Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@magistra K Já žádnými emocionálními rozhodnutími neřídím.
Mít žádné dítě je pro mě přijatelné, mít jedno dítě je pro mě v životě nepřijatelné.
Mám k tomu pouze racionální důvody.
Jinými slovy, uvažovala bych nad tím, že bych byla s mužem, který nechce děti, s mužem, který chce pouze jedno dítě, bych nebyla.
@Anonymní píše:
@Darebačka vidíš, tak to bych řekla, že u vás nějaká šance ještě je, když se takhle zeptal.
Já rozhodně nechci jiného muže. Chci dítě s ním. Jeho miluji a už s ním mám jedno úžasné dítko, tak proč měnit partnera. Bylo by to skutečně „jen“ kvůli té touze po druhém. Jenže kdo by mi zaručil, že bych takového partnera našla a který by navíc měl rád synka?
Jednou asi před rokem, možná chtěl ode mě mít pokoj, řekl že „možná za pár let“. Ale bůh ví proč to vlastně řekl. Teď vždy odpoví, že zkrátka nechce a tečka.
A antikoncepci asi vysadím, on sám mi to pořád říká, že mám různé problémy-ještě se mi dělají cysty totiž a to je další věc, kvůli které si říkám, aby to vůbec za pár let „šlo“. Kdyby se „to“ skutečně stalo, tak bych byla nesmírně šťastná, ale bála bych se co on na to. Pokud by mě poslal na potrat, tak by asi u mě skončil. Neumím si představit být s člověkem-manželem! co mě pošle na potrat! Přitom to byl vždycky on sám ten, kdo brojil proti potratům a říkal, že je to hrozné. A teď by to sám udělal? No třeba to tak nemyslel, kdo ví. Já vím, že bych si potrat zdravého dětátka vyčítala celý život. I když si říkám, že by se s tím srovnal. On syn také nebyl plánovaný, naopak byl dost nečekaný. A ze začátku se manžel taky tvářil všelijak. V té době tedy ještě manžel nebyl. Ale po prvním ultrazvuku uplně roztál a na miminko se moc těšil. Kéž by to tak bylo ještě jedenkrát. Ke štěstí by mi ty dvě děti uplně stačily
hele já znám spoustu chlapů co říkali že další nechtějí a za pár let sami ženskou přemlouvali. Šanci určitě nějakou máš, ale netlač na něj. Na nějaký čas bych tohle téma uložila k ledu. Můj taky druhý nechtěl, ale věděl od začátku že já jo. Vždycky jednou za čas jsem to naťukla, ze začátku se vždycky naštval, nechtěl se o tom bavit, tak jsem mu řekla že ho do toho nutit nebudu, dám mu čas, ale dítě určitě chci. Několikrát jsem mu řekla že podraz na něj nikdy neudělám. Za pár let přišel sám že už se na to cítí.
Holky nečetla jsem všechny příspěvky. Ale je mi úplně na omdlení. Máme s manželem 3,5 letou dceru, vždycky jsme mluvili o dvou dětech, já chtěla tři, on ne, ale dvě ano. Když byla malá miminko, tak pořád říkal, že si druhé pořídíme brzo, že to sfoukneme najednou, já se ale na druhé dítě ještě necítila, za prvé jsem si neuměla představit být šest let doma s dětmi v kuse a malá byla hodně uplakané miminko, manžel doma jen o víkendech, potřebovala jsem si „odpočnout“ Nastoupila jsem do práce a je to fajn, ale strašně se těším, že ještě jednou budu těhotná a budu mít miminko. Poslední dobou jsem znejistěla, občas proběhly řeči, že už druhé mít nebudeme, nebrala jsem to příliš vážně, ale teď to říká všude a vždy, když na to přijde řeč, se mnou se o tom moc bavit nechce, dnes jsem mu řekla, že ho miluju a že s ním chci mít druhé dítě a on mi řekl, že se na to necítí a že má strach, že to nezvládneme. Mě se fakt udělalo na omdlení, neumím si představit že už nebudu mít dítě, a neumím si představit, že budu vlastního muže přemlouvat, aby ho se mnou měl, že po něm nebude toužit a že mi neřekne, lásko, chci s tebou miminko…že to udělá, jen abych byla spokojená, to je prostě příšerný, lidi mají mít děti přece z lásky. Nechci ho hned, ani mě netlačí čas, ale upřímně si neumím představit, že budu, měsíce, roky čekat jestli změní názor. On je teď v práci, mluvili jsme spolu jen po telefonu, slíbil, že to probereme až se vrátí. Vůbec to nemůžu rozdýchat, navíc neberu antikoncepci, byli jsme domluvení, že chceme stejně dvě děti, že teď ještě úplně ne, ale když to přijde, tak to bude fajn a aspoň to nebudeme muset plánovat, takže jsem mu hned řekla, že si musím zařídit antikoncepci, protože si neumím představit, že otěhotním, když nechce. Je to pro mě fakt hrozně těžký a vidím to jako první opravdu velký problém v našem vztahu, vůbec nevím co dělat.
Navíc mám pocit, že dělám něco špatně, nemůžu pochopit, proč si myslí, že to nezvládneme, zvládli jsme první v mnohem horších podmínkách, než jaké máme teď třikrát jsme se stěhovali, bojovali s penězma. teď jsme ve svém, oba máme práci, manžel nevydělává málo, prostě tomu nerozumím, řekla bych že se máme dobře, máme všechno co potřebujeme a ještě něco navíc.
Příspěvek upraven 18.12.14 v 01:13
Teď to prosím vůbec neber zle, ale u tebe bylo v pořádku, když jsi mu řekla, že se ještě na druhé dítko necítíš, přestože on chtěl a když je to naopak, je to problém?
Třeba se na to skutečně necítí, pak ho přeci nemůžeš nijak nutit… ![]()
@Anonymní píše:
Holky nečetla jsem všechny příspěvky. Ale je mi úplně na omdlení. Máme s manželem 3,5 letou dceru, vždycky jsme mluvili o dvou dětech, já chtěla tři, on ne, ale dvě ano. Když byla malá miminko, tak pořád říkal, že si druhé pořídíme brzo, že to sfoukneme najednou, já se ale na druhé dítě ještě necítila, za prvé jsem si neuměla představit být šest let doma s dětmi v kuse a malá byla hodně uplakané miminko, manžel doma jen o víkendech, potřebovala jsem si „odpočnout“ Nastoupila jsem do práce a je to fajn, ale strašně se těším, že ještě jednou budu těhotná a budu mít miminko. Poslední dobou jsem znejistěla, občas proběhly řeči, že už druhé mít nebudeme, nebrala jsem to příliš vážně, ale teď to říká všude a vždy, když na to přijde řeč, se mnou se o tom moc bavit nechce, dnes jsem mu řekla, že ho miluju a že s ním chci mít druhé dítě a on mi řekl, že se na to necítí a že má strach, že to nezvládneme. Mě se fakt udělalo na omdlení, neumím si představit že už nebudu mít dítě, a neumím si představit, že budu vlastního muže přemlouvat, aby ho se mnou měl, že po něm nebude toužit a že mi neřekne, lásko, chci s tebou miminko…že to udělá, jen abych byla spokojená, to je prostě příšerný, lidi mají mít děti přece z lásky. Nechci ho hned, ani mě netlačí čas, ale upřímně si neumím představit, že budu, měsíce, roky čekat jestli změní názor. On je teď v práci, mluvili jsme spolu jen po telefonu, slíbil, že to probereme až se vrátí. Vůbec to nemůžu rozdýchat, navíc neberu antikoncepci, byli jsme domluvení, že chceme stejně dvě děti, že teď ještě úplně ne, ale když to přijde, tak to bude fajn a aspoň to nebudeme muset plánovat, takže jsem mu hned řekla, že si musím zařídit antikoncepci, protože si neumím představit, že otěhotním, když nechce. Je to pro mě fakt hrozně těžký a vidím to jako první opravdu velký problém v našem vztahu, vůbec nevím co dělat.
zatím nedělej nic, počkej, až bude doma, a promluvíte si. Ovšem pokud si fakt nedovedeš představit mít jen to jedno, tak pro to holt budeš muset něco udělat, promluvit si s ním, klidně ho i přemluvit. myslím že je celkem fuk, jestli ho počnete po „lásko, chci miminko“, nebo po „miláčku, tak si teda to miminko pořídíme, když chceš“. on z něho bude tak jako tak poprděnej, pokud je vám jinak dobře..neboj ![]()
Neberu to špatně, ale cítím v tom velký rozdíl. Po porodu to bylo vážně náročný, navíc on mi neřekl, že chce dítě hned, jen s tím tak laškoval a já hned nechtěla, ale věděl, že určitě ještě jedno dítě chci, nikdy jsem neřekla, že ne. Ale on teď už nechce žádné další dítě, to je celkem velký rozdíl, kdyby řekl, že teď se na dítě necítí a nechce, tak bych to pochopila, ale že už ho nechce nikdy? Musí k tomu mít přece nějaký důvod, že změnil názor, já z toho nemůžu ani spát.
@Anonymní píše:
Neberu to špatně, ale cítím v tom velký rozdíl. Po porodu to bylo vážně náročný, navíc on mi neřekl, že chce dítě hned, jen s tím tak laškoval a já hned nechtěla, ale věděl, že určitě ještě jedno dítě chci, nikdy jsem neřekla, že ne. Ale on teď už nechce žádné další dítě, to je celkem velký rozdíl, kdyby řekl, že teď se na dítě necítí a nechce, tak bych to pochopila, ale že už ho nechce nikdy? Musí k tomu mít přece nějaký důvod, že změnil názor, já z toho nemůžu ani spát.
Hm, tak to potom nevím,
asi bych se snažila si o tom pořádně popovídat. Třeba bych ho vytáhla na romantický welness víkend a při příjemné večeři bych to s ním probrala? ![]()
@majki.r příspěvek nahoře, zapomněla jsem označit. Já nejsem zvyklá rozebírat věci v diskusích, ale tohle mě strašně rozhodilo, fakt mi z toho není dobře. A hlavně, já ho přece nechci nutit, to právě opravdu nechci, ale strašně chci, aby to chtěl. Fakt si teď připadám hrozně neschopně, že jsem něco pohnojila a vůbec nevím co.
@majki.r píše:
Hm, tak to potom nevím,asi bych se snažila si o tom pořádně popovídat. Třeba bych ho vytáhla na romantický welness víkend a při příjemné večeři bych to s ním probrala?
jsi rychlá
já vlastně ani nečekám, že mi tu někdo poradí, nato asi ani není co poradit, spíš jsem to jen potřebovala vysypat ven a ani nemám chuť teď obvolávat kamarádky. ![]()
@Anonymní píše:
@majki.r příspěvek nahoře, zapomněla jsem označit. Já nejsem zvyklá rozebírat věci v diskusích, ale tohle mě strašně rozhodilo, fakt mi z toho není dobře. A hlavně, já ho přece nechci nutit, to právě opravdu nechci, ale strašně chci, aby to chtěl. Fakt si teď připadám hrozně neschopně, že jsem něco pohnojila a vůbec nevím co.
To je mi líto,…ale skutečně mě napadá jen si pořádně promluvit, popovídat.
Držím ti palce a je mi líto, že neumím líp poradit ![]()
@Anonymní píše:
jsi rychlájá vlastně ani nečekám, že mi tu někdo poradí, nato asi ani není co poradit, spíš jsem to jen potřebovala vysypat ven a ani nemám chuť teď obvolávat kamarádky.
Jasně, tohle naprosto chápu. A je dobře, že to v sobě nedusíš.
Nezměnilo se mezi vámi něco během posledních let, víš jak, i malá změna může mít velké důsledky. Pořád se máte stejně rádi? Neubíjí ho třeba práce nebo nebojí se propouštění a tak?
@slavuska1 píše:
zatím nedělej nic, počkej, až bude doma, a promluvíte si. Ovšem pokud si fakt nedovedeš představit mít jen to jedno, tak pro to holt budeš muset něco udělat, promluvit si s ním, klidně ho i přemluvit. myslím že je celkem fuk, jestli ho počnete po „lásko, chci miminko“, nebo po „miláčku, tak si teda to miminko pořídíme, když chceš“. on z něho bude tak jako tak poprděnej, pokud je vám jinak dobře..neboj
jsi hodná, fakt si to představit nedovedu, to je tak silnej pocit, že nevím jestli bych s ním uměla žít dál, na druhou stranu si nedovedu představit, že bych dceru připravila o tátu „jen“ kvůli tomu, že chci druhé dítě. A já ho miluju, chci to dítě mít s ním, tohle mě prostě maximálně zaskočilo, vážně jsem to nečekala. Navíc si tolik přál kluka, myslela jsem, že prostě bude chtít.
@Anonymní píše:
jsi hodná, fakt si to představit nedovedu, to je tak silnej pocit, že nevím jestli bych s ním uměla žít dál, na druhou stranu si nedovedu představit, že bych dceru připravila o tátu „jen“ kvůli tomu, že chci druhé dítě. A já ho miluju, chci to dítě mít s ním, tohle mě prostě maximálně zaskočilo, vážně jsem to nečekala. Navíc si tolik přál kluka, myslela jsem, že prostě bude chtít.
Já bych byla opatrná na to vzdát se partnera, kterého miluju, hodně špatně se hledají…ale chápu, že otázka jestli mít další dítě nebo ne je hodně důležitá a může vás oba ovlivnit. ![]()
@sonam děkuji, moc bych si to přála