Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: Více
Dobrý večer,
jmenuji se Petra s přítelem máme jedno dítě z ivf a další už nemůžeme mít kvůli mé vadě dělohy. Jsme zajištěný pár, hledáme miminko do přímé adopce. Byli bysme rádi kdybyste se nám ozvala děkujeme a přejeme hezký večer
Muj mobil je 725 051 903
*edit admin- smazané osobní údaje
Příspěvek upraven 17.02.25 v 12:13
@Anonymní píše: Více
Dobrý den, byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsala **SZ.* ![]()
Edit adminem - smazán e-mail.
Dobrý den,
našly jsme s manželkou tuto skupinu. Před 14 dny se nám narodila holčička, bohužel se narodila s Downův syndromem. To jsme bohužel netušili, holčičku si nemůžeme nechat, tudíž by pro nás adopce bylo nejlepší řešení. A zároveň by jsme chtěli, aby se jí dostalo lásky.. Pokud by vás zajímalo více ozvěte se. Jsme normální, pracující rodina se třemi dětmi. Děkuji Pavel
@Anonymní píše: Více
Prosím ozvěte se mi na mail ***
*edit admin-smazané osobní údaje
Zdravím všechny. Jsme manželský pár 15let. A chtěli bychom si adoptovat miminka přes přímou adopci. Sice manželovi bude 47let a mě 39 let. Z mé strany nemohu miminko vynosit ze zdravotních důvodu. A proto hledáme maminku která chce dát své miminko do přímé adopce. Zkoušeli jsme to už, ale pokaždé když byla naděje že se to podaří bohužel nic z toho nebylo. Naráželi jsme na maminky že vždy naslibovali s nic. Tak vás tady prosím našla by se tady maminka, která ví že z jakýchkoliv důvodů si miminko nemůže ponechat a je opravdu rozhodnutá pro přímou adopci? Jsme už strašně moc zoufalí a chceme dát děťátku vše lásku milující rodinu zázemí vzdělání a hlavně to nejcennější lásku.
Můj příběh s DBA
Ahoj. Zdravím všechny. Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.
Již od 3 měsíce mého života mi diagnostikovali mojí nemoc která se jmenuje Dyamondova blackfanova anémie. O co jde jde o to že jsem závislá na krevních transfuzích. S touto nemocí žijí už 39et. Od malička jsem bývala hodně v nemocnici. Lékaři mi nedávali moc velké šance na přežití. Ve 3 měsících jsem měla 5%sanci na přežití. Byla jsem velký bojovník přežila jsem potom jsem měla kritické roky a to jestli se dožijí 5 let a potom 13 let. Přežila jsem protože jsem měla pevnou vůli a vynikající rodiče pro které, to se mnou nebylo lehké ale, nevzdali to a bojovali se mnou. Už, ve 13 letech jsem věděla že nikdy nebudu mít moc děti. Byla jsem ještě malá a tak mě to moc netrápilo. Vždycky jsem říkala že budu mít aspoň 3 děti, že půjdu do kojeneckého ústavu a vezmu si děti. Ve svých 20 letech už jsem nad tím začala přemýšlet a myslela jsem si že přes umělé oplodnění budu mít děti. Ve 23 letech jsem se seznámila se svým manželem a po deseti měsících jsme se vzali a jsme spolu stále už 15 let. Věděli jsme že já děti nemohu mít a tak jsme se rozhodli pro umělé oplodnění. Vsechno jsem konzultovala s mojí lékařkou na hematologii. Po třech sezeních a na genetice. Jsme to vzdali, protože, mi tam řekli že, by to bylo 50 na 50 děťátko by mělo mou nemoc a to jsem nechtěla, protože vím jaká to je nemoc a nechci aby se dítě trápilo jak jsem se trápila já. Lékaři mi řekli že existuje jediná možnost mít děti a to je adopce. Jedině tak jinak to nepůjde. Dlouho jsme zvažovali s manželem pro a proti. A nakonec jsme se rozhodli jít do přímé adopce. Zatím žádné miminko ještě nemáme ale doufáme že se nám to podaří a ozve se nějaká maminka která je pro přímou adopci.
A byla by rozhodnutá dát své miminko do přímé adopce. Tak holky jen jsem chtěla říct, že naděje je vždycky. A i v nemocí se dá zvládnout vše a plnit si tak svoje sny a nevzdávat se. Jednou to přijde a my se staneme šťastnou a milující rodinou která bude dítě milovat i na vzdory že to nebude naše krev. Ale jednou mi řekla lékařka, že adoptovat dítě je velký dar v životě přijmout a vychovat cizí dítě. Že to dokážou jen ti co milují moc děti a taky měla pravdu.
@Anonymní píše: Více
Dobrý den, viděla jsem zde váš inzerát, a ikdyž je to už delší doba, nedá mi to vám nenapsat. S manželem máme jednu úžasnou holčičku z přímé adopce a rádi bychom, aby měla sourozence, aby nebyla jednou na všechny ty příkoří sama a měla parťáka na starosti i radosti. Jsme i schválení žadatelé krajem, a nerada bych, aby to vyznělo hloupě, ale z,,nabídek,, kdy chce dát maminka dítě k adopci si hodně vybíráme (ne proto že by jich bylo tolik a bylo z čeho vybírat), ale první holčičku máme od maminky z,,normální,, rodiny, paní měla doma už dvě děti a zkrátka věděla, že aby jim mohla zajistit klidný, stabilní a finančně zajištěný domov, už si další nemohou dovolit(zkrátka myslela na svoje děti, i to nenarozené). Maminka ale chytrá, zdravá, zodpovědná… a taková je i naše dcera, a my bychom chtěli sourozence, se kterým si bude rozumět i intelektuálně a to od většiny maminek bohužel nelze. Vy píšete rozumně, máte stejný důvod jako naše první maminka.. Píšu dlouze stejně jsem asi nenapsala vše. Pokud mě trošku chápete a ráda by jste si ze začátku vyměnila pár zpráv, budu moc ráda. Máme i zkušenosti s postupy, soudem, ospodem, vše jsem si zařizovala sama, aby maminka měla klid a čas na svoje děti, a celá situace ji zasáhla co nejméně, protože to my ji budeme navždy vděční a dlužní za naše štěstí.
Dobrý den,
Jsme dva kluci, žijeme spolu ji 8 let. Nalme vlastní dům. Oba pracujeme. Finanční stabilní.
Rad bych se vás všech zeptal, zdali by nám někdo mohl pomoci, jak bychom si mohli osvojit dítě. Rádi bychom našli rodinu, která si nemůže dovolit vychovávat dítě, radí bychom si pořídili dítě.
Prosim, zdali by nám někdo pomohl, kde sehnat náhradní matku, rodinu, která již dítě čeká, ale nemůže si ho nechat, nebo něco podobného.
Velice děkuji za pomoc