Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otázka je, kdo je ten sobec. Jestli ten kdo nechce druhé dítě i když po něm partner touží nebo ten kdo chce dítě a prosazuje si ho přes nevůli druhého i za cenu rozbití rodiny ![]()
@Slečna Ferka nevim proc jsi tak zla.co ti vadi.ze touzim po diteti? trapim se tim uz 3dlouhe roky.neni jediny den co bych na to nemyslela. synovi nic nerikam ale boli me u srdce kdyz mi sam rekne ze je mu samotnymu v pokojicku smutno, ze chce za detma atd.ne vzdy to jde. a nikdy jsem netvrdila ze se kvuli tomu rozvedu. kdybych tak moc chtela tak uz to davno udelam.ale jak jsem rekla mam ho rada a rodinu rozbijet nechci.spis bych rada aby jednoduse zmenil nazor.nic vic.
Myslím, že u tohoto tématu je blbost rozebírat, kdo je sobec a kdo má větší právo.
Každý má právo dítě chtít a každý má právo dítě nechtít. Obě přání jsou naprosto legitimní a rovnocenné. Ten problém je palčivý proto, že neexistuje kompromis. Dítě buď je, nebo není. Problém u obnovitelky diskuse vidím v tom, že se na něčem domluvili a partner najednou názor změnil. A na jeho důvody lze nahlížet, jako na sobecké, jde mu jen o jeho pohodlí. Řešení uspokojivé pro obě strany ale nevidím
![]()
@Anonymní píše:
Hm tak ja se obavam ze syn muze byt taky z rozvedene rodiny.diky tomu ze ja se pres to neprekonam a vztah se proste ochladil.byla jsem i u psychologa.muze.sam rekl ze chtit jen jedno dite sobecke je dost a ze zena touzi po vice detech je prirozene…
Pises, ze se obavas ze syn muze byt taky z rozvedene rodiny, takze ti na manzelovi zrejme nijak fatalne nezalezi. Zaroven ale s tim samym manzelem chces dalsi dite. Pro mne je toto zvlastni - opravdu mne u toho napada, ze je ten muz je pro tebe pouze darcem urcite telni tekutiny a budoucim platcem alimentu, coz neni uplne hezka role… Mozna to, ze s nim vlastne tak uplne na jisto do budoucna nepocitas, pokud se nepodvoli tve touze citi - a to tez nenahrava jejimu splneni, jestli mi rozumis. V takove situaci clovek s pudem sebezachovy do druheho potomka nepujde…
@open mind ale jo ja snim pocitam, prave proto porad doufam ze jednou…proste vim ze bych cely zivot litovala ze jsem nemela druhe.
taky nevim co s tim. a ano na muzi mi zalezi a dokonce hodne.ale sama si dite neudelam.jas nevim jak to vysvetlit ze zjratka miluju svyho muze a chci snimvic jak jedno dite. trapi me to.moc ![]()
@Anonymní píše:
@Slečna Ferka nevim proc jsi tak zla.co ti vadi.ze touzim po diteti? trapim se tim uz 3dlouhe roky.neni jediny den co bych na to nemyslela. synovi nic nerikam ale boli me u srdce kdyz mi sam rekne ze je mu samotnymu v pokojicku smutno, ze chce za detma atd.ne vzdy to jde. a nikdy jsem netvrdila ze se kvuli tomu rozvedu. kdybych tak moc chtela tak uz to davno udelam.ale jak jsem rekla mam ho rada a rodinu rozbijet nechci.spis bych rada aby jednoduse zmenil nazor.nic vic.
jee chudacek, synovy je taky smutno, tak mu taky porizuji sourozence, je jak kul v plote, takze chapu, cloveku samotnymu je smutno, ja su ze trech deti a vzdy bylo veselo, syn se chudak nema ani na koho otocit..krome me ![]()
U nás podobně, máme 9 měsiční holčičku a manžel už necche druhé ditě ja bych chtěla aby dcerka mala sourozence
@Natali12 píše:
My jsme o tom mluvili jen parkrat, ale mame dite ve veku kdy si vetsinou lide porizuji druhe tak se nas prirozene pribuzni a znami ptaji kdy bude druhe. A on hned vylitne a ma po nalade. Urcite nebudu delat nic za jeho zady jen me to stve. Jeho argument je, ze ted to dame, ale co pak az budou obe deti na skole. Ja vim, ze mi nedate presnouwradu jak to s nim resit, spis si o tom potrebuju popovidat. Vsechny me kamaradky maji bud mala miminka a druhe neresi a dve dokonce uz druhe cekaji..
Máme holčičku cca 2 roky, přítel dítě chtěl a já sotva porodila už mluvil o dalšim. Já chtěla počkat aspoň do tohoto věku a pustit se do dalšího. A když jsem teď naostro navrhla že bych ráda další, přítel najednou nechce. Mám prý jít do práce a že to skusíme pak…Nemám se kam vrátit do práce a nervovat se s hledáním práce…Nevim jestli je to tím že ostatní kolem nás čekají další… strhnul se kolem nás baby boom.Byla jsem nařčena že mi ostatní navrtali brouka do hlavy…Copak já můžu za to, že než moje odhodlání dozrálo všichni kolem otěhotněli? ![]()
@Rajterka píše:
Máme holčičku cca 2 roky, přítel dítě chtěl a já sotva porodila už mluvil o dalšim. Já chtěla počkat aspoň do tohoto věku a pustit se do dalšího. A když jsem teď naostro navrhla že bych ráda další, přítel najednou nechce. Mám prý jít do práce a že to skusíme pak…Nemám se kam vrátit do práce a nervovat se s hledáním práce…Nevim jestli je to tím že ostatní kolem nás čekají další… strhnul se kolem nás baby boom.Byla jsem nařčena že mi ostatní navrtali brouka do hlavy…Copak já můžu za to, že než moje odhodlání dozrálo všichni kolem otěhotněli?
A cim ti sve rozhodnuti oduvodnil? Neni to z jeho strany truc, ze kdyz chtel on, jak ty ne a ted kdyz chces, tak se sprajcnuj. A co kompromis? Navrhnout, ze to nechate na prirode, ale budes si hledat i praci/brigadu? Kdyz otehotnis budes doma a do te doby, nebo do materske zkuris pracovat?
Jako truc určitě ne.Jen spíš tak nějak mi připadá že přehodnotil svoje pohodlí a to že z části musel ubrat ze svých zájmů, dá-li se tomu tak říkat. A já z pracáku rovnou na rodičovskou jít nechci a pobírat pomalu životní minimum…Takhle to je finanční (skoro) jistota. Máme klid a čas. Pak přijde frmol školka a hledání práce. Kdybych se měla kam do práce vrátit a věděla že když otěhotnim můžu zase s klidem nastoupit na mateřskou nechám tomu volný průběh. Neříkám že to musí vyjít tak já jsem si nalajnovala ale když nám štěstí bude přát bude to fajn. Odůvodnil to tím že rozdíl 5-6 let je tak akorát. Pravděpodovně se v něm odehrává spousta věcí
@Rajterka píše:
Jako truc určitě ne.Jen spíš tak nějak mi připadá že přehodnotil svoje pohodlí a to že z části musel ubrat ze svých zájmů, dá-li se tomu tak říkat. A já z pracáku rovnou na rodičovskou jít nechci a pobírat pomalu životní minimum…Takhle to je finanční (skoro) jistota. Máme klid a čas. Pak přijde frmol školka a hledání práce. Kdybych se měla kam do práce vrátit a věděla že když otěhotnim můžu zase s klidem nastoupit na mateřskou nechám tomu volný průběh. Neříkám že to musí vyjít tak já jsem si nalajnovala ale když nám štěstí bude přát bude to fajn. Odůvodnil to tím že rozdíl 5-6 let je tak akorát. Pravděpodovně se v něm odehrává spousta věcí
Tak ono hned po porodu prvniho asi nemohl uplne tusit, co vse ho s ditkem ceka. Nyni tedy zrejme (jak pises) zjistil miru zaprahu a prehodnotil to. Ja ho docela chapu, necekala jsem prochazku ruzovou zahradou, ale jak narocna pece o dite bude a jak malicko casu a prostoru na vlastni veci mi zbyde jsem netusila ani ve snu… ![]()
Hloupe je, ze ti to rika az ted, celkem na posledni chvili. Ale nutit partnera do druheho ditete by byla cesta do pekel, podle meho nazoru. Snazila bych se s nim o tom hodne mluvit, probrat se k jadru problemu a zkusit najit reseni akceptovatelne pro oba.
@open mind píše:
Tak ono hned po porodu prvniho asi nemohl uplne tusit, co vse ho s ditkem ceka. Nyni tedy zrejme (jak pises) zjistil miru zaprahu a prehodnotil to. Ja ho docela chapu, necekala jsem prochazku ruzovou zahradou, ale jak narocna pece o dite bude a jak malicko casu a prostoru na vlastni veci mi zbyde jsem netusila ani ve snu…
Hloupe je, ze ti to rika az ted, celkem na posledni chvili. Ale nutit partnera do druheho ditete by byla cesta do pekel, podle meho nazoru. Snazila bych se s nim o tom hodne mluvit, probrat se k jadru problemu a zkusit najit reseni akceptovatelne pro oba.
Ja mela celou dobu pocit ze ceka az se rozhodnu a reknu jdem na to. Naopak ja velmi omezila sve zajmy, coz je prirozene a zcela bezne.Mam kone a dite k tomu zvladam bezva, mame vice babicek v miste. Veskera prace je tak na me a ja si ji delam. Pomaha mi, ale kdyz neco ma tak pres to vlak nejede.
@Rajterka píše:
Ja mela celou dobu pocit ze ceka az se rozhodnu a reknu jdem na to. Naopak ja velmi omezila sve zajmy, coz je prirozene a zcela bezne.Mam kone a dite k tomu zvladam bezva, mame vice babicek v miste. Veskera prace je tak na me a ja si ji delam. Pomaha mi, ale kdyz neco ma tak pres to vlak nejede.
V prvním příspěvku píšeš, že z části musel ubrat ze svých zájmů - a na to jsem já reagovala. Že je to úplně normální a nutné je jasná věc, každý se s tím ale srovnává jinak. A někomu se to prostě nechce ještě vynásobit dvěma (rozuměj druhé dítě
).
Ty třeba tu většinu věcí okolo potomka opravdu zvládneš skoro sama s pomocí babiček. Máš tedy pak pocit, že na něm toho tolik není a tudíž ho nemá co štvát. A tady je právě kámen úrazu, páč jemu se to, co je podle tebe málo může zdát prostě moc. Vnímání taových věcí je zcela subjektivní.
Určitě byste to měli probrat. Nechat ho, aby ti ty své důvody svěřil - takže postupovat opartně, aby nebylo jasně patrné, že si myslíš že beztak je skoro vše na tobě tak jaký má vlastně problém? Páč když to bude vidět, pravděpodobně ho to odradí od upřímné odpovědi o kterou ty asi stojíš. Jen je možné, že se ti nebude líbit. Někdy musíme něčí náhled na věc prostě akceptovat (ač se nám zdá špatný, nebo ho nechápeme) a i tak se pokusit o cosi jako kompromis. ![]()