Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No ono to je takové těžké…o peníze se u nás stará ona. Co vydělám jde na společné konto, asi bude psané i na mě, ale popravdě ani nevím jak se do něj dostat…Když potřebuji nějaké peníze, řeknu manželce, a ona mi nějaké dá nebo mi půjčí kartu.
Nikdy jsem se o správu peněz moc nezajímal… přijde mi divné jí pozvat na víkend s tím, že to musí zaplatit…na druhou stranu, dávat si peníze bokem mi přijde taky divný…nechci mít žádné tajnosti…
Těžko se v takové situaci radí. Nemusí být špatně nic, a taky může být špatně všechno.
Myslím, že je toho asi celkově na ni moc. Nespokojenost a tím, jak například dopadla, že si to celé malovala jinak. Nespokojenost sama se sebou. Taky starosti se synem a matkou, o kterou se ale staráte asi spíš vy. Možná i nějaká krize středního věku či přechod.
Nic jiného než komunikace asi nepomůže. A vypadnout ze stereotypu.
@dejvii píše: Více
Však jsou ty peníze vás obou..
Zkus to
Stereotyp nebaví nikoho.
Co se týče společných akcí, to už jsem navíc zkoušel…všechno je nějaký problém. většinou se tváří tak, aby to už hlavně bylo za ní, protože nestihne nějakou práci. Je velmi uzavřená (což ale byla vždy), naši přátelé jsou vesměs moji přátelé. Vždy jsem si myslel, že máme společné zájmy, ale teď mám pocit, že to byly spíše moje zájmy a ona se přizpůsobila. A teď už to prostě dělat nechce, ale zároveň nemá žádné jiné svoje…snad kromě prohlížení zpráv na twitru.
Asi je pravda, že je toho hodně autistický syn, dcera v drsné pubertě, nemocná matka, hodně práce, ale i rozdělená atmosféra ve společnosti atd… to na mě samozřejmě také doléhá, o to více potřebuji někoho druhého…u ní mám ale pocit že se naopak zavírá…
Je unavená, stereotyp, je jí jedno jestli je sobota nebo úterý
@dejvii píše: Více
tyto finanční záležitosti nikdy nepochopím, chlap nemá vlastní účet, manželka ti dává kapesné jak školákovi, šmankote to je tak ponižující pro obě strany
@dejvii píše: Více
My jsme měli doma za covidu strašnou atmosféru. Ponorka, problémy s dětmi, izolace, zralí do cvokhausu.
Tak jsme sedli do auta a jeli na benzínu nebo do mekáče na kávu a něco, snědli a vypili to v autě, trochu si vyvětrali hlavu, do hodiny byli zpátky doma. V autě se něco probralo, vydiskutovalo, netrvalo to dlouho a nežralo to čas. Náš vztah to velmi posílilo a utužilo. Praktikujeme dodnes, ale už jsou to spíše výlety do přírody..ale krátké. Káva vždy sebou. Děláme to o víkendu.
Ahoj @dejvii, dle mých zkušeností, pokud nezměníte oba styl života, tak po čase půjdete od sebe nebo budete jen žít vedle sebe. Po letech společného života je třeba ve vztahu při těchto situacích začít dělat věci trochu jinak. Manželka nejspíš zažívá osobní krizi, kde většina lidí nechce slyšet o pomoci někoho jiného. Spíše se čeká na změnu, od které se čeká, že nás někdo od stávajícího života vysvobodí.
Nemůžeš změnit manželku, ale můžeš změnit sebe. Tvá změna by mohla změnit i manželku. Pokud se tak nestane, tak budeš alespoň připraven na další etapu v životě.
Jak to ale udělat je už na tobě. Začni se těmto tématům více věnovat. Hledej lidi, čti knihy, poslouchej podcasty a zvyšuj své vztahové schopnosti. Nejsi v tom sám. Po letech vztahu podobné věci řešíme téměř všichni.
@DanielaD píše: Více
no ten účet je můj…jen nemám potřebu ho využívat…jako nějaké peníze na nákup, na jídlo apod u sebe většinou mám…vnímám to spíše jako naše společné peníze…jedna kasa do které se všechno dává a bere když je to potřeba…
@LukeR1 píše: Více
to přesně dělám…
jenže ty rady moc nefungují…když ten druhý komunikovat nechce…
rada změň sebe si myslím že je dobrá, a o to se tu snažím, získat nějaké typy co mám změnit…co dělám špatně??
@dejvii píše: Více
Teorie je jedna věc, ale aplikace mnohem náročnější. Můžeš slyšet ty nejlepší rady, které zafungovaly hodně lidem a stejně se u vás nemusí nic změnit.
V poslední době mně přišel v těchto věcech dobrý Sláva Černý.
Příspěvek upraven 19.12.24 v 20:44
Jiného chlapa nemá? Nechci malovat čerta ne zeď, nemusí to tak samozřejmě být, ale popis na sedí…
Myslím, že tohle je mor lidí, co pracují z domova. Taky s tím mám trochu problém.
Problém je, že ty máš rozdělený domov a práci. Tj. místo kam chodís pracovat a pak domov kde jsi v klidu. Ona pracuje z domova a tak se pro ni tahle dvě místa spojila a neoddeluje je. Svým způsobem je v pracovním módu pořád a neumí na 100% přepnout a pořád má v. hlavě zasunuté myšlenky, že by měla. dodělat tohle a tamto.
Je naštvaná, protože jív podstatě „rušíš“ od práce a ona si v tomto režimu neodpočine.
Určitě bys měl. manželce říct jak se cítíš a že ti to takhle nevyhovuje. Domluvte se na pravidelném trávení času (ne sex, ale trávení času). Naoř. že budou spllečné večeře… že po 17:00 už nebude pracovat, že nebude pracovat určizý den atd.
Aby si i ona. mohla navyknouz na systém, že teď se odpočívá, protože je 5 hodin.
Ahoj,
rád bych se svěřil se svým problémem, a poprosil vás o radu, kde dělám chybu…
Všiml jsem si, že zde převažují ženy, tak snad budete mít někdo pohled z druhé strany…
jsme s manželkou už 25 let máme dvě děti (16,14) ale poslední dobou to nějak skřípe… s manželkou se zcela míjíme…
ona vstává brzo ráno (asi kolem 5 hodiny) aby prý mohla pracovat (pracuje doma jako projektantka).
přes den pracujeme vedle sebe (já jsem architekt), nebo jsem někde po stavbách, ale i když jsem doma a udělám si pauzu na kávu, nebo i oběd zřídka si sedne se mnou, většinou je u počítače, a nebo alespoň sleduje mobil. Večer když udělám večeři (né vždy, občas vaří i ona) tak si lehne a usne. Já se ještě většinou věnuji dětem a když spí, tak jsem bud pracuji u počítače, nebo si pustím nějaký film, manželka každopádně u toho spí…takhle téměř každý den. Mám pocit, jako že nežijeme spolu, ale vedle sebe.
Nedovedu si představit, že by to tak mělo být do konce života.
Snažím se iniciovat některé společné akce, ale nakonec je to spíše nepříjemné. Žena je neustále naštvaná, zlobí se kvůli maličkostem, především na děti. někdy se mi domů vlastně ani nechce. Ptal jsem se, zda má nějaké problémy, ale nikdy z ní nic nedostanu. Komunikace se omezuje pouze na práci. Plánování další budoucnosti a sdílení snů je pouze z mé strany.
Sex je velmi zřídka, vždy iniciovaný mnou a ona to spíše přetrpí. Poslední dobou je i odměřená k našim přátelům a příbuzným…
Bohužel nevím jak z to ven… zkoušel jsem jí navrhnout nějakou poradnu, ale to zavrhla, že se odmítá bavit o sobě s nějakým cvokařem. Kdybychom neměly děti asi bych odešel, ale vlastně ani to moc nejde. Dům ve kterém bydlíme je můj a bydlí v něm ještě moje matka, která má alzheimera a já se o ní starám. Navíc syn je autista a rozchod by nesl velmi těžce…
Cítím se hodně osamocen a už opravdu nevím jak z toho…máte někdo nějaké nápady??
díky David