Pocuchané nervy z neustálého pláče

542
27.12.19 17:38

Pocuchané nervy z neustálého pláče

Maminky, jak zvládáte častý pláč svých miminek? Nebo lépe řečeno jak zvládáte fungování v domácnosti s hodně uplakaným miminkem?
Já mám pětiměsíčního syna a přes den prakticky nespinká až na dvě cca patnáctiminutovky - jednu dopo a druhou odpoledne (převážně v jedoucím kočárku). Vyžaduje můj neustálý kontakt (přítomnot v dohledu nestačí), avšak šátek ani nosítko se mu nelíbí (a mým špatným zádům též moc ne).
Mám už poslední dobou dost pocuchané nervy z toho, že cokoliv dělám, dělám buď s brekem nebo s dítětem v náručí (které stejně většinou brečí nebo pobrekává). Jediná spokojenost je u prsu, ideálně když u toho sedím na gymnastickém míči. Ale takto toho moc neudělám :D
Jsem hodně často sama, popřípadě se synem a starší dcerou, a většinu věcí dělám prostě za breku. Je mi malého líto, trápí mě, že pořád brečí, už mi ani nechutná jídlo, protože si ho vařím i jím za breku.
Jak to máte vy? Manželovi to třeba nevadí. Když jdu třeba pryč a je s dětmi sám, dá prý malého třeba pod hrazdičku a v klidu jí, i když malý pláče (když vidí, že se mu nic neděje). Vám to taky nevadí? Mně to rve srdce. Jsem přecitlivělá?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7356
27.12.19 17:52

Měla jsem to podobně, taky mi to rvalo srdce, tak jsem ho nosila v náručí dlouho dlooouho. Když mu byl rok, bylo to malinko lepší, když mu byly dva, už to byl parťák, který se osamostatnoval. Tak se neboj, třeba ten tvůj bude parťák už v roce. Bylo to strašně náročné období, ale asi stejně nejkrásnější, podle mě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
384
27.12.19 17:57

Jo, také mě to vždycky ničilo a ničí. Když se mi rozpláče dítě, tak se přestávám na cokoliv soustředit. Ne ani proto, že by mi bylo líto toho dítěte, ale moje nervová soustava ten zvuk prostě nedává :-).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17324
27.12.19 18:18

Znam, znam. Uplne popisujes moji dceru. Rvala rvala rvala, cely den. Kdyz uz byla starsi kolem tech 4-6m vyzadovala moji neustalou pozornost. Nemohla jsem se ani otocit k ni zady.

Vsechno jsem delala s akustickym doprovodem. Byla jsem z toho tak na nervy, ze jsem u hodne veci doslova brecela spolu s ni. Docela normalne jsem to nedavala. Byla jsem hystericka, neuroticka, uplne troska.

Nesnesu detsky plac, brnka mi to po nervech tak, ze jsem uplne divoka. Citliva jsem i na takovou to knourani a pisteni, co produkuji batolata, nez se nauci mluvit.

Nezapomenu na to, jak jsem jednou byla u moji mamy na navsteve a dcera mela v te dobe 4-5m mozna? Bylo to poobede a ja byla vycerpana, tak vycerpana. Chtelo se mi spat tak strasne moc, az jsem skoro brecela. Kdyz to mama videla, tak rika, ze malou uspi, at si teda odpocinu. S vdekem jsem si lehla na gauc, mama dala dite do kocarku a ja jeste rikam matce, at to nedela, ze mala nesnasi kocarek. Nebylo to poprve, co jsem ji rikala, ze mala nechce byt kocarkovana, ze nejake drncani pres prah ji nezajima, ze u toho rve jako pavian. Mama mi to odtakala a klidne ji tam dala a jala se ji drncat pres prah. Decko rvalo jako na lesy a mne stoupal adrenalin kazdou sekundou vys a vys. Az jsem vyletela na mamu, ze jsem prece rikala, ze mala nesnese kocarkovani, tak proc to dela??? No mely jsme vymenu nazoru, kde jsem se dozvedela, ze matka jinak uspavat nehodla a ze me to vadi jenom proto, ze mi vadi detsky plac, ne snad, ze by mi bylo male nejak lito.

Ano, VADI mi detsky plac. Byla jsem unavena a vycerpana z toho nekonciciho detskeho revu. Mela jsem na to vypestovanou alergii. Cele moje telo reagovalo na ten tresovy faktor. A co je na tom spatneho, ze mi to vadi. To mi to ma byt jedno? Boze…

Jinak k tomu, jak jsem to resila? Nijak, proste to samo preslo. Kdyz mala zacala nekdy na 8-9m lozit a objevovat svet, tak bylo naraz ticho. Nebo alespon vetsi, nez predtim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7356
27.12.19 18:59

@warita Moje matka to taky nechápala. Zase si myslela, že ho rozmazluji, že je to tím, že ho vždy chovám, že bude rozmazlený. Nakonec z toho normálně vyrostl, i když mu to opravdu trvalo. Ale bylo to hrozně náročné. Člověk ho položil, on začal řvát. Já ho vozila v kočárku, to dvakrát denně dokázal usnout na 30 minut až 1 hodinu. Když ho vozil kdokoliv jiný (jiným tempem), hned se probudil a řev.. Uspávala jsem tedy tím přejížděním přes práh, nebo rychlejší jízdu po trávě, chvíli vždy poplakával, potom usnul.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat