Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky, nějak jsem si dnes po čase vzpomněla na tuto diskusi, kterou jsem před léty zakládala. Napíšu vám jak to dopadlo, třeba si z toho někdo něco vezme a pomůže mu to v rozhodování.
Na potrat jsem nešla, mám doma dvouletou princeznu, kterou miluju stejně, jako me ostatní děti. Před tím jsem měla dvojcatka po IVF, to byl mazec, tak si teď péči o ní užívám. Její táta s námi nezůstal, zůstal v místě svého bydliště. Nějak se neprenesl přes to, že jsem chtěla aby začal fungovat kdy je třeba, ne kdy se to hodí. Rozešli jsme se když byl malé rok, bere si ji každých 14 dní na víkend. Pro mě je to svátek, mala da teď dost zabrat, ja mám alespoň čas věnovat se ostatním dětem a domácnosti. Jsem unavená, zklamaná a na všechno sama. ALE!!! Své rozhodnutí bych nezměnila, nelitovala jsem ho ani jediným okamžikem. Nestěžuji si, ani teď u vás, protože vím, že to, že je to složité je následek mého rozhodnutí. Jsem za své děti vděčná. Občas si pobrecim a zanadavam, že život není úplně fér, ze oba otcové mých dětí mají život svobodný a ja nevím kam dřív skočit, někdy je to fyzicky i psychicky na doraz. Mrzí mě, že jim nebudu moc poskytnout vše, ale tak to holt je. Zas si věcí víc váží, dárky nekupujeme jen tak, ale přejeme si je k svátku, k narozeninám, píšeme Jeziskovi. Do budoucna doufám, že najdu nějakého fajn chlapa, co by chtěl svůj život sdílet s námi. Startovní pozici k tomuto novému začátku nemám úplně ideální, ale tak nějak věřím, ze co má přijít přijde, budu to brat jako příjemný bonus.
Tak třeba má zpověď a rozřešení někomu něco dá:-).
Zakladatelka
Přeji pevné nervy, hodně sil a ať potkáte chlapa pro život se srdcem na dlani. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, nějak jsem si dnes po čase vzpomněla na tuto diskusi, kterou jsem před léty zakládala. Napíšu vám jak to dopadlo, třeba si z toho někdo něco vezme a pomůže mu to v rozhodování.
Na potrat jsem nešla, mám doma dvouletou princeznu, kterou miluju stejně, jako me ostatní děti. Před tím jsem měla dvojcatka po IVF, to byl mazec, tak si teď péči o ní užívám. Její táta s námi nezůstal, zůstal v místě svého bydliště. Nějak se neprenesl přes to, že jsem chtěla aby začal fungovat kdy je třeba, ne kdy se to hodí. Rozešli jsme se když byl malé rok, bere si ji každých 14 dní na víkend. Pro mě je to svátek, mala da teď dost zabrat, ja mám alespoň čas věnovat se ostatním dětem a domácnosti. Jsem unavená, zklamaná a na všechno sama. ALE!!! Své rozhodnutí bych nezměnila, nelitovala jsem ho ani jediným okamžikem. Nestěžuji si, ani teď u vás, protože vím, že to, že je to složité je následek mého rozhodnutí. Jsem za své děti vděčná. Občas si pobrecim a zanadavam, že život není úplně fér, ze oba otcové mých dětí mají život svobodný a ja nevím kam dřív skočit, někdy je to fyzicky i psychicky na doraz. Mrzí mě, že jim nebudu moc poskytnout vše, ale tak to holt je. Zas si věcí víc váží, dárky nekupujeme jen tak, ale přejeme si je k svátku, k narozeninám, píšeme Jeziskovi. Do budoucna doufám, že najdu nějakého fajn chlapa, co by chtěl svůj život sdílet s námi. Startovní pozici k tomuto novému začátku nemám úplně ideální, ale tak nějak věřím, ze co má přijít přijde, budu to brat jako příjemný bonus.
Tak třeba má zpověď a rozřešení někomu něco dá:-).
Zakladatelka
Jsi skvělá a hodná obdivu. Jsem ráda, že se tu také najde holka, která když se to nehodí, nezamorduje své dítě, ale bojuje za něj. Držím palce, ať vše zvládneš.
Jsi v nelehké situaci, ale určitě ses rozhodla správně. Tvé děti ti jednou budou oporou, rozhodně větší než jejich tatínkové. Ta láska a energie, co do nich vkládáš, se neztratí.
Držím pěsti, aby se pro tebe konečně našel ten správný partner ![]()
Jsi skvělá, taky ti moc přeju, abys potkala někoho, kdo ti bude láskyplnou oporou a doplní tvojí krásnou rodinu
máš můj obdiv, jako každá mamča, co zůstane na děti sama, ale ta láska se vrací neustále..děti jsou nejvíc a když bude ještě super tatínek, co víc si přát, přeju, ať se brzy dočkáš
![]()
Ahojky. Nevím, jestli ještě někdo tuto diskuzi sleduje, jestli mi někdo odpoví, ale zkusím napsat. Jsem momentálně potřetí těhotná. Bohužel neplánovaně. Já ani manžel jsem už třetí dítě v žádném případě nechtěli. Vím to už týden, byla jsem dvakrát na odběru krve a jednou na utz. Měla bych být 6tt, ale srdeční akce zatím nebyla, to jsem byla i ráda, asi bych to zase vnímala trochu jinak. Celkem bych si to miminko i chtěla nechat. Ale manžel je zásadně od začátku proti a posílá mě na interrupci. Pokud nepůjdu, tak jakmile udělám definitivní rozhdonutí, že si dítě nechám, odejde od nás, naše manželství se ze dne na den rozpadne. Řekl mi to a vím, že by to tak bylo. Už na druhé jsem ho musela dost přemlouvat. Je háklivý na svůj klid, na svůj spánek, je dost pohodlný, starání o děti mu moc neříká, až na drobnou výpomoc večer. Nepřekvapila mě jeho reakce a chápu to a nemůžu mu vyčítat, že ho nechce. Ale vadí mi, že to nechce ani zkusit. Po pravdě ani já si nejsem moc jistá. Jednu chvíli si říkám, že to ve mě je přece život, který má právo se narodit, tak jako kdokoli jiný, že nemám právo ho zabít. A umím si představit, že budu mít další miminko. Ale na druhou stranu sama se třemi dětmi být nechci. I pro dcery (skoro 6 let, 21 měsíců) by to bylo lepší, kdyby další sourozenec nebyl. A pak je tady hlavně finanční situace. Momentálně jsme v zahraničí, ale na léto už máme naplánovaný návrat do republiky. Máme bydlet u rodičů, kde budeme mít sice dva plus jedna, ale řešené tak, že se tam nedá moc kde spát. Nic vlastního nemáme, nemáme úspory, spoření, jen několik úvěrů a na účtě každý měsíc mínus. Už proto prostě další dítě nepřichází v úvahu. V podstatě není důvod si ho nechávat. Když si ho nechám, rozbiju rodinu, a budu sama s třema dětma. I když věřím, že manžel by se s dětma vídal, jak by to bylo možné. Žádné spory spolu nemáme. Ale vnitřně se sebou bojuju. Celý týden sbírám odvahu se na tu interrupci objednat, ale ještě jsem to neudělala. Nedokážu se rozhodnout.
@Andirs Nechápu soužití s člověkem, který je schopen tě ze dne za den opustit, pokud nesplníš jeho ultimátum. Váš styl života od ničeho k ničemu je sám o sobě taky hrozný. Když nejste zodpovědní k dětem, které už máte, není překvapení, že necítíte zodpovědnost vůči tomu dítěti, které se ještě nenarodilo. Jdi na potrat, máte co dělat sami se sebou. Stejně by to byl další krk na starost tvým rodičům.
@Andirs píše:
Ahojky. Nevím, jestli ještě někdo tuto diskuzi sleduje, jestli mi někdo odpoví, ale zkusím napsat. Jsem momentálně potřetí těhotná. Bohužel neplánovaně. Já ani manžel jsem už třetí dítě v žádném případě nechtěli. Vím to už týden, byla jsem dvakrát na odběru krve a jednou na utz. Měla bych být 6tt, ale srdeční akce zatím nebyla, to jsem byla i ráda, asi bych to zase vnímala trochu jinak. Celkem bych si to miminko i chtěla nechat. Ale manžel je zásadně od začátku proti a posílá mě na interrupci. Pokud nepůjdu, tak jakmile udělám definitivní rozhdonutí, že si dítě nechám, odejde od nás, naše manželství se ze dne na den rozpadne. Řekl mi to a vím, že by to tak bylo. Už na druhé jsem ho musela dost přemlouvat. Je háklivý na svůj klid, na svůj spánek, je dost pohodlný, starání o děti mu moc neříká, až na drobnou výpomoc večer. Nepřekvapila mě jeho reakce a chápu to a nemůžu mu vyčítat, že ho nechce. Ale vadí mi, že to nechce ani zkusit. Po pravdě ani já si nejsem moc jistá. Jednu chvíli si říkám, že to ve mě je přece život, který má právo se narodit, tak jako kdokoli jiný, že nemám právo ho zabít. A umím si představit, že budu mít další miminko. Ale na druhou stranu sama se třemi dětmi být nechci. I pro dcery (skoro 6 let, 21 měsíců) by to bylo lepší, kdyby další sourozenec nebyl. A pak je tady hlavně finanční situace. Momentálně jsme v zahraničí, ale na léto už máme naplánovaný návrat do republiky. Máme bydlet u rodičů, kde budeme mít sice dva plus jedna, ale řešené tak, že se tam nedá moc kde spát. Nic vlastního nemáme, nemáme úspory, spoření, jen několik úvěrů a na účtě každý měsíc mínus. Už proto prostě další dítě nepřichází v úvahu. V podstatě není důvod si ho nechávat. Když si ho nechám, rozbiju rodinu, a budu sama s třema dětma. I když věřím, že manžel by se s dětma vídal, jak by to bylo možné. Žádné spory spolu nemáme. Ale vnitřně se sebou bojuju. Celý týden sbírám odvahu se na tu interrupci objednat, ale ještě jsem to neudělala. Nedokážu se rozhodnout.
dítě se přece nedá jen tak zkusit
?
@hanka.br. píše:
@Andirs Nechápu soužití s člověkem, který je schopen tě ze dne za den opustit, pokud nesplníš jeho ultimátum. Váš styl života od ničeho k ničemu je sám o sobě taky hrozný. Když nejste zodpovědní k dětem, které už máte, není překvapení, že necítíte zodpovědnost vůči tomu dítěti, které se ještě nenarodilo. Jdi na potrat, máte co dělat sami se sebou. Stejně by to byl další krk na starost tvým rodičům.
Je to drsný ale asi máš pravdu.
Ahoj holky, nějak jsem si dnes po čase vzpomněla na tuto diskusi, kterou jsem před léty zakládala. Napíšu vám jak to dopadlo, třeba si z toho někdo něco vezme a pomůže mu to v rozhodování.
Na potrat jsem nešla, mám doma dvouletou princeznu, kterou miluju stejně, jako me ostatní děti. Před tím jsem měla dvojcatka po IVF, to byl mazec, tak si teď péči o ní užívám. Její táta s námi nezůstal, zůstal v místě svého bydliště. Nějak se neprenesl přes to, že jsem chtěla aby začal fungovat kdy je třeba, ne kdy se to hodí. Rozešli jsme se když byl malé rok, bere si ji každých 14 dní na víkend. Pro mě je to svátek, mala da teď dost zabrat, ja mám alespoň čas věnovat se ostatním dětem a domácnosti. Jsem unavená, zklamaná a na všechno sama. ALE!!! Své rozhodnutí bych nezměnila, nelitovala jsem ho ani jediným okamžikem. Nestěžuji si, ani teď u vás, protože vím, že to, že je to složité je následek mého rozhodnutí. Jsem za své děti vděčná. Občas si pobrecim a zanadavam, že život není úplně fér, ze oba otcové mých dětí mají život svobodný a ja nevím kam dřív skočit, někdy je to fyzicky i psychicky na doraz. Mrzí mě, že jim nebudu moc poskytnout vše, ale tak to holt je. Zas si věcí víc váží, dárky nekupujeme jen tak, ale přejeme si je k svátku, k narozeninám, píšeme Jeziskovi. Do budoucna doufám, že najdu nějakého fajn chlapa, co by chtěl svůj život sdílet s námi. Startovní pozici k tomuto novému začátku nemám úplně ideální, ale tak nějak věřím, ze co má přijít přijde, budu to brat jako příjemný bonus.
Tak třeba má zpověď a rozřešení někomu něco dá:-).
Zakladatelka