Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Opravdu to dítě chci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.3.25 20:03
Opravdu to dítě chci?
Ahoj, mám zvláštní dotaz, ale třeba bude moje pocity někdo sdílet a trochu mě uklidní…
S manželem jsme se začali pokoušet otěhotnět. Já už na sobě třeba rok, možná i déle pociťuji, že strašně toužím po dítěti. Ale jako by to byla spíš taková ta biologická potřeba… Neumím to asi dost dobře vysvětlit. 😏
Takhle, dětské věcičky mě vždycky v obchodě rozněžní, strašně se těším, až budeme zařizovat pokojíček, když mi někdo podává chovat miminko, tak je to úžasný pocit, a všechno tohle, chápeme se. Ten důvod, proč se ve svých pocitech občas tak trochu nevyznám, je ten, že cizí děti vlastně nemám ráda. Od určitého věku mi nevadí, jsem učitelka na druhém stupni a paradoxně mi přijde mnohem snazší a pro mě tak nějak přirozenější vyjít s bandou puberťáků. Ale třeba věková kategorie takové 5-10 let mě prostě trochu děsí. Neumím s nimi komunikovat, nejsem jednoduše „baby person“, že bych to měla v sobě. Když někde jsme a někomu tam řve dítě nebo se vyloženě vzteká a „zlobí“, tak mě to vnitřně strašně obtěžuje, i když se s tím snažím bojovat. Co když to s vlastním nebude jiné…? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.3.25 20:09
Ja myslím, že to určitě jine bude. Já jsem nikdy nebyla úplně takovy ten matersky typ, ale s mojím miminkem je to úplně něco jiného. Strasne mě role matky bavi a jsem šťastná. Za nic na světě bych to nevymenila, a to bych nikdy do sebe nerekla, že to tak budu mít 
když se kamarádky chlubily svými děťátky a pořád posílaly fotky, tak mě tak nikdy nebrala, ale s mojim je to prostě úplně jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.3.25 20:17
Já mám 3 děti ve věku 3-16 let, miluju je nade vše, ale cizí děti, zvlášť ty nevychované, opravdu nemusím. Vlastní dítě je něco jiného, než uřvaný dítě od sousedů, to mi věř.
- Citovat
- Upravit
29.3.25 20:20
@Lenka.Baumanova Cizí děti nemusím. Své děti vychovávám podle svého uvážení. Jsem přísná a často mi přijde, že většina dnešních dětí jsou nevychovaní spratci, když je vidím na hřišti nebo tak.
Ano, moje děti také zlobí, nejsou dokonalé, přeci jen jsou to děti, ale nastavujeme hranice a nenecháme je aby nám skákali po hlavě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 20:33
Neboj. Taky to tak mám. Cizí děti mě vždycky děsily, i doteď nevim, jak na ně reagovat, jak si s nimi hrát. U syna je ale vše přirozené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 20:43
Nemám ráda děti, jsou to divná stvoření. Jen to moje je úžasné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 20:44
Nejsi žádná výjimka, většina lidí cizí lidi nemusí a své dítě milují. Je to naprosto přirozená věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 20:53
Je spousta žen (fakt hodně), které cizí děti nemusí, ale vlastní milují nade vše a položily by za ně život… já zrovna mám děti obecně moc ráda (když to není extrémní spratek), ale nedá se to přece s vlastním vůbec srovnat, já bych se na tvém místě hodila do klidu, většině to „naskočí“ automaticky… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 21:12
Mne take cizi deti vubec nic nerikaji, je to normalni. Kdyz mas svoje vlastni, tak je to o necem jinem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 21:18
Taky se přidám k těm, kdo cizí děti nikdy zvlášť nemusel, nad miminkama se nerozněžňoval… jako ne, že bych je nesnášela, to fakt ne 
Ale nijak mě to nebralo. Přesto jsem věděla, že vlastní opravdu moc chci, a to po celou hodně dlouhou dobu naší snahy. A pak to přišlo a holt člověk je stále překvapován a nepřemýšlí o tom, zda je miluje nebo ne, přestože provádějí takové věci, za které bych ty cizí dřív nesnášela určite Paradoxně až s vlastníma jsem si našla cestu k těm cizím, miluju miminka, miluju začínající chodce, vzpomínám, jaké to bylo s těma mýma. A pokud dělají scénu v supermarketu na podlaze, jak bych si dřív pomyslela cosi o nevychovancích, dneska umím politovat mámu a mít pro to mnohem větší pochopení. Věková kategorie 5-10 je náhodou super, už to vyroste z plenek, umí si to s tebou normálně popovídat, je to parťák na výlety a jiné srandičky, zahraješ si s nima rozumnou hru a místočtení o duhových jednorožcích můžeš vytáhnout třeba Hobita, a to už se dá. A jako bonus si ho pak i čtou bez tvé asistence… Spíš máš můj obdiv jako druhostupňová učitelka, jedno pubertální dítě mám doma a teda chvílema to umí být peklo. Ale zas má za sebou člověk minimálně deset let tréningu a je takový zocelenější a hned tak něco ho nerozhází. No kecám, někdy fakt rozhází, ale milovat opravdu nepřestane.
Příspěvek upraven 29.03.25 v 21:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 21:19
Neboj ono se to poda. Mám dvě děti a období rok až 6 bylo hodně náročné. Pak už se s nimi dalo dělat spousta věcí a bylo líp. Taky učím na 2 stupni a pubertaci jsou pro mě lepší než ti menší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 21:21
@ugluk píše: Více
Super je mít své pubertaky na očích ve škole a pak i doma. Mám je nyní v pubertě oba, pecka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 21:23
@ugluk to si napsala moc hezky. Vnímám to stejne, taky když mám moji malinkou, tak mi jsou ostatní děti sympatictejsi, protože vím jaké jsou úžasné pro jejich maminku a jak ta maminka k nim v noci vstavala a vychováva je, dava jim lasku a jsem k maminkám empatictejsi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
