Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokud vše vypadá dobře, tak opatrně důvěřuj a časem můžeš víc. Jakmile ti něco bude smrdět, je důvod k ostražitosti. Ty nejsi jeho bejvalka, on není tvůj bejvalej, tak si nepřipisujte jejich vlasnosti. Ale dejte si majzla, jestli se jeden nezačne chovat podezřele nebo podobně jako ti bejvalí. Tam je pak problém v tom, že se vynoří ty pocity spojené s těmi skutky v minulosti. Ta tolerance k nečestnému jednání je zkušenostma nižší. Je to dobře proto, že člověk uteče z nebezpečí dřív. Ale je to špatný kvůli tomu, že zatímco u minulých vztahů bychom dávali další a další šance, tak u těch dalších vztahů je to často velmi brzo konečná.
Mít někoho rád a být za to trestán, to bolí. Ale lze poznat, jestli tě má druhý rád nebo ne. I kvůli blbým zkušenostem, nejen vztahovým, ale i rodinným, díky kterým ten rozdíl mezi láskou, zájmem a lhostejností nebo nenávistí poznáš. Co dobré není, nikdy a v žádném vztahu, to jsou různé testy, hry apod. I když to druhý nepozná, tak už to není upřímné a nějak se to projeví na to vztahu. No a když to druhý pozná, tak to vyhodnotí jako neupřímnost nebo manipulaci a zároveň vidí, jak o něm smýšlíš. Podle popisu toho minulého vztahu už to těžko může být horší. Ale když vy dva budete proti sobě stát jako protivníci, tak to bude podobné nebo to brzy skončí.
Já plně důvěřuju ve chvíli, kdy mám pocit, že důvěřovat můžu. A seknul jsem se vždycky, i když jen jednou opravdu hodně moc.
Tak jsem to risknul i potom. Nejhorší, co se může stát, je zjištění, že jsem se seknul znovu. Ale budu mít aspoň jasno. To, co mě v tom dalším vztahu rozhodilo, bylo asi tak na dvojce na škále od 1 do 10, když to srovnám s tím, co jsem zažil a běžně přecházel v tom vztahu předešlém. Zkušenosti jsou dobrý sluha, ale zlý pán, no. ![]()
Otázky: Jak dlouho jste s tím novým spolu? A čeho se u něj bojíš?
Všechno je to v hlavě. Já si po mnoha letech našla přitele. Byli jsme spolu přes 2 roky a byl ke mně celou dobu velice pozorný. Ale protože jsem měla zdravotní problémy, tak ubývalo sexu. Mu to prý nevadilo, ikdyž ja si myslela něco jiného. Vloni jsem absolvovala 2× operace a následné rehabilitace a přítel byl sám doma. A našel si erotickou zábavu na internetu. Byl jiný povahově, už jsem ho nezajímala, pořád na mobilu a moje podezření se stupňovalo. Tak jsem mu vlezla do mobilu, abych si byla jistá, protože se se mnou nemínil o ničem bavit a na přímé otázky neodpovídal.
A přečetla jsem si dost.
Okamžitě jsem vztah ukončila a přítel už není. Doteď se neomluvil, protože on si není ničím jistý, co by pokazil. Vše je v pohodě.
Volá, píše, snaží se ke mně dostat, ale já prostě nemůžu. Na začátku i během vztahu jsem ho prosila, kdyby se cokoliv dělo ať si se mnou povídá a hlavně ať mi nelže a nedělá ze mě blbku
Jenže on to má tak, že se nic neděje. Já mu už neveřím a být s ním prostě nemůžu. Mám ho pořád v hlavě, protože je to krátká doba, ale nejde to. Zklamal a to je konečná.
Po takové zkušenosti, zakladatelko, je zcela pochopitelné, že získat si k někomu důvěru nebude vůbec jednoduché.
To nejpodstatnější tu padlo, každý jsme jiný a ne každý je jako tvůj bývalý. Důvěru si budeš budovat pomalu, ale časem ty pochyby opadnou.
Chce to opravdu jen čas. Naopak je chyba se slepě zamilovat a plně důvěřovat hned od začátku. Teď jdeš do toho s větší rozvahou, protože víš, co se může stát. Jediné, co můžeš ze své strany udělat, je rozhodnout se, že mu budeš zkrátka věřit. Ale jinak je to v podstatě jeho úkol, aby si získal tvou důvěru. Svým chováním, činy atd. Tak hodně štěstí, no! ![]()
Ahoj. Zažila jsem si dost nepěkný vztah. Nebudu to nějak extra rozvádět do detailů, ale ve zkratce mě podváděl, lhal mi, a ke konci se dostalo i fyzické násilí.
Přes tři roky jsem sama, poněvadž mi strašně zmrvil důvěru a bála jsem se mužů.
Teď jsem se po těch třech letech seznámila s chlapem, je to super, sedli jsme si a vše je krásné, ale i přes to mám v sobě lehký blok, a bojím se, jestli to není jen nějaká hra, nebo tak. Strach není výrazný jako býval, ale lehce tam prostě je. Myslíte, že mě to časem opadne? Vše jsem mu řekla a on se mne snaží uklidňovat, že se ničeho bát nemám, že je a bude vše v pohodě.
Bojím se toho, abych tu důvěru získala zpátky na 100% a byla klidná a plně zamilovaná. Zažila jste to některá? Jak jste to přešly nebo se z toho dostaly?