Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat, názory a pocity
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
26.3.24 14:04
Potrat, názory a pocity
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaký názor máte na dobrovolný potrat?
Podstoupily jste ho nějaká? A jaké z toho máte zpětně pocity? 
děkuju za odpovědi
Uvažuji o něm, budu ráda za poznatky a rady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.3.24 14:41
Podstoupila jsem miniinterupci pul roku roku po porodu. Necítila jsme se jeste na druhé dite.
Ted mam dvě, zpětně si rikam, ze bych to tenkrat zvladla, ale mam dve krasne zdravé deti. nerypu se v tom, bylo to me rozhodnuti. Ted mam telisko a mam klid/
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.24 15:15
Ano, podstoupila. Starší syn měl 3 roky, mladší 5 měsíců. Nelituju toho, vím, že bych to prostě nezvládla se 3 dětmi. 2× jsem rodila předčasně a bylo to pro dost náročné psychicky, mít obě děti nedonošené, takže i toto byl důvod.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.24 15:31
Nikdo ti nemůže poradit. Opravdu záleží na tom, jak se k tomu cítíte, emocionálně, nábožensky, eticky. Najdete tisíce žen, které říkají, že s tím byly naprosto v pořádku, najdete tisíce, které toho naprosto litují.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.24 16:16
@NikkyCz píše: Více
Mám pocit, že chceš slyšet jen jednu věc. Nevím. Pro mě byl potrat chybou a cítila jsem se po něm velmi špatně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.24 18:14
@NikkyCz píše: Více
Kdybych někdy neplánovaně otěhotněla, tak bych na potrat jít nedokázala. Vím, že bych si to nikdy neodpustila. Jednou, ještě na škole, se nám stala nehoda a vzala jsem si prášek po, bylo mi 19 a i jen to mám v hlavě do dnes, i když mám dvě krásné zdravé děti.
- Citovat
- Upravit
26.3.24 19:19
@Anonymní píše: Více
Děkuju za sdílení zkušenosti. Moc si toho vážím. ☺️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.24 19:32
Já byla. Tehdy bezdětná, s ex nám to nešlo, s novým partnerem na první dobrou, i když bylo dítě plánované, najednou vycouval, a já byla strachem bez sebe co si počnu sama s dítětem. Takže jsem podstoupila interrupci, ještě na operačním sále před narkózou jsem brečela. Dodnes si to vyčítám a představuji si jak by dnes mohlo moje dítě vypadat.
- Citovat
- Upravit
28.3.24 11:03
Moje spolupracovnice zkoušela užívat pilulky i tělísko, ale nic nepomáhalo. Před nikým neskrývala, že jedině díky opakovaným potratům nemá doma mateřskou školku. Otěhotnění ji nikdy nedostalo na kolena a s potraty neměla žádné potíže. Pokud nepatříš k partě LGBT, nevíš, kolikrát ještě budeš těhotná, takže dlouho neváhej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.24 11:13
Nikdy jsem nevěřila, že bych to kdy mohla řešit, leč stalo se. Páté těhotenství, v 37 letech. Doma tři děti, nejmladší měl 2 roky ( jedno těhotenství nedopadlo bohužel přirozeně, z toho jsem se dostávala těžce, to byl opravdu šok, miminko má jméno a vzpomínáme na něj). Tohle byla opravdu chyba, selhání, pro mě jen hrůza a stres. Na miniinterrupci jsem šla hned jak to šlo, v 5+1 tuším. Už jsou to tři roky a nelituji vůbec. Nezvládli bychom to. Hlavně fyzicky, psychicky..
Podle mě je důležité, aby si člověk byl jistý. Že opravdu jiná možnost není, že to sám takhle chce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.3.24 01:21
Ano, podstoupila jsem v roce 2011, bylo mi 28 a byla jsem vdaná, ale manžel studoval medicínu a byl teprve ve třeťáku…bydleli jsme v nájmu, vydělávala jsem jen já, prostě naprosto špatná situace. Těhotenství vzniklo tak, že jednou došly kondomy a byl líný je jít koupit k Vietnamci, řekl, že si dá pozor. No asi nedal. 
Já byla měsíc v nové práci… vůbec jsem moc nevěnovala pozornost tomu, že jsem to nedostala, řekla jsem si, že se to někdy může stát, asi stres z nové práce. Druhý měsíc už mi to bylo divné a šla jsem pro testy. Reakce byl naprostý šok, prostě jsem s tím nepočítala, nechtěla dítě (ještě), měli jsme to nastaveno tak, že až dostuduje… On byl taky v šoku a nepodpořil mě.
Brala jsem to jako ‚problém, kterého se je třeba zbavit.‘ Řekla jsem si, že se nebudu ohlížet zpátky a vyčítat si to, pokud se mi podaří mít v životě ještě aspoň jedno dítě. Podařilo se, o mnoho let později s jiným partnerem. S ex jsme se rozvedli a jsem ráda, že s ním to dítě nemám.
V té chvíli bych se zase rozhodla stejně, nebyla jsem na to vůbec připravená a okolnosti byly proti.
Není pravda, že každá musí trpět depresí z potratu, jak jsem se dočetla…
Jsem šťastná, že mám svou malou dcerku, ale samozřejmě, řekla bych, mi občas přijde na mysl, že už bych měla dítě v pubertě, jaké by bylo, jestli by to byl kluk nebo holka…ale taky, jaký život bychom měli, když to mezi námi stejně dopadlo špatně.
Ale ne, zní to krutě možná, ale nelituji toho potratu. Lituji toho, že se to vůbec stalo, to se nemělo stát. Ale mám dítě ve správný čas se správným partnerem.
Anonym, moc citlivé info o mém životě.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Mohla selhat antikoncepce?
- 22.08.26
- Anonymní
Antikoncepce Mistra
- 19.08.26
- eli133
Dlouhodobé gynekologické potíže a bakterie u mě...
- 11.08.26
- Anonymní
Potratová pilulka a neúplné vyčištění
- 10.08.26
- Anonymní
