Po porodu se nemám ráda
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
To bude dobré 
Pitomé řeči o druhém miminu pouštěj druhým uchem ven, lidi tak prostě plkají vždycky, neber si to osobně.
Však nemusíš mít druhé mimino hned nějak brzo. Nemusíš ho mít ani vůbec, to je jen na tobě a manželovi (?)
Mám mezi dětmi rozdíl 4,5 roku a je to bezva 
Kdyby záleželo jen na mě, klidně by byli od sebe ještě déle, ale kvůli mému zdrav. stavu druhé mimino raději bylo „dřív“ než nikdy.
Popravdě i tak je to někdy náročné, kdyby byl věk, rozdíl menší a Majda ještě nebyla tak samoobslužná, asi by mě kleplo 
(nekleplo, zvládla bych to, ale takhle je to o dost jednodušší)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padání vlasů po porodu je normání, ono během těhotensví vlasy skoro nepadají, tka to ted dohání. kup si Biosil Plus, stojí pár korun a vlasy začnou hezky podrůstat.
ono i to ostatní se časem srovná… za chvilku bude malá spát celou noc, ty si odpočneš a bude to růžovější. a za 4 měsíce mají původní váhu a postavu jen herečky a modelky, který vůbec nic nejí 
radím si nalakovat nehty, hezky se učesat a najít si čas na řasenku. to pro začátek stačí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ach jo vim lresne co prozivas. Az na to ze u me druhe uz nebude. Drzim ti palce at se s tim poperes. Najdi si nejakou dobrou kamaradku a zkus se vypovidat i ji. Je dobre mit nekoho na blizku. Jinak s tim druhym ditkem. Ja tchyni rikala ze mam nalez na cipku a bohuzel uz je to dost a ona jediny co me na to rekla bylo:,,aha takze druhy nebude? No to mam radost teda,, hodne me to zranilo a nesmi mi prijit na oci i kvuli jinym vecem. Ja gez chtela druhy ale mdyz jsem videla jak je to ze zacatku komplikovany a byla jsem na malou sama menzel byl od rana do vecera v praci zbytek rodiny bydli opravdu daleko byla jsem presvedcena ze uz druhy nechci. Ted bych chtela ale smula. Ale neboj to zvladnes. Chce to cas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Radila bych, vydrzet aspon do roka ditete, az se das s hormonami dohromady. Resis takovy veci moc brzy po porodu! Uzivej si prcka a zatim se na vse vykasli. Vlasy, plet atd. k tomu vsemu patri.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu, jak se cítíš. Já to měla podobně. Teda až na ten porod. Ten byl u mě naštěstí v pohodě. Teď mám 7měsíční holčičku a ještě před 3-4 měsícema jsem měla sto chutí se vším fláknout. Malou miluju. Nikdy bych jí neopustila. Ale když se člověk několik týdnů přes noc nevyspí a ve dne má kolem dítěte spoustu práce, není to úplně růžový. Naše malá taky trpěla na prdíky, taky jsem se pořádně nerozkojila a od 8 týdnů byla bohužel plně na UM. Připadala jsem si neschopná a zbytečná. Přišlo mi, že jsem zklamala. Ale malá byla od té doby spokojenější. Krásně přibírala, už netrpěla hlady a zlepšilo se i bříško. A to je nejdůležitější.
A k tomu druhému dítěti… Moje dcerka má už 7 měsíců, je hodná, umí si hrát sama, skoro nebrečí, krásně jí, spí celou noc. ALE ani tak si nedovedu představit, že bych třeba za rok nebo rok a půl měla mít další dítě. Prostě i přes to, že je malá hodňoučká, chodím večer spát stahaná jako pes. Ale neříkám, že nakonec opravdu nebudu mít takhle brzo další mimčo. Ono až bude tvoje malá starší, taky to třeba uvidíš jinak. Já si po porodu říkala, že už žádné další dítě nechci, že rodit už nikdy nebudu. A teď? Už mi ta představa nepříjde tak hrozná a vím, že jedináčka mít nebudu.
ALE HLAVNĚ: I kdybys už žádné další mimčo neměla, tak je to jen a jen tvoje věc (a přítelova). Tvým rodičům nebo okolí do toho nic není. To si musíš srovnat v hlavě sama. Teď se soustřeď na tu svoji malou princeznu a užívej si jí. Tím co bude za několik let si nedělej hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@palapa píše:
Radila bych, vydrzet aspon do roka ditete, az se das s hormonami dohromady. Resis takovy veci moc brzy po porodu! Uzivej si prcka a zatim se na vse vykasli. Vlasy, plet atd. k tomu vsemu patri.
přesně tak! Já měla deprese až do desátýho měsíce po porodu, pak se to najednou docela rychle spravilo a teď (syn má 16m) se snažíme o další. Skoro rok jsem odmítala druhé dítě.. 
Příspěvek upraven 18.05.14 v 20:46
- Citovat
- Upravit
nevim jestli to jde, ale co dat malou na chvili tatinkovi a hezky se oblect, ucesat a zajit nekam s kamaradkou-nebo ke kamaradce, pokecat Staci jen na par hodinek, klidne se ji sver 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Víš co, přečti si to po sobě ještě jednou, podívej se na sebe do zrcadla, na malou v postýlce a pak zas do toho zrcadla a pořádně se na sebe usměj . To, co píšeš, prožívá tolik holek. I já. Měla jsem taky takové šílené období, týden po porodu jsem se projela do nemocnice rychlou z důvodu náhlého šíleného krvácení, pak jsem samozřejmě přišla o mléko, všechny kámošky kolem kojily, potíže neměla žádná. Já zašitá, jak jen to šlo, šili mě dva dr asi hodinu… co si budem povídat. 4 měsíce po porodu představa dalšího dítěte? Nikdy 
.
Zajdi si ke kadeřnici, na kosmetiku, kup si třeba vitamínky na ty vlasy a kvalitní šampon. Uvolni se a užívej si teď to pěkné počasí. Hodně choď a pokud to dokážeš, začni cvičit. Kup si i tak pár pěkných kousků na sebe a hned bude všechno růžovější. Neber nic jako své selhání, naopak, jsi opravdu dobrá, že jsi přivedla i s těmi komplikacemi na svět krásnou zdravou holčičku, tak si ji užívej, ono to bude jen a jen lepší
Já jsem 4,5 roku po porodu a čekám druhé mimčo, jsem na zač. 5. měsíce.. a nemůžu říct, že nemám obavy, ale…snažím se na to nemyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc všem děkuji, asi ano, asi jsou v tom hodně i hormony… ale ten pocit, že jsem sobecká matka je pro mě šílenej.. do zrcadla už se teda raději ani nedívám, ale už jenom to, když člověk jde po ulici a všude vidí ty upravené krásné ženské a já si teď připadám spíš jako ušmudlaná nevyspalá zombice s celulitidou až na patě… A tyhle pocity bych zatím znovu prožívat nechtěla.. jenže i přítel druhé miminko strašně chce, sice říká, že to záleží pouze na mě, že viděl, jak jsem trpěla, ale mě přijde sobecké o tom rozhodnout za nás oba.. A nebo si neumím představit prožívat znovu ten strach, jakej jsem měla, když se mi malá doma dusila, byla už uplně černá, pořád to mám před očima a bojím se, že ty začátky bych už třeba u druhého miminka nezvládla ( malé bylo 14 dní když se to stalo) a všechno tohle se ve mě teď nahromadilo a ve chvílích kdy malá usne a já bych se mohla třeba také vyspat, tak jen hlídám, jestli se nedusí a přemítám nad tím co by, kdyby ( třeba kdyby bylo právě to druhé miminko) holky děkuju, že mě neodsuzujete.. Vážně svoji dceru miluju a vlastně vím, že to co řeším ( ohledně těžkého porodu, nevyspání, nebo vzhledu) jsou malichernosti a opravdový problém by byl, kdybych děti mít nemohla, ale…
- Citovat
- Upravit
Holky moc děkuju, píšete tak strašně chápavě, že u toho zase bulím.. přítel se mi i nabízel, že malou pohlídá, nejhorší ale je, že já ani nemám chuť někam vypadnout a to jse vždy byla maximálně společenský typ.. jenže když na mě teď někdo kouká, tak hned šmatlám na čelo, jesti jsem něco nezapomněla vymáčknout, nebo jestli mi nevykoukl špek.. 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji, asi ano, asi jsou v tom hodně i hormony… ale ten pocit, že jsem sobecká matka je pro mě šílenej.. do zrcadla už se teda raději ani nedívám, ale už jenom to, když člověk jde po ulici a všude vidí ty upravené krásné ženské a já si teď připadám spíš jako ušmudlaná nevyspalá zombice s celulitidou až na patě… A tyhle pocity bych zatím znovu prožívat nechtěla.. jenže i přítel druhé miminko strašně chce, sice říká, že to záleží pouze na mě, že viděl, jak jsem trpěla, ale mě přijde sobecké o tom rozhodnout za nás oba.. A nebo si neumím představit prožívat znovu ten strach, jakej jsem měla, když se mi malá doma dusila, byla už uplně černá, pořád to mám před očima a bojím se, že ty začátky bych už třeba u druhého miminka nezvládla ( malé bylo 14 dní když se to stalo) a všechno tohle se ve mě teď nahromadilo a ve chvílích kdy malá usne a já bych se mohla třeba také vyspat, tak jen hlídám, jestli se nedusí a přemítám nad tím co by, kdyby ( třeba kdyby bylo právě to druhé miminko) holky děkuju, že mě neodsuzujete.. Vážně svoji dceru miluju a vlastně vím, že to co řeším ( ohledně těžkého porodu, nevyspání, nebo vzhledu) jsou malichernosti a opravdový problém by byl, kdybych děti mít nemohla, ale…
Uvedom si, ze si pred ctyrmi mesici porodila svoje milovane miminko! To je holt zasah. Takze se opravdu podivej do zrcadla, do postylky na prcka, usmej se a rekni si, ze jsi hezka a spokojena mamina!!! Furt upraveny zensky. Neohlizej se na jiny!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji, asi ano, asi jsou v tom hodně i hormony… ale ten pocit, že jsem sobecká matka je pro mě šílenej.. do zrcadla už se teda raději ani nedívám, ale už jenom to, když člověk jde po ulici a všude vidí ty upravené krásné ženské a já si teď připadám spíš jako ušmudlaná nevyspalá zombice s celulitidou až na patě… A tyhle pocity bych zatím znovu prožívat nechtěla.. jenže i přítel druhé miminko strašně chce, sice říká, že to záleží pouze na mě, že viděl, jak jsem trpěla, ale mě přijde sobecké o tom rozhodnout za nás oba.. A nebo si neumím představit prožívat znovu ten strach, jakej jsem měla, když se mi malá doma dusila, byla už uplně černá, pořád to mám před očima a bojím se, že ty začátky bych už třeba u druhého miminka nezvládla ( malé bylo 14 dní když se to stalo) a všechno tohle se ve mě teď nahromadilo a ve chvílích kdy malá usne a já bych se mohla třeba také vyspat, tak jen hlídám, jestli se nedusí a přemítám nad tím co by, kdyby ( třeba kdyby bylo právě to druhé miminko) holky děkuju, že mě neodsuzujete.. Vážně svoji dceru miluju a vlastně vím, že to co řeším ( ohledně těžkého porodu, nevyspání, nebo vzhledu) jsou malichernosti a opravdový problém by byl, kdybych děti mít nemohla, ale…
A mas monitor dechu? Nam dost pomohl. Mala s timto tez mela problemy a vyborne pohlidal a ja se mohla v klidu vyspat. Zaznel uz dvakrat ale vzdy v cas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Holky moc děkuju, píšete tak strašně chápavě, že u toho zase bulím..
Prosim te ja mela 56kilo pred tehu a byla jsem plocha, venovala jsem se sportu vypadala jsem dobre a po porodu? 20 kilo nahore vsude speky (cvicim jasne) tohle jsem resila taky a jednou jsme sli s manzelem po ulici a taky jsem si davala pozor aby mi nevypadla pneumatika manzel mi rekl,,prosim te jsem mama od rodiny, dej tomu cas a vse bude zase dobre,, a mel pravdu. Ted se muzes radovat z mimiska a to ostatni se casem spravi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Spraví se to, vlasy časem dorostou, pleť se zlepší, do roka je postava zpět, malinká nebude miminko, ale batole k sežrání, hrůzy porodu skutečně časem vyblednou. Neposlouchej řeči ostatních, připrav si nějakou jednu univerzální odpověď a tím je odpálkuj. Nemusíš mít druhý dítě, nemusí to být za dva roky. Já mám děto od sebe 5a půl roku a taky je to skvělé, moje neteř dokonce sedm let a užila si první, o druhém nechtěla ani slyšet, až v sedmi malého to přišlo znovu a je skvělou mámou. Takové ty řeči, že děti by měly být blízko od sebe, aby byl parťáci, to jen člověku nutí něco, co nechce. Vykašli se na všechny, užívej si svého dítěte, všechno se to srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milé maminky, hledám někoho, kdo si prošel stejnými pocity, omlouvám se za anonym, ale momentálně si připadám tak blbě a tak se za vše stydím, že nechci, aby někdo věděl, kdo jsem…
Mám skoro 4 měsíce starou holčičku, nadevše ji miluji, byla plánovaná, doslova vymodlená, ale abych začla hezky od začátku… Porodu jsem se poměrně dost bála a ukázalo se, že bylo čeho, měla jsem porod vyvolávaný skoro o měsíc před plánovaným termínem, neustále jsem krvácela a monitory vycházeli špatně.. tabletku na vyvolání jsem snášela špatně a porod protrpěla bolestí upoutaná na lůžku se zvracením při každé kontrakci, ale povedlo se, malá se narodila, vše bylo úžasné.. Skoro do dvou měsíců spinkala špatně, kojila jsem co dvě hodiny, ale malá nekrkala a opravdu šíleně jí trápily prdíky, takže pořád jen brečela a já vyčerpáním a lítostí z toho, že je nespokojená s ní.. Asi se nedalo mluvit o poporodní depresy, ale občas jsem nervama z toho všeho flákla plenou o zem abych se uklidnila, ale pak vše bylo zase dobré.. Malá nepřibírala, takže dktorka zavelila dokrmovat, bylo mi hrozně líto, že nemůžu kojit, cítila jsem se tak, že jí nedám to nejlepší pro správný start, snažila jsem se dlouho, ale postě to nešlo.. Tak holt začal start s honem na správné mlíčko a hon to byl opravdu dlouhý a vyčerpávající, ale nakonec se podařilo.. Teď k tomu, co mě aktuálně trápí.. Vždycky jsem chtěla miminka dvě, nějak jsem cítila, že to tak má být, ale už po porodu se tenhle pocit vytratil, malá mi najednou tak njak naprosto stačila a nedovedu si představit druhé dítě JENŽE každý mi ho vnucuje.. Když prodávám věci po malé, tchýně i mamka mi autmaticky říkají, ať nejsem blbá a neprodávám vše a nechám si to pro druhé.. pak zase kdy plánujeme druhé, že ideální by to bylo po dvou až třech letech… A já si naednou připadám špatná, že zatím druhé nechci… Jenže - potod jsem neměla zrovna růžový, malou vytáhli jen tak tak, protože neměla kyslík. A možná to zní sobecky, ale štve mě i má postava po porodu, dělám pro to maximum, ale moc to nejde, tedy jde, ale pomalu, vlasy mi padají ( a to jsem je měla dřív opravdu kvalitní) pleť mám jak puberťák, prsty se mi loupou, je toho teď nějak moc a i kvůli tomu si nejsem schopna představit další těhotenství.. Nemám ani co na sebe, abych se hezky upravila a sebevědomí mi mohlo z mínusu stoupnout alespoň na nulu.. Nic mi není a kupovat si nc také nechci, potože mám pocit, že tím ubírám malé.. Připadám si jako šmudla.. Nejsem se sebou ani trochu spokojená a kvůli těmhle pocitům si navíc připadám i sobecky, že to vvůbec řeším, když mám to po čem jsem vždy toužila - zdravou krásnou holčičku, mé všechno! Není mi to málo, takhle to prosím nechápejte, nikdy bych neměnila a každej ďolík na zadku i všechna bolest, o vše za to samozřejmě stálo… Jen si pžipadám tak strašně zle, ošklivě, sobecky a hloupě… Vše se to ve mě hrozně pere a nevím, komu bych se měla svěřit.. Zažívala jste to některá? Jak jste se s tím vypořádala a přišlo u vás nakonec i t druhé miminko? Děkuji všem předem za všechny slova, zkušenosti, rady…