Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@JedenTypan píše:
Ja te sice neznam z diskusi, ale jak se tady prezentujes, tak to proste podle me nedokazes videt objektivne. Nekdo kdo tvrdi, ze by si nechal plod s DS, proste nemuze posoudit kdy je ten potrat na miste.Navic na Slovensku je jak vim hodne nabozensky zalozenych lidi, nevim jestli je to tvuj pripad…
Ja to taky nedokazu objektivne posoudit jestli je to na miste, protoze si naopak nedokazu predstavit mit tedka dite a bylo by mi jen na obtiz.
Ale zas si rikam, kdy na ten potrat uz jit, kdyz ne v takovem pripade?? To se ma na to chodit jen pri znasilneni romskym spoluobcanem?
A na to si ako prišla?
Niektorí ľudia si nechávajú dieťa s DS, tam ten potrat nie je automatický. Nenechala by som si rozhodne dieťa, ktoré by som vedela, že bude trpieť (napr.bez nejakého orgánu atď) alebo že bude žiť len chvíľu po narodení a potom zomrie. Alebo keby malo mať nejakú zavážnú genetickú vadu, či žiť celý život na prístrojoch. Ale dieťa s DS nie je nezvládnuteľné a
a ja by som to chcela skúsiť, až by na to prišlo a bodka.
A inak, toto rozhodne nie je 100%-tný dôvod na potrat, (alebo aspoň kým sa vie, že je plod úplne zdravý a životaschopný) a keď sa to teoreticky dá zvládnuť ho vychovať. Rozhodne nie som nábožensky založená
aj keď, verím, že existuje „niečo“ mimo naše zmyslové vnímanie, a na Slovensku nežijem už tri roky. A áno, znásilnenie by som brala ako pádny argument k interrupcii, a ak by som bola znásilnená tmavším spoluobčanom, myslím tým neprispôsobivým, tak by som sama túto vec podstúpila.
Příspěvek upraven 09.01.14 v 12:31
@Anonymní píše:
@smutnalucy jo, to je to jediné co chci. Slyšet, že ho chce. Zbytek už se nějak zvládne, když se do všeho opřu, vím, že to půjde. A jeho rozhodnutí by mě zalilo optimismem a nalilo čerstvou krev do žil a elán. Jsem pak ochotná bojovat proti celému světu. Ale když řekl, že ho nechce a hodně holek tady to bere jako souhlas…to se mi příčí.
to jsi napsala moc hezky. Moc bych ti přála, aby přítel stál při tobě, a prcek se narodil a dělal vám radost
@donaga píše:
V životě není nikdy nic jistého.
Tady jsi na „maminkovském“ foru, tady se většinou řeší jak otěhotnět. Takže bych se spíš divila, kdyby ti někdo psal, aby jsi šla na potrat.
Keby tu niekto založil diskusiu: Bola som znásilnená, som tehotná, dieťa by som si aj nechala (bojím sa potratu alebo čo) ale nemám ani fuka na jeho uživenie, ta ver, že by som poradila radšej potrat. ![]()
Anonymní, tak to ještě znova důkladně proberte, řekni mu o svých přáních, strachu atd.
@Anonymní píše:
@smutnalucy jo, to je to jediné co chci. Slyšet, že ho chce. Zbytek už se nějak zvládne, když se do všeho opřu, vím, že to půjde. A jeho rozhodnutí by mě zalilo optimismem a nalilo čerstvou krev do žil a elán. Jsem pak ochotná bojovat proti celému světu. Ale když řekl, že ho nechce a hodně holek tady to bere jako souhlas…to se mi příčí.
spíš se to nebere jako vyložený nesouhlas, no hele, mám to stejně jako ty. To ale neznamená, že možná není pravda to, že chceš už moc…Nezávidím ti to. Během pár dnů se to může ještě zvrátit, budete oba přemýšlet.
@Ve-ru píše:
12?To je jak Marie Terezie
To je super
tak by som to chcela, ale po dvoch cisárskych sa mi môže snívať ![]()
@Sebinah píše:
To je supertak by som to chcela, ale po dvoch cisárskych sa mi môže snívať
Milá zakladatelko… To je tedy prekérka. Jen Ti chci říci, rozhoduj v tomto raději sama za sebe a za miminko. Ty musíš vědět, zda to zvládneš, s chlapem, nebo bez něj. Rozhodně se nespoléhej na ničí podporu. (Pokud pak podporovaná budeš, bude to příjemné plus.) V základu ale spoléhej jen sama na sebe. Ať se Tvůj partner může zdát jakkoli férový, věci se mění, lidi také, podle situací, ve kterých se nacházejí. Nemusí to tak být, ale vycházej z toho při takto důležitém kroku ve Tvém životě! Držím Ti palce!!!
@Anonymní píše:
Holky, fakt moc díky všem. Zvažuju názor a náhled každé z vás. Společné rozhodnutí se dělá těžko, můžeme o tom diskutovat, ale nevím, jestli k něčemu dospějeme. Oba máme ten názor dost vyhraněný, před chvílí jsme spolu mluvili. On si stojí za tím, že dítě teď ne, já zas že jo. V tomhle žádný kompromis udělat nejde, jeden musí ustoupit. Chtěl třeba vědět, jestli to změní něco mezi náma…říkala jsem, že nevím. Když si dítě necháme, změní se toho dost, tedy i náš vztah, možná k lepšímu, budeme muset táhnout za jeden provaz, možná k horšímu, bude na všechno míň času. Když půjdu na potrat, nevím, jak to psychicky ustojím. Určitě to nechá na dušičce velký šrám a nevím, jestli se to neobrátí proti němu. To nedovedu říct, protože si to nedovedu představit, moc ho miluju. Ale jen tím, že to včera řekl, jsem měla pocit, že ve mě něco "umřelo ". Asi máte pravdu, moc to hrotím a moc to řeším, ale jsem cíťa normálně, teď ještě asi pracují hormony. Říkal zas, že ať udělám co udělám, bude stát za mnou. Já mu na to ale řekla, že přece nemůžu chtít a mít dítě, o kterém vím, že ho nechce. Na to neřekl už nic. Pro mě je moc důležité, možná až zbytečně, abych věděla, že ho chceme oba. Protože si myslím, že když si já prosadím svou, stejně šťastní nebudeme, protože to je pak z mé strany nátlak, postavení před hotovou věc, jen mé rozhodnutí.
Vím, že mi tu nikdo nemůže poradit, ale příběhy mnohých z vás jsou podobné a možná mi to usnadní rozhodnutí.
Víš, je to hrozně těžké, ale podle všech tvých příspěvků je jasné, že ty na potrat nechceš, je to moc proti tvému srdci a myslím, že se přes to nepřeneseš. Myslím, že hrozivá je pro tebe představa, e TY, která jsi tak bojovala o to mít děti, teď jedno pošleš pryč a taky, že nejsi zrovna z těch, kdo by mluvil o tom, e je to přece jen shluk buněk, ty už teď máš cit ke svému dítěti. To bude pro tebe velký problém a píšeš, že nechceš dělat nátlak a zrovna tak je to obráceně, pokud ty ustoupíš jde o nátlak z partnerovy strany a jste tam, kde jste byli. Pokud je láska a je vůle a nejste nemakačenkové, což jsem pochopila, že všechno splňujete, tak se to zvládnout dá. Co my jsme všechno za poslední rok změnili, když jsme se rozhodli pro malou a vůbec ne pod stresem, ale v lásce. Já jí beru jako zázrak co posunul náš život k lepšímu( i když už tak byl hezký)
@kar-maa píše:
No rozhodnuti je na tobe.
Jen kdyz se na to clovek zkusi podivat treba i z trosku jineho pohledu… Myslim, ze ne kazdy by se mnou souhlasil, ale..
Je mozne, ze jsi na neco jako potrat pristoupila i v minulem zivote a ted sis to sebou nesla karmicky. Proto ti prvni neslo otehotnet prirozene, ale dostala jsi jeste sanci, aby jsi ukazala jestli ses zmenila nebo se zachovas stejne jako v minulem zivote. Proto mas to rozhodovani ted tak tezke. Je taky mozne, ze kdyz ted pujdes na potrat, tak ti v pristim zivote ani ivf k miminkum nepomuze.
Toto je pohled z trosku jineho soudku a jiste se mnou leckdo nebude souhlasit.
Porad ale zbyva rozhodnuti na tobe
měla jsem na mysli to stejné ![]()
Ještě dodám, pro každou ženu, která jen trochu přemýšlí, je hrozivé, ukončit život svého dítěte, zvažuje leckdy pro a proti, ale je to tak těžké, nikdo nemá křišťálovou kouli, aby dokázal relevantně říct, jak na tom bude za 2,5,10 let. A času na tak závažné rozhodnutí je tak málo. I o koupi třeba blbých bot se mnohdy rozhodujeme déle. A tohle už nikdy nejde vzít zpátky, ta definitiva je hrozná. Ještě si odpověz, jak se budeš cítit, pokud to uděláš a na potrat půjdeš? Já vím, že kdybych já to udělala, tak bych se zkrátka považovala za vraha, vraha nejhoršího kalibru, co zabil své vlastní dítě. Těžko by se mi žilo. A prosím, nemyslím to absolutně zle, píšu to hlavně proto, že se mi zdá, že přemýšlíš podobně.
@Anonymní píše:
@Michelangelo on ale nenechal rozhodnutí na mě. Nebo vlastně jo, protože finální rozhodnutí je vždy na ženské, a toho si je vědom. On jediné, co může udělat je říct to, co cítí a to bohužel řekl. Už odjel do práce, tvářil se…smutně.Ví, že já jsem smutná, ale nic s tím neudělal.
Nic s tím neudělal, pže je to chlap. On nemá rozhašené hormony, jako ty. Jeho tělo necítí změny. Sám ti řekl, že kdyby se měl rozhodovat srdcem, tak by to maličké chtěl. Stojíš před těžkou zkouškou, kterou máš absolvovat a je jenom na tobě, jak v ní obstojíš. Posílám ti hodně síly
![]()
Já jsem na interrupci byla, chodili jsme s partnerem rok, nebydleli spolu, ani jeden ještě neměli dítě. Ale dohodli jsme se, že jsme mladí a nic nemáme, ani jak dítě zajistit, bydlení apod. Náš vztah se ale zhoršoval a po půl roce od inter.jsme se rozešli. Zůstalo to mezi náma „viset ve vzduchu“ a slepit to už nešlo. Od té doby jsem ho viděla jednou a neuměli jsme se spolu ani bavit (už je to asi 15 let). Od té doby si dávám VELKÝ pozor, abych nechtěně neotěhotněla, vím, že jsem udělala chybu a vím, že podruhé už bych na inter. nikdy nešla. A protože nejsem v situaci, kdy bych si mohla dovolit dítě, vždycky je třeba se chránit! Zakladatelko-udělala jsi chybu, nechránila se, ale když dáš dítě pryč, už to mezi tebou a přítelem nikdy nebude jako dřív ![]()
@Anonymní píše:
Já jsem na interrupci byla, chodili jsme s partnerem rok, nebydleli spolu, ani jeden ještě neměli dítě. Ale dohodli jsme se, že jsme mladí a nic nemáme, ani jak dítě zajistit, bydlení apod. Náš vztah se ale zhoršoval a po půl roce od inter.jsme se rozešli. Zůstalo to mezi náma „viset ve vzduchu“ a slepit to už nešlo. Od té doby jsem ho viděla jednou a neuměli jsme se spolu ani bavit (už je to asi 15 let). Od té doby si dávám VELKÝ pozor, abych nechtěně neotěhotněla, vím, že jsem udělala chybu a vím, že podruhé už bych na inter. nikdy nešla. A protože nejsem v situaci, kdy bych si mohla dovolit dítě, vždycky je třeba se chránit! Zakladatelko-udělala jsi chybu, nechránila se, ale když dáš dítě pryč, už to mezi tebou a přítelem nikdy nebude jako dřív
Toho se hodně bojím…že to neustojím a rozejdeme se kvůli tomu. To bych opravdu nerada, aby tohle byla příčina. Je mi jasné, že to vztahem pěkně zamává.
@smutnalucy jo, to je to jediné co chci. Slyšet, že ho chce. Zbytek už se nějak zvládne, když se do všeho opřu, vím, že to půjde. A jeho rozhodnutí by mě zalilo optimismem a nalilo čerstvou krev do žil a elán. Jsem pak ochotná bojovat proti celému světu. Ale když řekl, že ho nechce a hodně holek tady to bere jako souhlas…to se mi příčí.