Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hysterie takto začíná. Navštívit psychologa není ostuda. Důležité je se odhodlat, říct si: „mám problém“ a vstoupit do ordinace.
To bych už řešila s odborníkem. Nejlépe co nejdřív ať se ta úzkost nerozjede mnohem více a kdo ví co ještě.
V tom partner dlouho nevydrzi ![]()
A to se stalo az ted, po nějaké krizi, ze mas nervy tak v kyblu?
To jsem mela ve dvaceti. Asi kombinace hormonů, nevyspělosti a nízkého sebevědomí. Vekem to přešlo samo a taky se to uklidnilo po vysazení HA.
@Anonymní píše:
Pěkný večer,
Ráda bych se svěřila/popovídala si s někým o tom, zda u někoho též nevznikla strašná přecitlivělost po překonání krize ve vztahu.. každá hloupost mě rozbrečí, když partner nezareaguje tak, aby to vyznělo, že jsem pro něj maximálně důležitá (třeba mě jeden den moc fyzicky nekontaktuje, fakt spíš objektivně asi hlouposti), okamžitě mě sevře strašná úzkost, chce se mi brečet, odejít, cokoliv.. a nejde to zklidnit, musím počkat třeba 30 minut, až se to srovná samo, nic jiného nepomáhá (kromě spánku teda, ale to je na dýl než na půl hodiny)přijdu si už občas fakt jak blázen, ale ty emoce mě úplně v ten moment přemůžou a nejde to zastavit..
Ale to je přece láska, v tomto případě tahaná za kratší konec.
Jsem tu sice nový, ale už jsem stačil zjistit, že tady se jede nonstop. Namísto pláče napiš. Určitě tu najdeš pochopení.
@Konnny jako já byla citlivější třeba než on vždycky, ale teď je to extrém
všechno si vyhodnocuju podvědomě tak, že beztak mě nechce/nevšímá si mě tolik, kolik bych potřebovala, tak proč v tom vztahu být
vůbec nejsem schopná to nějak obrátit na “klid a lásku” ![]()
@Anett.taa HA beru už poměrně dlouho, je mi 27
Se sebevědomím problém mám, no, ale snažím se na tom pracovat.. i přes to se ze mě stal v posledním asi týdnu fakt uzlíček pláče a stresu ![]()
@brisco @Lucie_Sx uf, no.. partnerovi jsem moc nevěřila, že se mnou chce být, což bylo způsobené kromě mého sebevědomí i tím, že dává úplně jinak najevo lásku, než já (a než jsem zvyklá). Měla jsem za to, že jsme to vyřešili, přesvědčil mě.. ale teďka jsem snad ještě citlivější na jakýkoliv náznak, že to tak není ![]()
@Jirka607 Děkuju
jsou to fakt momenty, on si většinou všimne, že nejsem ok, protože když už se mám nějak uhlídat, potřebuju třeba fakt 15-30 minut nemluvit a nechat to probouřit někde samotný. A když si všimne, tak mě uklidní a je to rychleji pryč, ale věřím, že to musí být opruz
![]()
Řešila bych své stavy s lékaři. Netroufám si vynášet jakékoliv soudy co je, a co není normální v dnešní době, ale jelikož ti není dobře na duši, řešila bych to s odborníky. Netuším, co to bylo za krizi, ale počátek bude tam a kořeny toho budou sahat dost hluboko i daleko do minulosti. Není nutné se sama trápit. Nechej si pomoct, abys sama sobě začala rozumět a jak porozumíš, budeš se s tím schopná poprat.
Jelikož jsi hodná
pohár lásky musíš
vypít do dna.
Zažiješ chvíle štěstí,
v nich zatínat budeš
pěsti.
Taky zažiješ jak srdce bolí,
pak nedívej se na okolí.
Nedej na řeči plané, že ostudou jsou slzy
slané.
Pěkný večer,
přijdu si už občas fakt jak blázen, ale ty emoce mě úplně v ten moment přemůžou a nejde to zastavit.. 
Ráda bych se svěřila/popovídala si s někým o tom, zda u někoho též nevznikla strašná přecitlivělost po překonání krize ve vztahu.. každá hloupost mě rozbrečí, když partner nezareaguje tak, aby to vyznělo, že jsem pro něj maximálně důležitá (třeba mě jeden den moc fyzicky nekontaktuje, fakt spíš objektivně asi hlouposti), okamžitě mě sevře strašná úzkost, chce se mi brečet, odejít, cokoliv.. a nejde to zklidnit, musím počkat třeba 30 minut, až se to srovná samo, nic jiného nepomáhá (kromě spánku teda, ale to je na dýl než na půl hodiny)