Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S přítelem jsme spolu asi 4 roky. Všichni kolem nás mají narážky na svatbu a děti. Přítel by to taky bral. Já jsem vždycky po rodině a dětech taky toužila, ale když teď má jít na věc, tak do toho jít nechci. Asi bych měla být šťastná, že mám přítele co zajistí rodinu, finance, je šikovný, pozorný, to jo. Ale taky jak jsme se k sobě nastěhovali opadly ty růžový brýle. Nemyslím si, že by mělo smysl začínat zase někde jinde znovu, spíš bych zůstala sama. Sama tomu nerozumím, jestli je to mnou, přítelem nebo prostě tím že jsme spolu dlouho jen tak. Zatím tomu nechávám volný průběh. Chtěla bych se poradit vás zkušených, jak jste poznaly kdy si pořídit dítě a že je partner ten pravý?
Ze je partner ten “pravy” jsem vedela, protoze nam spolu bylo x let moc fajn a ve vsem jsme si rozumeli. Ze chceme mit dite jsme take vedeli nejak automaticky, ja po nich touzila vzdy a manzel k tomu v nasem vztahu pomalu ale jiste dospel.
@ladonis Pokud už teď jsi s ním jenom ze zvyku, nebo „pohodlnosti“, tak dítě určitě není dobrý nápad. Měla bys být k příteli upřímná a snažit se vztah nějak řešit, nebo mu minimálně dát volnost, aby mohl najít štěstí a rodinu jinde.
Zaujalo mě, že po čtyřletém vztahu píšeš, že jste spolu už „dlouho“
Působíš jako znuděná manželka po pětadvaceti letech, to mi připadá zvláštní ve fázi, kdy byste měli mít spoustu společných plánů do budoucna a trochu už si ten život podle toho uspořádávat. Buď celkově na rodinný život (zatím) nejsi, nebo nejsi s tím správným chlapem, to je těžko takhle říct.
@ladonis Jak jste na tom se vzájemnou sexuální přitažlivostí a sexem obecně? Funguje to? Nebo opadla ta zajímavost nejvíc v této oblasti a to, že by byl vhodný berete spíš rozumově „zajistil by“.
Být vámi, tak za této situace bych se do dítěte nehnal. A spíš si o tom promluvte s přítelem, jak to cítíte a jak to cítí on…
Tak nerozumím proč s ním tedy jsi? Si myslíš že to růžové bude do konce života??
naivní ![]()
@ladonis to nezní moc hezky. My spolu nějakou dobu žili pak byla svatba ale nevzala bych si ho pokud bych měla pochyby a to samé i s dítětem. Nebudu plánovat dítě s někým s kým ani nevím jestli chci být
Dítětem vztah rozhodně nevylepšíš ![]()
Myslím, že by sis nejdříve měla sama v sobě ujasnit jestli s partnerem chceš být nebo ne. Přivést dítě do vztahu o kterém si nejsi jistá jestli je to to pravé nebo ne, protože se to od Vás očekává by byla velká chyba. Možná by stálo za to si o tom promluvit s přítelem a buď na vztahu zapracovat nebo jít každý svou cestou…
Mně je 26,příteli je 28. Teď to byla krize, hodně změn. Nějak už nevěřím na šťastnou rodinku. V posteli to klape i když tam není zdaleka tolik vášně jak na začátku, teď se to snažíme zlepšit.
Ve mne spojeni „poridit si dite“ vzdycky evokuje neco jako poridit si auto, dum nebo housky v samosce, proste ve sylu - chci to, jdu, koupim to, mam to, uzivam si to. A kdyz me to nedejboze nebavi, tak to prodam, vymenim, poridim si jiny. A i kdyz se to tak pouziva, dite je dlouhodobe rozhodnuti obou, zavazek na celej zivot a vedomi, ze rozhodne nemusi jit vsecko podle planu - otehotneni, tehotensvi, zdravi ditete nebo i jen jeho povaha… A na tohle chci mit nekoho, s kym si budu jista, ze pokud to „porizeni ditete“ kdekoliv zaskripe, muze byt na nej naprosty spoleh. Ja se po ctyrech letech vdavala na vrcholu zamilovanosti, ted je za nami dalsich dvanact let a nikdy jsem nezapochybovala, takze asi moc neporadim, jak se ma clovek „spravne“ citit. Nekdy to muze byt treba jenom strach z neznama, ale ja i kdyz to nevedela prvni den ci mesic, tak po tech ctyrech letech jsem si byla jista zcela.
@ladonis nevyplýva ten pocit odporu tak trochu z toho, že ťa do toho okolie a partner očakávaním a otázkami tlačia?
@ladonis píše:
S přítelem jsme spolu asi 4 roky. Všichni kolem nás mají narážky na svatbu a děti. Přítel by to taky bral. Já jsem vždycky po rodině a dětech taky toužila, ale když teď má jít na věc, tak do toho jít nechci. Asi bych měla být šťastná, že mám přítele co zajistí rodinu, finance, je šikovný, pozorný, to jo. Ale taky jak jsme se k sobě nastěhovali opadly ty růžový brýle. Nemyslím si, že by mělo smysl začínat zase někde jinde znovu, spíš bych zůstala sama. Sama tomu nerozumím, jestli je to mnou, přítelem nebo prostě tím že jsme spolu dlouho jen tak. Zatím tomu nechávám volný průběh. Chtěla bych se poradit vás zkušených, jak jste poznaly kdy si pořídit dítě a že je partner ten pravý?
Na dite neni nikdy moc brzo ani nikdy moc pozde. Deti jsou uplne super! Cim vic, tim lip. Jdi do toho. Jestli je partner „ten pravy“ stejne nikdy nepoznas a vlastne by ses mela smirit s tim, ze „ten pravy“ neni vubec zadny.
Mas partnera - MAS. Bud rada, mnohe ho nemaji a co by za to daly, mely-li by. Znam x pripadu, kdy zeny tak dlouho cekaly na toho praveho, az se uspesne procekaly ke ctyricitce, neplodnosti a totalni depresi. Koupily si psa a uziraji se zahorklosti. A dokonce si nektere z nich dokazaly vsugerovat, ze jsou vlastne stastne…
@Cosmopol píše:
Na dite neni nikdy moc brzo ani nikdy moc pozde. Deti jsou uplne super! Cim vic, tim lip. Jdi do toho. Jestli je partner „ten pravy“ stejne nikdy nepoznas a vlastne by ses mela smirit s tim, ze „ten pravy“ neni vubec zadny.
No tak tohle je zvlastni rada:) Podle me by se o tom melo trochu zauvazovat:)
Ja treba poznala, ze je to ten pravy (no to je mozna spis takovy filmovy obrat), ale ve srovnani s mymi predeslymi vztahy jsem vedela, ze minimalne s nim chci dite. Mela jsem hodne kluku, byli take fajn (hodny, pracoviti, meli penize..ve zkratce), ale vzdycky to vysumelo a ve nekde hluboko v dusi jsem tusila, ze to neni ono a ze spolu naveky nebudeme. U taty meho ditete jsem to vedela skoro hned, je to takovy tezko vysvetlitelny pocit klidu a jistoty. Cimz netvrdim, ze se cokoliv nemuze pos…