Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tak dítě bych si asi nechala. Je zázrak, že se to povedlo, tak bych to tak brala a těšila se na miminko
člověk neví co bude, žila bych přítomností a až dítě povyroste tak bych řešila práci. Když se to stalo, nějaký důvod k tomu byl
![]()
Budeš si to jednou šíleně vyčítat, to mi věř. I když to teď vidíš jinak.
Asi jedna z mých největších pochybností, možná dokonce jediná, by se týkala zdraví toho miminka. Nevím tedy, jaké je riziko, že se může narodit nějak postižené nebo těžce nemocné, ale v tomto věku bych z toho měla docela strach. Jsem ráda, že jsem nemusela nikdy řešit takové dilema, měla jsem děti ve 20 a 23. Bude to určitě moc složité rozhodnutí, tak vám přeju, abyste se rozhodli dobře, což znamená, abyste toho nemuseli nikdy litovat. ![]()
Taky jsem pro dite si nechat, je to dar že se to podařilo přirozeně! A co širší rodina, nemáš sourozence nebo bývalá rodina od muže by nepomohla v krajním případě??
Nejsem žádnej fanda těhotenství po čtyřicítce a navíc s tak starým partnerem, ale ve tvém případě bych si ditě nechala. Jiná situace by byla, kdybys už nějaké dítě měla, ale pokud jsi bezdětná, chceš a cítíš se, neváhala bych. Jasný, ideální to není, ale tragedie také ne.
Ve tvém věku bych si dítě nechala. Za předpokladu, že bude zdravé. Věk manžela je bohužel už za hranou. Takže musíš počítat s tím, že kdyby se mu něco stalo, budeš se muset postarat sama. Máš aspoň případnou pomoc v rodině?
Tady je víc problém asi věk manžela, to je přece jen hodně. Nicméně, s tou prací, proč bys nemohla po mateřské nastoupit do práce zpět. Manžel bude předpokládám v důchodu, takže dojít do školky s dítětem by mohl.
Je mi 42, v době porodu bude 43 a otěhotnění bylo také překvapení. Na potrat kvůli věku bych nešla.
Resila jsem něco podobného. Dnes už bych šla na potrat. Tenkrát jsem nesla. Manžel sliboval, jak bude pomáhat, on dítě chtěl. Nepomáhá. Jsem vyrizená. Přišla jsem o kamarády, náš vztah je úplně jiný a já jsem úplně hotová. Dnes bych to udělala jinak. Malý je úžasný, tim, ze už mi je hodně, tak ale stojím nohama na zemi. Lituji Te, rozhodni se dobře. Děkuji za anonym - osobní info.
Pokud se na něj necítíš odpověď je jasná.
držím ti palce. Musíš rozhodnout ty sama za pomoci manžela, nikdo jiný
@Anonymní píše:
Resila jsem něco podobného. Dnes už bych šla na potrat. Tenkrát jsem nesla. Manžel sliboval, jak bude pomáhat, on dítě chtěl. Nepomáhá. Jsem vyrizená. Přišla jsem o kamarády, náš vztah je úplně jiný a já jsem úplně hotová. Dnes bych to udělala jinak. Malý je úžasný, tim, ze už mi je hodně, tak ale stojím nohama na zemi. Lituji Te, rozhodni se dobře. Děkuji za anonym - osobní info.
Mohu se zeptat proč jsi přišla o kamarády?
Milá neznámá, nechte si to dítě. Vždyť je to zázrak, že se to povedlo. Nejste tak stará, proboha! Dnes je jiná doba! Já mám také 43 let a dcerka včera oslavila své první narozeniny. Nezahazujte šanci, kterou vám život přinesl.
Prosím anonym, nebo smazat. Manželovi je 41 a je vážně nemocný. Mně je 42. Nečekané miminko jsme si nechali (upřímně - stejně bych tam nedokázala jít) a je to to nejlepší, co jsme mohli udělat, i přes tu celou situaci. Můžeš umřít za rok nebo za 30 let, to nikdo neví.
Narodila jsem se mame ve 41. Zadny problem nebyl, normalne me vychovala a venuje se vnoucatum.
Ty by sis dokazala odpustit potrat ditete, na ktere jsi cekala? ![]()