem a k tomu se tahá bágl věcí/kufr.
Na delší trasu a se zavazadlem preferuji raději auto. Je to prostě pohodlnější. Když ho nemáte. Tak se nedá nic dělat.
Si auto pučte! Jestli se bonus vlakem a máte řidičák. Je to o 2 hodiny kratší možná o víc. Bude 5o pohodlnější a třeba si někde zastavíte přes noc. My.byli v září. Ale autem. Dceři budou dva až teď. Taky jsme se báli cesty. Ale ta jí dala líp jak my dva dohromady. Moc se jí cestování líbilo. Busem jsem s ní byla jednou a jednu zastávku. Dál si nejsem jistá. Možná by bylo fajn tam jet před narozením druhého
. Taky s námi byla druhorodička a zároveň řidička. Ta bude rodit měsíc před vámi.
@Anonymní píše:
Si auto pučte! Jestli se bonus vlakem a máte řidičák. Je to o 2 hodiny kratší možná o víc. Bude 5o pohodlnější a třeba si někde zastavíte přes noc. My.byli v září. Ale autem. Dceři budou dva až teď. Taky jsme se báli cesty. Ale ta jí dala líp jak my dva dohromady. Moc se jí cestování líbilo. Busem jsem s ní byla jednou a jednu zastávku. Dál si nejsem jistá. Možná by bylo fajn tam jet před narozením druhého. Taky s námi byla druhorodička a zároveň řidička. Ta bude rodit měsíc před vámi.
Tak ale on by s ní jel jen tatínek. To opravdu není pohodlnější jet 5 hodin autem s dítětem, které na to není zvyklé, a ještě řídit, když asi normálně neřídí, než jet 7 hodin vlakem, kde se můžou relativně volně pohybovat.
Vyber si vlak, kde je dětské kupé. A tam si rezervuj místenky.
@EvaHodakova píše:
Nejsem moc ochranitelská a přecitlivělá?
Samozřejmě, že jsi - plus máš dítě, které je tvou vinou evidentně velmi nevychované a rozmazlené.
Nicméně je mi jasné, že to je přesně to, co slyšet nechceš ![]()
@unuděná píše:
Tak ale on by s ní jel jen tatínek. To opravdu není pohodlnější jet 5 hodin autem s dítětem, které na to není zvyklé, a ještě řídit, když asi normálně neřídí, než jet 7 hodin vlakem, kde se můžou relativně volně pohybovat.
Mě spíš přijde že prostě nikam nechce a hleda důvod proč tam nejet.
pokud chce jet tatínek sám tak ať si poradí
. Jako co? S radostí bych je vypustila kdyby chtěl. Sladkostem se stejně nevinné, babka si bude dělat co chce protože se vidí málo. A co si budem i ty co se vidí často si dělají co chtějí. ![]()
Taky můžou pozvat prarodiče na svátky, zaplatit penzion. Takhle to dělá známí
Kdyby to byli tvoje rodiče tak by si k nim taky za celý skoro 3 roky nejela?
Myslím že cestu vlakem spíš nezvládáš ty ale dítě by bylo naprosto vpohodě
Já k našim jezdím každý cca 3 týdny - autem 2,5 hodiny a vlakem s přestupem 5,5 - začali jsme od mimina a dítě zvládá cestu úplně v pohodě ![]()