Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nech si ho jako platonickou lásku, na kterou budeš v dospělosti vzpomínat. Já měla takto spolužáka a doteď mu děkuji, že jsem díky němu odmaturovala. Učila jsem se, abych nebyla za blbce a těšila se do školy.
To by se mi jinak nestalo ![]()
No…vzhledem ke všem okolnostem, které zmiňuješ, bych opravdu raději zůstala u té platonické lásky. ![]()
@vejilka píše:
Nech si ho jako platonickou lásku, na kterou budeš v dospělosti vzpomínat. Já měla takto spolužáka a doteď mu děkuji, že jsem díky němu odmaturovala. Učila jsem se, abych nebyla za blbce a těšila se do školy.To by se mi jinak nestalo
Příspěvek upraven 12.02.24 v 23:02
V tom ti neporadím, u mně nikdy platonická láska neproběhla. Můj mozek není na takové věci uzpůsoben.
@Božislava píše:
V tom ti neporadím, u mně nikdy platonická láska neproběhla. Můj mozek není na takové věci uzpůsoben.
Tak to je opravdu škoda, ale o tom to vlastně je, že každý jsme jiný.
Noo…je to takový krásný pocit euforie i bolesti zároveň. ![]()
To se zkrátka nedá popsat ani vyjádřit.
![]()
To musí člověk prostě zažít. ![]()
Kdyz mi bylo 15, taky jsem byla zamilovana do naseho ucitele
Presel k nam z jine skoly a ja v tom litala hned, jak jsem ho videla
Mohlo mu byt taky tech 28…? Ale uz si skoro nevybavim, jak vypadal…vim, ze byl blondak a vim, jak se jmenoval a ze jsem mu nechala zahrat pisnicku v radiu
Z jeho hodin si moc nepamatuju, nevnimala jsem vubec, co rika, jen to, jak se tvari, kam se diva…
Drzelo me to pekne dlouho…No a pak jsem odesla na stredni a uz jsem o nem nikdy neslysela
Tam jsem se zamilovala do jineho a lasky byl konec
Doporucuji ti to stejne
Navic ucitele a doktori figuruji nejcasteji v romantickych predstavach zen a hlavne nactiletych pubertacek…je to asi bezne…a ja osobne bych tedy nechtela mit tolik konkurentek
![]()
Zdravím, potřebuju se svěřit s problémem s kterým se potýkám už delší dobu. Zkrátka jsem se jen špatně zamilovala..Je mi 18 a máme ve škole učitele který je poměrně mladý.(28) věcně usměvavý, charismatický, příjemný. Strašně dlouho k němu chovám city, které nedokážu ovládnout. Jelikož už jsem ve vztahu, který klape dokonale, a přítel je hodný. Štve mě to o to víc, nedokážu to ovlivnit ale furt tam ty city jsou. Abych to objasňila, nikdy mezi náma nic sexuálního nebylo, jen čistě chemie. Často jsme si spolu povídali, furt se mi Koukal do očí, často se mě ptá i teď na přítele, vtipkovali jsme spolu, a ještě na letošním plese, kde jsme spolu i tančily, jsme od sebe nemohli odtrhnout oči. Trápí mě to opravdu dost, protože mi ty city k němu nějakým způsobem zůstávají. Co mám dělat? Je na to vůbec řešení? Líbila jsem se mu někdy. Nebo jsem blázen který si to vše sám jen v hlavě domýšlí. To že jsem se mu možná líbila, ty jeho pohledy, olizovaní si rtů. Smání se. Chci tohle opravdu už neřešit, ale ještě mě furt učí, a bohužel se tomu nevyhnu. Nutno podotknout že má manželku a děti, které taky nikde nezmiňuje. Cítím se hloupě ano, ale potřebuju poradit co dělat