Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Maminky, jak zvládáte častý pláč svých miminek? Nebo lépe řečeno jak zvládáte fungování v domácnosti s hodně uplakaným miminkem?
Já mám pětiměsíčního syna a přes den prakticky nespinká až na dvě cca patnáctiminutovky - jednu dopo a druhou odpoledne (převážně v jedoucím kočárku). Vyžaduje můj neustálý kontakt (přítomnot v dohledu nestačí), avšak šátek ani nosítko se mu nelíbí (a mým špatným zádům též moc ne).
Mám už poslední dobou dost pocuchané nervy z toho, že cokoliv dělám, dělám buď s brekem nebo s dítětem v náručí (které stejně většinou brečí nebo pobrekává). Jediná spokojenost je u prsu, ideálně když u toho sedím na gymnastickém míči. Ale takto toho moc neudělám ![]()
Jsem hodně často sama, popřípadě se synem a starší dcerou, a většinu věcí dělám prostě za breku. Je mi malého líto, trápí mě, že pořád brečí, už mi ani nechutná jídlo, protože si ho vařím i jím za breku.
Jak to máte vy? Manželovi to třeba nevadí. Když jdu třeba pryč a je s dětmi sám, dá prý malého třeba pod hrazdičku a v klidu jí, i když malý pláče (když vidí, že se mu nic neděje). Vám to taky nevadí? Mně to rve srdce. Jsem přecitlivělá?
Měla jsem to podobně, taky mi to rvalo srdce, tak jsem ho nosila v náručí dlouho dlooouho. Když mu byl rok, bylo to malinko lepší, když mu byly dva, už to byl parťák, který se osamostatnoval. Tak se neboj, třeba ten tvůj bude parťák už v roce. Bylo to strašně náročné období, ale asi stejně nejkrásnější, podle mě.
Jo, také mě to vždycky ničilo a ničí. Když se mi rozpláče dítě, tak se přestávám na cokoliv soustředit. Ne ani proto, že by mi bylo líto toho dítěte, ale moje nervová soustava ten zvuk prostě nedává
.
Znam, znam. Uplne popisujes moji dceru. Rvala rvala rvala, cely den. Kdyz uz byla starsi kolem tech 4-6m vyzadovala moji neustalou pozornost. Nemohla jsem se ani otocit k ni zady.
Vsechno jsem delala s akustickym doprovodem. Byla jsem z toho tak na nervy, ze jsem u hodne veci doslova brecela spolu s ni. Docela normalne jsem to nedavala. Byla jsem hystericka, neuroticka, uplne troska.
Nesnesu detsky plac, brnka mi to po nervech tak, ze jsem uplne divoka. Citliva jsem i na takovou to knourani a pisteni, co produkuji batolata, nez se nauci mluvit.
Nezapomenu na to, jak jsem jednou byla u moji mamy na navsteve a dcera mela v te dobe 4-5m mozna? Bylo to poobede a ja byla vycerpana, tak vycerpana. Chtelo se mi spat tak strasne moc, az jsem skoro brecela. Kdyz to mama videla, tak rika, ze malou uspi, at si teda odpocinu. S vdekem jsem si lehla na gauc, mama dala dite do kocarku a ja jeste rikam matce, at to nedela, ze mala nesnasi kocarek. Nebylo to poprve, co jsem ji rikala, ze mala nechce byt kocarkovana, ze nejake drncani pres prah ji nezajima, ze u toho rve jako pavian. Mama mi to odtakala a klidne ji tam dala a jala se ji drncat pres prah. Decko rvalo jako na lesy a mne stoupal adrenalin kazdou sekundou vys a vys. Az jsem vyletela na mamu, ze jsem prece rikala, ze mala nesnese kocarkovani, tak proc to dela??? No mely jsme vymenu nazoru, kde jsem se dozvedela, ze matka jinak uspavat nehodla a ze me to vadi jenom proto, ze mi vadi detsky plac, ne snad, ze by mi bylo male nejak lito.
Ano, VADI mi detsky plac. Byla jsem unavena a vycerpana z toho nekonciciho detskeho revu. Mela jsem na to vypestovanou alergii. Cele moje telo reagovalo na ten tresovy faktor. A co je na tom spatneho, ze mi to vadi. To mi to ma byt jedno? Boze…
Jinak k tomu, jak jsem to resila? Nijak, proste to samo preslo. Kdyz mala zacala nekdy na 8-9m lozit a objevovat svet, tak bylo naraz ticho. Nebo alespon vetsi, nez predtim.
@warita Moje matka to taky nechápala. Zase si myslela, že ho rozmazluji, že je to tím, že ho vždy chovám, že bude rozmazlený. Nakonec z toho normálně vyrostl, i když mu to opravdu trvalo. Ale bylo to hrozně náročné. Člověk ho položil, on začal řvát. Já ho vozila v kočárku, to dvakrát denně dokázal usnout na 30 minut až 1 hodinu. Když ho vozil kdokoliv jiný (jiným tempem), hned se probudil a řev.. Uspávala jsem tedy tím přejížděním přes práh, nebo rychlejší jízdu po trávě, chvíli vždy poplakával, potom usnul.
Tak mne to nikdy nevadilo ani v obchodě ani v MHD a že jsem i děti hlídala. No teď mi to vadí po mozkové mrtvici. Kdy utíkám z obchodu i MHD a děti jsem přestala hlídat úplně. Připravuju se na pláč vlastního neplánovaného miminka rádiem, kdy jsem si natočila zvuk co nenávidím a pouštím si ho nonstop, kdy mám co dělat nevypnout a nerozšlapat rádio asi se přilepím zadkem k zemi jako eko aktivista! No bydlím u rodičů a dělám pečovatelku mámě jenž je ležák a netransportní do většího bytu ji nedostanu. No tady vidíte že ani sterilizace partnera nepomohla! A to na ni byl dávno než začal chodit semnou, kdy mu dělali testy na semeno a dobrý! Tak nechápu jsem pana Marie a nebo Varan kdy se rozmnožuji asexuálně partenogenezí? 2 roky pohoda a teď! Buď mu to udělaly špatně a srostlo mu to nebo jsem vážně varan komodský! No mám jen byt obývák ložnice. Partner se na mne vykašlal co na něj zkouším! Kam to dát problém vyřešen pronájmu si prádelnu ve sklepě a udělám pokojík tam topení okno je. Co na to řekne sociálka? Důležité je že má mimčo kde bydlet co jíst a já kde vařit a prát. Jen si musím zvyknout na brek kdy je to prevence proti amoku a rozšlapání dítěte. No prý si to mám nechat tak jo nechám! Interrupci bych si vyčítala a u adopce trnula děsem, který magor ho adoptuje a jestli je vážně v pořádku! Takhle ho mám na očích a můžu radostí tlouct hlavou o zeď lidi
Kdy máma nechodí tak ho nerozšlape. A táta jen sedí na gauči a drží se za hlavu semnou!
Příspěvek upraven 30.03.24 v 22:18
@Linduš91 a nepláče právě kvůli únavě? Co si teda zkusit dat přes den treba seroš na Netflixu u kojení. Klidně těch 45 minut, ať si mimco podudá pospí.. Zkusit to treba 3× denně?
Nechci aby to znělo divně, ale musíte být v klidu, nervózní maminka muže se rovnat nerovozní miminko. Když byste si vyčlenila takhle delší prostor na kojení/spinkani možná by se uklidnil. Petimesicni mimco zvlada zhruba 2h-3h bdělé okno, pak by mělo spát. Ty dvě patnactiminutovky jsou opravdu málo. To by chtělo alespoň 30/40 minut.
Tak varan nejsem je to po úrazu 2 spermiogram to potvvdil.No chodím do poradny ohledně zvládání pláče, kdy se připravuju na narození dcery. S poustěním rádia je to lepší. Ale pořád se bojím co bude až zapláče abych nedostala ataku. Nechci ji ublížit. Teď stres z péče o mamku ty 2 mrtvice co mám za sebou.Jak jsem psala předtím. No chodí za mou sociálka a psycholožka no bude holčička!