Partner 45 let zdraví

Anonymní
8.3.20 13:55

Partner 45 let zdraví

Holky, zajímal by mě zdravotní stav vašich polovicek kolem věku 45. Mne je 30 takže to nedokážu posoudit. Když jsem manžela poznala, bylo mu 39, krásný chlap v plné síle, hrál tenis, chodil po horách, lyzoval. Já jsem spíš pohodlnější typ a někdy mi ta jeho aktivita až vadila. Zatímco jsem se o víkendu chtěla pořádně prospat a jen tak se poflakovat, on mne nervózně tahal z postele na výlet. V té době jsem věděla, že byl po dost blbem pádu z koně z čehož má doživotní bolesti zad, takže dosť pravidelně bral nějaký nimesil, aulin, ale fungoval úplně normálně. No a teď k věci. Nyní je mu 45 let. Máme 2letou dceru. Problémy bych řekla začaly v těhotenství. Najednou ho pořád něco bolelo, hlavně ruce, resp lokty, že si musel k ortopedovi pichat kortikoidy. S tenisem přestal, teď si max zahraje basminton s 10letym synovcem. Pri poslední návštěvě ortopeda už mu kortikoid odmitl dát a jedine řešení je operace. To manžel nechce kvůli práce, je praktik ve své ordinaci a nemá za sebe záskok na delší dobu než 2 týdny… dost nepříjemný problém většiny praktiku.
Tak to s těmi lokty pořád nějak zkouší vydržet, dává tam tejpy, někdy čínské náplasti, zvednout cokoli těžkého mu působí bolest, míval stavy, kdy nemohl ani hojdat naší novorozenou dceru a jak roste a je těžší a těžší, je to logicky problém větší… z neustálých analgetik (převážně na záda a ruce) má často podrážděny žaludek a slinivku. Záda má taky zralá na operaci, toto se bojí, protože jako doktor ví, jaké mohou být nasledky, když se to nepovede plus absence v praci min 3 měsíce- pro něj zatím neřešitelný problém. Další jsou zuby, začaly bolet 3 roky zpátky, tvoří se stále záněty, takže na to má často antibiotika plus je to bolestivé… no… je toho více, ale nechce se mi dále vypisovat. Manžel se snaží své problémy a bolesti nijak neventilivat, neskuhrat, ale samozřejmě to na něm poznám. Činí mu bolesti klasické věci- ohýbání- dceru neoblece (jako oblekl by ji, ale už se mu z toho pohybu tolikrát tak zablokovaka záda, že to po něm ani nechci. Nekoupe, kočárek do auta dávám převážně já, vysavani jak říká je pro něj nejhorší pohyb… Takže to po něm nechci. Někdy to na mne padne a mám prostě vztek a dochází mi trpělivost. Ale i tak se mu snažím ulevit, dělám mu často masáže atd. Navíc jsem v 6 měsíci těhotenství, břicho už mám jo velké a taky mne kolikrát bolí záda a i já bych potřebovala pomoc. On se snaží, ale teď to dospělo do fáze, kdy občas i nahlas zaúpi bolestí. Vím, že samotnému je mu to nepříjemné a chce mne zatěžovat minimálně… nicméně, když o tom spolu mluvíme, říká, že v jeho věku už je to téměř normální stav a že spousta jeho pacientů stejně starých jsou na tom ještě hůř…to se mi nechce věřit. My máme každý den něco… třeba když byl teď lyžovat, vydržel hodinu, pak už ho tak bolela záda, že přestal:-( co myslíte? Mně to přijde extrém a upřímně i já jsem někdy unavená z toho, jak se na něj snažím brát stále ohledy…

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
53518
8.3.20 14:03
@Anonymní píše:
Holky, zajímal by mě zdravotní stav vašich polovicek kolem věku 45. Mne je 30 takže to nedokážu posoudit. Když jsem manžela poznala, bylo mu 39, krásný chlap v plné síle, hrál tenis, chodil po horách, lyzoval. Já jsem spíš pohodlnější typ a někdy mi ta jeho aktivita až vadila. Zatímco jsem se o víkendu chtěla pořádně prospat a jen tak se poflakovat, on mne nervózně tahal z postele na výlet. V té době jsem věděla, že byl po dost blbem pádu z koně z čehož má doživotní bolesti zad, takže dosť pravidelně bral nějaký nimesil, aulin, ale fungoval úplně normálně. No a teď k věci. Nyní je mu 45 let. Máme 2letou dceru. Problémy bych řekla začaly v těhotenství. Najednou ho pořád něco bolelo, hlavně ruce, resp lokty, že si musel k ortopedovi pichat kortikoidy. S tenisem přestal, teď si max zahraje basminton s 10letym synovcem. Pri poslední návštěvě ortopeda už mu kortikoid odmitl dát a jedine řešení je operace. To manžel nechce kvůli práce, je praktik ve své ordinaci a nemá za sebe záskok na delší dobu než 2 týdny… dost nepříjemný problém většiny praktiku.
Tak to s těmi lokty pořád nějak zkouší vydržet, dává tam tejpy, někdy čínské náplasti, zvednout cokoli těžkého mu působí bolest, míval stavy, kdy nemohl ani hojdat naší novorozenou dceru a jak roste a je těžší a těžší, je to logicky problém větší… z neustálých analgetik (převážně na záda a ruce) má často podrážděny žaludek a slinivku. Záda má taky zralá na operaci, toto se bojí, protože jako doktor ví, jaké mohou být nasledky, když se to nepovede plus absence v praci min 3 měsíce- pro něj zatím neřešitelný problém. Další jsou zuby, začaly bolet 3 roky zpátky, tvoří se stále záněty, takže na to má často antibiotika plus je to bolestivé… no… je toho více, ale nechce se mi dále vypisovat. Manžel se snaží své problémy a bolesti nijak neventilivat, neskuhrat, ale samozřejmě to na něm poznám. Činí mu bolesti klasické věci- ohýbání- dceru neoblece (jako oblekl by ji, ale už se mu z toho pohybu tolikrát tak zablokovaka záda, že to po něm ani nechci. Nekoupe, kočárek do auta dávám převážně já, vysavani jak říká je pro něj nejhorší pohyb… Takže to po něm nechci. Někdy to na mne padne a mám prostě vztek a dochází mi trpělivost. Ale i tak se mu snažím ulevit, dělám mu často masáže atd. Navíc jsem v 6 měsíci těhotenství, břicho už mám jo velké a taky mne kolikrát bolí záda a i já bych potřebovala pomoc. On se snaží, ale teď to dospělo do fáze, kdy občas i nahlas zaúpi bolestí. Vím, že samotnému je mu to nepříjemné a chce mne zatěžovat minimálně… nicméně, když o tom spolu mluvíme, říká, že v jeho věku už je to téměř normální stav a že spousta jeho pacientů stejně starých jsou na tom ještě hůř…to se mi nechce věřit. My máme každý den něco… třeba když byl teď lyžovat, vydržel hodinu, pak už ho tak bolela záda, že přestal:-( co myslíte? Mně to přijde extrém a upřímně i já jsem někdy unavená z toho, jak se na něj snažím brát stále ohledy…

A proč si ve svém zdravotním stavu dělal druhé dítě? To neskuhral. Podle mě by operaci měl absolvovat. Jinak to bude jen horší. Nabalují se na to další problémy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.3.20 14:04
@Anonymní píše:
Holky, zajímal by mě zdravotní stav vašich polovicek kolem věku 45. Mne je 30 takže to nedokážu posoudit. Když jsem manžela poznala, bylo mu 39, krásný chlap v plné síle, hrál tenis, chodil po horách, lyzoval. Já jsem spíš pohodlnější typ a někdy mi ta jeho aktivita až vadila. Zatímco jsem se o víkendu chtěla pořádně prospat a jen tak se poflakovat, on mne nervózně tahal z postele na výlet. V té době jsem věděla, že byl po dost blbem pádu z koně z čehož má doživotní bolesti zad, takže dosť pravidelně bral nějaký nimesil, aulin, ale fungoval úplně normálně. No a teď k věci. Nyní je mu 45 let. Máme 2letou dceru. Problémy bych řekla začaly v těhotenství. Najednou ho pořád něco bolelo, hlavně ruce, resp lokty, že si musel k ortopedovi pichat kortikoidy. S tenisem přestal, teď si max zahraje basminton s 10letym synovcem. Pri poslední návštěvě ortopeda už mu kortikoid odmitl dát a jedine řešení je operace. To manžel nechce kvůli práce, je praktik ve své ordinaci a nemá za sebe záskok na delší dobu než 2 týdny… dost nepříjemný problém většiny praktiku.
Tak to s těmi lokty pořád nějak zkouší vydržet, dává tam tejpy, někdy čínské náplasti, zvednout cokoli těžkého mu působí bolest, míval stavy, kdy nemohl ani hojdat naší novorozenou dceru a jak roste a je těžší a těžší, je to logicky problém větší… z neustálých analgetik (převážně na záda a ruce) má často podrážděny žaludek a slinivku. Záda má taky zralá na operaci, toto se bojí, protože jako doktor ví, jaké mohou být nasledky, když se to nepovede plus absence v praci min 3 měsíce- pro něj zatím neřešitelný problém. Další jsou zuby, začaly bolet 3 roky zpátky, tvoří se stále záněty, takže na to má často antibiotika plus je to bolestivé… no… je toho více, ale nechce se mi dále vypisovat. Manžel se snaží své problémy a bolesti nijak neventilivat, neskuhrat, ale samozřejmě to na něm poznám. Činí mu bolesti klasické věci- ohýbání- dceru neoblece (jako oblekl by ji, ale už se mu z toho pohybu tolikrát tak zablokovaka záda, že to po něm ani nechci. Nekoupe, kočárek do auta dávám převážně já, vysavani jak říká je pro něj nejhorší pohyb… Takže to po něm nechci. Někdy to na mne padne a mám prostě vztek a dochází mi trpělivost. Ale i tak se mu snažím ulevit, dělám mu často masáže atd. Navíc jsem v 6 měsíci těhotenství, břicho už mám jo velké a taky mne kolikrát bolí záda a i já bych potřebovala pomoc. On se snaží, ale teď to dospělo do fáze, kdy občas i nahlas zaúpi bolestí. Vím, že samotnému je mu to nepříjemné a chce mne zatěžovat minimálně… nicméně, když o tom spolu mluvíme, říká, že v jeho věku už je to téměř normální stav a že spousta jeho pacientů stejně starých jsou na tom ještě hůř…to se mi nechce věřit. My máme každý den něco… třeba když byl teď lyžovat, vydržel hodinu, pak už ho tak bolela záda, že přestal:-( co myslíte? Mně to přijde extrém a upřímně i já jsem někdy unavená z toho, jak se na něj snažím brát stále ohledy…

Vkládám anonymně, jelikož jsou to pro mě citlivé informace.
Letos mi bude 46 let. Jsem žena.
Ještě před 10 ti lety jsem byla fit a zdravotně bez problémů.
Moje zdravotní problémy začaly v 43 letech. Zlobil mě žlučník. Do té doby nikdy nic. Žlučník šel z těla ven a na přechodnou dobu mi bylo dobře.
Asi před půl rokem se mi začali objevovat problémy s natékáním dolních končetin (v práci celý den stojím, takže jsem se tomu vlastně ani nedivila).
Před půl rokem se přidaly gynekologické problémy a pravděpodobně jde mé tělo do přechodu..
Takže za mě jako za ženu bych se nedivila, že tělo tvého muže začíná být opotřebované a bolavé.
A můžu tě ujistit, že když mi před 10 lety říkala kamarádka, které tehdy bylo 45 let, že jí děsně bolí nohy, záda a celý člověk, tak jsem si ťukala na čelo. A je to tady :zed:

  • Citovat
  • Upravit
4829
8.3.20 14:10

Můj muž je také praktik. Ano, prý muži ve 45 už mají tyto problémy. Chodí k němu. Ale většinou jsou to obézní muži, kteří se žíví sra.kami, kouří, nehýbou se, mají již vysoký tlak, začínající diabetes, artrotické klouby a další potíže. Nesčetně. Gastrointestinální, neurologické, psychické atd. atd. Začíná u nic klasický začarovaný kruh.
Svým životním stylem se rozhodli, že v tom věku už nebudou žít kvalitní život, ale třeba dalších 20let živořit na lécích a operacích než zemřou.
Každého věc.
Můj muž k nim nepatří, do dnes utahá na kole mladší kluky a nemá žádné zdravotní problémy.
Díky životnímu stylu.
No ale pak taky existují lidé, kteří mají třeba geneticky dané určité předpoklady a některé potíže se jim vyvíjí nehledě na to, jaký mají životní styl.
A pokud Tvůj muž nežije nezdravě, tak asi jedině on sám jako lékař může zhodnotit jak tomu pomoci.
Každopádně obdivuji, že jste se rozhodli pro druhé dítě. Pro mě by toto i s jedním dítětem byl problém, protože už tak si bez fyzické pomoci manžela už moc nedokážu běžný chod domova představit.
Držím palce, aby se u Vás něco změnilo, protože tohle je bohužel pro Tebe jako matku dětí určitě handicap. Všechno bude prostě mnohem složitější a ty budeš potřebovat nejen fyzickou sílu, ale i psychickou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
351
8.3.20 14:10

Normalni stav to rozhodne neni, napr. kdyz to srovnam s mymi rodici, kteri jsou o 10 let starsi nez tvuj partner a nemaji zdaleka takove problemy. Tata mel infarkt a loni resil zuby, ale to zachranil, a mama resi tak max paradontozu, jinak jsou oba cili a sportuji.
Operaci by mel absolvovat, do kdy to chce odkladat? Az se nebude moct vubec pohnout? To uz ho situace donuti ordinaci na 3 mesice zavrit, a nebude moct ani premyslet o jinem reseni…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Janli
8.3.20 14:13

Hlavní problém není ve věku, ale v tom, že svoje zdravotní problémy neřeší. To je, jako kdyby věděl, že v motoru nemá olej, ale nemá čas ho tam dolít. To se pak nesmí divit, že auto jede čím dál hůř. A polykání prášků opravdu není léčba. Buď se vzpamatuje a čas si udělá, i za tu cenu, že bude ordinovat jen pár dní v týdnu, nebo na to dojede a klekne úplně. Pak ho to vyřadí ne na tři měsíce, ale na pár let a možná doživotně.

  • Citovat
  • Upravit
23582
8.3.20 14:15

Tak toto je strasne individualni.Tata me mel ve ctyriceti a byl cele me detstvi zdravotne ok. Kdyz mu bylo 51 sel a castecne se mnou bezel 60 km. Zdravodne se zacal horsit az pred sedmdesatkou. Zato moji vrstevnici kolem triceti, petatriceti chodi na rehabilitace se zady a operuji jim kolena :nevim:.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2
8.3.20 14:16

Jsem muž, 48 let, shodou okolností také lékař, potíže mám podobné. I když nekouřím, nepiju, jím zdravě, hýbu se, tak od 40 let se přidávají další a další problémy. Sice drobné, ale když se sečtou, tak to celkem otravuje. Asi to v tomto věku není úplně vyjímečné…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
657
8.3.20 14:21

Jde vidět, že alopatická medicína tady má své hranice, doporučuji hledat jinou cestu, mám výborné zkušenosti s homeopatií, hodně chronických potíží jsem po rodině takto vyřešila. Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1754
8.3.20 14:23

@Pajik 76 Přesně so vystihla můj názor. Manžel má 45, já už taky přes 40. Snažíme se stravovat vyvážene, jsme aktivní a zdravotním problémům předcházek, pokud to jde. Vím, že mám prolémy se zády, tak chodím pravidelně na fyzioterapii, čímž o problémech nevím.
Vzor mám ve svých rodičích. Máma 66, je zdravotní sestra v důchodu, pracuje jako vrchní sestra na plný úvazek v nemocnici, chodí cvičit, lyžuje, bruslí a odchodu do důchodu se brání. Táta mám 70, je obézní a jeho zdravotní stav je jako těch sedmdesátníků, kteří sotva dojdou k lékaři.
Bohužel je to tak, po té čtyřítce se o sebe musí člověk víc starat, aby si zdraví udržel. Ale jde to.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Černá vdova
8.3.20 14:27
@Anonymní píše:
Holky, zajímal by mě zdravotní stav vašich polovicek kolem věku 45. Mne je 30 takže to nedokážu posoudit. Když jsem manžela poznala, bylo mu 39, krásný chlap v plné síle, hrál tenis, chodil po horách, lyzoval. Já jsem spíš pohodlnější typ a někdy mi ta jeho aktivita až vadila. Zatímco jsem se o víkendu chtěla pořádně prospat a jen tak se poflakovat, on mne nervózně tahal z postele na výlet. V té době jsem věděla, že byl po dost blbem pádu z koně z čehož má doživotní bolesti zad, takže dosť pravidelně bral nějaký nimesil, aulin, ale fungoval úplně normálně. No a teď k věci. Nyní je mu 45 let. Máme 2letou dceru. Problémy bych řekla začaly v těhotenství. Najednou ho pořád něco bolelo, hlavně ruce, resp lokty, že si musel k ortopedovi pichat kortikoidy. S tenisem přestal, teď si max zahraje basminton s 10letym synovcem. Pri poslední návštěvě ortopeda už mu kortikoid odmitl dát a jedine řešení je operace. To manžel nechce kvůli práce, je praktik ve své ordinaci a nemá za sebe záskok na delší dobu než 2 týdny… dost nepříjemný problém většiny praktiku.
Tak to s těmi lokty pořád nějak zkouší vydržet, dává tam tejpy, někdy čínské náplasti, zvednout cokoli těžkého mu působí bolest, míval stavy, kdy nemohl ani hojdat naší novorozenou dceru a jak roste a je těžší a těžší, je to logicky problém větší… z neustálých analgetik (převážně na záda a ruce) má často podrážděny žaludek a slinivku. Záda má taky zralá na operaci, toto se bojí, protože jako doktor ví, jaké mohou být nasledky, když se to nepovede plus absence v praci min 3 měsíce- pro něj zatím neřešitelný problém. Další jsou zuby, začaly bolet 3 roky zpátky, tvoří se stále záněty, takže na to má často antibiotika plus je to bolestivé… no… je toho více, ale nechce se mi dále vypisovat. Manžel se snaží své problémy a bolesti nijak neventilivat, neskuhrat, ale samozřejmě to na něm poznám. Činí mu bolesti klasické věci- ohýbání- dceru neoblece (jako oblekl by ji, ale už se mu z toho pohybu tolikrát tak zablokovaka záda, že to po něm ani nechci. Nekoupe, kočárek do auta dávám převážně já, vysavani jak říká je pro něj nejhorší pohyb… Takže to po něm nechci. Někdy to na mne padne a mám prostě vztek a dochází mi trpělivost. Ale i tak se mu snažím ulevit, dělám mu často masáže atd. Navíc jsem v 6 měsíci těhotenství, břicho už mám jo velké a taky mne kolikrát bolí záda a i já bych potřebovala pomoc. On se snaží, ale teď to dospělo do fáze, kdy občas i nahlas zaúpi bolestí. Vím, že samotnému je mu to nepříjemné a chce mne zatěžovat minimálně… nicméně, když o tom spolu mluvíme, říká, že v jeho věku už je to téměř normální stav a že spousta jeho pacientů stejně starých jsou na tom ještě hůř…to se mi nechce věřit. My máme každý den něco… třeba když byl teď lyžovat, vydržel hodinu, pak už ho tak bolela záda, že přestal:-( co myslíte? Mně to přijde extrém a upřímně i já jsem někdy unavená z toho, jak se na něj snažím brát stále ohledy…

Zkusil manžel fyzioterapii? Případně nějakého schopného maséra? Ty jeho potíže nejsou jen tak. :nevim: Řada věcí se dá řešit jinak než polykáním pilulek nebo ulehnutím pod kudlu. Řeší to nebo si jen stěžuje na bolest (chápu, že to bolí, ale je potřeba to řešit). Snaží se dopátrat nějaké příčiny?

  • Citovat
  • Upravit
13967
8.3.20 14:35

Mám muže, také 45 let a je úplně zdravý (kromě trochu zvýšeného tlaku, což je u něj spíš fyziologické). Pravidelně běhá, zdravě jí, hýbe se. Žádné takové problémy nemá.

U tvého muže bych taky našla nějakého kvalitního fyzioterapeuta, roky a roky jíst analgetika a píchat si kortikoidy určitě není řešení a jako doktor to musí vědět. Musí překousnout vlastní nepostradatelnost a postarat se hlavně o sebe.

45 let není žádný věk. Neznám nikoho v tomto věku ve svém okolí, kdo by na tom byl zdravotně nějak výrazně špatně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
568
8.3.20 14:36

No, co já vím, tak vždycky to nějak udělat jde, domluvit se s jiným lékařem o částečném/ dočasném převzetí pacientů… Najít šikovného lékaře, který si v rámci kolečka před nástupem do praxe praktika musí splnit kolečko a zaučit se v praxi někoho jiného.. možnosti jsou :) a tvůj muž by měl o to víc chtít, když vidí že jsi na všechno sama a brzy vás bude víc :) je to ještě mladej chlap! Přeci kdyby se nedejbize něco stalo a on by třeba dva měsíce nebyl schopnej jít do práce, tak se ti taky musí nějak udělat.. Jednou nám vola záchranka, ze veze muže, který upadl v horách na jedné velice náročné a dlouhé trase :) čekaly jsme tricetiletyho kluka a oni přivezli 80. letého pána :lol: děda už navečer běhal po oddělení a sháněl se po oblečení, že za chvíli dorazej kámoši ( kteří mu volali přes skype na mobil!) tak ať nevidej, že tam leží domlacenej jako lazar :D úžasný.. takže si nemyslím ze v 45. letech, jsou takto polymorbidni muži běžní, kteří nejsou schopni dát kočárek do kufru auta :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4760
8.3.20 14:36
@Anonymní píše:
Holky, zajímal by mě zdravotní stav vašich polovicek kolem věku 45. Mne je 30 takže to nedokážu posoudit. Když jsem manžela poznala, bylo mu 39, krásný chlap v plné síle, hrál tenis, chodil po horách, lyzoval. Já jsem spíš pohodlnější typ a někdy mi ta jeho aktivita až vadila. Zatímco jsem se o víkendu chtěla pořádně prospat a jen tak se poflakovat, on mne nervózně tahal z postele na výlet. V té době jsem věděla, že byl po dost blbem pádu z koně z čehož má doživotní bolesti zad, takže dosť pravidelně bral nějaký nimesil, aulin, ale fungoval úplně normálně. No a teď k věci. Nyní je mu 45 let. Máme 2letou dceru. Problémy bych řekla začaly v těhotenství. Najednou ho pořád něco bolelo, hlavně ruce, resp lokty, že si musel k ortopedovi pichat kortikoidy. S tenisem přestal, teď si max zahraje basminton s 10letym synovcem. Pri poslední návštěvě ortopeda už mu kortikoid odmitl dát a jedine řešení je operace. To manžel nechce kvůli práce, je praktik ve své ordinaci a nemá za sebe záskok na delší dobu než 2 týdny… dost nepříjemný problém většiny praktiku.
Tak to s těmi lokty pořád nějak zkouší vydržet, dává tam tejpy, někdy čínské náplasti, zvednout cokoli těžkého mu působí bolest, míval stavy, kdy nemohl ani hojdat naší novorozenou dceru a jak roste a je těžší a těžší, je to logicky problém větší… z neustálých analgetik (převážně na záda a ruce) má často podrážděny žaludek a slinivku. Záda má taky zralá na operaci, toto se bojí, protože jako doktor ví, jaké mohou být nasledky, když se to nepovede plus absence v praci min 3 měsíce- pro něj zatím neřešitelný problém. Další jsou zuby, začaly bolet 3 roky zpátky, tvoří se stále záněty, takže na to má často antibiotika plus je to bolestivé… no… je toho více, ale nechce se mi dále vypisovat. Manžel se snaží své problémy a bolesti nijak neventilivat, neskuhrat, ale samozřejmě to na něm poznám. Činí mu bolesti klasické věci- ohýbání- dceru neoblece (jako oblekl by ji, ale už se mu z toho pohybu tolikrát tak zablokovaka záda, že to po něm ani nechci. Nekoupe, kočárek do auta dávám převážně já, vysavani jak říká je pro něj nejhorší pohyb… Takže to po něm nechci. Někdy to na mne padne a mám prostě vztek a dochází mi trpělivost. Ale i tak se mu snažím ulevit, dělám mu často masáže atd. Navíc jsem v 6 měsíci těhotenství, břicho už mám jo velké a taky mne kolikrát bolí záda a i já bych potřebovala pomoc. On se snaží, ale teď to dospělo do fáze, kdy občas i nahlas zaúpi bolestí. Vím, že samotnému je mu to nepříjemné a chce mne zatěžovat minimálně… nicméně, když o tom spolu mluvíme, říká, že v jeho věku už je to téměř normální stav a že spousta jeho pacientů stejně starých jsou na tom ještě hůř…to se mi nechce věřit. My máme každý den něco… třeba když byl teď lyžovat, vydržel hodinu, pak už ho tak bolela záda, že přestal:-( co myslíte? Mně to přijde extrém a upřímně i já jsem někdy unavená z toho, jak se na něj snažím brát stále ohledy…

Manželovi je 52 a problémy nemá. Někdy před 10 lety byl jen na operaci kolena… jinak lyžuje, jezdí na kole, hraje hokej, jezdí na inlinech…
Měl by svoje problémy řešit, jinak to bude jen horší. Normální to určitě není… divím se, že jako lékař má takovýto postoj k tomu…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.3.20 14:39

Je mi 40+, jsem žena, cca 20 let po operaci kolene. Taky mám na lyžích dny, kdy to prostě nedám ani s ortézou. Bez té mmch. nemůžu ani na kolo, ani do posilovny. Jinak jsem zdravá, s ničím se neléčím. Koleno mě začalo bolet z ničeho nic, bez úrazu.

Můj otec, sportovec, nekuřák, téměř abstinent, zemřel náhle na IMve 40 letech. Nikdy se s ničím neléčil.
To jen na okraj, že to ti čtyřicátníci opravdu můžou tak mít.

Můj muž je po vážné nehodě, jako chodí, ale občas si musi ulevit pokulhávánim. Na dlouhé pomalé procházky to s ním není. Musel změnit práci, protože to na těch nohách nezvládal. I teď, když přijde domů, musí se cca na hodku natáhnout. Bude to mít už napořád. Taky mu nabízejí reoperaci, ale chápu, že do toho nechce jít. Ted chodí relativně dobře, mohlo by být mnohem hůř. To mu nikdo předem neřekne.
V životě by mě ale nenapadlo mu to vyčítat, nepomoct mu, nenechat ho odpočinout. Našla jsem si ho takového, tak to prostě tak beru. Kdyby se mu ten úraz stal, až v průběhu našeho vztahu, taky bych ho neopustila. Naopak!
A to je occa 3 roky mladší než já.

Jeho by taky nenapadlo mi vyčítat, že s ním prostě nejdu lyžovat a půl dne prosedim na svařáku nebo, že do kopce mi to na kole to koleno prostě nedává.
Jsme partneři a proto se respektujeme.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová