Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, jak jsem tu již psal o rozchodu s partnerkou která odešla, dal jsem na vaše rady přerušil kontakt a je klid relativně… Hodně mi tyto diskuze pomáhají a vaše zkušenosti za to moc děkuji. Ale co mě trápí je když si jezdím pro syna má rok a 3 měsíce tak reaguje na mě hodně hezky i přes víkend kdy ho mám je vidět že je se mnou spokojený… Ale bojím se že když je tak malinký aby tam zůstala ta pravá láska mezi otcem a synem když bývalá má nového chlapa na kterého si malý už zvyknul… Tím že s nemá tráví více času aby se nestalo že mě odepíše třeba za pár let beru si ho občas v týdnu a od listopadu kdy odešla jsem ho měl snad každý víkend ale bojím se že to takhle nepůjde ho mít furt ať už z důvodu práce a všeho ale co mě trápí je že mám obavy aby si na mě neodvyknul nevím jestli tak malý chlapeček vnima nějak že jsem táta moc ho miluju a přál bych si aby to tak vydrželo. Od ex nový chlap je bezdětný má 40 tak věřím že ho nebude milovat jako vlastního že mu prostě nedá tu lásku jako já… Zažil jste někdo prosím takové situace a jedna věc kdy nevím jak reagovat když si někdy pro malého jedu tak je i s novým chlapem před barákem a hrajou si na rodinku úplně mi to řve srdce je mi to hrozně líto že odešla ikdyz se chtěla vracet ale už ji nedokážu odpustit sice každou chvilku mě miluje na dva dny vypisuje pak zas ne že neví že má v hlavě chaos že chce jen sex ale s prominutím se chová jako k…a a já s ní nechci mít nic společného už… Jen mi jde o syna za kterého bych dýchal… Děkuji za rady a vaše zkušenosti.
Když se mu budeš kontinuálně věnovat, starat se a zajímat se, neodepíše tě. A není to jen o chození do ZOO, ale později i věci kolem školy, sportu…
Tak dítě v první řadě potřebuje být se svojí primární pečující osobou, což je většinou maminka, tak se nelekni, že možná za nedlouho přijde období, kdy a tebou nebude chtít tak snadno odejít, to je úplně normální. Dítě se přimkne k tomu, kdo od narození víc pečuje, což bývá většinou máma, říká se tomu raná vazba. No a děláš to moc dobře, že si ho bereš často, i když třeba krátce, protože malý děti hodně zapomínají a nějakých 14 dní je pro ně jako věčnost. Jestli budete bydlet blízko sebe, můžete si ho časem předávat přes školku a určitě se to dá skloubit i s prací, pokud nejezdis na celé týdny pryč. Pokud jo, tak bych kvůli dítěti změnila práci. Možná bude někdy zmatený, ale časem pochopí, kdo je jeho táta, když se na něj nevykašleš a budeš se mu věnovat. Přeci jen krev není voda. A můžeš i zkusit nějakou online terapii, teď docela jsou, a je to fajn si popovídat s někým nezávislým a pořešit i sebe. Tak se drž ![]()
Edit: ještě jsem chtěla říct, že chápu, jak tě bolí vidět svoje dítě s jiným chlapem, ale myslím, že je dobře, že se mu dotyčný hezky věnuje. Taky by ae k němu mohl chovat hnusně nebo ho ignorovat, a pro dítě je fajn mít co nejvíc lidí, kteří ho mají rádi. Jestli to té tvé ex vyjde, tak to třeba bude fajn strejda. Takže zkus to brát tak, že je na něj hodnej a to je dobrý…
Tvojí předchozí diskuzi jsem nečetla, ale myslím, že se nemusíš ničeho bát. Nebo takhle - ty počátky asi nebudou úplně růžové, někdy budou dost rozpačité, malý může být občas zmatený. Ale nakonec se to poddá. Mám v rodině podobnou situaci (omlouvám se za délku příspěvku, nějak jsem to tu vysypala):
Moje sestra a její tehdejší přítel se rozešli, když byly jejich dcerce asi 2 roky, a ségra ještě navíc čekala i jejich druhé dítě, syna. Byla asi v osmém měsíci, když se vztah rozpadl. Takže malý se narodil už „jinému“ chlapovi a svého otce zpočátku, asi první rok, vůbec neviděl. Důvodem bylo teda nejen to, že byl kojený, ale hlavně to, že otec chtěl nejdřív testy otcovství. Nevěřil, že je to jeho dítě.
Do té doby o něm nechtěl ani slyšet. Což teda byla po psychické stránce pro ségru rána pod pás, protože ona mu dala fotku z prvního ultrazvuku na vánoční stromeček a oba byli opravdu šťastní, že budou mít druhé „mímo“. I když už měli sem tam nějaké vztahové patálie, vůbec nebyl na stole nějaký rozchod. Byli prostě pořád rodina. A sestra by navíc nikdy neudělala takový hnus, že by si „upletla“ dítě s jiným a doma ho pak prezentovala jako dítě stávajícího partnera. Na to, že spolu byli tak devět let, jí zřejmě znal málo…
No nic, to byla odbočka, že ten rozchod byl docela bouřlivej a nepříjemnej. Dodnes je mi z toho smutno, co všechno ty děti musely zažít…
Takže malý svého otce v podstatě první rok vůbec neviděl. Vždycky mu jen na pár dnů zmizela sestřička, a až po nějakém čase odcházel i s ní. Otec je měl je asi každých 14 dnů. Je fakt, že začátky nebyly úplně v pohodě, protože najednou se mu dostal do života člověk (otec), kterého paradoxně předtím nikdy neviděl. A i když viděl svojí sestřičku, jak s ním dovádí, tak k němu z počátku moc nepřilnul. Občas, když se od něj vraceli, byl malej takovej jinej, nějak zaraženej, měl svůj svět, a i v době, kdy už mluvil, bylo vidět, že některé věci říkat nechce, nebo neví jak. Ségra to z něj nepáčila, vždycky jen trpělivě čekala, až se zase vzpamatuje. Dodnes nevíme přesně, co se mu honilo hlavou, a otce se zeptat nešlo. Ten s mojí sestrou dodnes nekomunikuje jinak, než „v tolik si je vyzvednu a v tolik je vrátím“. Zhrzenec, který není schopen překročit svoje ego, i kdyby to mělo být pro blaho jeho dětí. Mojí ségru prostě nenávidí a ségra první dva tři roky vůbec nevěděla, kde s ním děti jsou a jestli bylo všechno v pohodě, protože on jí nepodával vůbec žádnou informaci. Prostě jí děti předal a odešel beze slova. Dětičky mu ještě mávaly svýma malýma ručičkama, a on se ani neohlédl, jen proto, že už tam stála moje ségra. Hrozný, bylo mi jich strašně líto, ségra mi to tehdy vyprávěla celá v pláči… I dnes se mi z toho chce brečet..
Nicméně, i přesto dnes (10 let) kluk ví moc dobře, kdo je jeho táta. Nakonec se k němu postupem času začal velmi těšit, dílem tomu asi dost pomohla sestřička, která ho tak nějak vedla, táta byl pro ní polobůh, a dnes se od něj vrací vyřáděný. Někdy teda až moc. Ale je prostě úplně evidentní, že to pouto nejde přetrhnout, i když se zpočátku rok neznali. To dítě prostě pořád cítí, jestli ten, kdo ho doma vychovává, k němu patří nebo ne. Jsou to gesta, způsob řeči, intonace, způsob jednání… to všechno dítě vnímá, jestli je mu to vlastní, nebo ne.
Takže tak
Věřím, že u vás to nebude taková tragédie, jako u nás. Hlavně spolu s bývalkou komunikujte, zapomeňte na nepříjemnosti, které se udály, ať můžete zase normálně žít. Je to opravdu důležité hlavně pro ty děti. Čert to všechno vem…
Jen doufám, že tvoje bývalka nebude požadovat, aby malý říkal jejímu přítelovi „táto“. Měli by ho učit na jméno, ne na vztah. Táta jsi prostě ty a nikdo jiný
Dřív nebo později by to stejně vykrystalizovalo, ale je lepší, když v tom bude jasno už od začátku.
@Prazan No tak když tě chce na sex, tak ji obsluž, natoč a pošli s datumovkou tomu novému „tátovi“ a zase budeš ten jedinej táta ![]()
Hele… řekla bych, že novému amantovi jde spíše o ženskou než o prcka a dítě je jen „bonus“. A je dost šance, že se cizímu dítěti od ženské, se kterou je chvíli nebude věnovat nějak extra pořád. Proč by to dělal. Kdyby byl na děti, už by nějaké měl…
Takže on je sice chlap, kterého má kluk doma, ale ty jsi pořád táta, co ho miluje a když ho může mít u sebe, tak se mu max. věnuje.
Strašně záleží jak budeš v životě syna fungovat. Ale proč by mělo dítě odepisovat milujícího otce, se kterým se stýká a který se zajímá?
Pokud budeš chtít tak ten kontakt nepřerušíš..muj kamarád měl dítě od 3 let ve střídavce a jsou spolu doteď je mu 13..práce a vše se dá nakombinovat aby jsi ho mohl na ty víkendy mít..nebo vzít jiná práce která ti to umožní..mít děti je oběť a pokud z pohodlnosti upřednostníš práci před synem tak se ti to jednou vymstí.. jak to asi dělají matky co jsou s dětmi samy? No prostě vezmou práci při které mohou byt s dětmi i když za míň peněz.. držím pěsti at ti to nadšení vydrží..
@Prazan píše: Více
Ahoj, uplne te chapu a rozumim, dal bych cokoliv za uplnou rodinu, ale to musi chtit v tom vztahu oba. Pokud Te ale podvadela a sama to razne neukoncila, to ze tam nezafungovalo ani pouto mama-otec-dite, tak to asi rika vse. Nejsi jediny, komu se takto rozpadla rodina…
Jestli uz s ni nechces mit nic spolecnyho, ty o navratu neuvazujes, zamer se v prvni rade na sebe a buduj si vztah otec-dite, to by melo byt pro tebe ted primarne dulezite, vlastne nejdulezitejsi. Odpovez si sam na otazku, co te ted dela stastnym. Je to cas kdy jsi se svym synem? Pokud ano, nic jineho neres.
@Birds píše: Více
Tvuj pribeh me zaujal, predne, jako sestra se asi uplne nedokazes vcitit do toho co proziva otec, kterymu se rozpadl vztah. Uz jen to, jak pises, ze se rozesli v 8.mesici tehotenstvi a dite se narodilo uz jinemu chlapovi. Uplne nevime, jak ten vztah probihal od chvile kdy mu na vanoce ukazala snimek sona az po 8mes po te…ale fakt, ze tam figuruje tak brzo jiny chlap je minimalne hodne zarazejici…fakt ti sestra rika vse? Ja si to uplne nemyslim. V tomto svetle je pozadavek otce na urceni otcovstvi za me naprosto validni, to se na me nezlob, at uz o sestre mluvis jak je hodna a v zivote by to neudelala. Podle me otec prisel na to, ze tvoje sestra si v dobe tehotenstvi zacala s jinym chlapem a otec to neunesl…coz se mu asi neda vycitat. To by vysvetlovalo i to, ze s tvou sestrou nema zajem moc komunikovat. Zhrzenec, jak pises, mi neprijde…
Fakt, ze dcerka mela s otcem hezky vztah, a nakonec i syn k nemu prilnul, je asi to nejhezci na celem tvem pribehu.
Mimochodem, to ze sestre otec nekomunikoval co vse s detmi delal, kdyz je mel u sebe…Treba o to tvoje sestra ani nestala, i takove pripady znam ze sveho okoli.