Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja osobne by som to za každú cenu skúsila. Myslím si, že keď vyložene nie je partner proti, tak sa časom začne tešiť, neboj
Ale nie som v tvojej situácii, takže ťažko radiť.. ![]()
@Sebinah díky za reakci…a co když ne a já na všechno zůstanu sama? Kdyby šlo o druhé dítě, tak nepřemýšlím ani minutu…ale čtvrté…říkám si, jestli to opravdu není z mé strany nerozum.
No jato nechapu. Chlap večer prijel, řekl nazor ze rozum rika ne a ty uz jsi sthla zajistit termin zakroku? ![]()
Jsem si ho domlouvala když jsem byla na odběrech, abych eventuelně stihla miniinterupci, protože jsem od začátku věděla, že budu i já váhat, zda to zvládnu.
Ale na tohle jsem se neptala, že
?
Šla bych do toho. partner je podle mě férovej, ale upřímnej. na tvém mítě bych mu zkusila věřit, že se postará, že to myslel vážně, že tě bude podporovat. pokud to dítě chceš, interrupce budeš litovat.
Prosímtě nezlob se, ale nezveličuješ to trochu? Vždytˇpíšeš, že první reakce byla z jeho strany nadšení, chápu, že tři děti musí být náročné po všech stránkách, ale mi to u tebe příjde vyloženě osudové. Jen máš jistě strach tak si na něj podle mě trochu zbytečně zatlačila
a tím si mu vlastně dala prostor k tomu vyjádřit svůj rozumový nesouhlas. Prostě jasně ti řekl, že je to především na tobě a že tě bude podporovat, tak si´zítra zkuste promluvit třeba o tom jak by si tu podporu představoval? Jestli pro něj bude samozdřejmostí třeba, že by jste se vzali, apolečná domácnost a to všechno co k tomu patří tak už bych se víc nerozhodovala
![]()
@slavuska1 lituju už teď a to o tom jen přemýšlím. Ale mám hrozný strach z toho, že na ně zůstanu sama. To bych fakt nezvládla. Nejstarší bude šest a dvojčatům byli nedávno dva roky.
Jednou jsem jako mladinká otěhotněla. Partner si nebyl moc jist, zda dítě chce. Byli jsme spolu krátce a tak jsme to dali pryč. Pak mi říkal, jak tajně doufal, že si postavím hlavu a nechám nám ho. Jak chlap sám neví co chce, je to těžké. Teď je to můj manžel a máme spolu děti, ale to maličké mi stále chybí. Rozhoduj opravdu důkladně, ale poradit ti neumím.
Vychazej z toho, ze jeho srdce rika ano.
Za me tim padem neni co resit. Ty to dite chces, on svym zpusobem taky…
Teoreticky muzes se 4 detma zustat sama i kdyz by pel na tve bricho ody a dite ukrutne chtel
@belik řekl mi, že teď to dítě nechce. Pak když viděl, že mě to vzalo, začal s tím podporováním. Přece si ho nenechám proti jeho vůli? Myslím, že by to nedělalo ve vztahu dobrotu…ale to asi ani ten potrat. Nezveličuju to, myslel to vážně. A máš pravdu, já si naběhla, protože jsem to chtěla vědět.
@Anonymní píše:
@slavuska1 lituju už teď a to o tom jen přemýšlím. Ale mám hrozný strach z toho, že na ně zůstanu sama. To bych fakt nezvládla. Nejstarší bude šest a dvojčatům byli nedávno dva roky.
i kdybys náhodou, čistě náhodou, na ně sama zůstala, tak bys to zvládla, věř mi že jo. ale jak už tu někdo psal, u jistotu nemáš nikdy, i kdyby teď byl nadšenej, tak mu to může přecvaknout. nebo ještě hůř to nadšení by mohlo bejt hraný. takhle ti na rovinu řekl, jak co cítí, a myslím že na 99 procent se s tím srovná, a začne se vyloženě těšit. má na to ještě minimálně 7 měsíců. pokud lituješ už teď, případnýho potratu, tak to nedělej. děti jsou ještě celkem malý, ale zvládnete to.
@Pavlačová drbna vím, že by mi chybělo, jak píšeš, napořád. Vysvětlovala jsem mu, že jako ženská to cítím jinak a o to víc tím, čím jsem si musela projít, abych měla svá dítka. Proto vím, že na to nemám úplně objektivní názor. Když se někdo jen potřebuju o trencle a je těhotnej, bere to jinak…
Přítel má z poloviny strach a vyjádřil ho před tebou a z poloviny to dítě chce, což ti také vyjádřil.
Jeho přístup k tomu je fajn, sice ty bys asi potřebovala pořádně podpořit a cítit z něj jistotu, ale co je v životě jisté
A neděláš krok proti němu, třeba jen čeká, že budeš mít té odvahy víc než on. Třeba ho zklameš právě tím, že to vzdáš a půjdeš na potrat. ![]()
Tak já to chápu, určitě bych to chtěla vědět taky, jen si myslím, že zrovna u tebe ta interupce může vyvolat nedozírné následky na psychice, myslím, že to ty jistě víš sama nejlépe a taky si myslím, že tvůj partner si to možná taky uvědomuje, není to lehké je mi to tak líto, že nevíš jak se rozhodnout
Hezký večer,
pro slzy nevidím, nevím co chci, jestli radu, nebo se jen vypsat. Jsem blbka až to bolí.
Mám z předešlého vztahu 3 ještě relativně malé děti, všechny po IVF. Neplodnost byla diagnostikovaná na obou stranách, u mě i u manžela. Otěhotnět jsem zkoušela skoro 9 let, podstoupila několik cyklů IVF a KET. Rozešli jsme se, rozvedli se a já si našla přítele. Tím, že jsem byla roky považována za neplodnou, jsem antikoncepci moc neřešila. Přítel má dvě děti již skoro plnoleté. Asi po 3/4 roce vztahu, teď o Vánocích jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Šok, překvapení, radost, strach.. nevím která emoce byla nejsilnější. Přítel byl na tom dost podobně, ale tvrdil, že je nadšenej. Já šla po Novém roce prvně k doktorce, chtěl jít se mnou, tak přijel, protože spolu ještě nežijeme. Chtěl vidět obrázek z UZ, bylo vidět, že je spjatý.
Ale…začalo nám docházet, že tolik dětí je trochu šílenství. Já o všem moc přemýšlela, všechna pro a proti a nakonec jsem zjistila, že to dítě chci. Cítím ho, jak roste, od začátku mě bolí břicho a v kříži, je mi špatně od žaludku.. prostě cítím, že je mojí součástí. Chtěla jsem po příteli, aby mi taky řekl co chce, aniž by znal můj názor. Jasně, říkal, že poslední slovo je stejně na mě, ale já mu na to řekla, že proti jeho rozhodnutí nepůjdu, že je pro mě důležité.
Dnes, po třech dnech rozhodování přijel a já se ho ptala, co vymyslel. Prý kdyby rozhodoval srdcem, miminko by chtěl, ale rozum říká, že ne. On ještě řeší problémy v rodině a má strach, že by to všechno nezvládl. Poznal na mě, že já chtěla opak a říkal, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude mě podporovat…já mu na to ale řekla, že na to musí být dva co ho chtějí. Byl dnes fakt hodně unavený, tak chvíli na to usnul.
A já tu teď sedím ubrečená a vůbec nevím, co mám dělat. On to myslel fakt vážně, bylo to z rozmyslem. I kdyby viděl, že jsem smutná a řekl, že si ho tedy necháme, věděla bych, že ho nechtěl. Vůbec nevím, o čem se zítra budeme bavit…o počasí? Bojím se i toho, že já potrat psychicky nezvládnu a že náš vztah skončí, protože se přes to prostě nepřenesu. Vím, že svým způsobem má pravdu, je to bláznivé mít další dítě…ale moje srdce to cítí jinak. A teď přemýšlím…příští středu mám domluvený termín zákroku, je to poslední den, kdy se stihne miniinterupce. A já si říkám, že to zvládnu a budeme si užívat dětiček které mám. Pak je tu i varianta tam nejít…ale vím já co bude? Takhle jsem fakticky sama na 3 děti, protože ex se vůbec nestará a přítel s námi nežije a bydlí celkem daleko. A chtít čtvrté bez chlapa? Jasně, řekl, že mě bude podporovat, ale udělala bych krok proti němu, taky nemusí. A tím nemyslím finance, ale péči. A být sama na 4 děti, to by mě už asi odvezli.
Holky, prosím, žádné odsuzování, už tak toho mám dost. Jsem hloupá, že jsem tohle dopustila, jsem proti potratůn, ale přece se z toho nezblázním. Stalo se, je mi to neskutečně líto, ale potřebuju to vyřešit tak, abych fungovala jako máma pro mé 3 děti.
Omlouvám se za délku příspěvku…