Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojda holky, než pro radu se jdu asi vypovídat. I když rada by asi přišla vhod. Jsem 10 let s manželem, od února svoji, máme 4 letou holku a 2 měsíčního kluka. Bydlíme ve svém domě. Včera přijel z práce, a skřípnul holce ruku v židli. Ta začala děsně brečet, on se jí omluvil a já se ho zeptala, proč nedával pozor. Načež mi odpověděl, že opět může za všechno sám. Tak jsem odvětila, ať není vztahovačný a holce řekla, že musí dávat pozor i ona. Což by nebylo tak strašného, kdyby neprohlásil větu, nad kterou stále přemýšlím. Je pravda, že co se narodil malý, sex je asi jednou týdně, ale to kvůli tomu, že při miminu vydělávám, holka do školky ještě nechodí, na dům jsem sama, on dělá 12ky a když přijde domů, odpočívá. Na to já samozřejmě čas nemám, když požádám o pomoc, zvedne se, ale většinou to udělá napůl nebo skončí u něčeho jiného. Chápu, že je unavený, ale na mou únavu ohled nebere, večer se naštve, (možná právem), že vytuhnu s dětmi při uspávání. Nicméně ta věta zněla: „já jsem nikdy neměl děti mít. To první bylo ústřel a to druhé ještě větší“. Pro mě jsou děti radostí, i když bych je samozřejmě někdy roztrhla, ale nikdy by mě nenapadlo říct něco takového, a to bych občas byla schopna usnout i ve stoje. A vůbec nevím, co si o tom myslet? ![]()
Já bych si o tom myslela, že mu vadí, že se vše točí kolem dětí a na partnerství nezbývá čas.
On to určitě udělal schválně
Asi to moc řešíš. Při tvé péči se dítěti nikdy nic nestalo?
Určitě ne, chápu
![]()
A ty věty co manžel použil bych neřešila už vůbec. Člověk je někdy naštvaný, unavený… a prostě mu to ujede. A stává se to všem. Kdo bude tvrdit, že ne, tak kecá ![]()
@skretik píše:
Ahojda holky, než pro radu se jdu asi vypovídat. I když rada by asi přišla vhod. Jsem 10 let s manželem, od února svoji, máme 4 letou holku a 2 měsíčního kluka. Bydlíme ve svém domě. Včera přijel z práce, a skřípnul holce ruku v židli. Ta začala děsně brečet, on se jí omluvil a já se ho zeptala, proč nedával pozor. Načež mi odpověděl, že opět může za všechno sám. Tak jsem odvětila, ať není vztahovačný a holce řekla, že musí dávat pozor i ona. Což by nebylo tak strašného, kdyby neprohlásil větu, nad kterou stále přemýšlím. Je pravda, že co se narodil malý, sex je asi jednou týdně, ale to kvůli tomu, že při miminu vydělávám, holka do školky ještě nechodí, na dům jsem sama, on dělá 12ky a když přijde domů, odpočívá. Na to já samozřejmě čas nemám, když požádám o pomoc, zvedne se, ale většinou to udělá napůl nebo skončí u něčeho jiného. Chápu, že je unavený, ale na mou únavu ohled nebere, večer se naštve, (možná právem), že vytuhnu s dětmi při uspávání. Nicméně ta věta zněla: „já jsem nikdy neměl děti mít. To první bylo ústřel a to druhé ještě větší“. Pro mě jsou děti radostí, i když bych je samozřejmě někdy roztrhla, ale nikdy by mě nenapadlo říct něco takového, a to bych občas byla schopna usnout i ve stoje. A vůbec nevím, co si o tom myslet?
Tak základním kamenem, je to, že jste partneři. A až k tomu rodiče.. Na to nezapomínej.. ![]()
No ono jsi se okamžitě postavila na stranu dítěte, měla jsi je napomenou oba hned a neřešit kdo za to mohl nebo nemohl
A na tu větu se manžela rovnou zeptej protože stejně nevymyslíš jak to myslel nebo nemyslel
Hele upřímně občas mě tato věta taky napadne, jen to teda neříkám nahlas. Děti i tak miluju a nedala bych je ani za nic. Ve vyhrocených situacích prostě člověk občas přestřelí. Jiná by byla, kdyby na tom trval a říkal to často.
Tak to bych brala ještě, že je v pohodě, prostě jen neměl svůj den a ujelo mu to, myslím si, že kdyby ses ho na to zeptala odpověděl by ti stejně
. Je toho ted na tebe moc, padáš na hubu (vím o čem mluvíš mám 3 měsíční) a dostane tě každá maličkost, která by tě ještě před pár měsíci nechávala absolutně klidnou, neboj bude líp a i ten partnerský život se utřepe, je to přece jen dost brzy chtít mít všechno zajeté a fungující. Každé nové mimi je pro vztah zatěžkávací zkouškou, ale neboj, určitě to zvládnete
!
Myslím, že by ses měla svymu manželovi věnovat jako jeho žena a milenka. Pokud fungujes jen v roli matka, nediv se, ze je rozladěný.
@Honza 12 píše:
Tak základním kamenem, je to, že jste partneři. A až k tomu rodiče.. Na to nezapomínej..
Tak by na to ale nemel zapominat ani zakladatelky partner, zvlast pri tom, jak si lehne po prichodu z prace.
Vyjídřil pocity, které v tu chvíli nejspíš měl - že roli otce prostě nezvládá. Taky tyhle stavy občas mívám, když jsem hodně unavená, děti „zlobí“ (v uvozovkách, protože většinou jen zrcadlí mě), něco zkazím, prostě mi to přeroste přes hlavu… Taky pak mám pocit, že se prostě na mateřství nehodím a že jsem ty děti radši mít neměla. Není to o tom, že bych je neměla ráda nebo mě obtěžovaly, ale o tom, že JÁ to nezvládám a neumím. Když si pořádně odpočinu a nálada v domácnosti se zlepší, zas ty pocity zmizí.
Vám bych doporučovala si spolu sednout, probrat, jak se cítíte (asi nic moc na obou stranách), co byste od sebe navzájem potřebovali a jak si celkově trochu ulevit a ubrat. Omezit některé aktivity? Odsunout domácnost trochu na druhou kolej? Najmout paní na úklid? Zjevně jedete v tempu, které dlouhodobě nejste schopni udržet bez nadměrného stresu, to se zákonitě musí někde odrazit. Tak s tím něco dělejte.
A ty můžeš začít tím, že si v podobných situacích odpustíš zbytečné srážení a výčitky - otázka „proč jsi nedával pozor“ totiž není nic jiného. Cos na ni čekala za odpověď? Asi vlastní dceři neublížil schválně, že jo, omluvil se jí, tvůj komentář byl úplně zbytečně pichlavý a vůbec se nedivím, že ho naštval - mě by naštval taky.
A jemu bych řekla, ať se příště hlídá a takobéhle pocity neventiluje před dětmi. Jestli to děti slyšely, že jsou pro tatínka „ústřel“, tak to není moc dobré, to si asi budou pamatovat dlouho a bylo by asi potřeba jim vysvětlit (aspoň té starší), jak to tatínek myslel a proč to řekl.
@skretik Upřímně a ty se divíš takové reakci, když dokážeš vypustit otázku, proč nedával pozor?
@ka2ka píše:
No ono jsi se okamžitě postavila na stranu dítěte, měla jsi je napomenou oba hned a neřešit kdo za to mohl nebo nemohlA na tu větu se manžela rovnou zeptej protože stejně nevymyslíš jak to myslel nebo nemyslel
napomenout oba dva hned? No nazdar… a zeptat se, jak to myslel? Já bych řekla, že byl asi unavený, měl toho všeho dost a tak z něho vyletělo něco, co tak ani nemyslel… ale rozpitvávat to a pak se v tom hnípat? K čemu jí to bude?
@ka2ka píše:
No ono jsi se okamžitě postavila na stranu dítěte, měla jsi je napomenou oba hned a neřešit kdo za to mohl nebo nemohlA na tu větu se manžela rovnou zeptej protože stejně nevymyslíš jak to myslel nebo nemyslel
Napomenout?
Manžela? Za nehodu? A dítě za to, že má skřípnutý prst? Měla mlčet, pochovat brečící dítě a ošetřit skřípnutý prst. Manžel je snad dospělý a svéprávný, ví, že udělal chybu a nepotřebuje napomínat. A zraněné dítě taky potřebuje spíš útěchu a bezpečí než dostat vynadáno. Poučení si z toho dokáže vzít samo.
@Cuddy píše:
Tak by na to ale nemel zapominat ani zakladatelky partner, zvlast pri tom, jak si lehne po prichodu z prace.
dělala jsem osmičky a po příchodu z práce jsem na chvíli lehla a odpadla… a to samé toleruji u manžela, když přijde z práce a „dá si pauzu“…
@j.a.n.i1 píše:
@skretik Upřímně a ty se divíš takové reakci, když dokážeš vypustit otázku, proč nedával pozor?