Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stále něco v nepořádku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.7.10 06:28
Ahoj, prvně, gratuluji k mimču. Hele, jak už holky psaly, šestinedělí je záhul. Hormony se mixujou v neuvěřitelných kombinacích.. (ještě mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na své druhé). Jste oba dva dost mladí. Nevím, jaká je tvá přítelkyně, zda před mimčem chodila hodně ven, nebo tak. Přeci jen 18 je strašně málo.. Ale podle mě to časem přejde. Věř si, nepoceňuj se, ono to pak z člověka vyzařuje. Přeji hodně štěstí vám všem:-))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
janibubi
1.7.10 08:10
Preju ti jen pevny nervy a trpelivost ja mam 5.mesicni mimco,staram se o nej sama a ver mi,ze to je psychycky narocny,ale chce to jen cas,nez si zenska zvykne ona ma zivot totalne naruby,pa
- Citovat
- Upravit
1.7.10 08:12
Ahoj, musím se přidat k názoru ostatních, poporodní blues je fakt záhul, hormony rozbouřený, na světě je nový človíček, což je pro oba rodiče nezvyk, musejí se s novou situací sžít a někdy je to těžký. Já si na to vzpomínám jak dneska, v těhotenství jsem se nemohla dočkat až budu mít miminko v náručí, viděla jsem všechno růžově, jak ho budu čančat, vozit v kočárku, ono se bude usmívat na mě, já na něj, no jako panenka. Realita je ale úplně jiná, malej se narodil, já jsem si po nástřihu hráze první měsíc nemohla vůbec sednout jak to bolelo, do toho jsem se první 2 týdny ani nestíhala najíst, malej každý 2 hodiny ve dne v noci chtěl kojit, jakmile jsem potřebovala něco udělat (vyprat, uvařit, uklidit), tak hned začal brečet, tak jsem jednu práci dělala na třikrát, první týden s náma byl manžel doma, ale pak šel do práce a já měla pocit že budu do konce života vázaná mimčem doma a budu lítat mezi pokaděnejma plenkama, kojením, vařením atd, ty depky byly děsný, každou chvíli jsem brečela, ale po šestinedělí (u mě to teda trvalo asi 3 měsíce) se všechno srovnalo a bylo to fajn. U tvé přítelkyně tyhle deprese možná ještě posiluje pocit, že její vrstevnice lítaj ještě po diskotékách a ona je doma s miminkem, i když přibližně věděla do čeho jde a počítala s tím, po porodu hormony působěj a člověk přemýšlí zase jinak, ale to se srovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 08:31
Jéje, asi se našemu tatínkovi omluvím 
Moje šestinedělí trvalo přes půl roku Vím, že jsem byla zlá a protivná a furt ho hlídala, jestli to a to dělá správně… Neboj, je to normální. Máte mezi sebou novýho maličkýho človíčka, kterej vyžaduje veškerou vaší péči a pozornost. Šestinedělí jen něco hroznýho! Emoce a hormony s náma neuvěřitelně cloumaj.
Nezbejvá než to vydržet, místo pomoci v domácnosti třeba vzít malýho ven. Mě třeba pomohlo, když šel tatínek s holkama ven a já šla péct buchtu! Dostala jsem pak vynadáno, že jsem měla odpočívat, ale mě STRAŠNĚ chyběly domácí práce jako vaření a pečení… Na dvojčata jsem v podstatě sama, tatínka máme doma jen o víkendech, jedna babička k ničemu a druhá se snaží co může, ale taky má svojí práce nad hlavu. Takže z celotýdenního kolotoče okolo holek bylo upečení buchty nádhernej relax!!
Držím palce, ať je to brzy za vámi a vy si můžete společně užívat krásných chvil s maličkým!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 10:00
Juj, kdyby ten můj byl alespoň z poloviny jako ty, tak bych si říkala, že mám nejbáječnějšího muže pod sluncem 
A co, že ti občas něco nejde? Jednak si hodně mladý, jednak nejsi žena, aby k tobě ty mateřské pudy přišly samy od sebe a navíc je pro tebe všechno nové.
V čem je zakopaný pes? Jak už tu holky řekly, šestinedělí. Tvoje milá je v hormonový bouři, do toho péče o prcka a domácnost a prostě nezvládá to všechno s úsměvem na rtech. Navíc je ještě hodně mladá a spousty věcí si sama neuvědomuje, hlavně tedy to, že má v tobě poklad. Momentálně i dokonalý a prachatý chlap by ji s největší pravděpodobností nevoněl. A kdyby si byl celý dny s ní, zahrnoval jí láskou a penězi, tak by ji to štvalo.
Dej tomu čas, buď se to samo srovná nebo si budete muset vážně popovídat, prostě promluvit slečně do duše co po tobě chce, že se snažíš a děláš věci, které by spousta chlapů nedělalo a že ty to děláš rád.
A ještě jedna rada, ženský nemají rády chudáčky, kteří se sebeobviňujou a nemají sebevědomí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 15:35
Pokud jsi se jen nevytahoval a nepřeháněl, tak otázka by měla znít spíše : Co by měla udělat ona, abyste se cítili všichni lépe..
Ale jde opravdu o to, že v šestinedělí zvlášt pro prvorodičku a zvlášt pro takhle mladou slečnu je to opravdu neskutečný nápor a hormonální tajfun.
Myslím, že časem se to změní. Netlač na pilu, nevnucuj se, snaž se vyhovět, hlavně nahlas nevylívej své srdíčko a obavy, že jsi chudý, ošklivý a k ničemu..To ti nepomůže k tomu, aby si tě vážila.
S penězi na tom nejste vůbec špatně -a přestože jste mimi plánovali, jistě jste zaskočeni mírou zodpovědnosti, strachu a celodenní péče..
Uklidněte se oba nechte život plynout. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 21:35
Ja taky myslim, ze to je pro slecnu proste jen sileny kolotoc. Pamatuju si, ze me privadelo k zoufalstvi, kdyz si ten muj neumyl ruce, kdyz se k male jen priblizil. Taky jsem mela strach, ze udelam neco blbe, ale jak to maji delat ostatni, to mi bylo jasny. A hadej, kdo byl prvni na rade?
Souhlas s holkama, zkus ji dat pocit, ze se ma o koho oprit. Ostatne, pres vsechny feministicky, rovnostarsky nalady, to my zeny rady, ten pocit, ze je o nas starano. Hlavne ji urcite nepredhazovat, co vsechno pro ni delas. Ne, co vsechno ji nemuzes dat. Proste, byt pro ni ta jistota, treba i bez velkych slov. Vazne to chce cas, hlavu vzhuru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 21:42
V žádném případě neponižuj sám sebe…na rovinu Ti řeknu,že ona opravdu neví co v Tobě má,nechej ji vydechnout po těhu,porodu,šestineďělí a uvidíš,že bude líp!držím vám PALCE:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
DéHá
11.8.10 09:30
Dobrý den, Karle Knihomole,
nemám radu, možná jen poznámku: slečna je ještě mladá, neví, že jste poklad. Věkem bych mohla být Vaše matka,ale pokud by mi manžel nosil kytičky a říkal mi, že mě miluje ( a to by mi nemusel ani tolik pomáhat), rozkrájela bych se pro něj. Doufám, že moje dcera najde muže, který se bude o svou rodinu starat jako Vy a bude jí projevovat lásku. Vydržte, šestinedělí je děsná doba hormonálních výkyvů.Daška, taky knihomol
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
