Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No s otcem zřejmě neuděláš nic, jakou cestu si vybral, takovou jde. Ohledně jeho dcery nevím, napadá mě sociálka, ale to je takové krajní řešení. Jelikož jak píšeš, jezdíš tam jednou za čas, on ti volá sporadicky a tak vlastně vůbec nevíš, co se tam děje a jak o dceru pečuje. Jedině snad sehnat kontakt na ni a zeptat se, zda něco nepotřebuje a případně vyzvědět jak se cítí.
No, nevím jak to tam denně je, ale evidentně moc v pořádku ne. Na ni kontakt mám, ale nic z ní nevytáhnu. Ona je takové dítě ulice, od rána do večera se potulovat s kamarádkami po parku. Nemá žádný příklad, žádnou pozornost.
Tak trochu bych očekávala scénář, že se nechá zbouchnout prvním, co jí projeví trochu náklonnosti a další zmařený životní osud je na světě. Nevim, jestli vůbec mám šanci ji ještě nějak ovlivnit. ![]()
@Anonymní píše:
No, nevím jak to tam denně je, ale evidentně moc v pořádku ne. Na ni kontakt mám, ale nic z ní nevytáhnu. Ona je takové dítě ulice, od rána do večera se potulovat s kamarádkami po parku. Nemá žádný příklad, žádnou pozornost.Tak trochu bych očekávala scénář, že se nechá zbouchnout prvním, co jí projeví trochu náklonnosti a další zmařený životní osud je na světě. Nevim, jestli vůbec mám šanci ji ještě nějak ovlivnit.
Ano, taky bych mela snahu ji pomoci. (Otci ne, ten je dospely, svuj zivot si znicil sam.) Ale jak, pokud ona sama nebude chti?
Rozhodne bych ji nebrala k sobe. Hrozne ti to zmeni zivot. A muze ti to znicit i soucasny partnersky zivot
Tohle je hrozne tezke zvladnout.
S otcem stejně nic neuděláš, to si on vybral že se bude upíjet. Sestra je dítě ulice jak píšeš, můžeš to nahlásit na OSPOD, oni to prověří. Jestli otec má z čeho ji uživit a jinak se o ni stará, stejně s ním nikdo nic neudělá. Takových je co si dokážou vymýt mozek, ale o děti mají řádně postaráno.
No právě ospod a tady ty úřady asi k ničemu nebudou - domácnost základně zařízenou mají, otec chodí do práce, sestra chodí do školy, nikdo ji netýrá, spíš se jí nikdo nikdy nevěnoval.
Nějak se snažím vymyslet, jak na sestru zapůsobit, aby se začala snažit něčím být a neskončit stejně. Nemusí hned být vrcholová manažerka, ale na učení kašle, ani nevidí jiné prostředí než se potloukat a žít „z ruky do huby“, tak ať neskončí stejně. ![]()
@Anonymní píše:
No právě ospod a tady ty úřady asi k ničemu nebudou - domácnost základně zařízenou mají, otec chodí do práce, sestra chodí do školy, nikdo ji netýrá, spíš se jí nikdo nikdy nevěnoval.Nějak se snažím vymyslet, jak na sestru zapůsobit, aby se začala snažit něčím být a neskončit stejně. Nemusí hned být vrcholová manažerka, ale na učení kašle, ani nevidí jiné prostředí než se potloukat a žít „z ruky do huby“, tak ať neskončí stejně.
Zkusila bych jí ukázat, že lze žít jinak. Vzit ji občas na zajímavý výlet, pohovořit s ní o budoucnosti, ukázat jí, jak vypadá funkční rodina, přivést ji k nějakému koníčku. Pozor ale, abyste si nerozbila svůj vlastní vztah, život, rodinu. ![]()
Jsi hodna, ze se staras. Prijit takhle brzy o matku a zustat s otcem, jako je ten vas, to je tezke. Musi byt moc smutna a osamela. Asi dela, ze ji to nevadi, ale uprimne, co jineho ma delat? Probrala bych s manzelem situaci, to jsi asi udelala a vzala ji treba na vylet, nebo nakupovat, ted zacne skola, tak at ma neco hezkeho, zacit s ni mluvit co ma za plany a tak. Proste se zajimat. Ona potrebuje zensky faktor v zivote. Nastavte treba nejakou pravidelnost setkavani a pozdeji se ti treba otevre a sveri
.
Jen pohlidej hranici, kde by to uz tvemu muzi vadilo.
S otcem od dětství nežiji, navštěvovala jsem ho, ale s věkem čím dál míň, z jeho strany jsem nějak neviděla snahu než „někdy přijeď“. Situace se vyvrbila tak, že matka i otec si našli jiné partnery, nějakou dobu s nimi žili, vztahy dál nevycházely. Otec má dceru, ale partnerka zemřela, dceru má v péči a dál se u nich vystřídaly asi dvě partnerky. Vztah máme takový formální, navštívíme se párkrát do roka, nic proti sobě nemáme, ale vlastně ani nic spolu. Otec je takový podivín, střídavě pije, bere nějaké léky, chodí sice do práce, ale to je tak všechno, co za svůj život dělá. No a nyní od něj odešla partnerka, on mi občas zavolá, je opilý, nevím tomu hlavu ani patu. A já si nějak nedokážu představit, tam tu nevlastní sestru nechat v takovém stavu. (Je na druhém stupni základky). Ale prakticky se neznáme, vídáme se párkrát do roka, nemůžu tam najendou naběhnout a vzít si ji třeba do péče. Otce už asi nenapravím, ale ty ženské ho doposud asi aspoň trochu držely v normálu, co když si třeba něco udělá? Navíc bydlím dost daleko, nemám možnost tam třikrát do týdne jít kontrolovat. Nechat to být mi asi svědomí nedá, i když mi muž říká, že otec se o mě vlastně nikdy nestaral, tak proč bych najednou měla já o něj.
Napadne vás, co se s tím dá udělat? 