Práce osobní asistentky u lidí s hendikepem a seniorů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Dělala jsem asistenci několik let jako brigádu.
Za mě je velky rozdil, jestli chodíš nahodile ke komukoliv, kam tě pošlou, nebo máš svých pár lidi, kam dochaziš. Tam pak je možný nějaký vztah mezi Vámi a to mi přišlo o hodně lepší.
S jednou paní jsem měla skvělý vztah, hodně jsem se od ní naučila v péči o domácnost, vařit a tak… Úžasný člověk.
Nicméně taky je to o nějaké trpělivosti, když je ten člověk mentálně OK, tak mu vlastně děláš ruce a nohy a „vypináš“ svoje chtění a názor…
- Citovat
- Upravit
Ahoj, já tuto práci dělala taky nějakou dobu brigádně. Měla jsem pár „svých“ klientů, většinou ženy. Párkrát jsem někde zaskakovala, jeden dědula měl dost narážky sexuálního rázu 
, u jedné paní s pokročilou demencí a ta na tom byla fyzicky tak, že jsem ji musela přebalovat, polohovat atd. a ta na mě strašně sprostě řvala, i její manžel, to jsem fakt řešila i s její vedoucí, ta nesnesla skoro nikoho, jen jednu paní, která dělala ještě k tomu bachařku ve věznici, jinak na všechny byli hnusný. Jednou jsem ještě zaskakovala u jedné paní, ta byla taky strašně nepříjemná, ještě k tomu měla asi 180 kg, tak jít s ní dělat hygienu to bylo maso. Každou chvíli po mě taky řvala, ale pak jsme se nějak skamarádily. Ostatní ty stálé klientky, na ty vzpomínám celkem ráda. Není to ale práce pro každého. Už na přijímacím pohovoru jsem byla upozorněna a také dotazována, zda mám nějaké zkušenosti. Ty jsem měla bohaté s vlastní babičkou, dementní, která se také už musela nechat přebalovat, byla sprostá, vztahovačná atd.
- Citovat
- Upravit
Já jsem vysloveně hrubé jednání nikdy nezažila.
Ale lidi, co mají kombinované postižení (tzn. nějaké mentálni limity) nejsou moc empatičtí, vnímají hlavně svoje potřeby, ne asistenta (což může být problém tam, kde se to potkává- např. při zvedání někoho těžkého asistent musí myslet nejen na druheho, ale i na svoje záda).
Málokdo navíc umí dobře popsat, co přesně potrebuje- jak chytit, jak polohovat… asistent to pak z jeho pohledu dělá špatně, málo ap., což pak může vést taky k napětí v konkrétní situaci.
- Citovat
- Upravit
Tohle byla moje první práce po škole, dělala jsem ji asi 2 roky. Mě to bavilo hodně, byla to příjemná práce. Někteří klienti občas nepříjemní, ale spíš převažovali takoví, kteří byli velmi vděční, hovorní, dobře naladění. Stávalo se mi, že i těm největším mručounům, kteří odmítali ostatní asistentky, jsem nakonec padla do noty já, a pak to byla velmi krásná spolupráce. Měla jsem teda klienty pouze seniory, v naší službě těch klientů s postižením bylo málo, asi jeden nebo dva, už si nepamatuji. Senioři jsou velmi specifická cílová skupina, což je pochopitelné, že z důvodu věku jsou občas umínění, nepříjemní… ale nesetkala jsem se ještě s klientem, se kterým by to vyloženě nešlo, nebo by to bylo peklo, to vůbec ne. Přišlo mi, že stačilo většinou fakt málo - zajímat se, naslouchat, ptát se… byli fakt takoví vděční. (Poté jsem pracovala jako sociální pracovnice v SAS pro rodiny, většinou romské, a teda s láskou jsem vzpomínala na ty seniory, to byly nebe a dudy…)
Co se týká fyzické zdatnosti, tak je to samozřejmě důležité, ale je potřeba říct, že tuto práci vykonávají vesměs ženy a nesetkala jsem se ještě s nějakou kulturistkou. Prostě normální holky a ženské, některé už i samy důchodového věku. Je to spíš než o síle, tak o zvyku, jak s těmi lidmi manipulovat například při hygieně, převlékání.
K těm pozitivním stránkám: to jsem vnímala především, že každá asistentka měla vlastní klienty (až na výjimky, kdy služba pokrývala např. 12 hodin denně u některých klientů, takže jsme se střídaly), takže tam vznikly povětšinou velmi úzké vazby s klienty, které spolupráci značně usnadňovaly. Dále jsem jako pozitivní vnímala to, že oproti pečovatelské službě je asistence bez časového omezení, tudíž nejsi placená od úkonů, ale klient si tě objedná např. na 4 hodiny dopoledně, tudíž vzniká fakt velká prostor pro různé činnosti. Mě bavilo aktivizovat klienty při činnostech, které třeba dříve dělali - pletení, vyšívání, puzzle, křížovky, sudoku, čtení…
Bohužel, jako každá práce, to má své nevýhody: Nevím, jak to je u jiných organizací, ale my jsme byly skutečně placené pouze v době přímé péče. To znamená, že nebyla pracovní doba např. 6:00 - 14:00, ale třeba:
7:00 - 10:00 Klientka 1, potom až další klient od 12:00 do 15:00, a pak třeba 19:00 - 21:00. Měla jsi zaplacené pouze tyto časy. Někdy se to fakt sešlo takhle, že klienti na sebe nenavazovali úplně hned, a ty jsi mezi nimi měla neplacené mezery. Jasně, člověk si skočil domů, něco vyřídit do města a tak, ale po čase mi tohle začalo vadit hrozně, protože jsi vlastně fakt od rána až do noci byla v práci s malými odmlkami, takže celý den zapráskaný tímto způsobem.
Další nevýhoda byla rodina klientů. To bylo věčné téma. Občas bylo velmi těžké komunikovat s rodinou, zejména pokud se jednalo o potřeby a přání, které vyslovil sám klient. Rodina si občas představovala, že se s maminkou bude denně chodit do parku, a že by se chodit mělo, ale pokud klient řekne, že nepůjde, musíš to respektovat, protože on je klientem služby, ne rodina. Mnohdy jsem musela vést velmi nepříjemné, až útočné rozhovory s rodinnými příslušníky, kteří se domnívali, že je péče z mé strany nedostatečná, protože jejich maminka / sestra / babička nedělala to, co oni chtěli a měli za to, že já budu klienty nutit dělat něco proti jejich vůli.
Ale! To jsou víceméně maličkosti. Práce jako taková to byla fakt krásná, dodnes na ni vzpomínám moc ráda. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zvazuji zamestnani na castecny uvazek jako osobni asistentka u lidi s telesnym postizenim a u senioru. Ceho se nejvic obavam je fyzicka narocnost - nejsem prilis silna a nevim, jestli bez toho k necemu budu. Na druhou stranu se mi libi, ze je to prace smysluplna… v terenu, v pohybu, bez pc, s lidmi.
Mate s touto pozici nektera zkusenost? Jak jste, nebo jak jste byly, spokojene? Jake to podle vas ma svetle a odvracene stranky?