Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Michelangelo to tvrdí, že kdyby to bylo srdcem, šel by do toho. Díky za podporu. Zítra má přijet, tak třeba něco vymyslíme…dám určitě vědět, jak to všechno dopadlo.
Cítíš to dobře. Zamávalo by to s vaším vztahem, vždycky budeš v den TP myslet na to, kolik by mělo to malé roků
a příjdou výčitky. Ty ho chceš a momentálně jsi zklamaná z chování přítele. To je tím, že jsi se s takovou reakcí nesetkala. Po vydařeném IVF se partner raduje s tebou, to je jasný. Nynějšího přítele to zaskočilo, dítě nebylo v plánu, takže jeho reakce je jiná, než sis představovala. Bez jakýchkoliv pochybností mu řekni svoje rozhodnutí a svoje důvody, myslím, že mu to pomůže
![]()
Ahoj, oba dítě srdcem chcete a rozumem ne.Co se u přítele změnilo od počáteční radosti po nynější jasné ne? nenavedla jsi Ho náhodou k tomuto postoji svými otázkami a skrytými pochybnostmi? možná se pletu, ale dělá to na mě dojem, že ačkoliv bys dítě teoreticky chtěla, jsi si vědoma úskalí která to má (nedořešené bydlení atd.) a ta úskalí hodnotíš jako natolik vážná, že vlastně reálně mimčo nechceš. Přemýšlej o tom a buď k sobě upřímná. S partnerem je třeba o Tom mluvit a dojít ke shodě, k rozhodnutí s nímž se oba ztotožníte, jinak jednou přijdou výčitky typu „tys mě k tomu dohnal/a“. Jestli miminko opravdu chceš, zdůrazni mužíčkovi tu citovou stránku, nakaz ho tím nadšením a láskou k novému tvorečku, dítě je přece dar! ale otázka je, jestli jej sama za sebe opravdu chceš. trochu mi připadá, že jsi spíše rozhodnutá vyslyšet rozum, ale bojíš se za tak těžké rozhodnutí přijmout odpovědnost a jako své alibi používáš partnerovo rozumové ne (jeho citové ano nebereš v potaz).
Každopádně přeji šťastnou volbu, rozhodnutí je nelehké především pro tebe, ty máš ten živůtek v sobě a hlavně ty jej budeš do jeho dospělosti piplat a chránit. Rozhodni se tak, abys nelitovala. Já bych do interupce šla jen pokud bych byla na 100% přesvědčená, že dítě mít nemohu/nezvládnu/jiné závažné důvody. Pokud bych měla pochybnosti, asi bych to nechala osudu a raději časem nadávala, že nic nezvladam, než litovala, že se mnou není mrňous, který tu měl být.
No, ať se rozhodnes jakkoliv, hlavní je se s tím rozhodnutím plně ztotožnit a přijmout za něj odpovědnost, abys pak nevycitala chlapovi.Je třeba i v budoucnu mít vždy na paměti, proč jsi se tak rozhodla a že jsi v te chvíli s ohledem na dané okolností jednala, jak jsi mohla nejlépe (abys nevyčítala sama sobě).Držím palce, ať se rozhodneš správně.
Je treba si uvedomit, ze on je zrejme plodny a neprosel si trapenim co ty, takze tezko muze pochopit tvoji touhu a nadseni z toho, co vas potkalo…on muze splodit deti za zivot klidne jeste nekolik, ale pro tebe to muze byt posledni sance. raduj se, ze si te miminko naslo, vis kolik holek by o ne stalo a nejde to!!
@kar-maa píše:
No rozhodnuti je na tobe.
Jen kdyz se na to clovek zkusi podivat treba i z trosku jineho pohledu… Myslim, ze ne kazdy by se mnou souhlasil, ale..
Je mozne, ze jsi na neco jako potrat pristoupila i v minulem zivote a ted sis to sebou nesla karmicky. Proto ti prvni neslo otehotnet prirozene, ale dostala jsi jeste sanci, aby jsi ukazala jestli ses zmenila nebo se zachovas stejne jako v minulem zivote. Proto mas to rozhodovani ted tak tezke. Je taky mozne, ze kdyz ted pujdes na potrat, tak ti v pristim zivote ani ivf k miminkum nepomuze.
Toto je pohled z trosku jineho soudku a jiste se mnou leckdo nebude souhlasit.
Porad ale zbyva rozhodnuti na tobe
S tímto zcela souhlasím. My máme 5 dětí, o dalším neuvažujem, ale čím jsem starší, tak po něm i toužím. Říkám si, co kdyby se NÁHODOU podařilo…
![]()
Ještě dodám, že řídit se rozumem tak nikdo dítě nemá - jsou to starosti, zodpovědnost, závazek do konce života, finančně je to taky náročné… děti mají přece jen lidé kvůli tomu, že se řídili srdcem.
Ty máš 3 děti, on 2 starší, všechny z vašich jiných vztahů, ale tohle miminko bude vaše společné
Věřím, že to zvládnete! Znám hodně rodin s více dětmi a vždy se to nějak udělá. Navíc mi to připadá jako znamení (zázrak,… nebo jak to mám nazvat) že jsi otěhotněla přirozeně, když to předtím tolik nešlo. Držím pěsti a jsem zvědavá, jak to rozhodování nakonec dopadne/dopadlo.
@lavanilka k ničemu jsem ho nenavedla. Od začátku mezi námi visela otázka zda ano, či ne. Jen jsem mu řekla, že chci vědět, co chce on. To nevím, jestli byla chyba, nebo ne.
Jasně, že já mám pochyby…ono na 3 děti jsem sama, být sama ještě na jedno si nedovedu představit. Bojím se všeho…aby těhotenství bylo v pohodě, aby mimčo bylo zdravé, abychom zvládli porod, protože jsem to měla zatím vždy s problémama, abych k tomu zvládala ty starší, velkej začne od září školu…je tolik věcí, ze kterých mám strach. Mám v sobě ale jasno, já miminko chci, beru to jako zázrak, proto asi takové rozhodnutí. Jak tu někdo psal, on si tím kolotočem kolem neplodnosti neprošel, proto to bere jinak. Kdybych to nezažila a věděla, že si mimčo budu moct pořídit třeba za 2 roky, taky bych to možná tolik neřešila. Děti by byly větší, my bychom si ho víc užili…ale to je samé kdyby, to nemá cenu řešit. Připadám ti nerozhodná? Nejsem, jen ze všeho kolem trochu nešťastná.
Anonymní, já jsem si žádným kolotočem ivf neprošla a nikdy by mě ve snu nenapadlo uvažovat o potratu. Mám takovou úctu k životu, že bych nikdy nenašla ani do žádných ivf, ale to je na jinou diskuzi.
@eva valoi píše:
Anonymní, já jsem si žádným kolotočem ivf neprošla a nikdy by mě ve snu nenapadlo uvažovat o potratu. Mám takovou úctu k životu, že bych nikdy nenašla ani do žádných ivf, ale to je na jinou diskuzi.
mám to stejně ![]()
No měla si se děvče chránit ![]()
Pokud neřešíš finance, nežili byste z ruky do huby, dítě si nech
Z tvého psaní cítím, že by si asi litovala ![]()
@Michelangelo To je dobře. Občas si připadám, že jsem z jiné planety či století. ![]()
@eva valoi píše:
@Michelangelo To je dobře. Občas si připadám, že jsem z jiné planety či století.
já taky, ale to není můj problém ![]()
Nepřipadáš mi nerozhodná, to vůbec, přemýšlíš o tom hodně zodpovědně, což je dobře a chápu že jít do čtvrtého dítka bude hooodně náročné, to je bez pochyb.ale taky to tak nějak vnímám, že duše toho budoucího mimca už je u tebe, už je tak nějak přítomná, je to konkrétní malá bytost, co se chystá na svět a ne houska na krámě, kterou dnes nekoupis a za dva roky jo (vím, že to víš, když jsi máma).Mě jen přišlo divnê,že chlap měl nejdřív radost a pak tak obrátil. Asi bych s ním hodně mluvila a pokusila se zabrnkat na tu strunu osudovosti a lásky k prckovi, aby muž zas viděl srdcem. tohle řešit jen rozumem nejde. osobně to navíc vnímám jako trochu vice tvé rozhodnutí než jeho, jde o tvé tělo, to mimčo roste v tobe a ty fyzicky pocitis, když se ho vzdáš, chlap tohle podstoupit nemusí. Tak se drž a nebuď nešťastná, je to zkouška, kterou určitě zvládneš, věř sama sobě a stůj si za svým rozhodnutím, ať bude jakékoliv.
Ahoj, když pominem fakt že je to pro skoro každou ženu zázrak, je tu ještě otázka jak velký je to zázrak doopravdy ve tvém případě. Ono co bylo před dvěma a více lety opravdu není teď. Já bych se na toto dívala trochu střízlivěji, to je můj názor.
Nicméně, je už myslím dostatečně jasné, že TY to dítě chceš.
@Michelangelo to tvrdí, že kdyby to bylo srdcem, šel by do toho. Díky za podporu. Zítra má přijet, tak třeba něco vymyslíme…dám určitě vědět, jak to všechno dopadlo.