Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. Je mi 18. A ráda bych o váš názor. Mýho ex znám přes 8 let, a strašně mi pomáhal, a přesvědčoval jak tu vždy pro mě bude, a prostě jsem tomu uvěřila, i když jsem se bála, že mě opustí, on furt tvrdil že to je jen v mé hlavě, a je to 3 dny co se rozešel. Byli jsme spolu dlouho, a dělala jsem pro něj víc než on pro mě. Nesla jsem mu svačiny, jídlo, dávala mu peníze, nechala jsem se zmlátit, když mi jedna slečna vyhrožovala, nechtěla jsem aby udělala něco jemu, bránila jsem ho, přišla jsem o dost lidí protože jsem ho bránila, a on nakonec poslechl svýho kámoše kterej mu furt namlouval jak jsem trapná ať mě nechá, a jeho rodiče mi psali hnusný zprávy, že mám psychický problémy, což každý něco máme, oni je taky mají, a já to léčím, dělám s tím něco, ale člověka to pak zhorší, když člověk kterýmu jsem věřila a byl tu pro mě, mě opustil, který mi namluvil jaký jsou lidi svině, ale on sám se ukázal..je to dospělý člověk, který má mít svoji hlavu, ale on se řídí ostatníma, jeho rodiče ho omezují, a chtějí ho jen pro sebe. Já se k němu sice chovala hnusně, ale dělala jsem s tím něco, chodila k psychiatrovi, litovala toho, on to věděl, a řekl že to chápe, že tu pro mě bude, ale opustil mě. A já mám další trauma, že už nikomu nevěřím, víc jsme se do sebe uzavřela.
názor na co přesně? Asi máš k němu vazbu, budeš ho muset odstřihnout
Je ti 18, teprve se vztahy učíš a tenhle nebyl ten pravý. Časem to přejde a bude líp a najdeš si někoho skvělého. A nikdy není nic na věky, nauč se nejdřív byt sama se sebou, ať nemusíš příštím viset na krku
Tak na jednu stranu je dobře, že jsi si tím prošla. Máš poučení, že ze sebe nemáš ve vztahu dělat rohožku.
A měla by si se zamyslet nad tím s jakými lidmi se stykas. Podle popisu je to totální spodina.
Pokud jsi v 18letech klukovi nosila svačiny, jídlo, dávala mu peníze, nechala se zmlátit, tak to stejně nebyl normální vztah. Určitě dál pracuj na zlepšení svého sebevědomí a duševního zdraví. Nejdřív musíš mít ráda samu sebe, abys mohla dávat lásku tomu, kdo si ji zaslouží.
@Nevim97 píše: Více
Prosím tě, vykašli se na něj a seber se. Co to všechno má být? Proč ze sebe děláš takovou trubku? Nezlob se na mě, ale fakt jo, vždyť ty si sama sebe vůbec nevážíš.
Jsi mladá, užívej života a neupínej se na prvního kluka který ti přeběhne přes cestu.
18 let ti je? Tohle kdyby napsala protřelá třicítka žijící na ústeckém sídlišti, tak to možná pochopím. Prosím tě, seber se a zkus úplně změnit prostředí - co třeba cizina, au-pair či tak něco. Vyměnit tu lidskou spodinu, mezi kterou se pohybuješ. A to, co jsi zažila a zažíváš s tím „přítelem“, prosím nenazývej vztah nebo partnerství.
Já vím, že teď budu znít hnusně, ale jeho rozhodnutí se nejde divit. Jste strašně moc. Zřejmě nejste schopná lidem nechat nějaký prostor k dýchání. Proč děláte tak hrozně moc? Chcete si tím získat lásku a jistotu, že vás dotyčný neopustí? Chcete pro něj být ta nejlepší? Takhle to nefunguje. To přináší zpravidla úplně opačné výsledky. Když budete pro někoho dělat první poslední, udusíte ho. Jestli chcete, aby s vámi lidé byli rádi a vážili si vás, nemůžete se na ně věšet jako závaží… Když všechno děláte vy, snažíte se jen vy, pak ten druhý se nebude nikdy snažit. O to, co máme jisté a co za námi samo dolézá, se přece není důvod snažit. Naopak to člověku začne být časem protivné. To je zřejmě to, co se stalo i vašemu příteli… Jsem pro další léčení - hlavně pracovat na tom lpění a věšení se na lidi. Takhle se sama stavíte do role té, která tahá za kratší konec. To je pro ženu vždycky špatná zpráva…
Boha jeho, je ti 18. Máš nabírat zkušenosti, vazby vztahy. Máš se bavit a rozvíjet. Jako co bych chtěla poradit? Jsi prostě piskle. Nevyzrálá, pořád ještě závislá. Máš si ten život užívat aby sis za pár let mohla vzpomenou. Já si vůbec nepamatuju co jsem dělala v 18. Ale zato si dobře pamatuju co jsem dělala od 15 do 17ti. Žila, pařila, navazovala jsem vztahy, spálila se. První lásky, sklámani… V 18 už jsem si připadala stará na to všechno. Nevybavují si nic. Největší problém byl řidičák.
A jinak já bych úplně nesoudila, zda ti lidé jsou spodina. Ono to taky může být tak, že holka má opravdu pár nehezkých diagnoz a vykládá si věci po svém. Kluk může být úplně normální, jen včas neměl odvahu utnout to s nestandardní holkou. Třeba proto se do toho vložili jeho rodiče… Mám bipolární kamarádku a každý její příběh má tolik verzí, kolik má ona nálad. Kdo v něm jednou byl hrdina, teď je v něm padouch. Kdyby mi tenhle příběh vyprávěla ona, nejspíš by se nakonec ukázalo, že ten chlap ani nikdy nebyl její přítel. Jen ona ho uháněla, vnucovala se mu, servala se s holkou, které on olajkoval zadek v plavkách na instáči a nakonec se do toho vložili jeho rodiče, protože už té komedie měli plné zuby…
Myslím, že je to pro tebe hodně užitečná, i když negativní zkušenost. Příště už budeš vědět, že se nemusíš maximálně a cele obětovat, nemusíš si nechat všechno líbit. Ve vztahu se má člověk cítit komfortně, spokojeně, šťastně. I když je mladý, i když je starý. Není fér, aby byl jakkoli omezovaný. A taky není potřeba druhému na svůj úkor posluhovat, jako jsi to dělala ty. Čím víc pro druhého děláš, tím míň si toho váží a tím míň toho pro tebe udělá on. Pamatuj si to propříště…