To tady vážně není nikdo s vlastní zkušeností? Se mi nechce věřit… 

Já vám úplně neporadím se svojí zkušeností ale dost informací ohledně adopce nebo pěstounské péče sem čerpala z adopce.com .Ale to asi znáte. Každopádně máte mojí poklonu, že jste se stali pěstouny nebo adoptivními rodiči.

@lalique ano adopce.com znám, ale tam už dlouho nikdo nechodí.

Já taky nemám osobní zkušenost, ale mám kamarádku, která je zrovna ve stejné fázi jako vy a za malým dojíždí už dva měsíce a návrh na předběžné opatření podávala teprve koncem prosince. Během tohoto měsíce získá malého do opatrovnictví. Je šílené, jak je celý ten proces zdlouhavý. 

@miuka Jé tak to doufám, že v našem případě to nebude trvat tak dlouho.Je pravda, že každý případ je jiný někdo za dítětem dojíždí 14 dní a má ho u sebe a někomu to trvá déle. Já si myslím, že je to na úkor dítěte, malému nedávno bylo pět měsíců a myslím si že čím dřív k nám přijde tím to pro něj bude lepší než se začne fixovat na pěstounku.

@kacorax právě, že ten věk určitě bude hrát velkou roli. Kamarádky malý měl teď roček, takže tam ta adaptace je už složitější. U těch menších dětí to jde určitě rychleji a souhlasím s tebou, že čím dřív, tím líp. Držím pěsti, ať ho máte brzo u sebe!

@miuka Děkuji

@kacorax My nejsme osvojitele, ale máme holčičku v pěstounské péči a jezdili jsme za ní 3 týdny a pak jsme si ji vzali. Byly jí dva roky a jezdili jsme do chovánku. Dříve by nám ji nedali, ale už při třetí návštěvě plakala a chtěla jít s námi. Jezdili jsme tam ob den.

@moje prdelky píše:
@kacorax My nejsme osvojitele, ale máme holčičku v pěstounské péči a jezdili jsme za ní 3 týdny a pak jsme si ji vzali. Byly jí dva roky a jezdili jsme do chovánku. Dříve by nám ji nedali, ale už při třetí návštěvě plakala a chtěla jít s námi. Jezdili jsme tam ob den.

Tak to máte velké štěstí. Jsem také pěstounka a jezdili jsme za malým půl roku. Byli jsme už z toho na prášky.

@Enmamma Nás se hned na začátku zeptali, jak to vidíme a když jsme jim to řekli, tak řekli, že to už by šlo. Nastavili jsme si i sami plán návštěv a malou nám pak v klidu předali. Jen sjme museli dvakrát ještě zpátky, že po týdnu šla k mudr na zdravotní kontorlu, a pak musela k zubaři a to už byla špatná, plakala a měla strach, že tam zůstane, nechtěla ani za tetama, co ji měly.