Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec - co se dá odpustit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
5.4.13 21:32
Nebavim se s matkou 22 let…ne, uctu a odpusteni v tomto pripade neuznavam.
- Citovat
- Upravit
5.4.13 21:34
Pokud ti vyloženě neubližuje, neodstřihávala bych ho úplně. Neznám nikoho, komu by to prospělo a v určitém věku toho nelitoval. (Spousta lidí třeba za mlada křičela, že bez něj je jim líp a ulevilo se jim a obvykle po jeho smrti přišly výčitky atd.)
Ale rozhodně nejsi povinná projevovat mu nějakou úctu, pokud je to takový trotl. Natož mu půjčovat dítě. Stanov si rozumnou míru setkávání, jednou za čas, někde na veřejnosti a šmitec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.13 21:35
Rozhodnuti je predevsim na tobe, pokud chces stykej se s nim, ale ne z donuceni nebo vydiranim. Tvoji povinnosti neni ani pujcovat mu prcka.Proc taky. Muj tata si sam taky malou nevezme, sice nebojujeme tak jako ty, ale idylka to taky neni. Pokud ti chybi schazej se s nim, pokud ne, tak ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
111verunka111
5.4.13 21:36
Uctu mít nemusíš, hlavně jak to ty cítíš! A malého dávat otcovi nemusíš zdali sama nechceš.
- Citovat
- Upravit
5.4.13 21:38
Ne, nejsi opravdu nic povinna. Je to tvuj zivot, co ti kdo bude urcovat? Zkus se ridit citem a tim co ty chces a co te udela stastnou. Na ostatni se vy***.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.13 21:38
zakladatelka
Během těch devíti let jsme se viděli…3×? Naposledy před pěti lety. Toho se právě bojím, že jednou až přijde ten čas, a nebude žít, že si to potom do konce života budu vyčítat, protože to je biologický otec a to nikdo nezmění. Fyzicky mi neubližuje, nemá k tomu příležitost a popravdě si nemyslím, že by to udělal. Takže jenom slovy, vyjadřováním. Třeba že lituje dne, kdy zplodil takovou mrchu, jako jsem já. Třeba mi přál smrt. To by bylo na dlouhé psaní. Ani teď nejsem schopná říct, jestli ho chci vidět. Jestli bych to měla překonat. Kvůli němu, kvůli sobě… Nevím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.4.13 21:42
zakladatelka
Mám od něho všechny psaní schované (i od sebe) a čas od času není na škodu si ty chuťovky přečíst a vrátit se nohama na zem, protože další takové bych asi těžko a dlouze rozdýchávala. A pomáhá mi to odpovědět si na otázku, jestli úcta je povinnost k takovému člověku. Dnes mi to nepomohlo, abych si odpověděla sama, proto jsem poprosila o radu zde.
- Citovat
- Upravit
5.4.13 21:43
Já se svým otcem taky nevycházím. Je to alkoholik, který dělá ožralý estrády a pak kajícně chodí žádat o odpuštění. Neodpouštím mu, neprojevuju mu úctu! Mou dceru (má 19 měsíců) viděl 2×. Nebráním mu v návštěvách, pokud přijede střízlivý! Bohužel nebo bohudík ani nemá zájem o častější setkávání..
Vinna za to jak se chová nejsi, může za své činy a slova jen a jen on! Pokud ti nevadí se s ním občas sejít proč ne, ale určitě bych mu malou nepůjčila aby s ní byl sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.13 21:46
Mám to stejně, od roku 2001, už několikrát jsem se pokusila o nápravu, jenže on je paličák, myslí si, že je bůh a že se máme plazit, vždyť je otec, on nás opustil, on se kurvil, on řekl, kdo zůstane s mámou skončil, buď se mu maže med kolem pusy nebo je zle, větu uvědom si kdo jsem, s kým mluvíš, jsem otec, tu nenávidím. Naposledy spolu nějak nemluvíme od vánoc, malá měla rok, měli jsme k němu jet, obě holky byly 14 dnů nemocné, já s nimi, asise urazil a nevolá, nepíše, já už nemám chuť dolézat. Vztahy jsou asi definitivně v prčicích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.13 21:48
@Anonymní píše:
Během těch devíti let jsme se viděli…3×? Naposledy před pěti lety. Toho se právě bojím, že jednou až přijde ten čas, a nebude žít, že si to potom do konce života budu vyčítat, protože to je biologický otec a to nikdo nezmění. Fyzicky mi neubližuje, nemá k tomu příležitost a popravdě si nemyslím, že by to udělal. Takže jenom slovy, vyjadřováním. Třeba že lituje dne, kdy zplodil takovou mrchu, jako jsem já. Třeba mi přál smrt. To by bylo na dlouhé psaní. Ani teď nejsem schopná říct, jestli ho chci vidět. Jestli bych to měla překonat. Kvůli němu, kvůli sobě… Nevím.
Je to blb, co s tím… Nezměníš ho. Stanov nějaké meze, pokud to jde. Zajdi s tním jednou za čas na kafe, když začne být hnesnej, prostě řekni „promiň, tati, asi nemáš náladu, uvidíme se jindy“ 
Buď se naučí chovat, nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.13 21:55
zakladatelka
@Bábrdl jak vidím ty uvozovky, já bych mu ani nedokázala říct „tati“. Nabízela jsem, že se i s prckem potkáme za lepšího počasí v parku, asi jsem to nenabídla dost nadšeně, protože o setkání ze soucitu prý nestojí. Tak nevím…
@Itulenka, @terinka4444 asi by náš „příběh“ byl v mnohém podobný.
- Citovat
- Upravit
5.4.13 21:57
Já s tátou taky nevycházím. Dceru (19 měsíců) viděl live asi 5×.
Pokud s otcem nevycházíš, ublížil ti a teď se s tebou snaží manipulovat, tak bych se s ním nestýkala jen kvůli vnoučeti. Nejsi mu ničím povinná. Jestli se on neumí chovat a byl na tebe hnusný, tak přece nemůže počítat s tím, že to celé hodíš za hlavu a budeš se tvářit, že je vše v nejlepším pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.13 22:01
Asi jo 
někdy, ve slabé chvilce, když třeba vidím film, nejlépe svatbu, jak tam ten táta tančí s dcerou nevěstou, říká jí holčičko moje, srdce mi krvácí, toužím po takovém tátovi a takovém vztahu, po té nezištné lásce, není mi souzena, bůh či vesmír či kdo, mi dal jiného otce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.13 22:01
Mám to samé a už nevidím důvod, proč bych ho měla stále chápat a zkoušet, jen pro to, že je to můj otec? Snažit by se měl už jen pouze on. A pokud ho mám brát už jen proto, že je to můj otec, tak sorry, ale otec se takhle nechová. Spousta maminek mi dá za pravdu, že otcem se chlap nestává tím, že dítě splodí. Pokud on má ke mně, jako k dceři úctu, já jí budu mít k němu jako otci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Můj vztah-nevztah s otcem je komplikovaný. Žili jsme jako rodina cca 20 let. Poslední roky otec hodně pil, byl agresivní, měl milenku…vyústilo to v to, že jsme s mamkou odešly, když jsem byla v prvním ročníku VŠ. Teď je to nějakých devět let… S většími či menšími přestávkami jsme s otcem pořád v nějakém kontaktu, ač já se o něj nesnažím. Zpočátku jsem si myslela, že dokážu přejít vše, co se v minulosti odehrálo, buď odpustit, nebo udělat tlustou čáru a nepitvat se v tom, ale nedaří se mi to. Snad proto, že veškeré pokusy o normální, slušnou komunikaci, a nebylo jich málo, vždy skončily stejně, urážkami těžkého kalibru (z těch lehkých pro příklad svině, Hitler, otrokář), stavění se otce do role oběti… Až se ve mně jednou něco zlomilo a nemám chuť, potřebu…nemám důvod snažit se obnovit nějaký normální vztah. Otec se mě snaží přesvědčit, že je moje povinnost mít k němu úctu, odpustit mu něco, co dělal vždy jen v afektu a donucen okolnostmi (tak on to „omlouvá“). A já nevím, jsem bezradná… Je to moje povinnost? Mám dávat pořád nové šance? Mám osmiměsíční miminko, jsem povinna setkat se s ním, nebo ho dokonce půjčit??? Dnes za sebou mám další pokusy o citovou manipulaci, aspoň tak to vnímám já po tom všem, co jsem s ním prožila a co mi kdy napsal… Ale asi to má účinek, zase přemýšlím, jestli jsem skutečně já ta zlá, bezcitná… Jestli úcta a odpuštění je skutečně povinnost…
Budu ráda za pohledy zvenčí, i když to není snadné na základě pár napsaných vět a ještě jenom jedné strany…