Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky. Zrovna lezim v nemonici, vcera jsem byla kvuli zdravotni stavu miminka na preruseni tehotenstvi. Přesně dnes bych zacinala 24tt. Zazivam nejhorší dny sveho života, vcerejsem byl nepredstavitelne hrozny. Svou holcicku jsem po porodu videla, byla tak nadherna. Malinka, ale uz uplny miminko. Je mi na umreni ze smutku, nikdy si neodpustim ze jsem ji nechala uspat. O to hur kdyz jsem ji videla a ona vyoafala jsk muj syn kdyz se narodil. Je mi hrozně a nevim kdo nebo co na tohle pomuze. Rozhodne, jsem se zajimala co s ni ted bude, a rozhodne se nechceme smirit s představou ze skonci nekde s bio zbytkama a placentama. Doktorka rekla, ze si ji muzeme i odnest domu a rozloucit se. Coz samozrejme chceme, ale skrz smutek se snazim i vymyslet nejlepsi nejhezci rozlouceni. Nechci aby nekde lezela na hřbitově, ani si neunim predstavit ji nechat zpopelnit. Bohuzel nemam ani moznost hrobecku na zahrade. Tak co jineho ale.. jsem zoufala a pres smutek nevidim. Prosim za rady, jak ji vzdat tu nejvetsi uctu a pozadat o odpusteni, ktery si samozřejmě nikdy nemuzu zaslouzit.
@wichita moc mě mrzí co tě potkalo. Přeju hodně sil.
Já byla teprve v 19tt a miminko ještě menší, umřelo samo, ale porodit jsem ho musela, plus pak ještě revize. Taky jsme řešili co potom, a v únoru jsme byli od září první rodiče, kteří tohle chtěli, vydat pozůstatky plodu. Naštěstí se vše vyřídilo, zvolili jsme tedy pomoc pohřební služby, takže máme popel v urnicce. Zpočátku jsem hodně řešila kam ji dáme, zda k rodině do hrobu, nebo rozptyl, no už jsou to 4 měsíce, dneska přesně, a pořád máme urnu doma. Ještě jsme se nerozhodli.
Každopádně si nechte čas, a uvidíte. Určitě na správný způsob přijdete. Někdo má pietní místo doma, s fotkou, svíčkou, nějakou figurkou třeba andílka. Já mám obraz odcházející dušičky, namalovala mi ho kamarádka.
Je to hrozně těžké ![]()
Také jsme řešili to samé, dokonce myslím ve stejném týdnu. Nám ji ovšem nemocnice nevydala. Museli jsme postupovat dle předpisů přes pohřební službu. Dcerušku jsme nechali zpopelnit a pak popel vysypali na „našem místě“. Ono se to teda nesmí, ale co už. S manželem tam občas chodíme, položíme růži a zavzpomínáme.
Ta bolest nezmizí, ale časem se otupí a stane se snesitelnou.
Držte se.
Edit. podobně jako zmínila Andělka 83… mám doma malou krabičku s fotečkou a jejími věcmi z inkubátoru a na krabičce malou sošku andílka. Popel jsme ale rozptýlili. Děsila mě ta představa zavření v urně nebo hrobě. Ona byla takový náš malý éterický zázrak. Tak jsme ji nechali rozptýlit a jít.
Příspěvek upraven 31.05.18 v 20:13
@wichita prvně - v tomto týdnu jsi nemohla nic ovlivnit, výčitky stranou.. kámoška v tomto tt porodila, dítko přežilo pár dní, bohužel pak zemřelo.. vzdát úctu.. promysli to důkladně.. kámoška má mrně
doma.. aby ho měla pořád u sebe..
@wichita píše:
Ahoj holky. Zrovna lezim v nemonici, vcera jsem byla kvuli zdravotni stavu miminka na preruseni tehotenstvi. Přesně dnes bych zacinala 24tt. Zazivam nejhorší dny sveho života, vcerejsem byl nepredstavitelne hrozny. Svou holcicku jsem po porodu videla, byla tak nadherna. Malinka, ale uz uplny miminko. Je mi na umreni ze smutku, nikdy si neodpustim ze jsem ji nechala uspat. O to hur kdyz jsem ji videla a ona vyoafala jsk muj syn kdyz se narodil. Je mi hrozně a nevim kdo nebo co na tohle pomuze. Rozhodne, jsem se zajimala co s ni ted bude, a rozhodne se nechceme smirit s představou ze skonci nekde s bio zbytkama a placentama. Doktorka rekla, ze si ji muzeme i odnest domu a rozloucit se. Coz samozrejme chceme, ale skrz smutek se snazim i vymyslet nejlepsi nejhezci rozlouceni. Nechci aby nekde lezela na hřbitově, ani si neunim predstavit ji nechat zpopelnit. Bohuzel nemam ani moznost hrobecku na zahrade. Tak co jineho ale.. jsem zoufala a pres smutek nevidim. Prosim za rady, jak ji vzdat tu nejvetsi uctu a pozadat o odpusteni, ktery si samozřejmě nikdy nemuzu zaslouzit.
Holka zlatá, Ty přece za to nemůžeš
.I když asi nejsi věřící, obrátila bych se s prosbou o pomoc a radu etického rozloučení a posmrtného uložení miminka na nějakou církevní instituci, duchovní službu. Někde je tu diskuse Věřící maminky, třeba Ti poradí.
Teď si ale vybavuji informaci, která Ti možná prakticky poradí. Na Ministerstvu pro místní rozvoj je sekce pro pohřebnictví, klikla jsem na to a je tam odkaz na duchovního. Tady bys mohla najít radu a pomocnou ruku.
http://www.mmr.cz/…Pohrebnictvi
Dej vědět, myslíme na Tebe. ![]()
@wichita @andelka83 @Kelliee pane bože holky, mě se chce úplně brečet. Je mi to strašně líto.
![]()
Já bych se zastavila u poslední věty zakladatelky. Rozhodně si nemyslím, že si nezasloužíš odpuštění nebo naopak si „zasloužíš“ trpět. To je naprosto špatný přístup. Za špatný zdravotní stav miminka nemůžeš. Prostě se stalo. Můj ženský doktor říká, že věci dopadnou tak, jak mají a že to dávno bylo domluveno. Když jsem přišla o první těhotenství, řekla mi terapeutka, ke které jsem chodila, že některé duše mohou mít v osudu zkušenost nenarození, kterou potřebují na své cestě absolvovat.
Je mi jasné, že někdo může tento přístup odsoudit jako absurdní, nelogický nebo příliš alternativní, ale když to pomůže od bolesti, je to dobré.
Pokud jde o uložení, osobně nemám ráda hřbitovy, takže bych popel vysypala na pěkném místě v přírodě. Jinak mi přijde uložení do hrobu, kde odpočívají prarodiče nebo praprarodiče, celkem v pořádku, aspoň nebude maličká sama.
Jen teda nechápu, proč ti ji ukazovali. To je sypání soli do rány.
Vím, že v takové situaci nejsou slova útěchy, ale jestli to chápu dobře, máš synka. Pro něj to musíš zvládnout. Buďte si s chlapem oporou (navzájem, jeho se to taky týká a taky je určitě taky bolavej) a určitě to zvládnete. ![]()
@wichita - můj chlapeček se narodil ve 26.tt, umřel o 31 dnů později(holčička přežila a je zdravá).My museli chlapečka pohřbít, popel je v rodinném hrobu(od té doby jsem převzala „vlastnictví“) a doma mám fotečku a víš co? Moc často na hřbitov nechodím, ale doma si i po 5 letech sem tam popláču.. Zvlášť když mám pocit, že při mě nebo mé rodině stojí strážný anděl..
Zároveň jsem si ale musela připustit(a to bolelo hodně), že kdyby přežil, byl by hodně nemocný..
Ať se má tvá holčička v nebi dobře.. A věřím, že vás bude chránit jako nás Kubíček a část její duše se vrátí v „dalším“ miminku, pokud bude ten správný čas..
@Králičice píše:
@wichita - můj chlapeček se narodil ve 26.tt, umřel o 31 dnů později(holčička přežila a je zdravá).My museli chlapečka pohřbít, popel je v rodinném hrobu(od té doby jsem převzala „vlastnictví“) a doma mám fotečku a víš co? Moc často na hřbitov nechodím, ale doma si i po 5 letech sem tam popláču.. Zvlášť když mám pocit, že při mě nebo mé rodině stojí strážný anděl..
Zároveň jsem si ale musela připustit(a to bolelo hodně), že kdyby přežil, byl by hodně nemocný..
Ať se má tvá holčička v nebi dobře.. A věřím, že vás bude chránit jako nás Kubíček a část její duše se vrátí v „dalším“ miminku, pokud bude ten správný čas..https://www.youtube.com/watch?…
Ahoj,
moc mě to mrzí. Určitě se nedalo nic dělat a byla to poslední možnost - nevyčítej si to. Jsou nadace a sdružení rodičů, kteří to samé prožili - prazdnakolebka.cz a ztraatamiminka.cz ![]()
Drž se ![]()
Myslim ze je tu nekde diskuzni skupina prazdna naruc myslim zde na emiminu.
Ani si nedokazu predstavit jak to musi byt tezke. Ja jsem taky v 23. tydnu a taky cekam holcicku.
Pochopila jsem z prispevku ze mas syna a on a manzel ti pomuzou prekonat tu nejvetsi bolest.
Nemam praktickou radu, ale rozhodne si nemas co vycitat a preju Ti hodne sil. Moje kamaradka take prisla o miminko, rok se tim strasne trapila, ale ted ma zdravou holcicku. Ta bolest urcite nezmizi, ale nemuze byt navzdy tak drasajici. Moc Ti preju, abys to prekonala, musi to byt nesmirne kruta zkusenost. Posilam objeti
![]()
Prožila jsem to samé. Je mi to líto. Někde je možnost lesního hřbitova, kde se pohřbívá popel ke stromům. Mají tam i strom pro malá miminka a umožňují rozloučení. Zkus zagooglovat.
@Janli píše:
Prožila jsem to samé. Je mi to líto. Někde je možnost lesního hřbitova, kde se pohřbívá popel ke stromům. Mají tam i strom pro malá miminka a umožňují rozloučení. Zkus zagooglovat.
Myslím, že je to toto:
http://www.kekorenum.cz/
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.