Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, je to moc těžká situace. Nemyslím si, že si zasloužíš kritiku. Já jsem otěhotněla neplánovaně srpnu 2012, měli jsme doma už tři děti a celkem napjatý rozpočet(hypotéka apod). Otěhotněla jsem tak, že jsem uvěřila kolegyni ve spolehlivost antikonepčního gelu Pharmatex (byla jsem také některými označena za nezodpovědnou). Sedli jsme si a rozdělili papír na dvě polovinya na levo psali proti a na pravo pro- levá strany byla plná, na pravé straně bal popsán jediný řádek a to slovy-je to naše dítě. Takže rozumem jsme se rozhodli pro interupci, též jsem si domluvila termín, vyřídila potřebná vyšetření a čekala. A panika ve mě narůstala, den „před“ jsem byla úplně hotová, jen jsem seděla a tupě zírala a myslela na ten zázrak uvnitř mě, jak si tam roste a nic netuší, co mu chce jeho máma udělat. A pak jsem vzala telefon a napsala krátce manželovi"bojím se, co když si to budeme vyčítat, co když nás to navždy změní, už nic nebude jako dřív" odpověď přišla vzápětí„Zruš to, necháme si to, zvládneme to“. V květnu 2013 se nám narodila holčička, a každý den, co ji máme, je pro mě malým zázrakem. Děkuju té síle, která mě donutila vzít ten telefon a zvrátit chybné rozhodnutí. Jsme tak šťastní, že ji máme. Vím, že ty to máš ještě těžší, více dětí, mladší děti, než já, ale když chce srdce, tak se zvládne vše a v tobě cítím, e ty to zvládneš. My se rozhodli a jak kdyby se osud přiklonil na naši stranu, všechno se nám daří a jak jsme se báli, e to poznáme na životním standardu, tak nic takové se nestalo. Moc ti držím palečky myslím na tebe hrozně moc, hrozně se mě to dotýká.
Řešíš partnera a další podružnosti (ne že by otec dítěte nebyl důležitý), ale zkus myslet také na ten plod. Pokud mu „přerušíš“ život, tak je to pro něj definitivní.
Fakt nechápu.
@Anonymní píše:
@facetia Čtyři ano, ale určitě jste měli oba rodiče, že? A taky byla jiná doma nějaké sociální jistoty. Nechci ždímat stát, ale je fakt, že když dnes nemáš co na talíř, nikoho to nezajímá.
to ano… byli na nás dva
Porodila jsem pred mesicem ctvrte neplanovane ale chtene miminko. Prvni dve taky po IVF. Je to sice narocne ale zatim zvladame a jsme radi. Urcite to zvladnes taky. Jinak tri prvni deti taky jeste nejsou nejvetsi. Neboj, muž ze zacatku taky prskal, ale ted je rad. Kdyztak napis. ![]()
@Anonymní píše:
@adam75 je to rozdíl. Třeba se nevejdeme do auta, což je problém a na nové nemám.
AHa, tak to jo.
Moc držím palce. Nikdy jsem podobnou situaci neřešila, takže radím jen na základě svých pocitů, ale přijde mi fajn příspěvek od @Zazenitem Co kdybyste si spolu s přítelem sedli a udělali si ten papír pro a proti. Nelíbí se mi, že se rozhodujete každý zvlášť.
@Zazenitem tak to mě teď dostalo úplně. Ale vy jste na všechny děti byli dva. Byli to vaše společné děti, byli jste manželé, už dlouho, věděla jsi, že v tom nebudeš sama. To bych asi taky neváhala…
Ať princezna hezky roste
.
@tiffany rozhodujeme každý zvlášť, protože on má své problémy a závazky, své děti a daleko…proto spolu ještě nebydlíme, ani jeden z nás netlačil na pilu. Já chtěla vědět, co chce on, jak to cítí. To mi včera řekl. Když já se seknu a dítě si nechám, nic s tím neudělá, to je mu jasné. Já zas nejsem potvora, co by dělala podpásovky.
@eva valoi píše: Řešíš partnera a další podružnosti (ne že by otec dítěte nebyl důležitý), ale zkus myslet také na ten plod. Pokud mu „přerušíš“ život, tak je to pro něj definitivní.
Fakt nechápu.
Taky mi přijde, že na zakladatelku vyvíjíš jen ještě větší tlak. Mě by to vehnalo akorát do paniky a v ničem by mi to tedy nepomohlo. ![]()
Příspěvek upraven 09.01.14 v 09:00
Na potrat nechoď, budeš si to vyčítat do konce života. Miminko si k Vám tu cestu našlo
Můj exmanžel měl dva kluky z předchozího vztahu a se mnou jednu holčičku. Já neplánovaně otěhotněla, miminko si nechala (nepřipadalo pro mě v úvahu jít na potrat), narodila se druhá holčička. Ex se v jejích 4 měsících zaláskoval jinde a rozvedli jsme se. Dětí se vzdal, můj nový manžel je osvojil a máme společně holčičku a ještě jedno miminko plánujem. Život je nevyzpytatelný, nedělej nic, čeho bys litovala, je to nezvratné a už to nezměníš.
Inko raději, píšu dost osobní info, tak to každý nemusí pod mým nickem dohledat
@Anonymní píše:
@Zazenitem tak to mě teď dostalo úplně. Ale vy jste na všechny děti byli dva. Byli to vaše společné děti, byli jste manželé, už dlouho, věděla jsi, že v tom nebudeš sama. To bych asi taky neváhala…
Ať princezna hezky roste.
Ne, velké holky mám z prvního manželství, spolu jsme měli pak v té době 4-letou holčičku. Rozdíl mezi námi ten, že manžel žádné jiné děti nemá. My jsme nemuseli řešit auto, tam se vejdeme, ale třeba jsme se museli přestěhovat, nebylo to jednoduché, ale nějak jsme to všechno zvládli, ještě se s některými věcmi potýkáme, nedaří se nám prodat starý byt a dost nás to finančně zatěžuje, ale já věřím a i se zdá, že nakonec bude vše dobré.
@adam75 ale jo, každý má nárok na svůj názor. Každý to bere jinak, někdo je razantně proti potratům, respektuji to.
Ahoj, mně teda přijde, že přítel bude mimčo milovat, až se narodí. Protože jak jsi napsala, nejdřív měl radost, pak se rozumem rozhodl, že ne, ale srdcem ho chce. Takže to bude ve výsledku v pohodě. Víš pro chlapy to těhotenství není takové jako pro ženy, neumí ho prožívat. Je jasné, že ve vaší situaci se rozhodl že rozumem ne, ale když ho srdcem chce, nevěřím, že by ho neměl rád, až se narodí. Vždyť i ty rozumem říkáš že ne, ale srdcem ho chceš. Nemůžu ti radit co máš udělat, ale tohle je můj názor.
Přítel, jak říkáš je skvělej chlap, určitě bude mít dítě rád, sám ti řekl, že tě bude podporovat ať tak nebo tak, nevěřím, že by se na vás pak vykašlal. A ty si zodpověz otázku, jestli si to nebudeš v případě interrupce vyčítat. Jestli to pak stejně už napořád nebude mezi vámi. Zkus to s ním ještě jednou rozebrat, s tím, že jeho rozhodnutí chápeš, ale že prostě neodkážeš jít na interrupci, věřím, že to pochopí.