Příběhy s endometriózou

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Tina607

7.3.26 13:44

načítám...

Příběhy s endometriózou

Dobrý den,
nedávno jsem byla poprvé operována s cystou na vaječníku - jde o endometriózu. Snažila jsem si o tématu hodně načíst, hlavně prostřednictvím Endotalks, a přiznám se, že mě některé příběhy spíše vyděsily než uklidnily. Sama pociťuji endometriózu hlavně v souvislosti s bolestivou a intenzivní menstruací, mimo ni jsem žádné závažné příznaky zatím nevypozorovala, ale přiznám se, že po přečtení některých zkušeností mám obavy, jak se to vyvine dál. Z příběhu to působí tak, jako by skoro každá žena s endometriózou nakonec postupně přišla o většinu ženských orgánů, protože se jí nemoc vracela, měla extrémní bolesti i mimo cyklus anebo měla psychické obtíže po nasazení hormonální léčby. A tak jsem se chtěla zeptat, jestli jsou mezi vámi i ženy s trochu příznivějšími příběhy..? Mám nyní strach z toho, jakou cestu hormonální léčby zvolit, psychická pohoda je pro mou práci velmi důležitá. Předem děkuji za sdílení.

načítám...
Citovat
Zmínit

Přečtěte si článek: Jak probíhá léčba endometriózy?

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Anonymní

7.3.26 19:31

načítám...

Ahoj,

můj příběh ještě není u konce, zatím beru Ryeqo (už poněkolikáté) a doktor nastiňuje další možnosti - laparoskopie, braní orální HA, tělísko…

Svoje dosavadní zkušenosti jsem napsala do téhle diskuze přímo o Ryequ, přišlo mi, že se to tam víc hodí (jsem tam jako anonymní slunečnice):
https://www.emimino.cz/…yeqo-534449/?…

Citovat
Upravit

Janča_6

14635

11166

7.3.26 19:48

načítám...

Mně se potíže projevily po cca 3 letech užívání HA. Gynekoložka je 2 roky bagatelizovala, až jsem si jednou náhodou přečetla na Novinkách článek o nemoci zvané endometrióza. Do té doby jsem o tom neslyšela. Příznaky na mě přesně seděly, tak jsem si druhý den zašla k Apolináři, bez žádanky od gynekoložky. Divili se tomu, ale vzali mě. Bylo to v roce 2007, tehdy nebyly speciální ultrazvuky, potvrzení endometriózy bylo možné pouze laparoskopicky. Měla jsem ji tam. Bohužel jsem po operaci měla vnitřní krvácení, se kterým mě poslali domů. Pak mě na poslední chvíli zachraňovali v jiné nemocnici.

Změnila jsem gynekologa, dostala jsem hormonální léčbu. Po injekci Depo Provery jsem během 2 měsíců přibrala 20 kg a v prosinci v minus 5 stupních jsem chodila v triku na ramínka a „umírala“ vedrem. Potíže se vrátily, v roce 2011 jsem měla další laparoskopické odstranění ložisek endometriózy. A další v roce 2013. (To už jsem byla opět na původní hmotnosti.) Po něm mi lékař řekl, že přirozeně neotěhotním, ale že teď ani nejsem ve stavu, kdy by mělo smysl zkoušet IVF. Předepsal mi Utrogestan s tím, že ho mám brát rok a pak se uvidí, jestli už můžu na IVF. To mi bylo 29 let. Jenže jsem hned při prvním cyklu užívání Utrogestanu otěhotněla. Byla jsem 5 let po ukončení užívání HA, ale stále jsem z HA měla následky, netvořil se mi progesteron. Těch 5 let jsme se marně snažili o početí.

Po porodu se mi potíže nevrátily - ani endometrióza, ani nedostatek progesteronu. Další 3 otěhotnění byla rychlá - 4., 5. a 2. měsíc, kdy jsme tomu dali volný průběh. Dětem je teď 5, 8, 9,5 a 11,5 roku a potíže se mi stále nevrátily.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

7.3.26 20:18

načítám...

Ještě doplním:
Mně endometriózu diagnostikovali pár let po porodu.

Před dětmi jsem měla vždy bolestivou menstruaci, většinou to bylo na prášek, ale lékaři mi nic nenašli.
Po dětech jsem měla lehký průběh menstruace, jen mě tak trochu pobolívalo břicho - to bylo bezva období.
Když se pak po několika letech menstruační bolesti zhoršily tak, že jsem je musela tlumit prášky, doktor zpozorněl a hledal příčinu na UTZ (nerozumím vybavení ordinace, ale pokud jsem pochopila, má tam nadstandardní vybavení dostatečné i k odhalení endometriózy a neposílal mě proto na UTZ do specializovaného centra).
Ovšem několik let nic nenašel. Až pak tedy něco objevil a hned mi napsal hormonální léčbu.
S přestávkami se teď léčím cca 5-8 let. Vždycky mi léky ložisko zmenšily, ale pak zase během pár měsíců-let vyrostlo, takže jsem prášky dostala znovu.
Mám jich docela plné zuby - být bez menzes je sice fajn, ale ty ostatní účinky mě štvou.

Citovat
Upravit

Pe86

229

16.3.26 16:35

načítám...

Ahoj,
endometriózu mi poprvé našel gynekolog na ultrazvuku r. 2013 - endometriální cysty na obou vaječnících. Šla jsem hned další měsíc do endo centra na laparoskopii, tam cysty odstranili a museli i část pobřišnice, měla jsem tam ložiska. Doporučili otěhotnět, což mi v tu chvíli vlastně nevadilo, takže jsem 3 měsíce po operaci přirozeně otěhotněla. Nicméně jsme byli čerstvě po VŠ, neměli ještě stabilní práci, takže rodičovství bylo dost náročné a další dítě jsme z různých důvodů plánovali až s odstupem. Takže pak jsem 10 let řešila peníze, práci, hypotéku, různé zdravotní trable s endometriózou nesouvisející, po endometrióze ani památky, dle gynekologa to prý byla minulost.
Po 10 letech jsme začali zkoušet druhé mimi a nedařilo se, prošla jsem HyFoSy s výsledkem jeden neprůchozí vejcovod, měla jsem občas tahavou bolest v oblasti vaječníku, PMS a k tomu pár let syndrom dráždivého tračníku (střevní potíže), kde nebyl jasný spouštěč. Takže me to přivedlo opět do endo centra, udělalo se vyšetření, na žádný extra nález to nevypadalo. Ale stejně se kvůli tomu vejcovodu udělala laparoskopie a při té se našla stará ložiska endometriózy různě v břiše a staré srůsty, byla z toho celkem náročná operace a teď měsíc po ní jsem stále v rekonvalescenci. Takže za těch 10 let „klidu“ endometrióza evidentně někde pokračovala, ale naprosto bez příznaků. Jsem případ, který nic nebolí, i když ve mně pak najdou celkem šílený nález. Mám teď na 3 měsíce hormony Endovelle, ale včera přišla první větší deprese (HAK obecně mi nikdy nedělala fyzicky ani psychicky dobře), takže nevím, jestli s tím třeba po měsíci neseknu. Chystám se po hormonech ještě zkoušet druhé mimi a jít cestou naturopatie - přírodní léčba těch hormonálních dysbalancí a chronického zánětu.
Nevím, jestli je to pozitivní příběh, ale nikdy mě nic moc nebolelo, 1 dítě mám a druhé vidí doktoři ještě celkem nadějně, i když mi je skoro 40. Prostě je potřeba bojovat a neděsit se předem, to fakt nepomáhá :srdce: