Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Caitlyn píše:
Také jsem si přála druhátko a vĕci po dceři si schovávala.
Ale manžel mi jasnĕ řekl, že by to nedal.
Tak jsem se s tím smířila, vĕci rozprodávám a beru to z té lepší stránky.
Třeba za pĕt let to druhé mít budeme, bude to nakonec i lepší.
Dcera už bude školou povinná, bude doma pomáhat a já budu moci dát druhátku tolik pozornosti co má nyní dcera.
Bude to tak lepší
A Bůh ví, co bude za pár let. Všechno bude jinak.
Nemá smysl si to takhle plánovatVyprdni se na druhé, ono by se mohlo stát, že by se vám kvůli tomu sesypalo manželství
Ani nevis jak moc bych chtela na to nemyslet a rict si tak proste za par let zmeni nazor. Nejde to… tak mi mlati biologicke hodiny ze proste nemuzu vypnout ![]()
@Anonymní píše:
Ani nevis jak moc bych chtela na to nemyslet a rict si tak proste za par let zmeni nazor. Nejde to… tak mi mlati biologicke hodiny ze proste nemuzu vypnout
Je Ti stejne jako mne.. a ti chlapi ne a ne to pochopit. :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :'(
Manzel se k synovi chova opravdu skvele. Prvni dite jsme chteli samozrejme oba.
@Anonymní píše:
Je Ti stejne jako mne.. a ti chlapi ne a ne to pochopit. :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :'(
Jsem rada ze v tom nejsem sama ![]()
@open mind píše:
Ja jsem treba jedinacek a nikdy jsem si jako kul v plote nepripadala. Mam hodne velmi dobrych kamaradu a pratel.
no ja ma kamosku ktera je taky jedinacek a je ztoho smutna, ze nidy nezazila blbnuti se sourozenci, takovyto hrani, kecani atd.tak sem to myslela, ztechto duvodu chce pry 2 deti.syn po spolecnosti touzi vidim to na nem aja taky proto mu chci vyhovet ![]()
@Anonymní píše:
Je Ti stejne jako mne.. a ti chlapi ne a ne to pochopit. :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :‚( :‘( :'(
PLně tě chápu, prožívala jsem skoro to samé poslední rok (to nejvíc, jinak 3roky) s tím rozdílem, že my už máme dvojčata (6let). Nyní jsem konečně těhotná, v 6měsíci.
Blbě se radí, netlač na něj, ale je to tak. Ale já fakt nevím, co poradit, protože u nás to vyšlo prostě úplně mimo plodný dny (do teď to nechápu
).. Chci Ti ale napsat, že teď vidím, že u mě to šlo do háje(jako ten vztah k manželovi),taky jsem cítila, že mě nemá rád, že další nechce, když já chci tak moc
! Stojí to za to, jsem teď děsně vnitřně šťasná a vděčná. On na to nemyslí každý den, on kvůli tomu nebrečí, tak by přece měl ustoupit on
, nejvíc to trápí Tebe. Manžel to přijal jak to je, není nějak nadšený, ale já si myslím, že nakonec bude i rád!
Drž se
,je Ti o dost míň než mě, máš ještě spoustu času, i když bude větší rozdíl sourozenců. Já fakt čekala 3roky!
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Zkousela jsem argumenty, peclive jsem si to sepsala a predlozila. Nic s nim nehlo. Furt mele ze ted ne a kdyz sem ho ptala kdy at mi da nejakou vyhlidku ze treba za pul roku, byla jsem ochotna na to pristoupit, tak mi rekl at mu nedavam ultimata ze to nema radze pry az se rozhodne tak da vedet. O nejake praci na vic jsem taky premyslela ze bych treba na chvili vypustila ale krome jesli kdyz jsem v praci hlidani nemame a ja jsem rada ze jsem s malym… a jak tady nekdo psal tak ano me city se k muzi za posledni dobu zmenili. On vi ze treba kvuli tomu brecim ale asi mu to je jedno. Nedokazi si pomoci, nedokazu na nic jineho myslet. Kdyby mi to rekl driv ze druhe proste nebude zustala bych doma dyl a maleho si poradne uzila
Pry „argumenty“
To se mu jen snazis vtloukat do hlavy kliny… Ten chlapek asi vi co chce, ne?
@Scarabeuss píše:
Pry „arpricementy“To se mu jen snazis vtloukat do hlavy kliny… Ten chlapek asi vi co chce, ne?
K tem argumentum jsem mela I kolonku proc ted druhe nemit, I jsem tam neco napsala a chtela jsem at mi taky rekne proc ne a rekl ze proste nechce a tim debata skoncila. Ja to beru tak ze jseme byli „domluveni“ a ano zmenil nazor, muze, rika ze ted dite nechce a kdyz se zeptam do kdy mam cekam. Nevim dejme tomu preba rok tak jsem spatna ja ze ho do neceho tlacim, ja nazor nezmenila a myslim ze bych si zaslouzila trochu jine jednani..
@Anonymní píše:
Malej ma 2 ja 29… to je jediny pozitivni. Manzel píše: Více
No vidíš, to je v pohodě. Mě je taky skoro 30, však za pět let to taky půjde ![]()
@Anonymní píše:
@open mind chápu ale co dělat s tou touhou?Myslim, že žádná nechce do dítěte nutit a manipulovat. Každá by si přála, aby se s partnerem shodla.
A co model-chlap spokojený že má jedno dítě a žena utrápená že nemá to druhé vytoužené???To je taky špatně přeci
No to určitě špatně je, ale bohužel, je to tak, že buď bude do něčeho, co nechce donucena žena, nebo chlap.
Akorát tady na eMiminu si ženské myslí, že ony a jejich hormony musí před chlapama mít vždy přednost a chlap nemá právo chtít něco odlišeného od ženy, jinak je sobec. ![]()
Tak to ne dámy - to vaše „já chci, já chci, já chci“ je úplně stejně sobecké jako chlapovo „já nechci“.
Co dělat s touhou nevím, za to vím, že když do chlapa budete hučet a vydírat ho smutkem, tak se rozhodně po dítěti neroztouží. Že vás to mrzí naprosto chápu, ale ty řeči o sobcích jsou mi protivné.
@open mind píše:
Zvoneni biologickych hodin chapu a i jsem zazila. Presto si nemyslim, ze mi to dava pravo stavet sve prani nad prani partnera, nebo ho nazyvat sobeckym, kdyz mi nechce vyhovet. Pro mne je to proste 50:50.
Biologicke hodiny ve 29??? Ja mam prvni v 35 a ted druhe,36. To chce trpelivost, on se casem zmeni…jinak te chapu
Zcela souhlasím s holkama, co tu upozorňujou, že chtít dítě a nechtít je argument o stejné váze. Jo, je to nepříjemný, když holka fakt chce a on ne… ale není to HNUSNÉ nebo ze vás dost NEMILUJE - jen prostě má pocit, že by se věci změnily tak, že on by se necítil dobře… a když vy teď brečíte a smutníte a on ví, že by „brečel a smutnil“ (= prostě trpěl, necítil se doma dobře) po zbytek života - kde se bere ten „nárok“?
A neberu ani ty argumenty o těch hrách se sourozenci. Já bratra mám, a jako bych ho neměla - neudělali jsme si nic zásadního, ale prostě jsme si nějak nesedli… jak on to jednou řekl: „Kdybys nebyla moje ségra, tak se v životě nemůžeme potkat.“ A to se může stát každému. Čili myslet si „dvě děti = krásné dětství“, to je pěkná blbost.
Mnohem důležitější je popracovat na sobě: vzala jsem si toho chlapa, je jakej je, tak se s tím vyrovnám. Kdyby měl nehodu a přišel třeba o nohu, nebo kdyby on chtěl dítě a Ty jsi cojávím přišla o dělohu při prvním porodu, taky byste se rozešli? Ne (teda doufám), prostě byste se naučili žít s tím, jak to je. Tak to ber tak, že prostě narazil na svůj strop, že nemůže, že to nedokáže (lidsky), a nekoukej na to, že ty spermie v tom pytlíku má a jen je „nechce dát“ (čili že může fyzicky). Je to on, je takovej, nemůže. Nebude to snadný, ale vyrovnejte se s tím. To je život.
Kolik ti je a kolik je prvnímu dítku???
@susinka88 tak mně teda muž pomáhá musim říct. se všim. O malému se stará výborně, za což jsem ráda