Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Sandman1 píše: Více
No, nevím jak v tvém okolí, ale v mém ten tmel nejpevnější nefunguje vůbec. Mám v okolí jen jeden pár s dětmi, který funguje ok, ale asi by fungoval i bez dětí, mají společné zájmy a druhý se nerozvedl jen kvůli tomu tmelu, ale vztah je to úplně na houno. Opravdu řeší jen provozní věci a každý si jede to svoje. Ostatní se rozešli. Takže já bych ty děti ve vztahu tak nepřeceňovala.
Spíš se jedná o komunikaci, aspoň nějaký společný zájem, spolehlivost a nějaké plány do budoucna. A ten partner by měl být na prvním místě. Před prací i kolegy.
Až s ním budeš ten vážný hovor začínat, tak dobře zvol formulaci. Slovy, ty pořád děláš to a to, ho akorát donutíš odpovědět, že dělá svou práci, ta ho živí, je v ní dobrý a zdokonaluje se. A na tom obhajobu pro kvalitněji strávený společný čas nepostavíš.
Zkus mu říct, se si s ním chceš promluvit o svých pocitech. Že to je smutno, protože máš pocit, že jsi na druhém místě daleko za prací. Že ho chápeš a že jsi na něj pyšná, kam to dotáhl. Ale že ti jde o kvalitu společně stráveného času. Že když spolu někam vyrazíte a on je neustále dostupný a řeší pracovní věci, cítíš se opomíjená. Ono taky mezi námi, takový zápřah, kdy člověk není schopen vypnout, odpočinout si a zrelaxovat se, mu na zdraví rozhodně nepřidá. Každý je nakonec nahraditelný. Stačí, když někde něco praskne a z workoholika máš doma ležáka. Je to i řekla bych vůči tobě tak trochu neslušné. Jste třeba na country večeru a on dvakrát třikrát odejde do ústraní s telefonem? Jste s přáteli na vodě, všichni se baví, opalují, odpočívají mezi stany, a na obzoru poskakuje postavička, která cíle komunikuje s někým z práce? Jste na rodinné oslavě, on se zvedne od stolu a tebe tam půl hodiny nechá sedět? Pak asi bych to řešila už poněkud tvrději. Došla bych k němu a nahlas, aby to telefonující slyšel, se nahlas dotázala, zda zůstává a baví se, nebo zda se věnuje práci, neboť v tom případě odjíždím já. A dodržela bych to. Na stranu druhou…máš svou práci ráda? Máš koníčky? Kamarádky? Nebo jen na něj doma čekáš a neumíš se zabavit sama?
@Erinne píše: Více
Děti pochopitelně nejsou žádnou pojistkou vztahu a zárukou jeho věčnosti. Osobně jsem zastáncem realistického přístupu ke vztahům, snažím se na ně dívat věcně, bez romantického oparu přízraku „pravé“ a „věčné“ lásky. Jestli chceš, aby ti vztah vydržel dlouhou dobu, musíš se mu věnovat a starat se o něj. Obětovat mu čas, energii, peníze. Vkládat do něj nejen pudy a emoce, ale i rozum. Kdybych se rozhodoval na základě milostné touhy, už bych měl za sebou slušnou řádku pomníčků zkrachovalých vztahů…
Děti znamenají společný projekt a cíl. Společné hodnoty a cíle v obecné rovině prodlužují životnost vztahu, nic víc a nic méně. A to ještě za předpokladu, že se sešli osobnostně dozrálí a zodpovědní partneři. Případů, kdy se pár dá dohromady ve dvaceti a nekonečné věrné milování přeruší smrt o šedesát let později budou v reálu promile, nikoliv procenta. Většina vztahů zažije z přirozených, pochopitelných důvodů rozpad nebo jejich zásadní proměnu. K dobrému životu patří i zvládnutí rozchodů tak, aby trosky vztahů neztrpčovaly jejich aktérům budoucnost a schopnost nebourat to společné, co má trvalou hodnotu. ![]()
Zakladatelko, ja mam doma taky chlapa workoholica. Obcas je to narocne a mam taky pocit, ze bych klidne zvladla mit jeste jednoho chlapa ![]()
Kazdopadne pokud neco potrebuju, tak si to vzdycky zaridi tak, aby mohl. Celkove jsem se naucila veci sdelovat tak, aby bylo jasny co pro me je/neni opravdu dulezity.
Pokud jedete na dovcu, tak to s nim tak strasny jeste neni
Treba u nas to bylo taky tema, nicmene jsme si vysvetlili, ze to pro me dulezity je, takze vzdycky nekam jedeme. On je tam nakonec vzdycky strasne spokojenej, jen je pro nej tezky odtrhnout se od toho kolotoce … ![]()
Kazdopadne pokud by si nenasel cas na to, vyzvednout me u doktora, pomoct nalozit kola atd, tak to by mi vadilo … Ne, ze bych si neumela poradit sama, ale nemela bych pocit, ze jsem pro nej dulezita.